» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele."

Francis Bacon

počet přístupů: 2915287

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 3 ::

:: Národní hrdost. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Bláboly

MademoiselleNoir777	publikováno: 29.07.2012, 20:09

Co to je? To existuje?


	Poslední dobou mě pár věcí opravdu rozesmívá. Do 27. 7. 2012 všichni křičeli - ááá, já chci do USA! A do New Yorku! Tady jsou ty prázdniny tak nudný! Od 27. 7. 2012 křičí - ááá, já chci do Londýna! A najednou je Vám stará dobrá Británie dobrá, co? Jinak program zahájení olympijských her - úžasná podívaná. Boyle je opravdu člověk, který umělecky cítí. Akorát mám problém s národní hrdostí. Kdybych si měla pomalovat tvář, tak si 100% vezmu tři barvy - červenou, modrou a bílou. Jenže, co dál? To bude opravdové rozhodování. Kdyby to byly ZOH, měla bych jasno a trojúhelník na čele bych měla hned, jenže, co teď? Prožívám národní hrdost za jiný stát. Samozřejmě, rozbušilo se mi srdce při pohledu na naši vlajku, ale poté, co režie zaostřila na Václava Klause, smích mě přešel. Hned se mi vybavilo Chile a poté, jak strašně vypadá bez brýlí, pak jeho arogance a domýšlivost. A když na konci naposled ukázali královnu, cítila jsem jistý typ hrdosti, blíže nespecifikovatelný. Co říct víc? Řeknu to jedinou větou. God, save the Queen. Půjdu za svým srdcem. A konec? Samozřejmě - ná na na, nananá, nananá, Hej Jude... PS: Po velkém aplausu se ukázal i nejinteligentnější muž planety. (Je to Rowan Atkinson.)


celkové hodnocení autora: 100.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 3		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MademoiselleNoir777	05.08.2012, 3:22:39

Děkuji za hodnocení. Je to tak krátké protože je to jakýsi ''koncept z rozčilení'' jak tomu říká pan Kraus. Byla to náhlá myšlenka a proto jsem se rozhodla ji zvěčnit i do takovéto malé podoby. Také jsem chtěla ukázat, že všichni ''my mladí dospívající'' neholdujeme USA, jak je všude tak hloupě naznačováno... Beru to jako takový fejetonek některé z mých myšlenek. :)

Peter Stumpf	29.07.2012, 20:30:33

Autorka ukazuje, že je na svůj věk mentálně vyspělá a nebojí se vyjádřit i poměrně provokativní a přitom ne hloupý názor (obdiv k Velké Británii). Napsané je to kultivovaně, škoda, že tak krátce. Těším se na delší text. P.S.: Politici asi opravdu nemohou pomoci vybudovat národní hrdost, zato ji mohou pořádně pošlapat - ostudou, jakou nám po světě dělají, a to na čele s prezidentem.

Šíma	29.07.2012, 20:08:39

Zdravím a vítám na SASPI. Po přečtení jsem si řekl, že jde o takový fejetonek, na kterém by se dalo ještě vyřádit. Text možná i přiměje čtenáře k zamyšlení. Je takovou jednohubkou, ale i tak... Opravdu státníci a politici mohou v člověku vybudit onu "národní hrdost"? Co všechno onu hrdost představuje? Hrdé přihlášení se k příslušnosti k určitému národu? Je sice pravda, že si pan prezident uzmul v Chile (či kde to bylo) pero pro sebe, ale později toho litoval. Nikdo není dokonalý. Pro mne docela zajímavě napsaný text (třeba i vzhledem k věku autorky, přestože se nesluší ptát žen a dívek na věk). Mé druhé já se zamyslelo, zdali nemohl být více "rozveden". Hezký večer a ať se daří. P.S. Pana "fazoli" mám docela rád, nemýlím-li se... ;-)