obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915369 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39501 příspěvků, 5742 autorů a 390372 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Kapky ::

 autor An!tta publikováno: 24.08.2012, 13:53  
Krátká smutná a depresivní povídka...
 

Ležela až po bradu ve vaně, naprosto uvolněně a šeptem počítala každou jednotlivou kapku, která dopadla z kohoutku do vody.
Raz. Dva. Tři. Kap. Kap. Kap.
Cítila, jako by se její duše postupně vzdalovala a nechávala její bezvládné tělo na pospas všemu zlu a násilí kolem. Její mysl teď vnímala pouze tichounké žbluňkání kapek ve vodě.
Deset. Jedenáct. Dvanáct. Třináct.
Zavřela oči a začala se pomalu a zhluboka nadechovat, jako by si chtěla vychutnat tu nepopsatelnou krásu, která se v tu chvíli rozlévala jejím tělem.



„Tak mi to zvedni, ty couro jedna odporná!“
Matka se zase rozčilovala. Nebylo dne, který by si tomu dnešnímu alespoň trochu nepodobal. Markétu počali s manželem přece nechtěně. Dítě si nakonec ponechali, ale vychovávali ho s odporem a nenávistí.
„Ty jsi ta nechtěná, která nám zkazila veškerou svobodu,“ řekla jí jednou matka a ani trochu se nad tím, co právě vyslovila, neotřásla. „Ty jsi ta zmije, která za všechno může!“
„Nezvedne mi to a prostě nezvedne!“ Třískla telefonem o zem.
„Ty mrcho, já až tě uvidím, tak dostaneš takovou po tlamě, že se tomu budeš ještě divit…“
Táhl z ní alkohol a ruce se jí neovladatelně klepaly.
Teď, když se Markéta začala potýkat s prvními známkami puberty, čím dál častěji vycházela ven s přáteli a vracela se domů až po setmění. Ve společnosti přátel dočasně zapomínala na všechny starosti, které ji již dlouho trápily. V matčiných očích surové alkoholičky se však okamžitě stala nevděčnou courou, která chodí po večerech šukat, bere a prodává drogy a za to všechno vydělává špinavé peníze.
Všechno to byl samozřejmě nesmysl. Markéta měla třináct let, chodila na základku a chovala se slušně. Všechno její dobré vychování jí však matka oplácela bitím a řezáním do krve, pálením, kopáním a vyhrožováním. To všechno se dělo pokaždé, když přišla domů podnapilá. Rozum Markétě napovídal, aby se zamkla u sebe v pokoji a vyčkala, dokud matka nevystřízliví. Téměř pokaždé, když viděla tu příšernou ignoraci otce nad vším, co se právě dělo u nich doma, však nejednou přispěchala matce na pomoc. Utírala po ní zvratky všude na podlaze, uklízela prázdné láhve od piva, které se válely všude kolem a snažila se k ní vlídně mluvit. Kolikrát na ni v takové situaci vytáhla matka „za odměnu“ nůž, kolikrát ji dokonce bodla? Kolikrát musela čelit srdcervoucím nadávkám? Kolikrát kvůli ní zažila bezesné noci, které probrečela?


Padesát. Padesát jedna. Padesát dva.
Kapky, kapičky. Kapi kap. Kap kapi kap…
Další hluboký nádech. Snažila se naplno vnímat to božské uvolnění. Po dlouhé době a naposledy…
Šedesát pět. Šedesát šest.
Díky bohu, že se jí dnes večer podařilo domů proklouznout zcela nepozorovaně. Matka o ní dosud nevěděla. A než ji tu najde, jistě ještě pár dlouhých hodin potrvá. Než vypáčí s otcem dveře koupelny a najdou ji tu ležet ve vaně, spokojenou a bezstarostnou…



Kolikrát kvůli ní musela ve škole lhát?
„Markéto, kdy se tvoje maminka konečně ukáže na třídních schůzkách? Už jsme ji ve škole neviděli snad léta…“ stěžovala si několikrát do roka její třídní učitelka.
„Omlouvám se, máme to teď doma trochu těžké,“ odpověděla pokaždé tiše a dívala se přitom kamsi zarytě do země.

Kap, kap.
Třesoucí se rukou prohrábla horkou vodu kolem sebe. Zůstávala pořád příjemně teplá.
Sedmdesát. Sedmdesát jedna. Sedmdesát dva. Sedmdesát tři.
Pohled na skapávající vodu se proměnil v mžitky před očima. Pak je naposledy zavřela a upadla do bezvědomí. Hlava ji sklouzla pod vodu a ruce se vznesly nad její hladinu.
Z pravého zápěstí jí vystříkl další proud krve a pocákal bílý strop nad vanou.



 celkové hodnocení autora: 91.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Allainila 24.08.2012, 18:31:00 Odpovědět 
   Zdá se, že každý psavec během své psavé kariéry napíše textík tohoto typu. Proto je jich tak mnoho, nebo se mi to jen zdá?
I když vím, že textík je jenom jednohubkou a že na tak malém rozsahu se těžko kouzlí, nemohu si nerýpnout do psychologie postav. Matka je prostě alkoholička. Dcera je prostě nevinná oběť. Proč matka pije? Co dceři brání, aby následovala matčinu dráhu? Proč je otec nečinný?
Téma sebevraždy je sice dobrý filtrační papír, ale v mých očích poněkud moc sežvýkaný na to, aby sám o sobě příběh naplnil. Já, podlý to čtenář, tam potřebuji mít ještě něco.
Nicméně nemohu říci, že by se mi textík četl špatně a že nepřinesl nic nového. Kromě Markétiných potíží je nastíněno i to, jak se se svou situací potýkala (kamarádi, výmluvy ve škole). To je rozhodně dobrý směr.
Jako plus též kvituji grafické odlišení časových rovin.
Četlo se dobře, ale smutně. Děkuji za čtenářský zážitek. ;-)
 Šíma 24.08.2012, 13:47:13 Odpovědět 
   Zdravím.

Hned od začátku jsem tušil, že tato povídka nedopadne dobře. Udělají-li rodiče (či rodič) dítěti ze života peklo (a ono nemá nikde zastání, co jiného se dá čekat?). Příběh s černou pointou, bez rozhřešení. Závěr je jako rozsudek pro matku, která si hleděla více alkoholu, než vlastní dcery (která jí byla jen na obtíž). Drsný obraz reality, jež se mnohdy podobá případ od případu jako vejce vejci. Chybek jsem si víceméně nevšiml, snad jen jednoho zaškobrtnutí ve psaní ji/jí. Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka?
=============

-- Hlava ji sklouzla pod vodu a ruce se vznesly nad její hladinu. -- jí (TÉ dívce hlava sklouzla pod vodu)
 ze dne 24.08.2012, 13:50:28  
   Šíma: P.S. Místy bych malinko dopiloval stylistiku, kupříkladu, když matka láteří nad dcerou (spíš to vyznívá jako z nějaké knihy, než z reality): ... ty jsi ta nechtěná ... ty jsi ta zmije ... Ale to jen na okraj.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Antonio
(25.11.2019, 23:53)
Albína Alba
(25.11.2019, 01:02)
Amy
(23.11.2019, 22:43)
Avenger
(23.11.2019, 19:38)
obr
obr obr obr
obr
Velitel
GertaPanzerfaust
Hladina
Enhydris Polylepis
Posel smrti VII...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Ovulační blues
Ester Lajlá
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr