obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slova jdoucí ze srdce, hřejí tři zimy."
K. Čapek
obr
obr počet přístupů: 2915295 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389845 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Šepot ve větru ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 23.08.2012, 8:39  
Nejde o nic převratného, jen o takovou "rychlovku". Proč se vlastně tady už nepíší rychlovky? ;-) Snad se bude líbit. Loučím se, pro dnešek, se svým obligátním: "Šotkům zdar!" ;-)
 

      Kdybych se nehoupal na vlnách na kusu lodi, který byl kdysi záďovou palubou, připadal bych si jako ten Robinson Crusoe. Bohužel... Poblíž není žádný ostrov, ani ostrůvek, který by mi poskytl útočiště. A tak se houpu spolu se svým bídným vorem na rozvlněném oceánu a čekám, kdy si pro mne přijde... Kdopak? No přeci zubatá!

      Jeden by řekl, že si se mnou osud ošklivě zahrál. Všechno vypadalo tak slibně. Poslední cesta tam a zpět pod velením stále opilého kapitána, který jen stěží rozeznal ručičkové hodinky od kompasu a byl bych v balíku. Pověsil bych svůj námořnický život na háček a dal moři vale. Jen občas bych se chodíval dívat na jeho hladinu na písčitou pláž pod naším domkem vystavěném na útesu a zavzpomínal bych si na zašle časy své námořnické slávy.

      Všechno je jinak. Zalykám se slanou vodou. Vlasy mám ulepené od zaschlé soli. Na oči takřka nevidím. Tvář mám opuchlou, rty zmodralé. Nevidím si do tváře, ale nejspíš tak vypadám, protože se cítím opravdu zle. Ani nevím, jak dlouho se už nechávám unášet proudem a prosím boha o odpuštění. Mé prosby se docela často střídají s kletbami a já netuším, zdali skončím v pekle, nebo mě milosrdný bůh uráčí vzít si k sobě na nebesa.

      Nebe je bez mráčků. Slunce zapadlo před chvílí. Nebe je poseté spoustou hvězd. Více si je představuju, než abych je viděl. Nemůžu si promnout oči, abych nespadl přes palubu svého bídného voru, který se mi stal mým posledním útočištěm. Mohl bych to vzdát. Bylo by to tak snadné. Trochu strachu a bolesti. Utopit se v té obrovské prázdnotě, která si říká oceán. Stejně mne dříve či později sežeru ryby a já se stanu potravou bůh ví čeho...

      To neustále a nikdy neutichající šplouchání mi už leze na mozek. Držím se jen díky slibu, který jsem dal ženě a dětem. Že se vrátím... Navzdory své přísaze nejspíš svůj slib nedodržím. Ne nadarmo se píše v písmu, že se člověk nemá zaklínat ani při zemi ani při nebi. Bůh mne neslyší, nejspíš mne nechce slyšet ani samotný ďábel. Jakoby by to bylo všem jedno. O jednoho námořníka více či méně, co na tom záleží?

      Naše dvoustěžňová brigantina se rozbila o skály... už ani nevím, kde to bylo. Nepočítám dny ani hodiny. I neustále střídání dne a noci otupí. Kapitán v ten den spal jako zabitý, nejspíš to měl rychle za sebou, ani se neprobral z rumového opojení. Beztak už dávno hraje s nějakou tou chobotnicí karty o svou bídnou duši. V pekle nebude překážet. Škoda jen nákladu a dobrých lidí, kteří museli pod tím neřádem sloužit. Který ďas mu našeptal, aby v začínající bouři hnal svou loď pod plnými plachtami. Všichni na palubě čekali, kdy to lana a stěžně nevydrží a půjdou se vším, co na nich visí, přes palubu.

      Nestalo se tak. To naše ubohá loď dříve narazila na jeden kus skály, který jsme měli minout daleko po pravoboku. Proklatý vítr. Zanesl nás z kurzu. Pořád bylo zataženo a v dohledu nebyl žádný maják. Jak jsme měli určit svou polohu? Hádali jsme. Počítali se vším, ale jak se zdá, nedopočítali jsme se správného výsledku. Ani čluny jsme nestačili spustit na hladinu. V tom větru a vysokých vlnách by se beztak za chvíli potopily. V bouři na moři v otevřených člunech nemá našinec příliš velkou naději na záchranu.

      O ty plachty a stěžně jsme nakonec stejně přišli. Ještě teď slyším naříkání lodi, jak se jí láme trup. Voda se dere mezerami v obšívce a jak jí praská vaz. Skála ji pěkně pocuchala a valící se voda brzy vykonala své. Náklad teď nyní leží kdesi na dně oceánu a my za něj nedostaneme ani zlámanou grešli. Muži skákali přes palubu jako smyslu zbavení. Nejspíš dobře věděli, že nemají šanci, ale nechtěli jít pod hladinu spolu s lodí. Ono, zamotat se do lanoví není žádná legrace. Horší je snad už jenom padnout do rybářské sítě a začít polykat andělíčky.

      Na okamžik jsem usnul. Je již černočerná noc. Jen na nebi září milióny hvězd. Takřka jsem se svezl ze svého voru. Několik dohromady zbitých desek tvořící zábradlí lodi, kus paluby a část lodní konstrukce bylo tím jediným, co mne dělilo od jisté smrti. Loď se před potopením rozlámala na kusy. Vlny mají obrovskou sílu. Myslím, že mnoho chlapů tehdy zemřelo právě na útesu, kam je vlny hnané větrem mrštily, jako by byli jen obyčejnými chaluhami a ne několik desítek kilogramů těžkými námořníky. Když spadnete do vody, dokáží vás vlny spolehlivě ubít k smrti i o bok lodi.

      Já jsem takové štěstí neměl. Stále nemám odvahu zajít k Poseidónovi na návštěvu. Bojím se smrti. Co bude pak? Kam se vrtnu? Kde skončím? Realita se mi mísí se sny. Jsem slabý jako... jako myš. Jako potkan, kterého voda vyhnala na palubu, aby zjistil, že před ní není úniku. I takový potkan umí plavat, ale do nekonečna se nad hladinou také neudrží. Jsem jako on? Jsem jen kus masa? Jsem zvíře? Slyšíš mě, bože? Kdo jsem? Čím jsem? Proč tu jsem?

      Peníze! Touha po penězích a majetku mne zahnala až sem. Dokola není nic, jen širý oceán. Žádná loď v dohledu. Vlny buší do mého voru a tento monotonní zvuk mne stále více a více uspává. Už nemám sílu se dál udržet na kluzké palubě a pomalu sklouzávám do všeobjímající hlubiny oceánu. Slyším volání svých druhů. Žena se na mně směje a děti mi mávají na přivítanou... Nebo na rozloučenou? Vládce moří mává svým trojzubcem a zubí se na mne, jako bych byl jeho dlouholetým přítelem. Snad tu nikde nepotkám toho věčně ožralého kapitána. Bůh ví, proč mu vlastně nevzali patent.

      Můj bídný vor je pryč. Polykám vodu. Už nemám sílu ani kašlat. Zalehlo mi v uších. Vítr ani vlny už neslyším. Všude kolem mne je tma. Je to divné, ale už mi není taková zima. Vznáším se v prázdnotě a čekám, až uvidím ono světlo na konci pomyslného tunelu. Možná mi někdo otevře nějaké dveře a já budu moci jít zase jinam. Moře se laská s mým tělem a má duše se chystá... Nač? Nevidím... Neslyším... Necítím... Ale vždyť ten Robinson přeci jen přežil. Asi jsem jiný... ztroskotanec. Další bezejmenná položka na seznamu utonulých námořníků. Snad mi žena a děti odpustí. Už ani nevím, jak vypadají...

      Bože, dej spočinout mé duši v pokoji a míru... A pokud skončím v pekle, ať budu moci přikládat pod kotli svému kapitánovi! Amen...


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 26 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 2:32:57 Odpovědět 
   31. 07. 2014
Jeho umírání je poněkud zdlouhavé. Neumrzl by náhodou dřív?
 ze dne 01.08.2014, 12:49:16  
   Šíma: Možná ano, asi jde o "autorskou licenci", každý umírá tak dlouho, jak autor zamýšlí... ;-) Dík za zastavení.

P.S. Kdyby zmrzl hned, nebylo by o čem psát... Jak dlouho člověk vydrží v ledové vodě? Záleží na tom, jak je studená, ale asi by to dlouho netrvalo... Nejsem kompetentní, trochu jsem vařil z vody, i když té vody je v textu docela dost! Ach jo...
 salvator 04.10.2012, 10:51:18 Odpovědět 
   Šímo, kamaráde, nic si z toho nedělej. Jediné, co by tě mohlo trápit je to, že až tyhle chvíle pominou a že brzy pominou, budeš si třeba říkat, že jsi oněch dní nevyužil ještě lépe. Kdo ví.
Tak, šotkům...
 ze dne 04.10.2012, 11:57:29  
   Šíma: Díky, ono, píšu už velmi málo, takže toho času zase tolik u psaní nestrávím, ale díky! ;-)
 Ronkar 19.09.2012, 20:46:25 Odpovědět 
   Ahoj Šímo,
dobře napsaná pocitovka. Mám rád tenhle druh příběhů, kde není silný děj, ale jde spíš o emoce a o to, co se odehrává v mysli hrdinů. Když jsou hodně dobré a dokážou mě vtáhnout do sebe, je to někdy třeba i lepší zážitek, než přečtení celého románu (průměrného samozřejmě). Tobě se to z části podařilo. Ale jen z části…
Pohled na odcházení (umírání) v podání tvého hrdiny není nijak zvlášť smutné, neždímá emoce, což je fajn, ale škoda, že ani nechytá za srdce... Jde spíš o takové filosofování, o rozmluvu sám se sebou, o dumání nad životem - ať už tom našem, nebo tom, který má teprve přijít po smrti.
Jak píšeš, je to "rychlovka", což je docela znát. Děj si plyne svým pomalým tempem, téměř jako monotónní šplouchání vlnek oceánu a dojde do předvídaného závěru.
Já tyto věci psát neumím :) Dávám za jedna.

S pozdravem

Ronkar
 ze dne 19.09.2012, 21:00:49  
   Šíma: Dík za zastavení a komentík. Jsem rád, že se líbilo! ;-)
 Jarda 15.09.2012, 13:45:44 Odpovědět 
   Zdravím, pěkné popisy pocitů ztroskotance. Dílo mne vtáhlo, jako bych byl trosečníkem já. Nechtěl bych takto zemřít. Prosím příště něco veselého. :))
Se šotky mám zkušenosti jako s komáry v noci. Kvůli jednomu rozsvítím, abych jej zabil a najednou odněkud přiletí několik dalších za světlem v místnosti.
 ze dne 15.09.2012, 19:27:12  
   Šíma: ;-))) A všechny je nezabiješ, bůh ví, kde se množí! Děs a hrůza!

Jinak, děkuji za zastavení a komentík, klaním se a jsem rád, že se líbilo! Psaní zdar. (šotkům ne, bo někdy jsou jak utržení z řetězu)
 Pelion 29.08.2012, 15:52:14 Odpovědět 
   Zdravím, pane.

Šepot ve větru, šepot ve větru… Budiž. Ale o čem se vlastně šeptá? Trosečník v Tvém podání se mi, jako čtenáři, jeví příliš plochý, neosobní. Neslyším ono šplouchání mořských vln, necítím teplo slunečních paprsků, chlad noční ani slanost vody. Četlo se mi to bez většího zaujetí, s malou porcí zvědavosti. Snad to také, mimo jiné, způsobilo (dle mého názoru) Tvé nešťastné rozhodnutí napsat tuto „rychlovku“ ich-formou. Er-forma, tedy vypravování ve 3. osobě, vzhledem k předpokládanému tragickému konci Tvého hrdiny, by byla možná mnohem lepší alternativa.
Netvrdím, že je to špatně napsané. Jen si myslím, že umíš víc. Toť vše.
Opatruj se.

Pelion
 ze dne 29.08.2012, 16:28:21  
   Šíma: Díky za kritiku, pane, vážím si ji! ;-)
 Kondrakar 28.08.2012, 13:07:41 Odpovědět 
   Zdravím,

obstojná rychlovka o námořníkovi co nedoplul kam měl.

Šotků jsem si příliš nevšímal, jen jedna věc mi praštila přes oči. A to: Naše dvoustěžňová brigantina se rozbila o skály...

Brigantina je kožená, často pronýtovaná zbroj. V mořeplavbě se moc nevyznám, ale spíš si myslel brigu. To loď byla.

Múzám zdar.
 ze dne 28.08.2012, 13:18:42  
   Šíma: Ahoj. Brigantina skutečně existuje (a existovala), jde o tip dvojstěžňové plachetnice (její model jsem lepil dva roky)... ;-))) Dík za zastavení a komentík. P.S. Prý je její trup a vybavení odvozeno od brigy, či co... (http://cs.wikipedia.org/wiki/Brigantina) Nekecám, mrk! Ještě jednou díky a jinak, také jsem pouze "suchozemskou krysou"! ;-)
 Dědek 27.08.2012, 14:29:44 Odpovědět 
   Dobře se mi četla a ten závěr je přímo skvělý.
 ze dne 27.08.2012, 17:42:22  
   Šíma: Děkuji. ;-)
 Kalip 26.08.2012, 8:07:47 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kalip ze dne 24.08.2012, 22:17:42

   Jasně, že umírání je dost drsná akce! Ale nějak se to tu dělo pořád, od začátku do konce, bez nějakého zvratu. Kdyby hrdinovi třeba aspoň na chvilku svitla naděje, připlulo nějaké stéblo, kterého by se mohl chytit, natahoval se a... stejně nedosáhl, trochu by to text opepřilo. Ale text je Tvůj, tak musí být po Tvém, tak to ma být.
 ze dne 26.08.2012, 10:40:42  
   Šíma: Mezi námi: při psaní mě to ani nenapadlo! Pozdě bycha honit.
 ze dne 26.08.2012, 10:37:07  
   Šíma: Výtky beru na vědomí!!! ;-) Světélko na obzoru? Marná naděje? Sakra, takhle si s hrdinou zahrávat (potažmo i se čtenářem). Jak k tomu ten hrdina přijde... ;-) Díky moc a hezký den přeji.

P.S. Ano: "Když musíš, tak musíš..."
 Kalip 24.08.2012, 22:19:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Kalip ze dne 24.08.2012, 22:17:42

   Aj jaj! Taky šotek: samozřejmě vystavěným, ne vystvěným. :-)
 ze dne 25.08.2012, 13:45:39  
   Šíma: Mí šotkové zdravé Tvé šotky (šotkové celého světa spojte se). Ještě si ti prevíti založí odbory. No, kdyby začali stávkovat, nebylo by to špatné! ;-)
 Kalip 24.08.2012, 22:17:42 Odpovědět 
   Ahoj! Stále jsem čekala, že se něco stane a nestalo se nic. :-( Aspoň, že ten hepáč to nepokazil. Pro mne to bylo moc opakování dokola. Nebe, peklo, nebe, nebe. A vlastně ani nijak nové rozjímání před smrtí.

A ještě pár šotečků: "vystavěném na útesu a zavzpomínal bych si na zašle časy" - domkem vystvěným a zašlé
"mne dříve či později sežeru ryby " - sežerou

Dneska dvojka. Těším se na příště!
 ze dne 25.08.2012, 12:20:33  
   Šíma: P.S. A že se nic nedělo? Hm... No... Zemřela přeci literární postava! V realitě pořád někdo umírá a nic se neděje! Dokud to není někdo blízký... A náš námořník, nejspíš věděl, že zemře! Brrrrrrrr! Třeba jen šeptal do větru a žaloval na cizí viny a myslel na ty, které už nikdy neuvidí... (fuj, to je ale patetický komentář) Tvrdá realita! ;-)
 ze dne 25.08.2012, 12:12:17  
   Šíma: Díky za zastavení, komentík a za šotky! Vidíš to? Chytíš je u sousedů a přeběhnou k Tobě! Jsou to prevíti! ;-)))
 Allainila 24.08.2012, 19:54:09 Odpovědět 
   Poslední dobou narážím na samé smuténky, co se to se světem děje?
Nicméně moc pěkná rychlovka (která však rychlovku kvalitou nepřipomíná), Šímo, i když taky jsem doufala v happyend.
Děkuji za čtenářský zážitek. :-)
 ze dne 24.08.2012, 21:10:49  
   Šíma: Potěšení na mé straně! ;-)
 maja52 24.08.2012, 11:55:38 Odpovědět 
   Do posledního okamžiku jsem čekala šťastný konec - nu což, ale napsal jsi to skvěle. Ahojky.
 ze dne 24.08.2012, 12:04:33  
   Šíma: Díky. Mám poslední dobou malinko depku, tak nemyslím pozitivně! Hlavně, že se líbilo, ještě jednou díky! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zorie ze Střeko...
Zirvith Snicket
Ve znamení kord...
Zirvith Snicket
Návštěva
Baworg
obr
obr obr obr
obr

Jedna z věcí
Francis Black
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr