|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 6 ::
|
 |
|
:: Má vlast :o) ::
| Pokus o delší souvislý text, jakožto i pokus o trochu humoru, ale chtěla jsem se zúčastnit:o)) |
| |
|
|
Školní zvonek se rozkašlal na celé kolo, nejprve chrčivě, pak se chvíli svíjel v divoké agonii podobné podivnému sípání, až ztratil hlas docela. Obsah chodeb se, po vzoru fyzikální poučky pana Browna , snažil neustálým neuspořádaným pohybem dostat do místností určených k nalévání vědomostí do pečlivě uzavřených hlav osazenstva.
Částice se usadily. Do třídy vpochodovala unylá tvář, trůnící na podivně poskakujícím těle, zastavila se před černou deskou a bílou křídou na ni bez mrknutí oka, jemuž v tom bránily nepřirozeně ztuhlé řasy, napsala —Má vlast— částice pochopily, že se jedná o téma pololetní slohové práce a začaly tedy slohovat.…
Adéla si pečlivě poznamenala název zadání do sešitu. Barevně ho podtrhla a tužku sevřela mezi zuby. Přemýšlela, ale jelikož to dělala jen velmi zřídka, námahou se jí zkrabatilo čelo a chrup se obtiskl do nebohého tužkového korpusu víc, než měla v úmyslu...překousla ho vejpůl.
Hlavou jí zazurčely první tony symfonické básně, nebo to byla opera?, od Smetany a ona přemýšlela kolikaprocentní byl - tedy ne Smetana, i když tohle je taky zajímavé téma-bude to muset probrat s holkama, ale smetanový krém, co měla na svačinu. Kolik procent tuku obsahoval a jak dlouho bude muset poskakovat a mučit tělo, než všechny ty kalorie spálí.
Zatímco se Adéla nořila do zběsilých úvah o dosažení maximální dokonalosti své tělesné schránky, Lojza, ze třetí lavice u okna , si do sešitu ledabyle poznamenal - Má Vlasta a v duchu otáčel stránkami časopisů s lechtivou tématikou. V očích mu jiskřilo, jeho fotografická paměť mu dopřávala opravdové hody a jemu se z toho orosilo čelo, pomalým pohybem ruky setřel ty krůpěje a opět se zadíval na bílý list papíru.
Zamrkal, hledal v mozkových závitech něco, co by se dalo použít, ale jediné, co ho napadlo bylo: Vlasta hodně chlastá, ale tuhle myšlenku zavrhnul a nešťastně se díval na černou tabuli, než se mu na ní, jako na promítacím plátně, opět zhmotnily stránky Playboye…
Franta, jehož otec vlastnil hospodu, ucítil na jazyku chuť pěnivého zlatavého moku. To jediné se mu vybavilo pod těmi dvěma slovy- má vlast - a slastně zamručel.
Romana sedící vedle něj, po něm šlehla zlostným pohledem, vyrušil ji! Sakra, kde jen to skončila? Tužka jí tancovala po papíře ve snaze dosáhnout rychlosti ubíhajících myšlenek, ve snaze zachytit aspoň útržek té geniality, která zůstane i nadála nedoceněna, protože vše ztroskotá na lenosti pravé ruky a na řádcích se objeví jen cosi jako: naše vlast je krásná, má mnoho lesů, luk, řek, jezer i rybníků, ty jsou převážně na jihu, kde se rozkládá i horský útvar-Šumava. Držela se pouze zeměpisných faktů. Znechuceně odfrkla, tohle jí jedničku nevynese.
V první lavici se Marcela pokoušela odstranit smutek za nehty. Tohle je její vlast. Černá hlína, zničené ruce, větrem ošlehaná tvář. Nenávidí svou vlast a jednoznačně vede venkov a farma. Jistě, kam jen oko dohlédne se rozkládají šíré rodné lány, vzbuzující u básníků romantickou náladu, protože oni, ti pisálkové, nemusejí ty lány okopávat, hnojit, sklízet, hubit na nich škůdce….brr. Co jen má napsat? Jak musí chodit do hlubokých hvozdů na dříví, jak minule zabloudila a probrečela dlouhé hodiny, které byly vyplněny klopýtáním mezi pichlavým ostružiním. Ale našla houby, to je fakt, hodně hub, strašně moc hub. Donesla je domů ve svetru, který si pro tento účel svlékla a použila místo košíku, čekala zaslouženou pochvalu, ale přišlo pár facek. Svetr byl pokrytý slizem klouzků, což se mamince vůbec nelíbilo. Život je krutý a nespravedlivý. Jo a ty houby byly povětšinou červivé, čehož si při sběru skrz slzy nevšimla.
To brýlatý hošík v poslední lavici věděl, co a jak psát. Začal vytvářet něco na způsob diplomové práce o příchodu praotce Čecha, pokračoval přes knížete Kroka, jeho 3 dcery, k doložitelným historickým pramenům v podobě prvních českých knížat.
Trochu se zastavil u kněžny Drahomíry. To ale byla bestie, pomyslel si a nemohl potlačit představu matky, která nese totéž jméno a je této krvelačné ženštině povahově dost podobná. Ovládl se a pokračoval dál, chtěl se dobrat až k dnešní politické situaci a věděl, že musí být velmi rychlý, pečlivý a uvážlivý, aby vše stihnul, jak si předsevzal a ani si nevšiml Barborky, která na něj házela zamilovaný kukuč, pro ni byl on tou její vlastí…….
Nyní je asi řada na mně. Co napíšu o mé (své) vlasti? Nic...byla, je a bude, kam se jen podívám- všude, kolem mě i ve mně, je ta moje země. Jistě uznáte, že mé vidění vlasti je neoriginální, stejně jako ty, na první pohled, bezduché ,,klišé" veršíčky, ale možná o to niternější. Posouzení ale nechám čistě na vás.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.6 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 24 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 44 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 199 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|