obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915659 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392269 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Všechno jednou skončí ::

 autor Nikis publikováno: 15.07.2012, 16:55  
Povídka, kterou jsem napsala, ne zrovna ve veselé náladě. Pojednává o lásce mladých lidí. Trošku depresivnější, ale když Vám někdo zlomí srdce, nemůžete myslet pozitivně.
 

Pevně svírá jeho ruku, která leží nehybně na lůžku. Slzy jí pomalu stékají po tvářích a dopadají na bílý polštář. Dopadají těšně vedle hlavy jejího miláčka. Kluka, kterého už nebude moc nikdy obejmout, nikdy políbit, nikdy se s ním zasmát. Jeho život už definitivně skončil a ona má pocit, že už se asi nebude moc nikdy usmát, že celý zbytek života probrečí. Kéž by mohla odejít za svojí láskou, nejradši by si vzala život, stejně jako ho někdo vzal Michalovy.
V hlavě se jí honí všechny vzpomínky a v duchu se modlí, aby se probudil. Po dobrých pěti minutách už jí konečně začíná docházet, že už se neprobudí. Rozbrečí se ještě víc a hlavu zaboří do polštáře. Sestřička jí položí ruku na rameno a řekne: „Je mi to vážně líto, ale už se nedalo nic dělat.“ Nevěří ji! Přece tomu šlo ještě nějak pomoct, ale nikdo jí nepřesvědčí, že nešlo.
Michal předešlý den večer šel z oslavy kamarádových narozenin a cestou potkal partičku kluků, kteří byli silně opilí. Snažil se jim vyhnout, ale jeden z mladíků si stoupl přímo před něj a ostatní ho obklíčili. Snažil se jim utéct a volat o pomoc, ale strhli ho na zem a začali do něj kopat. Schytal několik úderů do zad a do hlavy. Krev mu stékala po hlavě a nemohl se hýbat. Pak jeden vytáhl nůž a bodl ho do břicha. Poté Michal dostal ještě pár bodných ran do zad.
Když ho našel o pár minut později kolemjdoucí, zavolal záchranku a odvezli ho do nemocnice. Podstoupil operaci břicha a odvezli ho na JIP. Krátce před třetí hodinou v noci ale zemřel na vnitřní zranění, které doktoři nenašli. I přes mnoho úsilí se jim nepodařilo Michala zachránit.
když se to Klára dozvěděla, jela hned do nemocnice a chtěla ho vidět. Při pohledu na tělo mrtvého Michala omdlela. Probudila se asi po půl hodině na nemocničním lůžku. Dívala se do stropu a uklidňovala se, že to byl jenom sen. Ovšem při pohledu doprava viděla jeho bezvládné tělo a do očí se jí nahrnuli slzy. Okamžitě vstala a sedla si na jeho postel. Proudy slz nešly zastavit. Nic jí nedokázalo uklidnit.
***
Nešla ani do školy, protože věděla, že by nezvládla ty pohledy svých spolužáků a poslouchat celý den, jak jí litují. To dokázala sama.
Celé dny byla zamčená ve svém pokoji a brečela. Nemohla se s tím smířit. Rodiče se jí snažili obklopit láskou a aspoň jí trochu rozveselit. Ona však chtěl být sama a s nikým nemluvit. Den, kdy se konal pohřeb, byl pro ni ještě horší. Původně tam nechtěla jít, ale to nemohla Michalovy udělat. Nemohla ho nechat nadobro odejít bez posledního rozloučení.
Vidět, jak rakev, ve které leží její láska, pomalu zajíždí za závěs, jí přiměl k ještě většímu vodopádu slz. Nevydržela to a rozběhal se směrem k rakvi. Kamarádka jí na poslední chvíli zadržela. Klára jí zabořila hlavu do vlasů. „To bude dobrý,“ utěšovala jí kamarádka. Moc dobře ale věděla, co pro Kláru Michal znamenal.
***
Když se konečně Klára rozhodla, že půjde do školy, věděla, že nic nebude jako dřív. Vedle ní už nebude nikdo sedět, nikdo jí nebude doprovázet do školy, nikdo jí při cestě ze školy nepolíbí na rozloučenou. Ten pocit jí děsil.
„Když to nebude jako dřív, tak já taky nebudu jako dřív!“ rozhodla se. Sáhla do skříně pro černé triko a sukni. Na ruce si oblékla červenočerné rukavičky. Šla se do koupelny nalíčit. Normálně používala jemně růžový lesk na rty a světle zelené oční stíny. Dnes ale zvolila tmavě červenou rtěnku a černé oční stíny. Obula si černorůžové botasky a vyrazila do školy.
„Co se ti stalo?“ ptala se jí kamarádka. „Když není nic jako dřív, taky ani já nebudu jako dřív,“ odpověděla a sedla si do svojí lavice. „Proti čemu zbrojíš?“ zeptala se jí. „Proti těm grázlům, co zabili Michala. Jestli se mi dostanou pod ruku, tak uvidí,“ vysvětlila jí a pustila si hudbu do sluchátek. „Odkdy posloucháš metal?“ zeptala se jí kamarádka. „Odteď,“ odbyla jí.
„Jdeš dneska na trénink?“ zeptala se jí o přestávce kamarádka Adéla. Klára a Adéla tančí už sedm let Street Dance. Klára minulý rok byla i na mistrovství ČR. „Ne! Tančení mě už nezajímá, je to jenom ztráta času,“ odpověděla. „Co blbneš? Vždyť to miluješ,“ řekla Adéla. „Kašlu na to!“ řekla a odešla ze třídy.
Po škole nešla Klára domů, ale zamířila do lesa. Vyšplhala na skálu, kde sedávala s Michalem. Znova se rozbrečela. Sedla si na kámen a tašku hodila na zem. „Kéž bych tam mohla být s tebou,“ zasnila se. Vtom jí něco napadlo. Z pouzdra, které měla v tašce, vytáhla ořezávátko. Mrštila s ním o zem. Ořezávátko se rozpadlo a zbylo z něj jenom pár střepů a žiletka.
Vzala žiletku do ruky, nadechla se a řízla do svojí ruky. Bolest necítila, jen úlevu. Po ruce jí začal stékat pramínek krve. Nevnímala ho, byla ráda, že je jí konečně dobře. Tohle zopakovala ještě párkrát.
Po desátém říznut se jí udělalo špatně a ztratila rovnováhu. Nevšimla si, že stojí na hraně skály a spadla dolů. Letěla vzduchem, přistála na tvrdé zemi. Poslední co viděla, bylo, jak nad ní přeletěl pták. Pak už byla mrtvá!
Byla tam, kde její láska. Žila jenom pro Michala a vzhledem k tomu, že Michal nežil, neměla důvod, aby žila sama.


 celkové hodnocení autora: 92.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 15.07.2012, 16:55:17 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Ano, povídka je o ztrátě nejbližšího člověka. Souhlasím také s tím, že pak "už není mnoho věcí jako dříve". Opravdu je jedinou možností smrt (sebevražda)? Příběh se mi jeví poněkud naivní (jakoby smrt vše vyřešila). Cožpak nemá další přátele a známé? Někoho, na kom by jí záleželo (a naopak)? Jen teenageři si myslí, že si prostě vezmou (na truc) život a tečka, jakoby život nebyl darem (možná nás tímto i samotný osud zkouší a testuje nás, co dokážeme). Víceméně brnkáš čtenářům na nervy, povídání se nezdá být příliš uvěřitelné - ne fakty, ale způsobem (a formou) jakou jej čtenářům předkládáš. Uvidíme, jak zareagují další čtenáři. Pozor na pravidla psaní zájmen (viz ji/jí), něco jsem vypsal níže. Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka:
=============

-- ...stejně jako ho někdo vzal Michalovy. -- Michalovi

-- I přes mnoho úsilí se jim nepodařilo Michala zachránit. když se to Klára dozvěděla, jela hned do nemocnice a chtěla ho vidět. -- (pozor na interpunkci a velké písmeno "na začátku souvětí") -- I přes mnoho úsilí se jim nepodařilo Michala zachránit. Když se to Klára dozvěděla, jela hned do nemocnice a chtěla ho vidět. -- (nebo takto) -- I přes mnoho úsilí se jim nepodařilo Michala zachránit, když se to Klára dozvěděla, jela hned do nemocnice a chtěla ho vidět.

-- ... a poslouchat celý den, jak jí litují. -- ji (krátce - litují koho co - tu dívku)

-- Rodiče se jí snažili obklopit láskou a aspoň jí trochu rozveselit. -- (pozor na správný pád u zájmena ONA - viz psaní ji/jí - ji se snažili obklopit láskou a ji se snažili rozveselit, zkus si dosadit za zájmeno slůvka: TU = JI a TÉ = JÍ ) -- Rodiče se ji snažili obklopit láskou a aspoň ji trochu rozveselit.

-- ... jí přiměl k ještě většímu vodopádu slz. -- ji (TU dívku přiměl)

-- Kamarádka jí na poslední chvíli zadržela. Klára jí zabořila hlavu do vlasů. „To bude dobrý,“ utěšovala jí kamarádka. -- ji (zadržela - TU dívku) -- jí (zabořila - TÉ dívce - tady je to správně) -- ji (utěšovala - TU dívku) -- Kamarádka ji na poslední chvíli zadržela. Klára jí zabořila hlavu do vlasů. „To bude dobrý,“ utěšovala ji kamarádka.

-- Vedle ní už nebude nikdo sedět, nikdo jí nebude doprovázet do školy, nikdo jí při cestě ze školy nepolíbí na rozloučenou. Ten pocit jí děsil. -- 3x ji (i zde pozor na psaní ji/jí)

-- Vtom jí něco napadlo. -- ji (koho co - tu dívku něco napadlo)

Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
KAPITOLA 1 - ZM...
Elleanor
Kuchařka - část...
Lenka
Snílkovo přání
Yontalcar
obr
obr obr obr
obr

Tvý soukromý USA
Nikotin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr