obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Zrádný obraz ::

Příspěvek je součásti workshopu: Obraz
 redaktor čuk publikováno: 22.09.2012, 3:38  
Příspěvek do WS
 

Zákeřný obraz
I.
Říkal si velice potichu: „Můj předpoklad se splnil. Mstitelka se vydala po stopách, které jsem na ni v noci nastražil. Je jasné mrazivé ráno, všude plno sněhu. Koně musela nechat na kraji lesa a jít dál pěšky. Čekám, až se objeví na druhé straně jezera, sám pečlivě kryt houštím. Teď. Vypadá mladě a na pohled sympaticky. Je zachumlána až po uši, od úst jí jdou obláčky páry, silně mrzne. V rukou drží k výstřelu připravený luk. Vykročila rázně, hned se ale zastaví a zadýchána se rozhlíží. Prodírání se hluboce sněhem zavátou úzkou pěšinkou sevřenou mezi starými hustými lesy ji jistě stálo mnoho sil. Je unavena, předklání se, ruce opřena o kolena, vydýchává se. Nemůže nezpozorovat mé stopy. Vedou po zamrzlé hladině v lehkém sněhovém poprašku. Chvíli váhá, uvažuje, zda ji led unese. Pak usoudí, že já jsem mnohem těžší než ona, přešel-li jsem po něm, přejde i ona. Rozhodne se a vykročí po mých stopách. Zřejmě si myslí, že jsem se již od břehu jezera vzdálil hustým porostem a pak vystoupal vzhůru do kopce. Je trochu pošetilá, když nepředpokládá, že by mi mohla být na otevřeném prostranství dobrým cílem. Lichotí mi, že nevěří, že bych byl schopen takové zákeřnosti, střílet na ni z úkrytu. Ale ve mně se mýlí. Nemám zásady kromě té, že účel světí prostředky.
Musím ji nechtěně obdivovat. Nebo si uvědomila, že nemám luk a šípy? Nebojí se střetu tváří v tvář. Já ano. Její síla a obratnost v boji na blízko je pověstná.
Dosud jsem před ní nedal najevo svou lstivost. Netuší, že jsem na ni připravil past.
Kousek od protilehlého břehu, na kterém se skrývám v houští, jsem v ledu vysekal hluboké obrysy čtverce asi metr krát metr. Stopy po ohraničení jsem zasypal vrstvičkou sněhu, k nerozeznání od okolí. Půjde-li po mých stopách, a to ona v zaujetí honem na mne učiní, proboří se pod ní ten ledový čtverec. Nemohu odhadnout, zda se kra zvrátí a ona se ponoří, a do jaké hloubky, ale v nejméně pro mne příznivém případě ztratí rovnováhu a lekne se, při vší úctě k její duchapřítomnosti. To mi musí stačit, abych k ní několika skoky přiskočil a zabil ji. V očekávání jsem v ruce sevřel silný sukovitý kyj. Vůbec mi nepřipadalo divné zabít ženu.

Mstitelka opatrně vkročila na led, udělal pár krátkých krůčků, pak rázně vykročila po mých šlépějích otisknutých v sněhovém poprašku, jako stopařka neodchylující se od své trasy. Rychle se blíží k místu, kde pod ní povolí led. Už zbývají dva metry, metr… Byl jsem si dalším vývojem situace zcela jist, neslyšel jsem, že by se v lese za mnou cosi pohnulo. Náhle se mi hlavou rozletěl roj jisker, pohled se mi zamžil bolestí. Moje poslední myšlenka byla: někdo nebo něco mě tvrdě uhodilo do hlavy. Pak už jsem nevnímal nic, ani tento svůj stav. Jako bych přestal existovat.“

II.
Pootevřel jsem oči. Scenérie zimního jezera uprostřed zasněžených lesů zmizela. Po Mstitelce ani stopa. Hlavou jsem ležel na papíry pokryté desce mého psacího stolu. Bože můj! Usnul jsem nad rozevřeným časopisem, hlava mi klesla, probudil jsem se úderem o nějaký obrázek v něm. Jako by mi v tomto okamžiku kontaktu proniklo cosi do mozku a vytvořilo v ní živý odraz. Pamatuji si snový zvukový film, i to co jsem si v podivném stavu šeptal. Nakonec i ten hlas zmlkl. Film se přetrhl probuzením.

Upravuji si brýle, posunuly se mi při tom nárazu. Jak se na mém stole onen časopis vzal? Dívám se pozorněji na obrázek. Vidím zasněžený les, přecházející v ledové jezero. Nějaká mladá žena, zachumlaná do tlustého hábitu, ale prostovlasá, stojí na kraji lesa a pozoruje prostor před sebou. Přesně totéž jsem viděl na začátku snu. Opravdu je to podivná shoda.
Vzpamatuj se, pane spisovateli, říkám si hlasem, kterým jsem k sobě před chvílí promlouval Je to jen fotografie, určená všem čtenářům časopisu. Zřejmě reklama. Anebo upoutávka na jakýsi film. Pod snímkem nalézám jen drobným písmem psané jméno a název Žena a sníh. Ne, reklama to není, ani část filmu, pouze prezentace fotografa, kterého neznám.

III.
Ale co to? To není možné! Co se to náhle začalo dít? Obrázek se vznesl do výše, přistál na protější stěně mé pracovny, objevilo se na něm zvětšeno to, co jsem ve snu zahlédl jen v hrubých obrysech. A teď! Místo obrázku vidím sled událostí, které mi před mým vnitřním zrakem probíhaly ve snu. Žena se dává do pohybu a vstoupí na ledovou plochu. Hlas šeptá stále horečněji. Pohled pomyslné kamery se zaostřuje do míst, kde tuším slabé místo ledu. A náhle mi hlavou projede bolest a cítím, jak padám do mdlob. Anebo možná do smrti. Nevím. Oči mám otevřené.V tomto okamžiku se zase film přetrhl, tentokrát ten promítaný na stěnu. Rychle se vzpamatuji. Byla to zvláštní hra fantazie a ještě zvláštnější reakce mého vědomí.

Snímám si brýle, protírám si oči. Třesu se hrůzou, tak autentický byl pocit z oné projekce. Za čelem mi vyskakují šílené otázky. Ten hlas, můj hlas, mi zněl v uších a mé rty se před chvílí pohybovaly. Mluvil jsem skutečně, nebo mě šálil sluch?
Z poslední zásuvky stolu vytáhnu láhev a dám si pořádný hlt pravé skotské whisky. I druhý.
Alkohol rozostřil promítací čočku a sejmul mi hypotetická sluchátka z uší.
Jako mnohokrát předtím mi přinesl úlet. Dřív mi nabízel po mírném rozjaření jen vztek a agresivitu, než jsem následně skončil v kocovině. Co se teď změnilo? Náhle cítím, že tomu v příštích okamžicích bude jinak. Že inspirace, kterou vyvolal, bude plodnou a nerozplyne se do ztracena.

IV.
Hledám vysvětlení. Napadá mi, že se před mýma očima zjevila podivná vize, snesla se do zorného úhlu odkudsi z temných zákoutí podvědomí. Vize, která nezmizí, ale zhmotní se. Ano! Za pár dní bude na mém stole ležet scénář na originální film, v žánru fantasy kombinovaného s hororem. Napíši ho. Třeba se zúčastním i natáčení v naší filmové společnosti. Stanu se autorem, jehož jméno se objeví na plátnech kin. V časopise Film. A na plakátech. Navíc se zbavím té postavy, za kterou jsem mluvil v úkrytu za houštím na břehu jezera.

Kdo to vlastně byl v tom snu? Kdo byla ta stínová vyprávějící postava, skrytý hlas, s kterým jsem se po probuzení ztotožnil? Jakou roli hraje v příběhu? Takový zákeřný plán s ledovou pastí vymyslel! Nebylo to mé druhé já z třinácté komnaty? Štvanec, kterého pronásledovala žena jménem Mstitelka. Proč byl pronásledován? Za co se mu chce mstít? Ublížil té ženě? Provedl něco odporného, že musel prchat a bát se o svůj život? Nebo ji chtěl zabít? Z vlastního popudu nebo byl kýmsi vybrán jako nájemný vrah? Kdybych to byl já, dokázal bych v reálu zabít? Nebo jsem byl nevinnou obětí? Kdo bude tím neznámým v mém filmu? Uvidíme, časem se to vyvrbí. Důležité je, že to nebudu já osobně, ale že onen tajemný dostane tělo a tvář filmového herce. Mám jich hodně známých. Vyberu toho nejlepšího.

Kdo byla ta tajemná Mstitelka? Znovu si prohlížím fotografii. Její rysy jsou mi nějak povědomé, jako bych je už někde viděl. Její tvář je mírná. Dívá se pátravě. Při bližším pohledu si všimnu, že s nenávistí. Snad někomu cosi vyčítá, z něčeho obviňuje, a chystá se i potrestat. Žena Mstitelka. Ta tvář je ale maskou! Není to mstitelka, spíš vražednice, vyhrožuje smrtí. Strhuji tu masku, pátrám po její identitě. Strhávání masek vždy přináší překvapení. Koho odmaskovaného by chtěl vidět divák v kině? Hororovou figuru, boj a krev. Náhle se mi asociuje podobná krajina, kterou jsem procházel na toulkách Rumunskem. Transylvánií. Slyším heslo propagátora transfúze: „Krev dáti.“ Pokývne mi černý zakuklenec tak klasický a obehraný, a přece stále strašící z ohmatané knížky Brama Stokera. Upír, v tomto případě upírka, Mstící se upírka. Uražená a rozezlená pronásledovatelka. Představuji si silně vyvinuté řezáky za masitými rty. Rudé světlo v očích. A její tělo? Je příliš zahaleno teplým oděvem. Nic ze své postavy neukázala. Hrdina – herec ve filmu, ji uvidí v celém půvabu její postavy, možná dokonce nahou? Jistě! Bude ta přeludná žena opravdu líbezných linií a smyslně svůdná. Fajn. Už postupuji směrem k podstatě věci. Mstitelka upírka musí dostat filmovou identitu. Nějaká krásná herečka zahraje paní malého zámku nebo hradu, zapomenutého uprostřed lesů. Proč by to nemohl být Drákulův hrad? Půvab a charisma té krasavice dozná proměny v střihových záběrech: její tvář se změní v odporný škleb hrůzné běsice, rudé rty lákající k polibku se zkřiví a ukáží dva ostře nabroušené velké vyčnívající špičáky. Její jemné ruce se přemění v drápy a stanou se mučícími nástroji.

V tom snu na mne zezadu zaútočil její nohsled, nesmírně pohyblivý a silný. Až nadpřirozený. Kdesi v lese už na mne číhal. Udeřil mě, ale nezabil, ačkoliv mohl. Onen násilník bude mít robustní postavu, v odulé zjizvené tváří odporný úsměv. Anebo bude vychrtlý, celý v černém? Že by i kostlivec? Toto klišé si snad můžeme dovolit.

Jak to bude dál? Hrdina bude lapen a přenesen do Mstitelčina sídla. Krev zajatého hrdiny bude ve vstupní síni vysávána v běsnícím rituálu. Jen trochu však, coby předkrm pro paní karpatského hradu. Pak bude nebožák uvržen do zatuchlého sklepení. Zesláblý, ale nevzdává se. Usilovně viklá mřížemi zasazenými do drolící se omítky. Podařilo se. Zatím co se ona připravovala na hlavní chod krvavých hodů a chystala mučící nástroje pro otvírání tepen, podařilo se mu uniknout. Ano, následující výsek děje už jsem viděl ve snu i vyčetl z obrázku v časopise.

Jak bude příběh pokračovat? To nezpůsobí mně jako zkušenému scénáristovi žádný problém. Hrdina bude znovu dostižen, zajat, spoután a odvlečen do ještě temnější a smrdutější hradní kobky. Tam bude čekat, než se paní upírka převleče do rituálního šatu vhodného pro perverzní zábavu. Snad se ve mně ozývá i trochu sadista a masochista, když si budoucí mučení představuji. Napadá mě upřesnění hrdinovy identity. Nemusí to být člověk! Je ze znepřáteleného upířího rodu? Prahnul po usmíření? Nebo po vraždě z pomsty? Nebo si chtěl najít výživnou potravu hodnou jeho šlechtického původu? Podle hesla: Upír upíru upírem?

Po scénách odporné tortury dojde ve filmu ke zvratu. Společnice upíří paní, možná že její odvržená milenka, ji zabije úderem kouzelného meče a vrazí do ní kůl. Pak osvobodí našeho hrdinu. Načež se oba láskyplně obejmou a navzájem si sají a pijí krev. Vychází slunce, oba milenci se skrývají v rakvi umístěné v kryptě. Romantický černohumorní hapy konec s ironii symboliky. The end.

Tenhle horor by mohl docela slušně táhnout diváky do kin. Existuje dost ujetých filmových fandů, kteří s vykulenýma očima hltají béčková cédéčka, v duchu prožívají dech beroucí násilí, odehrávající se za vichrných nocí v temných pohřebních místnostech plných stínů a příšer. Kterým šéfuje kostlivý přestárlý upír. Já použiji zajímavou inovaci: sexy upírku, Mstitelku s perverzními choutkami.
Tímto scénářem si určitě zahojím děravou prázdnou kapsu. Proč ne. Už mám za sebou pěknou řádku textů, nicméně bohužel marně filmařům nabízených. .

Krásně jsem si to namaloval. Jako už tak častokrát mě však zaplavuje desiluse přecházející v depresi. V zásuvce stolu najdu několik tablet a polknu je. Uvědomuji si, co jsem dřív chápal jen zpola. Se svou osobností jsem měl v poslední době velké potíže. Příliš jsem se vžíval do postav ve scénářích, které jsem psal. Dokonce jsem si některé pasáže rolí doma přehrával. Ale že by mě někdy inspiroval obrázek z časopisu? To se mi ještě nestalo. Přecházím do nové fáze tvůrčího procesu, tabletky zabraly. Hlava nepřestává bolet, tlak v ní dostává podobu bodajících jehliček. Potřebuji se odreagovat, na chvíli si odpočinout od té haldy již vykonané duševní práce. Mnu si oči.

V.
Podívám se z okna ven. Začíná hustě sněžit. Bude-li bílá nadílka pokračovat, zapadá cesta k naší vile, stromy a umělé houštiny se promění v sněhové postavy, jezírko, už od včera zamrzlé, se pokryje sněhovou vrstvou. Navrhnu manželce, abychom se šli projít, zabruslit si na ledové ploše, pokud nebude příliš sněhu. Včera jsem zkoušel, zda led člověka udrží. Ano, byl dost silný, jen v jednom místě…, dál si nevzpomínám. Asi se už o mne pokouší skleróza nebo jakási zvláštní mátožná únava mi kalí myšlenky.

Někdo otvírá dveře mé pracovny. Vchází žena obklopena mlhou. Její tvář se podobá tváři oné Mstitelky z obrázku. Mám tisíc chutí skrýt se pod stůl. Ne, mé knihy, mé božské texty plné podivností, mě ochrání. Tak jsem pošetilý.
Slyším, jak žena promlouvá, konečně slyším jiný hlas - její hlas, je mi velice povědomý.

„Zkoušel jsi na mne různé podrazy. Do poháru s vínem jsi přiléval malé dávky jedu. Malé, avšak v součtu smrtelně působící. Někdy jsem večer sotva udržela víčka na očích a propadala se do spánku, jakmile jsem ulehla do postele. Ráno jsem nalezla na svém hrdle dvě červené skvrnky, otisky tvých zubů. Tohle se přece nedělá! Chceš si mne takto lstivě označit? Aby sis mě vzal pro potěchu do truhly? Nevezmeš!“

S hrůzou si uvědomuji, že ta tvář v mlze je tváří mé ženy. Nejsem mocen slova, z úst mi vycházejí jen syčivé hlásky. Mlha se pozvolna rozplyne, ve dveřích stojí manželka s brokovnicí v ruce a říká:
„Už dávno jsem to chtěla udělat. Vyrovnat se s tebou.“
A usmívá se přátelsky, což působí dvojnásob krutě.

Mlha se do obrazu vrací a barví se do ruda. V ní se objevuje i ona, upíří Mstitelka. Staví se vedle mé ženy, jako její dvojče. Jejich přátelské tváře procházejí změnami, od úsměvu až do nenávistné ošklivé grimasy. Mstitelka pronáší bezbarvým hlasem:
„Zemřeš, ale oživím tě a budu tě pomalu a dlouze sát, za nekonečných nocí. A za dnů budeš trpět na katafalku v rakvi poseté hřeby.“
Napřahuje luk. Má žena souhlasně pokyvuje hlavou.

Nemohu se bránit. Manželku mohu zabít, ale Mstitelka je přece nesmrtelná. Ne, nechci být ochromen její rukou, být krutě mučen a dlouze umírat. Nedopřeji jí, aby triumfovala. Předejdu ji. Sáhnu do zásuvky stolu, vyjmu revolver a přiložím si ho ke spánku.
Výstřel poplašil kanárka v kleci. Už nevidím, jak mi hlava klesá na stůl a pod ní se šíří kaluž krve. Levá ruka v posledním záškubu zvrhá šálek od kávy, s jemnou usazeninou na dně. I pohár whisky. Teď bych si konečně mohl všimnout, že tekutina je zakalena. A že obraz Mstitelky zmizel.

Žena ve dveřích odložila brokovnici, náboje z komor nevyňala, puška nebyla nabitá. Nebo vyňala? Nemohu to vědět. Zastavila i videoprojekci. Vítězoslavně se usmála, pyšně a současně trochu smutně, a řekla:

„Dobře jsem upíří ženu napodobila. A to jsi mi stále tvrdil, že jako herečka nestojím ani za špetku tabáku. Můj milenec ve studiu mi vybral ten obrázek, který jsem ti podstrčila na stůl. A natočil krátký trikový šot, jenž jsem ti na stěnu promítla Je to koumák, ten můj krasaveček.
Tys byl ve své chytrosti nesmírně hloupý. Netušil jsi ani, že dovedu provádět hypnózu a změněným hlasem mluvit do snů. Vidíš hochu, chtěl jsi se mne zbavit, vymýšlel jsi kdoví co, ve své posedlosti psaním. Zabít tebe, nevkusný manželi a dokonalý psychopate? Nic moc zločin. Zločin? Kdepak, sebevražda to bude. A já, vdova po sebevrahovi, si dopíši scénář sama. S hlavní rolí nejvzácnější upírky pro sebe. Samozřejmě použiji motiv z tvého snu.“

Žena usedne do křesla a zapálí si cigaretu. Usměje se, upraví si šátek na krku, pootočí prstenem na ruce. Ještě si dopřeje chvíli k vydýchání, pak zavolá policii.

VI.
Za oknem se zvedá silný vítr, hrstmi sněhu buší na okno, lomcuje jím. Náhle se okno rozlétne a v něm se objeví postava s lukem. Do tváře jí není vidět, ale její obrysy jsou jiné než u ženy v křesle.
Vetřelkyně natáhne tětivu a říká: „Vzala jsi mi, co moje bylo. Trest tě nemine.“
Nemusí vypustit šíp. Žena v křesle se zhroutí a srdce jí přestane bít.

Postava s lukem zmizí za oknem. Kdyby někoho v té chumelenici potkala, považoval by ji za spisovatelovu manželku nebo za její sestru. Musí si pospíšit. Čeká ji ještě návštěva ve studiu, kde stříhá jakýsi film nic netušící milenec paní domu. A současně ten, kdo vyvolal Mstitelku z temnot.

Okenice honosného domu se ve větru zmítají a tlučou do zdí. Teplota v místnosti postupně klesá. I teplota dvou mrtvých těl. Brzy zmrznou, a budou se podobat kusům ledu vyřezaného z hladiny jezera .


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 20 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 64 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 08.10.2012, 23:30:21 Odpovědět 
   Schopnost od prvního okamžiku vtáhnout čtenáře do děje není dáno každému, ale co bych tobě, Jiří povídal, vždyť ty to jistě cítíš sám už delší čas od svých čtenářů.
Máš ten dar a já jsem neskonale rád, že jsem tě tady mohl potkat. Máš mé hluboké poděkování. Dalimil.
 ze dne 09.10.2012, 8:17:35  
   čuk: Já děkuji Tobě za povzbudivá slova neb v mém uzavření jsou třeba.
 kulička 30.09.2012, 15:32:56 Odpovědět 
   ty jo! po skotské tedy se tak dobře píše. píšu si. upírupíru upíremupírupíruupíremupír... děkuji za úsměvné počtení.
 ze dne 30.09.2012, 19:56:05  
   čuk: Hlavně pozor na metylák. Jak asi dopadne upír, když se napije krve člověka pijícího metylák? Děkuji za přečtení
 Ramones 23.09.2012, 23:40:02 Odpovědět 
   for čuk:...čtyři bavarie, panáček amelandskýho likérku a tvý dílko mi zaručeně zkrášlí snění...(vážně/dílko je to velice pěkné)...Ramones
 ze dne 24.09.2012, 7:18:48  
   čuk: To mě potěšilo, neb účelem to bylo.Pozor však na nadměrné snění.
 Kitty 23.09.2012, 14:52:13 Odpovědět 
   To je velice zručně napsaná povídka, kde se mísí skutečnost s něčím, co vypadá jako sny. Nakonec se ale všechny věci spojí do společného vyústění jediného příběhu, které je velice překvapivé. Povídka je napsaná svižně a čtivě. Některé zvraty děje jsou opravdu velmi nečekané a v těch místech jsem musela číst hodně pozorně a soustředit se, abych neztratila nit příběhu.
(WS příspěvky zatím nebudu známkovat)
 ze dne 23.09.2012, 17:27:24  
   čuk: Děkuji za přečtení a pochopení příběhu. Dobře jsi ho vystihla.
 malý emo 23.09.2012, 10:42:38 Odpovědět 
   Zdravím. Dobře se mi to četlo, je to napínavé. Ke konci se tak trochu záhadný příběh "reálně" vysvětlí (otázkou je, jak moc je to uvěřitelné), o to hrůznější je ale úplný konec, který se realitě opět vytrhne a dostane až hororový nádech. Také se mi líbilo, jak hrdina vymýšlel scénář. Prostě je vidět, že tě bujná fantazie neopouští :)
 ze dne 23.09.2012, 12:45:16  
   čuk: Děkuji za názor a pochvalu. Potěšilo mne. Příště tam bude andělka, snad v nějaké hře, s hlavní rolí pro tebe.
 Maruška 22.09.2012, 21:27:38 Odpovědět 
   Panečku, panečku, moc se mi to líbilo. Konec překvapivý, nápad výborný. Zdravím Maruška
 ze dne 23.09.2012, 9:50:24  
   čuk: To jsem rád, že se ti to líbilo a žes mi napsala. Taky tě zdravím, Maruško.
 čertíček244 22.09.2012, 18:03:37 Odpovědět 
   Ty jsi prostě zkušený spisovatel, čuku, a v tomhle příběhu jsi nám to ukázal. Obraz v tvém podání dostává úplně jiný rozměr, jinou úlohu... Tady je vidět, jak každý vnímáme stejnou situaci jinýma očima. Tvé vnímání je povedené, hodně povedené. Až mě zamrazilo. Někde ti utekly čárky, někde ti šotci popletli písmenka, ale v dokonale provedeném příběhu jsou to drobnosti. Měj se. Čírtě
 ze dne 22.09.2012, 20:13:27  
   čuk: Děkuju ti za přízeň a pěkné hodnocení. I mně se tvůj text líbil.
 Jindřich 22.09.2012, 17:29:16 Odpovědět 
   Napadá "mi", že tu a tam nakoukl šotek, tu a tam plzeňština, občas "Prodírání se hluboce sněhem zavátou úzkou pěšinkou sevřenou mezi starými hustými lesy ji jistě stálo mnoho sil.", stejně jako čtenáře čtení takové věty, malinko bych v textu poškrtal a tím ho zhustil, ale to jen tak šťourám, protože při workshopu se musí přece makat :o)
Psát umíš a máš i smysl pro originální zápletku, udržení pozornosti čtenáře i pointu. Mezi prózami by ti u mě stupně vítězů neutekly.
 ze dne 22.09.2012, 17:46:52  
   čuk: Díky. Můžeš mi napsat šotky a plzenštinu? Tu větu už jsem proškrtal, byla ještě delší. A pak: čtenáři občas neuškodí přečíst si hodně rozvité příslovečné určení místa. Jistě se dá lépe napsat několika krátkými větami, ale někdy se mi zdají být nudně krátké a nepřekvapují mě.
 Jarda 22.09.2012, 16:47:27 Odpovědět 
   Jak lahodné je číst práci zkušeného autora, jenž si profesionálně pohrává s textem. Zaujalo mne nenásilné skloubení mystického světa se světem skutečným. Dílo má v sobě několik překvapivých zvratů, jenž mohou působit rušivě, ale je to mistrně zpracováno, že jsem jako čtenář neztratil přehled a nemohl se odpoutat, až mi vystydl čaj. Brrr.
Smekám před mistrným ztvárněním. :)
 ze dne 22.09.2012, 17:06:48  
   čuk: Ó, tolik chvály si nezasloužím, ale potěší. Uvař si nový čaj a ať ti bez klobouku nenastydne hlava.
 Šaňo 22.09.2012, 11:59:19 Odpovědět 
   Z obrazu sa postupne odvíja námet filmového scenára s určitým zámerom. Do takéhoto, možno povedať literárneho projektu, sa može pustiť len skúsený pisateľ. Potvrdil si nám, že máš v literárnej dannosti schopnosti aj pri vykreslovaní a odhaľovaní tajuplných situácií, pre dobro vystupňovania svojej i čitateľovej fantázie až do samej krajnosti.
PS: Držal si nás v napatí až do samého konca.
 ze dne 22.09.2012, 14:04:26  
   čuk: Děkuji za příznivé hodnocení a známku.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Kapitola čtvrtá...
Nick Květenský
Sestře a nám
Fantagiro
Kavkazský ovčák
PavelKastl
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr