obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39479 příspěvků, 5737 autorů a 390281 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kapitola 4. Ten, kdo káže ::

 autor Nears publikováno: 15.08.2012, 12:52  
Tato kapitola navazuje na:
Kapitola 3. Sledovaný
Kapitola 2. Zastávka v Londýně.
Důvod proč odejít. (První kapitola)
 

Kráčel po dlážděné podlaze londýnského nádraží. Věděl, že je tu pouze pracovně ale i tak chtěl být co nejdříve zpátky doma. K Anglii měl odpor, připomínala mu jeho minulost, jeho první domov. A na tuhle etapu by nejraději zapomněl. Vyřídit vše potřebné a zase se vrátit do Česka.
Viděl svůj cíl už z povzdálí, právě zašel do čekárny, nejspíše koupit lístek na vlak. A pak spatřil jeho. To ho dožralo, jen tam tak seděl na lavičce a dělal, jako že si čte noviny, ale on moc dobře věděl, že to tak není. Zrychlil krok, aby mu muž sedící na lavičce náhodou nepláchnul.
„Zdravím tě Adame.“
Samozřejmě, že to byl ironický pozdrav.
Muž v tmavém kabátu a s nagelovanými vlasy dozadu se polekal. Odtrhl oči od novin, které si beztak nečetl.
„Tobiasi!.“
Zvolal nervózním tónem.
„Co… co ty tady děláš?“
Tobias z něho cítil aroganci, Rozhlédl se a chytl muže na lavičce pod krkem.
„Na to bych se měl ptát já tebe.“
Ani nepotřeboval odpověď.
„Sleduješ ho co?“
„Nekřič na mě!“
Bránil se muž a snažil se Tobiasovu ruku dostat ze svého krku.
„Tak odsud vypadni.“
I když byl ten muž v nevýhodě, vysmál se mu.
„Mám stejnou práci jako ty. Oba jsem tu kvůli tomu klukovi. Ale já ho chci zabít, ty zneužít. Takhle to trápení alespoň budeme mít za sebou nemysl효?“
Tobiase to dopálilo ještě víc.
„Tebe zabít nemůžu. Ale nezapomeň, že máš malou dcerku, Christina, že ano?“
V Tobiasově očích se zablesklo vítězství.
„Mou dceru nech na pokoji. Je jí šest a tohle s ní nesouvisí. To je pouze mezi námi.
„Tak mi zmiz z očí.“
„Dobrá, dobrá.“
Řekl ten muž.
„Nech si toho kluka. Ale oba víme, že ty jsi tady ten, kdo udělal chybu. Přivedl si jí příliš brzy.“
„Už zmiz! Já jsem ten, kdo káže, Adame!“
Však to se ještě ukáže Tobiasi.“
Pak Adam zmizel a Tobias se odebral do čekárny. Otevřel dveře a střetl se s ním. Delší hnědé vlasy a průzračně zelené oči.
„Pardon.“
Řekl.
„V pohodě.“
Odpověděl mu ten kluk. Obešel Tobiase a vyšel ven. Tobias se za ním otočil a pozoroval ho. Ten kluk udělal to samé. A pak se na něm zjevil náhled strachu. Přidal do kroku a zmizel za roh budovy. I hned poté se vypařil i Tobias. Prostě se z čista jasna zmizel. Stejně jako prve Adam. Ani nevešel do čekárny. Vlastně nebylo proč. Šlo mu jenom o toho kluka.
Za pár okamžiků se však opět objevil. Tentokrát však blízko Tower bridge v jednom londýnském parku. Bylo krátce po poledni a Slunce vydávalo pár posledních paprsků. Hned jak se zde Tobias zjevil, zrychlil krok. Kráčel po betonovém chodníčku mezi lavičkami, na kterých posedávali různí lidé. Tobias jejich tváře ignoroval. Nezajímal se o ostatní, byli mu lhostejní. Jen ti, kteří mu byli, co k čemu za něco skutečně stáli, ty potřeboval. Poslouchal pouze ty, které poslouchat musel a tomu zbytku rozkazoval.
Došel skoro až na konec parku. Tato část byla ohraničena cihlovou zdí obehnanou břečťanem. Už zdálky viděl svůj cíl. Svůj pohled teď soustředil pouze na něj. Věděl, že se snaží hrát na neviditelného, dělal jako by tam vůbec nebyl. Seděl tam na lavičce a hleděl do prázdna.
Ale Tobias ho znal. Tenhle muž, jeho cíl. Neměl lidi rád. Distancoval se od nich. S těmi kterými se vidět chtěl nebo je potřeboval, ty si předvolával. Byly na tom oba stejně. Ve skutečnostech ani jeden z nich neměl opravdové přátele.
„Dobré odpoledne Stuarte.“
Pozdravil ho Tobias.
„Aa, Tobiasi.“
V mužově hlase znělo překvapení, i když moc dobře věděl, že přijde. Měl na sobě béžové sako a bílou kravatu. Šedivé vlasy, kterých měl i tak pomálu měl vzorně učesané. Tenhle muž se choval jako gentleman ale Tobias dobře věděl jak moc dokáže být Stuart krutý.
„Proč dnes?“¨
Tázal se Tobias.¨
„Dnes bude měsíc celý.“
Odpověděl mu ten muž.
„Další z podmínek?“
„Dejme tomu. Až moc si vyskakuješ Tobiasi, nezapomeň, že to já jsem pro tebe cenný. Měl bys projevit trochu úcty. Nezapomínej, že já jsem teď ten, kdo káže. Já teď musím uklidit tvůj nepořádek, já musím napravit tvé chyby.“
„Ano, máš úplnou pravdu Stuarte. Já… jen, že jsem narazil na Adama… dost mi pije krev.“
„Oh, jistě, jak jinak Adam. Vážně si myslíš, že ti jen tak půjde z cesty Tobiasi? Neříkej, že ti na něm dál zaleží!“
„To rozhodně ne. S Adamem jsem veškeré přátelství zrušil.“
„To velice rád slyším Tobiasi. To rád slyším.“
„No, pokud to chceme provést, musíme brzy. Dnes se ho Adam pokusil zabít.“
Ale, ale… koukám, že Smith jde přímo na věc. Nebojí se toho, to se musí uznat.“
„Ty ho snad obdivuješ Stuarte.“
„Každý si svůj obdiv zaslouží Tobiasi, každý.“
„Kéž bych ho mohlo zabít!“
„Bohužel, nemůžeš Tobiasi, i kdybys stokrát chtěl, tak nemůžeš. Nelze se ho dotknout, ani ty, ani tvoji… no řekněme přívrženci. Pravidla jsou pravidla.“
„Já vím, já vím. Nechovej se ke mně jako k nějakému děcku Stuarte.“
„Tak si pak nevylívej svou zlost na mě Tobiasi!“ Řekl si to potichu ale Tobias to slyšel.
„Omlouvám se Stuarte.“ Pro Tobiase to bylo potupné. Omlouvat se někomu, nebylo jeho každodenní renomé. Ale co mu zbývalo. Tento muž byl klíčem ke všemu. Tobias ho potřeboval. Musel se k němu chovat slušně.
„Nechme toho. Pověz mi o tom klukovi.“ Vybídl ho Stuart.
No… je mu osmnáct, pochází z vesnice Black Twins. Jeho otcem je Frank Lewis, a matka… To snad víš.“
„Ovšem, že… ani nevím, proč se ptám.“ Odvětil Stuart.
„Brzy tohle skončí Tobiasi, a mi si všichni oddechneme. A teď už jdi. Musím meditovat. S tím klukem to zařídím co nejdříve. Ale doufám, že pak už mou pomoct potřebovat nebudeš Tobiasi.“¨
Ještě chvíli spolu oba muži hovořili. Pak náhle Tobias zmizel, opět. Jakoby se změnil v páru. Ještě předtím přemýšlel. Stuart má pravdu, už brzy budou všichni svobodní. Ale jestli ano, tak na jak dlouho?! Co všechno bude jiné?! A co bude s ním?


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nears 15.08.2012, 14:39:24 Odpovědět 
   Zdravím, jsem si vědom, jaká tato kapitola je. Především je oproti předešlím velice strohá. Stále se jí chystám více rozvést. A právě proto jsem ji zde i přes chyby, a krátkost umístil, doufal jsem, že si ji někdo přečte, především ty Šímo a trochu mě zase popostrčí ;-) Tato kapitola je z jiného úhlu pohledu. Mám napsáno celkem zatím devět kapitol a stále pokračuji. Už za pár kapitol, se tento pohled spojí s pohledem našeho hrdiny, a vše bude více jasné :-) Děkuji moc za komentář. Nears.
 Šíma 15.08.2012, 12:51:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Vcelku zajímavý pohled "z druhé strany". Kým nebo čím jsou ony bytosti, které mají o našeho hrdinu zájem? Neocitl se v nesprávnou dobu na nesprávném místě? Nestal se nevědomky součástí onoho nikdy nekončícího boje dobra a zla? Kam až se dostal jeho strýc a do čeho se to zapletl? Otázky zatím bez odpovědi. Malinko se mi však zdá, že tomuto ohlédnutí "za oponu" něco chybí (silnější náboj) a působí také malinko strojeně (není to ono). Ono určitá hierarchie (co se týče hodností oněch bytostí) zde znát je, více se zřejmě dozvíme v dalších částech (kdo ke komu patří, jak je v onom žebříčku bytostí vysoko a jaké má úkoly), přestože i zde již bylo něco málo načrtnuto.

Po technické stránce pozor na stále se opakující chyby, ať už jde o chybějící čárky v oslovení, chybějící čárky v souvětích (před spojkami), chyby v psaní přímé řeči, nebo nedostatky při psaní interpunkce na konci vět. Jukni do pravidel (českého pravopisu), jsou i na netu. Koukni do lepší knihy (románu či sbírky povídek), popřípadě popros někoho z přátel a kamarádů (který je v gramatice zdatnější) aby Ti pomohl.

Tož tak... Vypisovat nic nebudu, zkus si textík ještě vícekrát projít. Měl jsem napsaný parádní komentář, jenže buďto chybou v PC (viz software), nebo chybou mezi obrazovkou a klávesnicí (viz má maličkost) jsem o něj přišel a nechce se mi to všechno vypisovat znovu.

Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Kalich života -...
Trenz
POTWORA
Danny Jé
Realita
Milánek
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr