obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Múzy přejí těm, kteří je prohánějí po lesích, lukách a kopcích. Ne těm, co na ně čekají se založenýma rukama."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Podivný příběh Kap 12. Gekové, rok 1776 ::

 redaktor čuk publikováno: 18.08.2012, 13:38  
Střihem se přemístíme od Schima k roklině, kde přistáli mimozemšťané zvaní Gekové. Původní fantasy horor se lomí ve sci-fi.Dovíme se odkud Gekové přišli, jak vypadají, co zamýšlejí. Podíváme se do jejich tábora. Jejich činností budou vysvětlovány zvláštnosti dějící se v Hradu a chaloupce se Zinii. Moderní pseudověda v plné parádě snažící se o logiku dějů. A snad v textu objevíte i humor.
 

Pak že neexistují mimozemské civilizace!
Přistáli v rozsáhlé polokulové roklině v lidském roce 1775. Jejich vesmírná loď měla tvar obrovské koule a dosedla v nejnižším bodě široké rokliny jako dětská kulička do důlku. Okolo lodi se rojili mimozemšťané, přesněji řečeno Kosmičané. Měli těla v podobě sestavy geometrických prostorových těles, každé jiné. Hlavu měli všichni stejnou, buď větší nebo menší, vždy však ve tvaru koule.

Podstata Vesmíru, v kterém existuje někým nebo něčím vytvořený chaos, je v naprostém rozporu s lokálně vznikající geometrizací. Pokud rozpor přesáhne limitní mez a déle trvá, může se geometrizace zafixovat. Právě v tomto vyjímečném momentě se zrodili geometričtí Kosmičané. Sami Kosmičané vysvětlovali svůj původ a osud následovně: záludná Entropie si neodpustila kanadský žertík, jako odplatu za vybočení: zavrtala se do jejich třinácté komnaty. S tajným ironickým úšklebkem v nich pozvolna pracovala, nechala ve své kreativitě narůst geometrickým tělesům lidské ruce a nohy. Tak geometričtí Kosmičané, zkráceně zvaní Gekové, existovali: ani ryba ani rak, kříženci tvarů, ve výsledku neladném a neharmonickém. Ani panu Picassovi by se nelíbili. Ostatní subjekty ve Vesmíru je neměly rády, byli nadmíru odlišní. Xenofobie panovala vskutku nedozírná. Úměrně tomu, jak Gekové ve Vesmíru způsobovali řadu problémů, vše ve Vesmíru způsobovalo řadu problémů jim.

Gekové neměli stálého místa a sídla, neměli území, státeček, ba ani nejmenší planetku. A bylo jich stále míň a míň. Jejich rozmnožování vázlo. Tvarová odlišnost těl umožňovala jen zřídkakdy vzájemnou přístupnost mužských i ženských pohlavních orgánů. A pokud se to stalo, nebylo ještě vyhráno. Válec mužského penisu mohl být značně větší než rigidní průměr dutiny dutého válce vagíny.

Nouze jejich situace se slitovala a umožnila, aby se inteligence Geků vyvinula skvělým způsobem, podobně jako nouze naučila pověstného Dalibora housti. Během neuspořádaného letu, za pomoci všech, kteří se jich chtěli zbavit, Gekové vystavěli kulovou kosmickou loď, do které se vešlo z celého rodu zbývajících deset Geků, těch nejvíce duševně i tělesně vyspělých. Navíc do ní nastěhovali spoustu všelijakých krámů až k nehnutí (později se ukáže, že to nepotřebné krámy nejsou). V tom podivném létajícím předmětu Gekové cestovali prostorem a časem jako Ahasvéři. Až nakonec přistáli v uvedeném obřím důlku na Zemi, v roce 1775. Planetu Zemi si na svých bludných cestách vybrali proto, že jim nejvíc připomínala vysněnou kouli. A že jejich průzkumné sondy zjistily, že obyvatelé země mají na svých deformovaných tělech stejné ruce a nohy jako oni. Teď tady na planetě Země uvízli, opakujme si, ve velkém dolíku v opuštěné krajině, široko daleko je jim nejblíže onen příslovečný Hrad.

Gekové netuší, nebo si to nepřipouštějí, že kdyby o nich lidé věděli, považovali by je za nevítané vetřelce odsouzené ke zničení.

Nezakořeněnost Geků způsobuje i to, že jsou zatrpklí a občas i zlí. Není divu. Entropie uvnitř hryzala dál, vytvořila v nich orgány stejné jako u lidí, tedy skoro stejné. Vzhledem k různým vnějším tvarům byly u každého jedince topologicky umístěny jinde, což v Onilovi, lékaři Geků, při chirurgických zákrocích vyvolávalo zděšení na kulové tváři. Každou operaci musel řešit znovu a znovu. Od případu k případu bylo třeba vždy volit, kde řezat, kde vrtat, kde pracovat s dlátem. Jak bude řečeno dále, povrchové vrstvy Geků byly velice tvrdé a houževnaté. Doktorovo tělo mělo tvar jehlanu s hranami ostrými jako jeho skalpely. Protože toto úsloví chlubící se ostrostí hran svého těla pronášel často, získal doktor Onil přezdívku Ostrý.

Další problémy Geků vznikaly tím, že se na noc gekčí tělo přeměňovalo v kouli. Do ní dovnitř se musely umístit nejen všechny vnitřní orgány, ale i ruce, nohy a hlava. Docházelo k mohutnému přeskupování entit. V důsledku toho postrádala vnitřní anatomie neměnný systém, jaký je vývojem zafixován u člověka, orgány se různě přemísťovaly, vzdalovaly od sebe, takže jejich propojení bylo proměnlivé, spoje musely být pružné, schopné měnit svou délku. V mnoha případech se spojení tvořila vždy znovu. V kouli „na noc“ panovala často velká tlačenice.
Přeměny Geků ukládajících se k nočnímu spánku byly pro ně nepříjemné, doprovázené pocitem ztráty identity. Jejich snem bylo, aby se celí přeměnili do kýženého tvaru koule a v něm setrvali. Téměř jako děti se těšili, že se jim to jednou podaří. Každé ráno však byli zklamáni tím, že se probouzeli jako geometrické útvary s hranami či součástmi křivek, v kombinaci, jakou měli před usnutím. Koulí, tedy kouličkou, zůstala jen hlava, geometrie vnějších tvarů se vrátila, nohy a ruce se znovu vyklubávaly. Toto ranní martyrium však překonávali hrdinně.

K anatomii Geků ještě dodáme následující. Jejich tělem kolující krev byla těžko strukturovatelná do standardního tvaru tepen a žil. Proto další zvláštností bylo, že proudila tělem „nahá“, bez obalu stěn, její tvar určovalo jen speciální povrchové napětí. Vnější tvar Geků byl sám o sobě pevnou kostrou a k němu byly zevnitř připojeny svaly s nervovými vlákny. Volný vnitřní prostor těla byl vyplněn zvláštními protoplasmatickými rosoly přesněji vyjádřeno: tixotropními gely, pohybem mírně ztekucujícími, v klidu pak zatuhávajícími. Při pohybu se gely přelévaly, což při větších rychlostech vyvolávalo zvuky jako když se třese poloprázdným sudem piva.

To vše, včetně nejisté budoucnosti, Geky stresovalo. Potřebovali se někde usadit a odreagovat se. A dokončit v klidu započaté výzkumy v oblasti genetiky. Bohužel svůj záměr chtěli uskutečnit na naši dobré matičce Zemi.

Už bylo řečeno, že Gekové přistáli v roce 1775 v odlehlé končině poblíž Hradu, časově ještě před příletem Časostroje Budoucňanů ke Hradu. Zřejmě by si svou inteligencí a technikou tehdejší lidstvo osmnáctého století podrobili. A když ne, mohli by způsobit nepříjemné potíže.
Naštěstí Budoucňané měli moderní armádu a uměli cestovat v čase. Gekové tušili možné nebezpečí a stáhli se ke své lodi.
Snad intuice nebo dnes ještě opovrhované psychedelické senzory Budoucňanům naznačily, že lidé z roku 1775 už nejsou na Zemi sami, že kdesi se skrývají nějací nelidští tvorové, od nichž jim může hrozit cosi nekalého. A tím následně i lidem v roce 2091. Proto se Budoucňané vydali na opatrný průzkumný let do roku 1775. Vše bylo ovšem ze strategických důvodů přísně utajováno. My jsme jej již dříve popsali. V této chvíli záměry Geků dříve zmíněný Budoucňan ve vysoké funkc, Rubian, neznal, pouze tušil jejich nekalost. Nevěděl tudíž, kolik Geků je a předpokládal, že by jim mohly dorazit i posily. Proto byl velice ostražitý.

Teď se podívejme ke Gekům okem filmové kamery a uchem vysoce citlivého mikrofonu.
Okolo složitého gekského zařízení ve tvaru masivní krychle, zvaného Zařízení, se stranou od kosmické značně větší kulové lodi motá Gek s tělem ve tvaru osmistěnu. Později pak k němu přišel druhý, podobající se pravidelnému desetistěnu. Byli ověšeni nezvyklými nástroji, na opravě a úpravě Zařízení i lodi už pracovali celé odpoledne. Před tím měli odpočinek, desetistěnný Gek se někde toulal. Dopoledne průzkum poruch a disfunkcí prováděli Krychláci, s nevalnými výsledky. Závady byly zřejmě většího charakteru, dokonce takového, že v době dopadu lodi i po něm mohly vyvolaly nečekané změny a reakce v okolní krajině. To se projevilo abnormalitami až v strašidelné hororové podobě, vzpomeňme Hradu a chaloupky poblíž něho.

K další gekské podivnosti. Různá bývají plynutí času. V našem příběhu máme dvojí. V případě Geků jeden gekský den trvá jeden pozemský rok. Gekům uplynul teprve jeden den, zatímco lidem celý rok, během tohoto gekskéko dne se lidské dějiny posunuly z roku 1775 do roku 1776.

Kamera švenkuje v táboře Geků na velitelské stanoviště.
Je podvečer, opodál pod téměř již zbytečným slunečníkem sedí dva inteligentně a důležitě vyhlížející tvorové. Ten s tělem ve tvaru ovaloidu a povýšeným výrazem na hlavě tvaru vyblýskané koule, ten je jejich šéfem, Nejvyšším Gekem (nejen proto, že je údajně nejchytřejším, ale i proto, že jeho tělo se co nejvíc blíží kouli). Sám si dal jméno Ovaloid, a tak mu také všichni uctivě říkají: Velevážený Ovaloide. Přitom byl povahou hračička, někdy až přímo dětinský.
Druhý je už zmíněný lékař, doktor Onil zvaný Ostrý. Všimněme si, že pokud se jeho tělo nakloní mimo prostor zakrývaný slunečníkem, odrážejí se šikmé sluneční paprsky v jediném svazku od plochy jeho těla a vytvářejí oslňující záblesky. O jednu hranu oděvu si doktor piluje nehty.
O kus dál jsou rozestavěny další sedačky, každá jiná. Jak již bylo řečeno, Gekové mají rozdílná těla, a tím i jeho sedací části, proto každý z nich má své sedátko zhotovené na míru.

Další dva Gekové, oni Krychláci, valí skoro za trest balvany na okraj rokle a stavějí z nich hradbičku. Tak trochu se podobají mravenečkům vyšlým z tvarovacího lisu.

Gek s tělem v podobě komolého kužele, vedoucí vědeckého týmu, si pod slunečník přináší sedačku. Vrátil se odněkud z nitra Zařízení a dosud nenasadil úsměv na své tváře v podobě kulových vrchlíků.
Ovaloid se na něj vyčítavě a současně výhrůžně podívá:
"Nějak se s tím babráte, Kuželi.“
„Nebuď nervózní, šéfe,“ zavrčel oslovený vědec. A pokračoval klidněji:
„Máme jen dva našince, kteří rozumějí složitým zařízením, a ti mi podléhají jen zčásti. Krychláky č. 1 a č. 2 jsi poslal koulet balvany. Mají houby sílu, občas se jim některý větší svalí dolů. Sysifovská práce. Neměli jsme se zbavovat toho druhého inteligentnějšího po tobě, drahý Ove, prostořeké Hyperboloidky, Hypy vzdorovité, bylo třeba víc s ní mluvit… ostatně, co vy o tom víte.“
Kužel byl teď vysloveně arogantní.
Ovaloid zvedl ruce v obranném gestu:
„Já o tom opravdu nic nevím.“
Ostrý se probudil z mikrospánku a zasmál se.
„Vrchní vědec je nějak chytrý, ví kdo to byl Sysifos. Stejně by Hypa naše Zařízení nedovedla opravit.“

Kužel si setřel pot čela tvaru úseče koule, nechtěl toto téma dál rozvádět a proto začal mluvit o sobě.
„Já jsem musel hodně studovat lidstvo, víš. Byla to makačka, údaje z družic byly neúplné. Marťani mají příšerně zastaralé haraburdí, co to dalo práce je udyndat, aby nám je půjčili.“
„Člověčí medecína mi byla k ničemu, já sám jsem musel…,“ přidal se doktor.
Šéf ho přerušil:
„Nemachruj, felčare.“
Ten se podíval na Ovaloida a řekl jako by mimochodem:
„Stejně je to zbytečná práce, stavět nahoře ochrannou zeď.“
Šéf vycenil své půlkulovité zuby:
„Nekaž morálku, Ostřičko! Na mně leží odpovědnost a proto nechci riskovat, abychom další dávkou záření, nebo jak to vy vědátoři nazýváte, na sebe znovu upozornili. Kdo ví, co lidi na nás už teď chystají. Měli jsme velké štěstí, že se nic nestalo našim drahocenným organismům!“
Opravdu směšná to charakteristika!

Vědec si přejel rukou po těle, od tenkého krku až po široký posed, jako by ze sebe stíral něco ulpělého a pokračoval v omluvném vysvětlování.
„Tu poruchu jsme nemohli předvídat a emanaci zarazit. Už se to nikdy nebude opakovat.“
„Jen aby.“
„Stejně je celý projekt na, na…kosmický odpad.“
„Tak takhle ne, Kuželi. Míň řečí a víc výsledků.“
„Vy si myslíte, že je to nějaká legrace, udělat klon člověka podle výkresu? Pořízenému nedokonalým zařízením? Neměli jsme tak unáhleně… Uvažujme však pozitivněji, do budoucnosti: co by svedlo deset našinců v člověčí podobě? Nepředstavitelné věci! Ovšem ale, vytvořit přídavné zařízení, které by je z prototypu kopírovalo jako na běžícím pásu, to není žádná brnkačka. S tím materiálem, co máme k dispozici, to doposud neumíme.“
„Měl jsi mít při nákupu přesný seznam!“
„Ale jo, kdo mohl ty komplikace tušit. Předvídat, co budeme potřebovat. Ale nebojte, my jsme machři, my to nakonec dáme do kupy, chce to jen čas.“

Kužel neřekl, co by bylo třeba vědět a co ostatní už vlastně věděli. Jedno klonování (něco jako roubování) se jim povedlo: naroubovat gekský genotyp na lidský genotyp s již vytvořeným (správněji od Budoucňanů uneseným) lidským tělem. Vzniklý rychloklon měl sloužit jako vzor pro vytvoření dalších rychloklonů kopírováním. Rychloklon neboli protoklon měl lidskou podobu i ostatní náležitosti, nad jeho chováním však by postupně a třeba i řízeně nabýval nadvládu vložený trojský kůň, gekský genotyp. Lidské tělo a hlavně jeho duševní činnost a oblast pro etické a morální myšlení by byly stále více a více „zfalšovávány“ a přeměněny v gekské programy. Rychloklon by byl nakonec Geky ovladatelný i dálkově.

Potíž je i v následujícím. Při výchozí klonovací operaci se tělo Geka, v kterém byl uložen gekský pregen, zničí, Gek je obětováno na oltář vědy. K této operaci byla za trest vybrána vzdorná Hyperboloidka, která byla tímto způsobem odstraněna ze scény v dolíku.
Jak tento proces probíhal? V prvním stupni byl gekský pregén po vyjmutí z mrtvého těla Hyperboloidky přechodně umrtven a desaktivován, nebyl schopen se po roční latentní dobu vyvíjet a ovládnout rychloklon. Pak měl podle programu nastat vývoj gekského genu v dalším ročním lidském intervalu, pak byla naprogramována sebedestrukce mládnutím klonu do doby věku nula, kdy se klon měl rozpadnout v důsledku extrémního s existencí neslučitelného omládnutí. V okamžiku rozpadu těla a by se uvolnil již modifikovaný pregén vložitelný do dalšího lidského těla (výměnou za lidské gény), pravděpodobně již schopný mechanického klonování.
Cílem prvé časti bylo ověření obapolné adaptibility obou složek klonu, i zjištění, zda takovýto jedinec nevyvolá nějakou nepříznivou reakci ze strany lidí, tedy zda něco divného lidé nepoznají. Stačilo jen čekat, dva gekské dny.
Časovač se však spustil dřív a jinak než bylo naprogramován. Do chodu ho uvedly prudké fyziologické změny ženského organismu spojené s nečekaným otěhotněním (pozornému čtenáři už jistě bude jasné, že se jedná o Zinii), s čímž ovšem nebylo počítáno. Stárnutí Zinie neproběhlo okamžitě a rychle, zrychlilo se s jednodenní lidskou frekvencí až po narození Zářenky. To by mohlo být případnému pozorovateli nápadné! Prvotní záměr se tedy nepodařil úplně, plánovaně a dokonale.
Navíc hračička Ovaloid prosadil i současné zkoušení časovače, byť mu celý experiment nebyl zcela jasný.
Kužel si vyčítal: na to jsem neměl přistoupit, mnoho psů, zajícova smrt. Touha pozorovat změny věku klonu a jeho reakce ho však lákaly. Byl i trochu sadista a dobrodruh a tak proti překombinovaní zkoušky namítal jen chvíli. Současně si jako jinak morálně naladěný Gek uvědomoval, že to byl přísný trest udělat z Hyperboloidky pouze experimentální objekt a nehmotnou bytost, konkrétně jakousi parazitku v lidském těle. Kritičnost vyjímečně inteligentní slečny Hyperboloid dogmatický šéf velmi nemile nesl, viděl v ní své ohrožení. Ale přeměnit ji v tohoto podivného fantaskního křížence, to snad bylo příliš! Bylo by dost hrůzné, kdyby dodatečně objevila samu sebe jako vězně, a současně si uvědomila, že je v cizím těle, jen jako loutka nebo zacílená loutkářka, a že její gekské tělo je navždy ztraceno.

Kužel zrudl v tváři, když si představil nepodařený a dost drastický výsledek tohoto experimentu. Doktor si Kuželovy reakce všiml.
„Přátelé, uklidněte se, dostanete infarkt. Pro mne to není žádný med hrabat se ve vašich gelech. I jiných protoplasmatických fujtajblech.“
Šéf vstal a zase si sedl oblinou do důlku sedátka. Zvýšil hlas a současně upadl do patetického intonování.
„Takhle nemluv o našich Nejvyšším daných vnitřnostech! Musím vám do lenivých flexibilních žil nalévat sílu pramenící ze vznešenosti cíle. Ovládneme lidstvo, přeměníme je v geometrické tvory. Tím se zvýší jejich inteligence. Spojenými silami vybudují obří Koulátor, který nás změní v koule na věčné časy, splní se náš dávný sen.“
„Vize jsou dobré, to jo. Ale cesta k němu, panové Ovaloide a Kuželi, je trnitá, darmo mluvit. Ba je víc než trnitá. Stačilo by, kdybyste si porovnali gekské a lidské vnitřní uspořádání.“
„Rovné cesty bez překážek vedou do pekel, doktore.“
„A kdyby se Koulátor nepodařilo sestrojit, co pak, šéfe?“
„Pak získáme velkou armádu umělých geometrických Geků pro boj s Entropií nebo dokonce s Chaosem.“

Doktor se v duchu ušklíbl. Kulový získáte! I kdybychom boj vyhráli, proměníme se v Chaos. Pyrrhovo vítězství, školní příklad. Doktor však nevěděl, ani to nikdo z přítomných netušil, že kdyby se Gekové změnili v koule, Vesmír by je milostivě přijal jako s ním kompatibilní útvary a oni by ztratili svou identitu a inteligenci a stali se anonymní stavebními kostičkami, pardon: kouličkami. Podobné paradoxy nejsou v nekonečných prostorách zřídkavé.

Všichni tři pak mlčeli a pomalu usrkávali nápoj zcela nepodobný brazilské kávě.
Ovaloid už otvíral kruhová ústa, když vtom se vedle nedokončené hradby nahoře jako silueta objevil tvor. Měl tělo ve tvaru čtyřbokého hranolu, na kulaté hlavě byla na stranu nasazená zelená čepice.
„Gekonon,“ vykřikl Ovaloid. „Kde ses tak dlouho toulal, ty zatracený Hranole?!“
„Vzal jsem to oklikou, vážený Ovaloide. Tam nepotkáte živáčka, já, já…“
Gek zvaný Gekonon nebo Onon, s přezdívkou Hranol, sebou zakymácel. Marně se snažil pohyb ustát a chytit rovnováhu. Pak se ještě víc zvrtl a začal se po svahu kutálet dolů. Půda se otřásala v intervalech, jak na ni dopadaly plochy hranolu. Jednoduše řečeno: Hranol se valil tak, jako se valí ze stěny na stěnu se převalující geometrické těleso hranol.

Doktor k němu přiskočil:
„Stál při něm gekčí Bůh. Vůbec nic se tomu hlupákovi nestalo. Ale co je tohle? To snad není možné. Krev či naše jiná tělní tekutina to není.“
Doktor si přičichl k červenému pramínku, který vytékal z náprsní kapsy hranatého Hranolova kabátu potištěného krycím vzorkem. Namočil do ní prst. Pak začal prst podrobně zkoumat. Dotyčný spadlý a svalený Gek ležel na zemi a vypadal nezúčastněně, ba přímo omámeně.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 07.09.2012, 18:31:54 Odpovědět 
   Tak jsem neodolala a dočetla i poslední (zatím) kapitolu. Byla naprosto vyčerpávající - tentokrát jsi to vzal opravdu z gruntu a muselo to dát hodně práce... obrovská pochvala je namístě. Děkuji a jdu se zase chvíli starat o své pozemšťany.
 salvator 06.09.2012, 10:49:20 Odpovědět 
   Nečekané. o to více ovšem originální. Pohnutky Geků chápu, a jsem zvědav, kam až zajdou.
Tak, psaní zdar. D.
 malý emo 19.08.2012, 6:25:40 Odpovědět 
   Dobré ráno.
Uf, tak tentokrát to bylo hodně výživné! Musela jsem si ke čtení otevřít slovník cizích slov, abych se dozvěděla, co to je protoplazma nebo tixotropní gel. Chemik se v tobě opravdu nezapře. A musím říct, že na svůj věk máš velmi bujnou fantazii :)
Opět dobře napsáno, už konečně víme, proč se dějí ty anomálile kolem Hradu. Jen to klonování mi zatím není moc jasné, ale to se snad s dalšími díly spraví.
 ze dne 19.08.2012, 6:41:21  
   čuk: Děkuji za přečtení. K tvým poznámkám: tento text jsem ještě napsal, když jsem byl o něco mladší, ba dokonce dítě školou povinné. O tom klonování: beru připomínku, někde to napíšu jasněji.
 Šíma 18.08.2012, 14:55:35 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkné! Navíc byl zřejmě pan Hranol chlastat kdesi červené... ;-))) Těším se na další část!
 ze dne 18.08.2012, 15:15:48  
   čuk: Díky. Pan Hr byl v Hr.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Na Šumavě svítí...
fossil
Kapitán Smrt - ...
Siggi
Nový život
walac
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr