|
| |
|
|
Dívám se na mrtvá těla zsinalá bolestí
sápou se jeden přes druhého
v černé řece zvané Neřesti
jak silná je duše, když jde do tuhého...
Uprostřed ostrá skála se trčí
a na ní sedí ta
která je už prázdná a nic ji nerozbrečí
ani slavná Naděje ji nespoutá
Jejich bělmé oči na ni hledí
a chtějí ji stáhnout k sobě
do světa kde prázdnotu jedí
v trvalé šedivé podobě
Ač jí srdce bije a vnímá co je čas
je mnohokrát víc chladnější
a mnohkrát víc mrtvá
než každý v té vodě z vás...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 13 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
