obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915443 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39648 příspěvků, 5754 autorů a 391014 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Dva životy - Kapitola šestnáctá ::

 autor Trenz publikováno: 07.07.2012, 12:53  
 

Kapitola šestnáctá

23. října 2010

Tess vystoupila z letadla v devět hodin ráno místního času, prošla letištní kontrolou a před letištěm nastoupila do taxíku a nechala se odvézt do hotelu, ve kterém si rezervovala pokoj. Cestou se dívala z okénka, ale nevnímala budovy, které míjela. Myslela na sen, který se jí zdál v letadle. Dvojlůžko zasypané růžemi s propletenými lidskými těly. Ona a Alex v objetí. Byla to vzpomínka nebo jen její zbožné přání? Nedokázala říct. Ani nevěděla, kam se teď bude ubírat jejich vztah. Karty byly vyloženy a už znala všechna jeho tajemství. Aspoň v to doufala. Teď se musela rozhodnout, jak s těmi informacemi naloží. Proto jí dovolená v Thajsku prospěje. Odpočine si a podívá se na nová místa.
Tok myšlenek jí přerušil taxikář, který jí oznamoval, že jsou na místě a žádal o své peníze. Tess mu zaplatila a vystoupila z taxíku. Hned k ní od hotelu přiběhl nosič zavazadel a zanesl jí je dovnitř k výtahu čekající na pokyn od recepčního. Tess vstoupila do hotelu a zamířila k recepci, kde recepčního informovala o své rezervaci.
„Samozřejmě, slečno Hawthorne. Máme tu pro vás zarezervovaný pokoj s balkonem a s výhledem na moře. Je to tak správně?“ ujišťoval se recepční.
„Ano, takhle jsem si to přála,“ potvrdila mu jeho dotaz.
„Jeremy vám odnese zavazadla do vašeho pokoje číslo 15. Je to výtahem třetí patro první dveře zleva.“
„Děkuju,“ převzala si klíče, podepsala se a vydala se k výtahu, když uslyšela: „Teresa Hawthorne. To se mi snad musí zdát.“
Otočila se po hlase a spatřila a o tři roky staršího muže s vlasy ve stylu vrabčího hnízda, jak k ní kráčí.
„Vincent? Vincent Murray?“ vylovila Tess ve své paměti celé jeho jméno.
„To jsem já. V celé své kráse,“ usmál se na ni a odhalil tak své bílé zuby. Modré oči se na ni vesele usmívaly.
„Co tady děláš, Vincente?“
„To, co jsem vždycky chtěl. Pracuju jako průvodce. A ty,“ pohledem sjel k zavazadlům a pak zpátky k ní, „tu plánuješ dovolenkovat, že?“
„Vždycky jsem chtěla vidět Thajsko,“ pokrčila Tess rameny.
Vincent se zazubil.
„Bude mi potěšením nabídnout ti své služby průvodce a to za poloviční cenu. I když pokud přijmeš mé pozvání na dnešní večeři, budu ti k dispozici zcela zdarma.“
„Tak dnešní večeře, říkáš? O tom bych mohla uvažovat.“
„V šest večer zaklepu na dveře tvého pokoje v očekávání kladné odpovědi,“ mrkl na ni a pak se ohlédl. Tess sledovala jeho pohled a všimla si u dveří stojící skupiny. Podle fotoaparátů, mapek a batohů poznala, že se jedná o turisty.
„Musím jít. Obecenstvo čeká. A do večera ti přeju příjemný pobyt. Rozhodně bys měla vyzkoušet hotelové lázně. Provádí se tu výborné masáže, které ti po cestě strávené v letadle určitě přijdou vhod.“
„Děkuju za doporučení. Jistě je využiju.“
Vincent se na ni usmál a pak zamířil ke své skupině.
„Pokoj číslo 15,“ oznámila nosiči, když nastoupila do výtahu.
„Ano, madam.“
Když jí donesl zavazadla až do pokoje, odměnila ho spropitným a zavřela za ním dveře. Nechala zavazadla zavazadly a zamířila do koupelny, aby si opláchla obličej. Přitom myslela na Vincenta.
Setkala se s ním poprvé na střední škole. Jí bylo šestnáct a jemu devatenáct a přesto chodili do stejné třídy. Říkal, že se ještě necítí dost starý na to, aby opustil střední školu, a tak úmyslně propadal. Byl všeobecně považován za třídního šaška a nikdy s ním nebyla nuda. Pokud se někde přihodila nějaká rošťárna, zpravidla za ní stál právě Vincent. Žil jen s otcem, podnikatelem, který na něj neměl čas, ale za to nikdy nezapomněl, aby měl jeho syn neustále dostatek peněz na kreditní kartě, takže když se nešťastnou náhodou rozbilo umyvadlo na chlapeckých záchodcích nebo bylo záhadným způsobem posprejováno auto neoblíbeného profesora, postaral se Vincent o zaplacení škod a nikdo nemusel být vyloučen ze školy.
Už od začátku jí věnoval víc pozornosti, než kterékoliv dívce na škole. Okouzlil ji svým rošťáckým úsměvem, avšak dokázal se chovat i mimořádně galantně. Otvíral jí dveře a ochotně jí nesl její učebnice, když si při tělocviku zlomila ruku. Ušetřila na kurzích tance, neboť se nabídl, že ji rád naučí každý taneční krok, aniž by mu za to musela platit a zároveň mu bude ctí být jejím doprovodem na maturitní ples.
Po střední šli oba na novinařinu, i když Vincent spíš proto, aby mohl zůstat s ní, než že by ho to skutečně zajímalo. Avšak po necelém roce musel ze školy odejít, neboť jeho otec zemřel na infarkt a on se musel postarat o firmu. Ona musela víc studovat a Vincent víc pracovat a jejich cesty se rozešly. Pamatovala si, že Vincent často hovořil o tom, že by rád pracoval jako průvodce, ale myslela si, že je to jen jeho vroucné přání, ke kterému nikdy nedojde. Zajímalo ji, jak se mu to podařilo. Určitě se ho na to zeptá.

Když se v půl šesté oblečená do večerní róby líčila na večeři, na kterou se chystala jít s Vincentem, říkala si, že by měla jezdit na dovolenou častěji než jednou za tři roky. Za jedno odpoledne v hotelových lázních si nechala udělat manikúru a pedikúru, poležela si na masážním stole a nakonec si nechala hýčkat svou pleť a dekolt rukama zkušeného kosmetičky. Připadala si svěží, odpočinutá a připravená na příjemně strávený večer. Od jejího posledního setkání s Vincentem uplynulo víc jak osm let a ona byla nesmírně zvědavá, jak se za ty léta změnil.
Pročísla si vlasy, navoněla se lehkou vůní lučních květin a vstala, aby došla k velkému zrcadlu. Oblékla si zelené přes hrudník upnuté šaty, pokračující k volnějšímu pasu a zakončující úzkou sukní sahající ji ke kotníkům. Obula si stříbrné lodičky s nižším podpatkem, než měla na plese s Alexem. Zvolila jemné nalíčení v podobě zelenkavých očních stínů a světle červené rtěnky. Náušnice si vzala stříbrné ve tvaru kapky. Se svým vzhledem byla spokojená.
Ozvalo se zaklepání. Od zrcadla se přemístila ke dveřím a otevřela je. Stál tam Vincent v šedých kalhotách a s modrou košilí, přes kterou měl vestu v barvách kalhot. Na nohou měl nazuté černé polobotky.
„Vypadáš úchvatně,“ složil ji pohotově poklonu, jako by byl zvyklý vídat krásné ženy každý den. A pravděpodobně také byl, když pracoval pro luxusní hotely.
„Děkuju,“ usmála se na něj.
„Mám to brát jako ano?“ otázal se se zcela vážnou tváří, avšak Tess viděla, jak se jeho oči vesele smějí.
„Ano. Půjdu s tebou na večeři,“ odvětila mu stejně vážně. I jí však jiskřily oči.
Nabídl jí rámě.
„Prosím, má paní.“
Vložil do něj svou ruku.
„Můj pane,“ řekla a pak to nevydržela a rozesmála se.

Pochutnali si na báječném jídle a přiťukli si sklenkou červeného vína.
„Vím, že jsi vždycky chtěl dělat průvodce v Thajsku, ale když jsi odešel ze školy kvůli firmě, myslela jsem, že se ti to nikdy nepodaří.“
Vincent položil sklenku na stůl a pak odpověděl: „Zpočátku jsem si to myslel taky. Díval jsem se, jak se můj sen rozplývá a mrzelo mě to. Řídil jsem firmu tři roky, než jsem si řekl ‚k čertu s tím, tohle není život pro mě‘. Vybral jsem ředitele a zdůraznil akcionářům, aby dohlíželi na jeho práci a odjel jsem. Absolvoval jsem kurz průvodce cestovního ruchu a zamířil do Thajska. Nejprve jsem tady dva roky žil a pak se přihlásil do asociace průvodců po Thajsku. Absolvoval jsem zkoušku a už jsou to tři roky, co tu pracuju jako průvodce.“
„A tvá firma?“
„Prosperuje dobře. Od května do července, kdy tady často prší a turistický ruch je nízký, tu nejsou mé služby tak žádané, a proto pobývám v Anglii.“
„Proč jsi někdy nezavolal?“
„Ze stejného důvody proč ty ne. Domníval jsem se, že už je to příliš dlouho, co se naše cesty rozešly, a nechtěl jsem ti zasahovat do života, když by to stejně bylo jen na pár měsíců.“
Tess napadlo, že dřív chtěla Vincentovi volat každý den, ale uvědomovala si, že v té firmě musí být hrozně zaneprázdněný a neměl by čas na její telefonáty. Kdyby to tehdy zkusila, mohlo teď být všechno jinak.
„A mě by zajímalo,“ jeho hlas jí vytrhl z uvažování, co by bylo kdyby, „který muž nebo žena tě dokázali přimět, aby ses zbavila svých nádherných hustých vlasů.“
„Co když mě prostě jen přestaly bavit?“
„Žena se nezbaví své nejsvůdnější části těla jen proto, že ji to přestane bavit,“ řekl a mrkl na ni.
„To je od tebe milé, ale…“ povzdechla si. Nechtěla se pouštět do tohohle rozhovoru.
Jako by to Vincent vycítil, natáhl svou ruku přes stůl a stiskl její.
„Byl to Alexander Harewood, že? Zlomil ti srdce a ty ses nechala ostříhat, protože jsi tím chtěla ukončit jednu kapitolu svého života, nemám-li pravdu?“
„Jak víš o Alexovi?“ otázala se překvapeně Tess.
„Čtu noviny. Psalo se o rozchodu anglického šlechtice Alexandra Harewooda a novinářky Teresy Hawthorne. Musela jsi ho opravdu hodně milovat, když ses kvůli němu zbavila svých krásných vlasů.“
„Vincente, já…“
„Nechceš o tom mluvit. Chápu. Těžko uvěřit, že autor knih z červené knihovny umí být takhle krutý.“
Tess se zarazila.
„Počkej. Kdo ti řekl, že je Alex spisovatel?“
„Charles Bishop.“
„Charles Bishop? To je přece manžel Julie,“ Tess nebylo jasné, odkud by se ti dva mohli znát natolik dobře, aby Charles prozradil Alexovo tajemství, když ho neřekl ani jí.
„Ano, to je.“
„A odkud se vy dva znáte?“
„Jsme dlouhodobí obchodní partneři a dá se říct, že i přátelé. Charles mi hodně pomohl v začátcích vedení firmy.“
„Ale Charles obchoduje s nemovitostmi,“ namítla Tess.
„A moje firma staví nemovitosti. Už vidíš tu propletenost mezi námi?“
„Ano, už ano,“ přikývla Tess.
„Stejně ale nemůžu uvěřit, že ti to řekl a mně ne.“
„Slíbil to své ženě. O mně nepadlo ani slovo. Nejsem žvanil, abych to vykecal na veřejnosti. Ani bych z toho nic neměl a navíc by to mohlo uškodit mým obchodům,“ vyjádřil svůj pohled na celou tu záležitost a Tess se rozhodla, že jí to bude stačit, aby jim nezkazila příjemný večer.
„Jestli chceš, vezmu si zítra volno a budu tvým osobním průvodcem.“
„A co ostatní turisté? Nechci, aby se cítili ošizeni.“
„Nejsem jediný průvodce.“
„Ale vsadím se, že si nejlepší.“
Zazubil se na ni.
„To si piš.“
Tess se zasmála.
„Inu dobrá. Ráda využiju tvé služby průvodce.“
„Budu na tebe čekat v hale v devět po snídani. Nezapomeň si svačinu, sluneční brýle a opalovací krém. Vezmu tě na místo, kam turisty nevodím.“
„Budu muset šplhat do kopců?“ zajímalo ji a přemýšlela, jestli si nezapomněla přibalit botasky.
„Jenom trochu. Ale slibuju, že to za to bude stát.“
„V tom případě souhlasím.“
Ve zbytku večera se bavili o všem, co je zajímalo. Tess si uvědomila, že má s Vincentem stále stejný vkus, co se filmů, knížek a hudby týče a Vincent zjistil, že je mu její společnost možná až přespříliš milá, neboť věděl, že jestli dovolí svým citům, aby ho znovu ovládli, neskončí to pro něj dobře.

Ráno vyrazili krátce po snídani. Po půl hodině jízdy autem vystoupili a Vincent vyrazil k pralesu. Tess zaváhala. Vincent se zastavil a otočil se k ní.
„Neboj se. Nenechám tě, aby ses mi ztratila.“
Když Tess neodpověděla, usmál se.
„Jestli chceš, můžu tě držet za ruku.“
„To snad nebude nutné.“
„Následuj mě,“ vyzval ji a vykročil vpřed. Tess se držela hned za ním.
Kráčeli další dvě hodiny, většinu času rovně. Až v posledních pěti minutách mířili do kopce a Tess byla vděčná za hodiny běhu, které praktikovala. Dorazili na kopec a Tess se naskytl nádherný výhled na vodopády.
„Wow,“ bylo jediné, na co se zmohla v prvních několika vteřinách.
„Já vím, nádhera.“
Rozprostřel deku a Tess se vybavila chvíle, kdy tohle zažívala s Alexem. Přišlo jí vůči Vincentovi nefér, že myslí na Alexe, když je teď s ním, ale vždyť přece byli jen přátelé. To, co spolu měli, bylo přece už dávno pryč. Nebo ne? Dívala se na Vincenta a myslela na to, co mezi nimi kdysi bylo. Opravdu už k němu nic necítila? Protože včera večer se s ním cítila dobře, vlastně přímo výtečně. Znamenalo to přátelství nebo i něco víc? Stiskla rty. Na něco takového myslet nesmí. Nesmí si zkazit tenhle ojedinělý zážitek.
„Tess, děje se něco?“ otázal se jí starostlivě, když jí tam spatřil stát se stisknutými rty.
„Ne, já jen… Musím pořád myslet na to, proč ti Charles řekl, že je Alex spisovatel. Není to muž, kterého by pálilo nějaké tajemství,“ zalhala.
„Protože jsem ho otravoval tak dlouho, dokud mi ho neřekl,“ přiznal Vincent.
„Ale jak jsi věděl, že nějaké má?“ nešlo Tess do hlavy.
„Když se posadíš, bude se mi to lépe vysvětlovat,“ řekl jí, ale podle toho, jak se na ni usmíval, věděla, že je to jen záminka, aby se k němu posadila.
Posadila se a on jí nabídl ovoce na občerstvení po dlouhé cestě. Zatímco jedla, on začal vysvětlovat: „Před dvěma roky jsem byl u Charlese doma na návštěvě. Charles nebyl zrovna doma, ale měl se každou chvíli vrátit, a tak mě Julie pozvala dál a šla do kuchyně postavit na kávu. Já mezitím došel do obývacího pokoje a posadil se na pohovku. Viděl jsem tam otevřený deník, a i když to ode mě bylo velice nezdvořilé, nakoukl jsem do něj. Jelikož jsem studoval grafologii, okamžitě jsem poznal, že je to mužské písmo a ten kousek, který jsem si přečetl, na mě působil dojmem nějakého příběhu. Pak však přišel Charles a já to pustil z hlavy. Ovšem když vyšla nová Juliina kniha, nedalo mi, abych si ji nepřečetl a narazil jsem tam na scénu, kterou jsem si přečetl právě v tom deníku.
Nedalo mi to a hned jsem zavolal Charlesovi a sešel se s ním. Zprvu mi nechtěl nic říct a dokonce na mě byl naštvaný, že jsem četl něco, do čeho mi nic nebylo, ale nakonec se mi ho podařilo utlouct argumenty a on mumlající ‚zvědavost zabila kočku‘ mi sdělil, že to Alexander Harewood píše ty příběhy. Já mu za to slíbil, že to nikomu neřeknu.“
„Teď už tomu konečně rozumím,“ promluvila Tess spokojeně a znovu se podívala na vodopády.
„Je tady opravdu krásně.“
„Krásné místo patří ke krásně ženě,“ složil jí kompliment Vincent a Tess přesně věděla, jakým směrem se to bude vyvíjet, jestli to nezastaví.
„Vincente. Vím, že jsme spolu měli kdysi krásný vztah, ale od té doby uplynulo mnoho času a já…“ Tess nedokázala najít vhodná slova.
„Ty ho stále miluješ, viď? Miluješ Harewooda, i přesto že ti neustále ubližuje.“
„Nejsem si jistá ve svých citech, Vincente. Je mi s tebou dobře, ale…“
„…ale není to láska. V pořádku, Tess. Vždyť jsme se setkali teprve včera. Navíc ne u každého stará láska nerezaví,“ jeho oči při slovech, které říkal, vypadaly smutně.
„Vincente…,“ chtěla něco říct, utěšit ho, avšak nic ji nenapadlo. Byla zmatená sama ze sebe a nechtěla mást ještě jeho. I přes Alexovo tajnůstkaření a lži ho milovala, ale když se včera setkala s Vincentem a večeřela s ním, ozvaly se i city, o kterých si myslela, že už je nemá. Jak by mu mohla dávat naději, když sama neví, jak se rozhodne.
Překvapilo ji, když ji Vincent vzal za ruku. Myslela si, že ho naštvala.
„Jsem už dospělý muž, Tessie,“ řekl, jako by četl její myšleny, „Navíc jsem stejně zmatený jako ty. Nevím, jestli to, co k tobě cítím, je opravdové, nebo je to jen záchvěv z minulosti. Prostě si užijme tenhle moment a s našimi city se vypořádáme, až přijde vhodná chvíle.“
„A jak poznáme tu vhodnou chvíli?“ otázala se ho Tess tiše.
Vincent ledabyle pokrčil rameny.
„Říká se, že se to prostě vycítí. Já říkám, nezabývejme se tím a ono to přijde. Věřte svému průvodci, slečno,“ usmál se na ni zvesela. Smutný výraz z jeho očí zmizel jako mávnutím kouzelného proutku, až si nebyla Tess jistá, jestli byl vůbec skutečný.
„Hádám, že mi nic jiného nezbývá,“ vrátila mu úsměv, rozhodnuta se řídit jeho radou a užít si tenhle výlet do poslední minuty.

Druhého dne vzal Vincent Tess na výlet na ostrov zvaný Rattanakosin.
„Nejvýznamnější chrám je Wat Phra Kaeo založený 1784 s nefritovou soškou, jež je symbol Thajska. Další chrám, který navštívíme, se nazývá Wat Pho a je nejstarším chrámem. Považuje se za chrám ležícího Buddhy. Pyšní se sochou, jejíž chodidla jsou vykládána perletí. Wat Traimit je chrám Zlatého Buddhy a socha je vyrobena z 18 karátového zlata. A poslední, ke kterému se dostaneme je Wat Arun neboli chrám úsvitu nebo se dá říct červánků. Pak nás čeká plavba po kanálech, které místním slouží jako koupelna, prádelna a myčka na nádobí. A rozhodně bys měla vyzkoušet jízdu na slonech. Být v Thajsku a nesvést se na slonovi je jako bys tu vůbec nebyla,“ vysvětloval jí Vincent s úsměvem.
„Koukám, že nás čeká velmi náročný den.“
„Slibuju, že se nebudeš ani chvíli nudit,“ zamrkal na ni a pak ji v přátelském gestu položil ruku kolem pasu a spolu vykročili vstříc památkám.

Když se k večeru se vraceli do hotelu a Tess v duchu přemítala zážitky, napadlo ji, že už je to dlouho, co se tak skvěle bavila. Vincent byl milý a zábavný společník. Ani slovem se nezmínil o rozhovoru, který vedli včerejší dopoledne a Tess si ho za to vážila. Začala uvažovat nad tím, jestli je Alex pro ni opravdu ten pravý nebo jestli by životního partnera neměla hledat spíš ve Vincentovi, který byl zábavný, ale také dokonale vážný a zodpovědný. Ne že by o Alexovi pochybovala, že je zodpovědný, ale někdy se choval jako vyložený morous. Samozřejmě sex s ním byl vždycky oproti tomu divoký a nespoutaný a byli schopni promilovat celou noc, zatímco Vincent sázel spíše na něžnost.
Když odjížděla z Anglie, domnívala se, že bude řešit, zda se vrátit k Alexovi nebo mu dát definitivní sbohem a teď místo toho řešila, jestli se má vrátit k Alexovi nebo zůstat s Vincentem. Ne že by zůstala v Thajsku, ale stala by se jeho oficiální přítelkyní a pokud by všechno klapalo dobře, snad i snoubenkou a manželkou. Podle toho, co se od Vincenta dozvěděla, nebyl zatížen rozvodem ani žádnými dětmi. Měl jen pár přítelkyň, ale žádné vážné známosti to nebyly.
Vrátili se do hotelu a Vincent ji doprovodil k jejímu pokoji.
„Byl to příjemně strávený den, děkuju,“ oznámila mu, když stála ve dveřích.
„Rád bych s tebou strávil i ty další, ale víc volna už nedostanu. Ovšem kdyby ses chtěla přidat k oficiálním prohlídkám, nikdo ti nebude bránit. Jinak je ti celý hotel k dispozici.“
„Budu o tom uvažovat,“ usmála se.
Stáli naproti sobě a hleděli si do očí. Tess necítila mravenčení v zádech, jako když si hleděla do očí s Alexem, ani se jí nedělalo slabo v kolenou a už vůbec se jí nemotala hlava závratí, ale ti pověstní motýli v žaludku tam byli a ona cítila třepotání jejich malými křídly, které jí rozechvívalo. Byl jen jeden způsob, jak zjistit, jak na tom je a doufala, že toho nebude litovat. Natáhla se a Vincenta políbila. Cítila, jak strnul, ale vzápětí se uvolnil a automaticky položil ruce na její boky a přitáhl si ji blíž k sobě. Tess byla první, kdo přerušil polibek, a v očích Vincenta viděla zmatení.
„Já…měla už bych…měla bych jít spát. Jsem unavená,“ zamumlala a pak vklouzla do svého pokoje a zavřela dveře nechávajíc tam zmateného Vincenta stát.
Ještě tu noc si zarezervovala letenku a sbalila si věci. Brzy ráno se odhlásila a recepčnímu dala dopis pro Vincenta a slušné spropitné. Poté zamířila na letiště. Když došel Vincent na recepci, aby se zeptal, jestli mu tu někdo nenechal vzkaz, recepční mu podal dopis. Vincent se posadil do křesla, rozdělal obálku, vytáhl papír a začal číst.
Drahý Vincente,
zachovala jsem se strašně, když jsem tě políbila, aniž bych si uvědomila, jaké důsledky to pro tebe může mít. Omlouvám se, jestli sis kvůli tomu myslel, že tě miluju. Sama nevím, co teď cítím a nejlepší bude se vrátit domů. Jakmile v tom budu mít jasno, ozvu se ti. Tedy pokud budeš mít stále zájem. Pochopila bych, když už bys o mně nechtěl ani slyšet.
P.S. Děkuju, žes mi byl tak skvělým průvodcem.
Tess.


Dva dny potom, co se vrátila do Londýna, vyrazila Tess na procházku kolem Westminsterského opatství. Zastavila se na chodníku, opírající se o zábradlí. Za sebou měla Londýnské Oko a před sebou opatství. Celé ty dva dny nedala nikomu vědět, že se vrátila předčasně a přemýšlela, kdo je jejímu srdci dražší. Alexovi nahrával fakt, že žil v Anglii a rozhodně by po Vincentovi nechtěla, aby se vzdal své práce v Thajsku, když na něm bylo vidět, jak moc ho baví. A pak spatřila Alexe přicházet a náhle její rozhodnutí vypadalo tak jednoduše.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 07.07.2012, 12:52:25 Odpovědět 
   Zdravím.

Tato část byla "zajímavější" než jiné - mám na mysli "současnou dějovou linku", ale nejspíš se jedná jen o takovou epizodku, která má hrdince zamotat hlavu (koho miluje a koho ne). Ano, stará láska nerezaví (nejspíš proto, aby nám udělala v hlavě zmatek). Zdá se, že má Tess přese všechno jasno. Držím jí palec. Osobně se mi výlet do Thajska líbil, byť se mi zdá, ke konci useknutý... (věc názoru?) Na nedostatky jsem nenarazil, nebo jsou umně před mými zraky skryty. Nechám tu svou docela bezvýznamnou známku a mizím zase o kus dál! ;-) Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Rezavá kotva
Govrid
Taerna 1
taira
1934
Dír
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr