obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915443 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39644 příspěvků, 5754 autorů a 391003 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ledový sever- Prolog ::

 autor Iserbius publikováno: 16.09.2012, 18:32  
Jelikož jsem doposud psal Sci-Fi, napadlo mě zkusit i nějaké fantasy. :-) Jelikož Archon zamířil jinam, neměl jsem nic na pokračování (LV-666 byla původně jedna část a já na přání Thorpa udělal další.)
Takže jsem stvořil toto, mix všeho možného i nemožného. Podle zájmu dopíšu další část. Přeji pěkné počtení.
 

Ledový sever
Prolog:
Vše začalo tři měsíce poté, co zemřel starý císař Azaiel První. Císař, jenž vládl dlouhých šedesát pět let. Šedesát pět let míru a prosperity. Říše vzkvétala a i obávaní nordové za Hadarovou zdí nebyli schopni říši ohrozit. Po třech křížových výpravách vedených císařem nebyli schopni dalšího odporu.
Nikdo nemohl tušit, co nastane po císařově smrti. Všichni mysleli, že jeho nejstarší syn Mikael bude pokračovat v otcových šlépějích. Nikdo však netušil, co se blíží za bouři. A tehdy začíná náš příběh.

Tvrz Ostarkino:
Mráz se dostával snad všude. Vločky se líně snášely na zem. Byla tma a noc osvětlovaly pouze plameny šlehajících ze železných košů naplněných dřevem. U ohňů se ohřívali vojáci v článkových zbrojích obalení v dlouhých kožešinách. Natahovali ztuhlé prsty směrem k praskajícímu ohni.
Poručík Lucius vyšel ze svého stanu. Do jeho mladých tváří udeřil drsný severský vzduch. Přitáhl si dlouhý kožešinový plášť a promnul si ruce. Na okamžik se chtěl vrátit do stanu, ale smysl pro povinnost ho donutil jít dále. Byl čas na noční obchůzku.
Prošel kolem malých stanu, v nichž spali vojáci nekonající službu. U každého stanu byl koš s ohněm a u něj kopiník se štítem. Většina z nich okamžitě zpozorněla, ale našli se i tací, co umdlévali a on je musel šťouchnutím probudit.
Tvrz Ostarkino nebyla velká, proto mu obchůzka nezabrala více než půl hodiny. Čtvercového půdorysu s hradbami z kmenů seříznutých do špičky. Jedinný přístřešek byla malá bouda pro několik koní.
Vylezl na hradby a obešel po nich celou tvrz. Párkrát se zahleděl do neprostupné tmy, jakoby něco očekával.
„Nespíte, sere?“ ozvalo se za ním.
Na hradby se vyškrábal Tagon, starý mág ve svém šedém hábitu obaleném kožešinami. Kráčel po plošince vedoucí na vrchol hradeb a při tom se podpíral svojí mágskou holí.
„Obchůzka,“ odpověděl Lucius. „Je zima.“
„A to je teprve osmnáctý měsíc,“ přitakal Tagon. „Za dva měsíce, až se budou roky lámat to bude mnohem horší. Země promrzne do hloubky a sněhu bude do výše dospělého člověka.“
„To ano,“ připustil. „Pokud brzo nedorazí karavana se zimními zásobami, do jara všichni pomřeme. Jestli nedorazí do týdne, budu se muset vydat do Galgarovy pevnosti.“
„Týden cesty tam, týden cesty zpět. I s malým doprovodem bude cesta velmi nebezpečná. Zvědové, jenž vyrazili včera se doposud nevrátili. To není dobré.“
Tagon si promnul svůj dlouhý šedý plnovous a odněkud ze svého hábitu vytáhl měch. Nabídl jej Luciusovi. Ten jej s tichým díky přijal. Odzátkoval a napil se. Medové víno mu klouzalo hrdlem dolů.
Tagon se také napil a pak měch zmizel opět v hábitu. Společně sešli z hradem a Lucius musel kráčet pomalu kvůli Tagonovi. Chudák, byl už starý a nemocný. Toto prostředí mu nedělalo dobře. Přesto tu byl dobrovolně. Léčil raněné, pomáhal přípravou pokrmů. Nebyl to typický mág. Lucius za svých třicet zim potkal jen několik mágů a až na Tagona byli všichni namyšlení a nepříjemní. Možná to bylo také tím, že Tagon byl mnohem starší, než oni mágové. Sám kdysi řekl, že zažil téměř sto pět zim a Luciusovi nezbývalo, než mu věřit.
Naposledy se rozhlédl po tvrzi a chystal se do stanu. Každý byl na svém místě a vše vypadalo v pořádku. Rozhrnul závěs a chystal se vstoupit. Už se těšil, jak ulehne na dřevěné lůžko vystlané kožešinami.
Lupnutí. Tiché podivné lupnutí.
To přilákalo jeho pozornost. Ohlédl se.
Právě včas.
Spatřil, jak voják na hradbách se chytá za krk a padá z hradeb se šípem v krku.
„Poplách!“ zařval voják stojící vedle něj.
Z temné noci vyletěl mrak šípů a zasypal hradby. Někteří vojáci popadali, ale většina měla štěstí a stihla zdvihnout svůj štít včas a krýt se. Na Do dřeva na hradbách se zapíchly háky a po nich z temnoty šplhali.
První se vynořil tam, kde to nikdo nečekal. Na nechráněné části hradby, kde byli všichni vojáci pobiti.
Nord byl vysoký s mléčně bílými vlasy a mohutnou svalnatou postavou. Byl minimálně o tři hlavy vyšší než Lucius. Vztekle zavyl a zamával velkou dvoubřitou sekerou. Dvojice vojáků se k němu přihnala s napřaženými oštěpy, ale on jen několikrát mávl sekerou a vojáci padli bez hlav k zemi.
Na hradbách se začali objevovat další a další. Rychle přemohli obránce a už se hrnuli dolů do tvrze. Lucius vytáhl z pochvy svůj krátký meč a vrhl se po prvním nordovi, který mu přišel pod ruku. Vyměnili si několik rychlých úderů a on jej donutil lehce ustoupit. Bojoval dobře, to musel Lucius uznat. Udělal výpad a bodl norda do břicha. Škubl a nordova střeva se vysypala na zem. Zavyl a padl k zemi.
Tichou noc naplnily zvuky boje a řev.
„Sever seveřanům!“
„Zabijte ty zmrdy!“
„Na ně!“
Lucius se prudce otočil a spatřil dalšího, jak se rozmachuje svojí sekerou. Neměl šanci.
Vzduch pročísla ohnivá koule a nord vzplál jako pochodeň.
Lucius spatřil Tagona, jak se ohání a hází jednu ohnivou kouli za druhou. To dalo Luciusovi čas, aby se rozhlédl.
Většina jeho bojovníků ležela v kaluži krve, nebo bojovala z posledních sil. Za těch pár okamžiků byla většina stanů povalená, nebo hořela od převržených košů.
Prohrávali.
„Posél!“ zařval Lucius. Přes několik seveřanů se k němu dostal útlý mladík.
Boji se vyhýbal, kličkoval a snažil se do nikoho nevrazit.
Přiběhl k Luciusovi a v tu chvíli na ně zaútočili dva Nordové. Otočili se k sobě zády a pustili se do boje. Nordové je tlačili k sobě, ale nakonec Luciusův protivník nebyl tak zdatný a nepřežil jeho výpad směřovaný na krk. Prudce se otočil a jedním mocným švihem zabil i poslova oponenta. Krev se rozstříkla do okolí a potřísnila Luciusovi obličej.
„Vem koně a jeď do Galgarovy pevnosti!“ zařval do toho hluku Lucius. „Musíš mu povědět, co se tu stalo!“
„Ano, pane!“ vykřikl mladík a společně vyrazili směrem ke stájím.
Lucius čistil cestu mladíkovi. Probíjel se přes nordy. Zabíjel je jednoho po druhém. Ozvalo se zavrzání. Někdo otevřel bránu a dovnitř se nahrnula trojice dalších nordů.
„Dělej!“ vyštěkl Lucius, když doběhli ke stájím.
Mladík vyskočil na prvního osedlaného koně, udeřil jej do slabin a vystřelil směrem k bráně.
Nocí proletěl šíp. Tichá smrt z dálky. Jeho hrot se zabořil do mladíkových zad. Zařval, kůň se vzepjal a on z něj spadl.
„Né!“ zařval vztekle Lucius a zabil dalšího norda.
Byli všude. Zbylo jen několik obránců a ti se shlukli u něho. Tagon se oháněl svojí holí, metal blesky a ohnivé koule, ale bylo vidět, že mu docházejí síly.
„Pane!“ zavolal. „Vemte si koně a jeďte! Zachraňte se!“
Luciusovi se nechtělo z boje utíkat, ale věděl, že Tagon má pravdu. Otočil se a jeho zkrvavený meč okamžitě zmizel v pochvě. Vyhoupl se na dalšího koně a vyrazil k bráně a doufal, že bude mít více štěstí. Kůň zaržál a vyrazil. Za jízdy popadl sekeru zaraženou do jednoho z kůlů a probíjel si cestu ven. Zabil několik nordů a vyrazil po ušlapané cestě z pevnosti.
Už si myslel, že vyvázl. Mýlil se. Nocí letící šíp s černým opeřením se mu zabodl do pravého ramene. Tělem mu projela bodavá bolest a on se jen zhroutil v sedle.
Naposledy se ohlédl a spatřil Tagona, jak zabíjí jednoho norda za druhým. Spatřil také nordy hrnoucí se dovnitř po hradbách a hlavní bránou. Pak zavřel oči a nechal se unášet splašeným koněm.
Zabíjel je jednoho po druhém. Do Tagona vjela mladická touha po boji. Metal blesky a ohnivé koule a ani si nepřipouštěl, že mu dochází síly. Nordové se po chvíli naučili si od něj držet odstup a už na něj neútočili. Pobili všechny okolo, ale jeho ne. Drželi si odstup.
Z noci vyletěl šíp a on nestihl vytvořit bariéru, jež by ho ochránila. Druhý. Třetí. Všechny se do něj zabodly a on poklekl. Z hrudi a z břicha mu trčely šípy, ale on se zmohl na poslední ohnivou kouli. Zasáhl jí norda, co stál před ním. Ten se okamžitě změnil na hořící smradlavý škvarek.
Tagona opustily všechny síly. Zůstal klečet, obklopen nepřáteli a pod ním se rozšiřoval krvavý kruh. Krev se vpíjela do zmrzlé země a temně zářila na sněhu.
Mezi nordy se utvořila mezera. Vešel on. Vyšší než všichni ostatní, v lesklé ocelové zbroji s obří obouruční dvoubřitou sekerou. Zpoza ocelové přilby s černým chocholem zářila dvojice ledově modrých očí. Rozmáchl se a o několik okamžiků se hrot sekery zasekl do Tagonova čela.

XXX

Uther Krvavý vyšel z tvrze a sundal si přilbu. Prohrábl si husté šedé vlasy a kráčel k blízkému lesu. Záda mu ozařovaly světla tvrze, ale jeho oči si okamžitě začaly přivykat zdejší tmě.
Na hranici lesa tam stál on. Obří černý přízrak čekající mezi stromy. V matném ohni z tvrze se leskla dvojice bílých klů v jeho ústech.
„Je dokonáno.“
„Výborně, morro,“ odpověděl stín. „Svoji část dohody jsi dodržel.“
„Doufám, že ty dodržíš tu svou.“
„Neboj se,“ uklidnil jej. „Své slovo dodržím. Moji bojovníci se připojí k útoku na zeď, přesně podle dohody.“
„Nemyslím si, že by bylo moudré nyní útočit na Hadarovu zeď.“
„Co teda navrhuješ, morro?“
„Postavit se jim na naší straně. Vyčkat si, až vyšlou trestnou výpravu. Nebude jich tolik, aby nás mohli oslabit, ale bude jich tolik, že říše bude krvácet.“
Chvíli to vypadalo, že dotyčný přemýšlí.
„To zní dobře, morro,“ odpověděl.
Poté se Uther otočil a vydal se směrem k pevnosti, kterou pomalu rabovali jeho vojáci.
Z poza mraků se vyhoupl temně rudý měsíc.

Senát v císařském městě:
Senátor Crassus vešel do místnosti. Dalo by se říci, že do ní přímo vrazil. Po cestě si přidržoval svůj dlouhý bílý hábit. Dvojice vojáků v lehkých tunikách s krátkými meči, která ho doprovázela, zůstala na opačné straně dveří a hlídala.
Crassus prošel bohatě vyzdobenou mramorovou místností a posadil se ke kruhovému stolu uprostřed místnosti. Stůl byl pevný, dubový. Crassus prsty přejížděl po jeho lakovaném povrchu. Vyčkával.
Dveře se opět rozrazily. Vešli senátoři Malessus a Xerassus. Všichni tři to byli drobní prošedivělí staříci po šedesátce. Trepky těch dvou pleskaly po naleštěné mramorové podlaze a oba dva si levou rukou přidržovali svoje hábity.
„Senátore,“ pozdravili.
„Senátoři,“ odpověděl. „Posaďte se.“
Židle z tvrdého dřeva zavrzaly, když si dotyční sedali. Crassus vstal a rozhlédl se z okna. Pak jej zavřel.
„Můžete mi říci,“ začal Malessus. „Proč se setkáváme takto potají? Jen my tři?“
„Jste nejdůvěryhodnější,“ mávl rukou Crassus. „Pro tuto situaci také ti nejschopnější.“
„Tak o co přesně jde?“ vmísil se dohovoru Xerassus.
„Nordové se bouří,“ Crassus to řekl a nechal viset ve vzduchu.
„Už zase?“ povzdychl si Malessus. „Cožpak jim tři křížové výpravy nestačily?“
„Nejspíš ne. Proto likvidují naše vzdálené pevnůstky. Nebýt jistého poručíka jedné z nich, nevěděli bychom to.“
„A co s tím máme společného my?“ vložil se do rozhovoru Xerassus.
„Vy dva jste pánové muži činu, ne jako náš nový císař. Mikael chce všechno nechat až po korunovaci. Nyní je zalezlý ve své části hradu a nechce o vládnutí nic slyšet. Teda pánové, takového císaře jsme potřebovali. Kdyby alespoň někoho poslal se s tou situací vypořádat, ale on ne.“
„Souhlasím,“ přitakal Malessus. „Pořádá pořád turnaje. Je mladý, rád se baví. Neměl bych mu to za zlé, pokud by alespoň trochu něco dělal pro říši. Je mi jasné kam míříte, příteli. Pokud nordům naroste takový hřebínek, že zaútočí na Hadarovu zeď, jeho pověst bude otřesena a my nepotřebujeme nestálý trůn. Císař se příliš spoléhá na severské lordy a na černé chodce. Je opojený pohádkami o nich.“
„Takže je to na nás,“ dodal Xerassus. „Naštěstí vím, jak z této situace vyjít tak, aby nebyl nikdo poškozen.“
„Jak?“
„Vrchní generál Tulius,“ odpověděl. „Je mladý a manipulovatelný. Z dobrého rodu s velkou vojenskou tradicí. Pokud bychom mu svěřili vedení dvojice severských armád, mohli bychom mít po problému ještě před korunovací.“
„Nemá však dost velké zkušenosti na tak velký úkol,“ zamítl Malessus. „Generál Renus by byl adekvátnější. Jeho rod sice není tak známý, ale zkušenosti má. Navíc by mohl ze sebe smýt hříchy svého otce.“
„Co je tam poslat oba?“
Malessus a Xerassus se na něj překvapeně podívali. Crassus se jen lehce usmál. Jde to jak na drátkách, řekl si v duchu.
„Crassusi,“ začal po okamžiku ticha Malessus. „To není špatný nápad. Tulius dostane armádu a slávu a pod jeho vedením Renus očistí své jméno. Také si myslíte, že tři armády po pěti tisících budou stačit?“
„Určitě. Podle posledních odhadů nordů není více než deset tisíc. Po všech těch válkách jich moc nezbylo. Tohle podle mě jejich poslední odpor.“
Crassus bouchl do stolu. „Vypadá to, že tento problém nebude až tak velký a obtížný, jak jsme si mysleli.“
Crassus netušil, jak šeredně se plete.


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 28 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apinby 19.09.2012, 20:23:47 Odpovědět 
   Mix všeho možného i nemožného v guláši uvařeným na rychlém plameni.
 Thorpe 17.09.2012, 22:38:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: El Kostlivec ze dne 17.09.2012, 18:22:25

   V tomhle musím s tebou souhlasit. On Iserbius dokáže téměř dokonale psát sci-fi a jak sám napsal, zkusil napsat fantasy. Já nevím, na jednu stranu se mu to povedlo, ale na druhou stranu i ne. Jak píše Eky o mágovi a jeho síle. Nemusíme se hned všechno dovědět hned. A co vím, určitě je zde více námětů.

Jo nějakou tu osobitost by to potřebovalo...
 El Kostlivec 17.09.2012, 18:22:25 Odpovědět 
   Ahoj.
Protože mám fantasy rád, rozhodl jsem se tento prolog přečíst.
Co se týče námětu, je to opravdu "klasika." Osobně mi propíraná témata nevadí, sám se jim úplně nevyhýbám jako čtenář ani jako autor, takže to nemyslím negativně.
Ale popravdě mi přijde tento text trošku odtažitý, možná až příliš inspirovaný různými náměty a necítím v něm tolik Tebe jako osobnosti autora. Píšu to s plným vědomím toho, že jsem načal Tvou ságu Archon, která mi přijde mnohem osobitější.
Co se týče chyb v textu, rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by neměli máslo na hlavě, jako čtenář mám tendenci chyby spíše přehlížet(pokud mě přímo nepraští do očí), ale zdá se mi, že na takto poměrně krátký text je tam přeci jen těch chyb docela dost.
Aby můj komentář nevyzníval úplně negativně, tak na závěr napíšu, že u čtení jsem bez problémů vydržel a jsem i zvědavý, co se bude dít dále, ale zároveň věřím, že mu vdechneš více osobního kouzla.
 ze dne 17.09.2012, 22:37:27  
   Iserbius: Zdravím.
Díky za koment. No, fantasy není moje živná půda a tohle byl opravdu drobný experiment. Tudíž z toho zkusím ještě něco vykřesat. Sci-fi mi sedí víc. Co říkáš na Archon?
 Ekyelka 16.09.2012, 18:32:08 Odpovědět 
   Zdravím.

Kolegové v redakci mě požádali, abych se na tenhle čistě fantasy text podívala vzhledem ke svým zkušenostem já. Nedivím se jim. Je těžké odlišit, co je ještě klasika, a co už inklinuje spíš ke klišé - a tady se dá najít obého víc než dost.
V prvé řadě si však neodpustím pořádný rýpanec do žeber a okovanou holí: Iserbie, po všech těch letech tady na saspi ještě stále nevíš, jak se píšou čárky? Kam všude patří, že když neovládáš na sto procent gramatiku, tak si máš počítat slovesa a vedlejší věty? Tssss! Od "starého mazáka" bych očekávala větší péči o text a to se týče i nevymazaných překlepů, předložek, které nepatří tam, kde jsou, protože jsi pak vytvořil větu jinak atd. Vlastně obvykle text podobných "kvalit" vracím autorům ke korekturám, nicméně dokud tě pořádně nepraštím přes prsty, nejspíš si neuvědomíš, že něco děláš špatně.
Dávej si proto pozor na:
- neukončené vedlejší věty, kde vynecháváš čárku a pokračuješ vesele dál hlavní větou,
- těsné a volné přístavky, tuhle kapitolu si NUTNĚ musíš nastudovat, nebo přestat tyhle typy vedlejších vět používat,
- předložky! Když se rozhodneš větu nakonec postavit jinak, všechno zbytečné odstraň! A občas věnuj pozornost i tomu, co vlastně píšeš, vyvaruješ se zbytečných chyb.

Mno a zbytek se týká spíš samotného příběhu. Starý císař mrtev, ať žije nový. Fajn. K čemu je ale senát, pokud vládne císař? Má poradní hlas? Jak je tedy možné, že senátoři mohou - navíc bez schválení většinou - vyslat armádu do pohraničí, resp. za hranice? Kde to mají podložené v zákoně? Z daného kusu textu mi totiž vyplývá, že se prostě rozhodli a hotovo, nic víc neřešíš. To staví celou tuhle kauzu přímo na vodu (bažinu, abych byla přesnější) a to tam je první pravidlo fantastiky.
Další věc: nordové jsou národ nebo živočišný druh? Z textu to vypadá jako národ, ovšem užití malého písmena v názvu je odsouvá do role jiného živočišného druhu, jako jsou opice, vlkodlaci, atd. Oč tedy jde? Co z nich chceš mít? Opět by to chtělo Pravidla a tentokrát kapitolu psaní velkých písmen.
Přepadení malé posádky v hradišti, které ani nemá vlastní zásoby, to je další problém. Šlo o vzkaz císaři? Tak proč se útočníci snažili zabít všechny, tedy i případné svědky, co by donesli vzkaz do sídelního města? A pokud nešlo o vzkaz, ale o předběžné upevňování pozic na přivrácené straně zdi, opravdu jsou tví nordové tak pitomí, že nechají uniknout svědka?
Co se týče samotné posádky, mám ještě jednu připomínku: skutečně bys na místě velitele sám, osobně vyrazil do sousední pevnosti pro zásoby, když máš k dispozici dost a dost nudících se vojáků? V pohraniční pevnosti, kde je sice momentálně klid, ale stále je to na vnější straně ochranné zdi a se zimou na krku? Co takhle si přečíst aspoň jednu knihu o strategii a začít přemýšlet nad podobnými detaily? Případně se poradit s některým military fanouškem, bývají sice užvanění, ale mají nastudované stohy materiálů - včetně strategií útoku i obrany. A z různých období.

Podtrženo, sečteno - nebýt tam ten starý válečný mág, rovnou text řadím spíš do historizující alternativní fikce. Chápu, že jde o první část, ovšem ani původ mágovy síly nijak nerozebíráš, nepřidáváš nic dalšího, jen o něm prohlásíš, že je mág, háže magické střely a toť vše (nebo je přímo vrhá? Radši to nehledám.)
Styl pak radši nekomentuji vůbec. Některé části (třeba první věty po prologu) vyloženě zní jako poslepované k sobě, neplynou, trhají se. Logicky sice navazují, ale nejsou vzájemně provázané, nevyplývají jedna z druhé. Beru to jako nutné zlo, ne každému se chce dlouze přemýšlet nad každou větou, zda zní přirozeně, jestli v ní není nějaký logický kopanec a podobně, ale upřímně, radost z čtení, to potěšení tu jaksi nenacházím. Chtělo by to víc vypilovat, víc se s textem mazlit a ne ho jen naházet na papír a pryč do publikace.
Nejsmutnější na celé téhle věci je asi fakt, že jsi napsal tuhle část a čekáš, co my na to. Čtenáři nemají nejmenší jistotu, že když se pustí do čtení, dočkají se i závěru a vysvětlení. Trochu krátkozraké jednání, nemyslíš? Já pokud bych tenhle text dostala jako běžný čtenář, přečtu si perex a celý text zase zavřu - nestojím o nedokončené příběhy. Buď si počkám na celý příběh (a hrozí, během čekání zapomenu, že něco podobného jsem si chtěla přečíst), nebo nebudu něco podobného ani začínat číst.
Chce to prostě lepší péči - o text i o čtenáře.
 ze dne 17.09.2012, 22:32:49  
   Iserbius: Zdravím.
Předem se omlouvám za pozdní odpověď, ale včera jsem to nestihl. No, jak jsem řekl, byl to takový pokus a dopadl, tak jak dopadl. Nicméně, v další části se to pokusím napravit.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
elizabeth139
(3.2.2020, 06:34)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence40
kilgoretraut
Hana
Balon
Smrt je jen krů...
Kleopatra
obr
obr obr obr
obr

[nevybr?no]
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr