obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915695 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5810 autorů a 392492 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Poslední rytíř ::

 autor Naovy publikováno: 13.08.2012, 11:55  
Je to už dlouho, co jsem to napsal, ale nějak jsem si na to teď vzpomněl. Víceméně by se to dalo označit za mou jedinou básnickou sbírku spojenou do jediné veliké básně:)
 

Země pod války příkrovem spoutané již po mnoho let. Kdo z nich si začal? Čert to vem! Mrtvých na poli nespočet. V konec již nikdo nedoufal, každý si zvyk` na války stín. Nakonec se však zázrak stal. Čin, který vstoupil do dějin. To prastarý rytířský řád, udržovat měl kdysi mír, však léta již vadnul a chřad`, zasáhl v událostí vír. To on příměří vyjednal,
ač v to již nikdo nevěřil. Křehký monument míru stál a řád ho krví vykoupil. Jen pouzí dva přežili z nich. Takovou si mír vybral daň. Pradagar, tichý jako mnich, vždy spolehnout se dalo naň. Druhý byl milý, veselý, každý z okolí měl ho rád. O štěstí se však nedělil, svůj zájem před těch druhých klad`.
Tak Pradagar a Nefrazir se nyní domů vracejí. Nad mořem slunce vychází, nový den plný nadějí.


Kapka naděje

Kapka rosy
Nový den přináší
Starý stůl, nově prostřený
Trylky kosí
Obavy zaplaší
Vstaň, hledej život ztracený
Svěží vánek
Vlasy ti rozcuchá
Ukáže ti, jak chutná žít
Sliby plané
Šeptá ti do ucha
Nevíš, co od života chtít
Věci krásné
O kterých lidé sní
Často jen krásou oslní
Nebe jasné
Mysl tvou rozjasní
Nadějí srdce naplní
Kapka rosy

Přivítání bylo vřelé, ve městě vládl čilý ruch. Čekal je dav s vévodou v čele a také diplomatů kruh. Sešli se zde ze všech zemí podmínky míru vyjednat. Že spory dlí mezi všemi, na první pohled bylo znát. Vždy rytíř jako prostředník rozhovor s nimi musel vést. Střídal ho jeho společník, když déle nemohl to snést. A tu pokaždé Pradagar, když Nefrazir jednání ved, venku v zahradách sedával a hleděl přes chrámovou zeď. Tam cizí dívka spanilá chodila k řece prádlo prát a ta ho v srdce ranila, oslovit ji chtěl nastokrát.


Láska

Tajemná kráska
Či hladová past
Jméno má láska
Bolest i slast
Tančící víla
Jenž závojem svým
Tě zaslepila
Mysl halí v dým
Z popela stoupá
Co dávno již zhas
V srdci Ti doutná
Brzy vzplane zas
Plamenem hoří
Pálí i hřeje
V slzy se noří
Do beznaděje
Láska pomíjí
Stáhne tě na dno
Nepoznáš-li ji
Pusto a prázdno

Pradagar nevěděl co dál, cestu měl navždy zavřenou. Jeho řád jasně zakázal jakýkoli vztah se ženou. A tak večer, když padla tma, vyhledat šel Nefrazira. Zeptat se ho, co dělat má, touha mu duši požírá. Nefrazir neměl náladu k řešení cizích starostí, přišel tedy hned na radu bez podrobností znalosti.
Nenechal druha domluvit: „Jedna noc za to nestojí. Víru musíš mít jako štít, ta proti touze obstojí.“
Pradagar stál, nic neříkal. Nebyl to pro něj pouhý chtíč. Vždyť on tu dívku miloval. Teď měl tu lásku dáti pryč. Nefrazir spokojený byl, jak chytrou radu vymyslel. V duchu se za to pochválil. Za skončené to celé měl.
Od toho dne se jeho druh trápil a mučil čím dál víc. Temným hlasům dopřával sluch. S láskou přišla i nenávist.


Nesnáším...

Nesnáším...
Temné stavy depresí
Věčné váhání, z prohry strach
Slepé uličky, mrtvý smích
Mysl tonoucí v temnotách
Nesnáším...
Marnost, do propasti pád
Vzdávání bitvy bez boje
Hlas ticha věčně naslouchat
Jen holé stěny pokoje
Nesnáším...
Prázdnotu, po citech hlad
Ránu, která se nehojí
Mrazivý vítr, v srdci chlad
Lásku? Nenávist? Obojí
Nesnáším...
Sebelítost, sebeklam
Na světlo vrhat temný stín
...
Když ty pocity prožívám,
V tu chvíli i sebe nesnáším

Čas utíkal jako voda. Svět zešednul, hořkou měl chuť. Nechuť k sobě v duši hlodá: „Zbabělec, slaboch! Buď jak buď!“
Zatím mírová jednání k zdárnému konci měla blíž. Pouhé smlouvy podepsání a uzavřena byla již. Tu králové ze všech zemí museli smlouvu podepsat. Na neutrálním území za pár dní se tak mělo stát. I Pradagar a Nefrazir hned na cestu se vydali, by podpisem stvrdili mír, o němž tak dlouho jednali. Vždyť bez těchto dvou podpisů by smlouva platná nebyla. Svět by se vrátil do časů, kdy všude válka zuřila.
Cesta pomalu ubíhala. Přišel večer a po něm noc. Dvojice oheň rozdělala, by chránila je světla moc. U ohýnku bylo ticho a atmosféra tíživá. Nefrazir hledal z něho východ, Pradagar si ho užíval. Ještě chvíli tak vydrželi, než ho Nefrazir prolomil:
„Co je s tebou, můj příteli? Ke konverzaci nemáš sil? Ni jak se mám se nezeptáš? A já mám tolik novinek. Pokud na mě jen chvíli máš, s radostí bych ti jednu řek`. Nevím budeš-li pamatovat…dívku, chodila prádlo prát. Začala ke mně city chovat. Zanedlouho se budem brát.“
Tu Pradagar se probral hned. V očích mu temný plamen plál. Srdce mu zchladlo jako led, když se přítele otázal: „Ty budeš si tu dívku brát? Když já jsem po tě radu chtěl, tvrdil jsi, že hlavní je řád, bych na své city zapomněl.“
„To byl chtíč, tělesná touha. V mém srdci ale láska dlí. Je to cit, ne žádost pouhá. Jednou snad také poznáš ji.“
Pradagar jen němě hleděl. Se smutkem mísí se zloba. Ztratil to, co nikdy neměl. Dýka stesku v srdce bodá.


Sám?

Samota, závoj zapomnění.
Pochyby, zmatek, pláč a vztek.
Střípky naděje, kruté snění.
Spatřit tě. Ještě naposled.

Vzpomínky, zlomky okamžiků
Do mysli navždy zapsané
Černým inkoustem otazníků
Nitkami času utkané.

Beznaděj. Marno je hledat
Tam, kde zbyla jen prázdnota.
Poslední záchvěv. Spát se nedá.
Mrtvý klid. V srdci temnota.

Přiznání, pouze sám sobě
Pravdu, kterou již dávno znám
Volnost. Stesk, po tobě.
Poznání, že jsem SÁM.


Nefrazir byl dost zmatený. Snažil se druha potěšit: „Nesmíš zanevřít na ženy. I ty svou lásku budeš mít. Mohl bys to s nimi umět. Představ si, že i dívka má, dřív než zakotvila u mě, do tebe byla zblázněná. Tys lásku neopětoval, své srdce jsi ji nenabíd`. Kdyby jsi k ní city choval, zásnuby jsi teď mohl mít.“
Pradagara ovládl hněv. Obličej se skroutil v křeči. V žilách vařila se mu krev a ruka sáhla po meči.


Poslední rytíř

Jel k obzoru, jenž rudý byl
Stejně tak, jako byla zem
Zem, jenž svou krví potřísnil
Když potýkal se s netvorem

On nerovný s ním sváděl boj
Boj o víru a o svou čest
Neměli meče ani zbroj
Ten boj se musel srdcem vést

Na rukou lpí přítele krev
On je ten netvor, on ten had
Dýku zabořil do svých střev
Rytířem se zas mohl zvát

Naposled v sedlo vyskočil
Pak koně stočil na západ
Však s tmou mu ubývalo sil
Zemřel a s ním i světa řád


Melancholie večera

Den se končí. Slunce krvácí.
Do moře kane jeho krev.
Obzor plane. Žár se vytrácí.
Rackové pějí žalozpěv.

Slunce zemřelo a celá zem
na sebe bere černý háv.
Jen vzdálené hvězdy s Měsícem
tlumeně svítí v temnotách.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 13.08.2012, 11:54:37 Odpovědět 
   Zdravím.

Dlouho jsem dumal, mám-li tento poetický "kus" zařadit do prózy či do poezie. Básně střídají prozaické pasáže napsané jako poezie v próze (včetně děje a dialogů). Vybral jsem si první možnost. Text má až tragický nádech, náš hrdina se nejspíš již nikdy nevrátí ke své milé, protože jej jeho přítel v zápalu hněvu zabil. Básně na konci hovoří svým barvitým jazykem, že byla prolita "nevinná krev". Čekal jsem vítězství a šťastný konec, avšak baladický nádech hovoří za vše. Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Jak Beruška ztr...
Celestýnka
JÍZDA
KlaraViznerova
Tam někde za sv...
Raphael
obr
obr obr obr
obr

TILDA a její příběh, část druh...
Tilda
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr