obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Výstřižek z deníku ::

 autor Verity von Leatri publikováno: 02.09.2012, 13:18  
 

1. 9. 2012

Dnes je velice významný den. Den s velkým D. Dnes, je to přesně dvacet tři let, co se narodila ta nejúžasnější a nejúspěšnější dvojčata dnešní doby. Každý rok je to v tento den stejné. Vždy jim přeji vše nejlepší i když vím, že si to nikdy nepřečtou. Jde jen o pocit, že jim můžu být v tento den o kousek blíže i když jsou tak daleko. Myslím na ně ve dne v noci a v tento speciální den je to ještě intenzivnější. Nejedná se pouze o každoroční zvyk, který jsem si za sedm let vypěstovala, ale jedná se o pocit, který cítím, když se do toho dne probudí a vím, že dnes je to jeho den. Že v dnešní den je moje srdce i vědomí pouze s ním. Představuji si, jak si dá výbornou, vegetariánskou večeři a potom společně se svým bratrem rozbalují dárky a smějí se. Usmívá se na celé kolo a v očích mu září hvězdičky štěstí, protože má kolem sebe svoje nejbližší. Už sedm let posílám přání na jejich stránky a zveřejňuji je na svém facebooku a marně doufám, že se jednou dostanou až k němu. Že jednou otevře e-mail a tam bude moje přání a mě přijde jeho odpověď.
Sama ve svém věku už dávno vím, že toto se nikdy nestane. Můj život není americký film pro náctileté ani pohádka se šťastným koncem.. Můj princ na bílém koni se o mě nikdy nedozví. A i kdyby pořád nejsem nijak výjimečná, abych ho nějak upoutala. Jsem průměrná holka, která má jen svoje sny. Už léta sním o tom, že budu jednou stát vedle něj až bude sfoukávat svíčky na svém narozeninové dortu. Že budu ta, které bude patřit jeho první narozeninový polibek. Přeji si to pokaždé, když sfoukávám svíčky na svém narozeninovém dortu. Vždy si přeji, abych ho mohla poznat, aby byl za rok on ten, kdo mi přinese narozeninový dort a popřeje mi všechno nejlepší k narozeninám a dá mi vlastnoručně vyrobené přání z lásky.
Sama sobě neustále opakuji, že tohle se nikdy nemůže stát. To, že moje srdce bije jen pro něj, se nikdy nedozví. Nemůže vědět kolik nocí jsem kvůli myšlenkám na něj nespala. Kolik slz jsem vyplakala, když mě chytly za srdce jeho písničky, kde zoufale volá po lásce. Že jsem byla jedna z prvních, která si koupila lístek na jejich koncert. Jak moc jsem byla šťastná, když jsem ho držela v ruce a věděla jsem, že konečně uvidím. Že jsem zapomněla dýchat, když se v Tesla aréně objevil pár metrů ode mě. Že jsem plakala, když jsem se vrátila domů a vyprávěla jsem rodičům, jak dokonalý byl. Nikdy nebude vědět, že ve spánku volám jeho jméno a že pokaždé, když slyším jeho hlas, běhá mi mráz po zádech a srdce mi buší jako po maratonu. Nikdy nebude vědět, co jsem si kvůli lásce k němu protrpěla. Neví, že mi svojí písničkou zachránil život.
Objevil se v mém životě, když jsem byla na nejhlubším dně a on mě krůček po krůčku vytáhl z problémů. Pokaždé když mi je smutno nebo mě něco trápí, sedí vedle mě. Hladí mě po vlasech. Když pochybuji a ztrácím víru, šeptá mi: ,,Jsem tady, po tvém boku. Stačí se podívat do sebe. Tam mě uvidíš. Jen natáhni ruku a dotkneš se mě. Jsem po tvém boku a vždy budu. Věř si a dokážeš cokoliv." Svým nádherným hlasem mi to pořád opakuje. Díky němu mám svoje sny a víru. On mě přesvědčil, že když si budu věřit můžu dosáhnout na své sny. Vždyť on sám je toho důkazem. Věřil ve své sny a dosáhl jich.
To co jsem se od něj za celou tu dobu naučila si sebou ponesu celý můj život. Teď už vím, že je daleko lepší mít okolo sebe jen pár lidí, kterým věřím než jich mít kolem sebe davy a nemít komu se vyplakat na rameni. Člověk si musí důvěru zasloužit než si ho pustíme k tělu. Ale to, za co mu patří největší díky je to, že ve mě obnovil víru v pravou lásku. Díky tomuhle úžasnému stvoření věřím, že na mě někde čeká člověk, který je mi souzený a se kterým budu moci v klidu zestárnout, protože ten člověk bude moje osudová láska. I když si myslím, že moje osudová láska je on, vím, že zůstane nenaplněná. I kdyby to byla pravda, naše láska by byla nereálná. Vždyť on je někdo a já nikdo.
Kdybych ovšem měla jednou možnost s ním mluvit, myslím, že bych mu vyjádřila svoje neskutečné díky, za to, že mi pomohl najít sebe samu. To jaká jsem a chci být. Pravděpodobně by mě neposlouchal a bylo by mu to jedno, protože nejsem první ani poslední, kdo tohle píše. Mě je to, ale jedno. Vím, že jsem jen holka z davu a tohle určitě slyší tisíckrát denně, ale já pořád stejně doufám, že bych byla něčím výjimečná a že bych ho mohla něčím zaujmout. Všichni o mě říkají, že jsem snílek, ale copak je na tom něco špatného? Možná jsem občas trochu mimo realitu, ale díky němu přesně vím, co v životě chci dokázat. Díky tomu, kým jsem se stala, už mi to nepřijde tak úplně nemožné. A třeba jednou bych mohla dokázat to o čem sním už sedm let.


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 02.09.2012, 12:47:10 Odpovědět 
   Zdravím.

Jak už samotný název napovídá, jedná se o deníčkový zápis, který by se hodil spíše na blog (tolik hudrování mého druhého já), ale... I tak může čtenář nahlédnout do onoho holčičího trápení s láskou, kterého se dotyčná nevzdává, přestože ví, že je onen protějšek pro ni navždy nedostupný (Nejde o jistý druh sebetrýzně? Jak se však říká: srdci neporučíš...) Vcelku nejde o nic nového a objevného. Každý to nejspíš zažil... Na kaňky (a vyložené šotkoviny) jsem nenarazil. Přeji hezký den a hodně zdaru. ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Plyšová inkvizi...
zlataela
Proč chceš prav...
Istarwen
Petrohrad - Gen...
Rebekka
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr