obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."
Joseph Addison
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389843 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Podivný příběh, kapitola 13. Rubian, rok 2091 ::

 redaktor čuk publikováno: 12.09.2012, 17:23  
Jsme v roce 2091. Blíže poznáváme předniho Budoucňana, Rubiana, jeho charakter, profil i fantazijní sci-fi záměry genetických a jiných úprav člověka. Jejich aplikací by mělo být vysvobození Zinie a Zářenky z rychle běžícího času. V pozadí textu se dovíme něco o společnosti v roce 2091. Je to spíše úvahová a informační kapitola. Snad je tam i trochu humoru (ale i černého).
 

Rubian přechází po své tajné pracovně, která je naprosto spolehlivě zabezpečena proti úniku informací.

Vedle psacího stolu s mnoha aparáty sedí člověk bezvýrazné tváře a zcela nenápadné postavy a vzhledu. Jméno, kterým ho Rubian oslovuje je Lilian, zkráceně Lily. Neboť tento muž má mnoho jmen a mnoho podob.
Je to Rubianův bývalý spolužák a nynější jeho nejlepší přítel, před kterým nemá Rubian tajnosti. Tedy většinou. Je tomu už hojně let, co Lilian pronikl do struktur ovládajících Město, a čekalo ho dlouholeté vězení nebo exemplární mafiánská poprava. Ta by ovšem nastala i ve vězení, kde by téměř s jistotou rychle „zemřel náhodně.“ A proto neměl na výběr.

Rubian znal Lilianovy mimořádné schopnosti a podařilo se mu kamaráda zachránit (raději se neptejme jak). Nemohl ho dlouho ukrývat, a proto mu zařídil novou tajně vyvíjenou plastickou operaci. Její podstatou bylo snadné nasazení zvolené obličejové masky a ještě snadnější sejmutí, tedy snadná výměna jedné za jinou v několika desítkách vteřin. Tak získal Lilian nespočet tváří a identit. A bezvýhradně byl Rubianovi zavázán (vlastně musel být, neboť Rubian si uměl vytvořit na všechno smrtonosné pojistky). Kromě toho byl Rubian jediný, který uměl a v případě potřeby mohl výměny tváře zablokovat.
Kdo byl lékař, který tuto dosud neznámou modifikaci obličeje provedl? Zůstal neznám, jakož i jeho metoda. Pracoval v dokonalém přepychu na svých výzkumech, a v dokonalém utajení, vzdálen světu, živen nadějí, že jednou přijde doba, kdy jeho senzační výsledky a jméno ohromí svět.
Lilian se tak stal Rubianovým špionem, který pronikl pod různými tvářemi všude, kam se Rubian nemohl dostat. Stačilo jedno doporučení velmi vlivného muže, nenápadně Rubianem získané, a už se řetězila další a cesta kamkoliv byla otevřena.
Lilian si liboval v tom mít jednou taková a jindy jiná jména nebo důležité funkce.
Někdy bylo účelné zvolit i docela skromné pracovní zařazení do postu všeobecně považovaného za bezvýznamný, kde však mohl mít dalekoslyšné uši a dalekovidné oči (samozřejmě prodloužené nejmodernější technikou).

Rubian usedl za stůl, začal si pohrávat s tužkou - odposleškou, kutálel ji po pracovní desce.
Řekl poněkud nervózně:
„Informace, které jsem získal, jsou poněkud znepokojivé.“
„Jako tvůj styl života, Ruby.“
Lily v podobě blahobytného obchodníčka si zapálil doutník. Rubian se tomu nedivil, vlastně už si nepamatoval, jak Lilian původně vypadal, a jak vypadá nyní po odložení masky. Měli však poznávací znamení, které znali jen oni dva.
Vyndal ze šuplíku popelník a postrčil ho na kraj stolu k Lilymu.
„To se dalo čekat, milý Rubiane, že s tou dívkou bude těžká práce. Když ty s ní chceš zacházet jako v rukavičkách.“
„Je mi jí líto, postihl ji tak vyjímečně krutý osud. Ji samu i její dcerku.“
„A dopověz, máš s ní ještě nějaké speciální záměry?“
„Snad si nemyslíš? Lily!“
„Nemyslím, vím. Zase nějaký tvůj experiment?“
„Spíš pokus zvrátit jejich předurčení.“
„Teď mi lžeš, můj pane, tajíš, co jsi se dozvěděl od Ochránce. Ale pamatuj, já vím všechno.“
Lily si někdy dovolil víc než mu příslušelo. A Rubian věděl víc než co říkal. I o Lilianovi.
„Lily, brzdi. Bude to velice komplikované. Když vy s vašimi výzkumy, které jsou dosud i přede mnou skryty a kde teď ty jsi na nejvyšším postu, se, se…
„Páráme jsi chtěl říci? Pan Rubian si zase pořád cestuje, pomýšlí spíš na lidské jedince než na vědu.“

Lilian vstal, začal přecházet po místnosti a trousit popel z doutníku. Rubian také vstal, ale hned si sedl za stůl, zhluboka dýchal a s nelibostí sledoval změny na koberci, způsobované utrušovaným popelem z doutníku.
„Ruby, ty mluvíš jako neználek nebo ti tečou nervy. Myslíš si, že když znáš způsob, jak modifikovat genovou strukturu, že už je vyhráno. Kde bys byl bez doktora Zeldena! Člověče, jsme teprve na začátku problému. To ví starý Kostlivec taky. Dokud nezvládneme návrat genové struktury do počátečního výchozího stavu, nepovolí nám ani poloprovozní zkoušky na lidech. Na experimentu s několika zločinci odsouzenými k smrti jsme vybouchli. Jednou vytvořenou strukturu už nebylo možno dál měnit. Změnu psychiky soudní dvůr neuznal. Museli být popravováni hodní lidé. Strašlivý etický paradox. Jak tě znám, jistě si dovedeš představit pěknou řádku jiných.“
„Můj tým se už blížil k vyřešení.“
„Jenže ty potřebuješ, aby se dílči procesy a konečné obnovení původního stavu neděly po generacích nebo po reprodukčním cyklu, ale téměř hned, nanejvýš za několik hodin. Dosud se tak neděje.“

Rubian postavil před sebe i Liliana sklenky z broušeného křišťálu a nalil do nich tekutinu zářící odlesky slunce. Oba muži se napili. Rubian se dlouze zamyslel.
„Teď je naším snem vytvořit dynamické změny rychle postupující po krocích. Výsledek každé změny bychom zhodnotili, buď průběžný stav genu zafixovali nebo nechali běžet změny dál. A až to půjde oběma směry, tam i nazpět, vylaďovat…“
Lilian čekal, co jeho přítel řekne dál. Rubian se probudil ze snu a přešel do jiného snu. V něm měl řešení. Replikace, v tom to je. Tajná replika může plně nahradit výchozího jedince, kdyby se snad jeho mutace zvrtly. Bubnoval prsty po astole, upíjel malými doušky.

Nakonec řekl:
„Máš pravdu, je to příliš zdlouhavé. Víš, Lily, Lily, mě napadla jedna věc. My umíme manipulovat s časem. Ale jednostranně. Když používáme Časostroje, čas venku se mění obrovskou rychlostí, kdežto u nás vevnitř běží normálním pomalým lidským tempem. Což vytvořit obdobu? Poněkud jako naruby. Psychočasostroj. Změny vně stroje, v laboratoři budou reálně pomalé, v našem běžném běhu času, kdežto v Psychočasostroji rychlé až bleskové. Do psychočasostroje vložíme pokusné osoby, uvnitř čas zrychlíme, projedeme tak jejich časovou historií sem a tam. Takové nepřetržité cestování ve vnitřním osobním životě pokusné osoby. Do minulosti, třeba do vzpomínek, ale i do osobní reality, kterou nevnímali nebo zapomněli. Do budoucnosti, co se s nimi stane. Bude čas i na provedení patřičných změn. Paráda, když se nám podaří zafixovat člověka ve zvoleném stadiu. Chápej: v libovolném okamžiku cestu stopnout a nechat účastníka experimentu setrvat v tomto zvoleném stavu, dokud ho nepustíš na cestu dál do jeho minulosti nebo budoucnosti. Anebo zpět do výchozího stavu.“

Lily povytáhl obočí a promnul si bradu, jako málokdy, když ho něco překvapilo.
„Čas! Pořád čas! Osobní kino průběhu života jedince. Kompletní analyza psychiky. Víc než psychoanalýza. Příliš věříš na možnosti holografie. Do holografického obrazu, s kterým bys mohl manipulovat, není možno vložit vše potřebné. A jeho prostřednictvím nezkresleně replikovat. A pak deplikovat. Ale ty chceš jinak a víc.“
„Ano! Mám v záměru měnit nejen psychiku, ale i anatomii a fyziologii osoby zpracovávané v Psychočasostroji, tedy chci jedince - vybrané lidi - komplexně omlazovat, převést i fyzicky do stavu dětství a v extrému rozložit na matčino vajíčko a otcovu spermii nebo naopak nechat jedince komplexně stárnout, zafixovat do těla a podoby starce, v extrému nechat zemřít stářím.“
Je zřejmé, že leccos z toho Rubianovi nakukal Ochránce ve své sarkastické náladě, že tahle zrůdnost nepochází z Rubianovy hlavy.

Lilian přítelovy úvahy završil a dokončil.
„To by bylo řešení! Nejprve by se vytvořila kopie člověka v námi zvoleném a vyvolaném jeho životním času. Tato kopie by se pak geneticky upravila, pak by se vložila zpět do Psychočasostroje a dopravila do jeho nového, opět námi zvoleného, věku. Velice rychle by se vytvořila inovovaná podoba výchozího jedince. V libovolné etapě biologického vývoje člověka. Jak bys chtěl. Stvořil bys mutanty mladé i staré. Klonování, kdy by klony byly navzájem odlišné. Prováděno v masovém měřítku bys vytvořil celé lidstvo v tebou zvolené struktuře stáří populace. Stárlo by pak normálním tempem. Pokud bys znovu nezasáhl. Stal by ses Bohem.“
Rubian se na svého přítele zamyšleně podíval. Věděl o Rubianově myšlení víc, než si myslel. Pokud někdo vysloví myšlenku, kterou jsme tajili a kterou jsme se mazlili, stává se cizí, a už není útulná. Náhle na ní vidíme řadu nedostatků. Tahle Lilyho úvaha je obludná, třeba ji nemyslí vážně a cílem této konstrukce je vyzkoušet mě, kam až jsem schopen zajít? Pokusím se mu dát trumfa.
„A můžeme pokračovat dále, Lily. Převezli bychom Časostrojem mutanty do jakéhokoliv století. Třeba bychom ze sebe mohli vytvořit husity a přenést se do patnáctého století a posílit řady Božích bojovníků. Nebo ty náboženské radikály naopak odvézt do relaxačních masáží našeho století. Kde by je přešly roupy. Což třeba užít metodu celoplošného uspávání, křižáky přenést do našich věznic a nebo je zmutovat v pasáčky ovcí v idylickém starověku. Všude samé ovce a jejich pasáčci.“

Rubian se zasmál skoro nepříčetně, Lilian se zamračil.
„Taktak. Historie by se nejen upravila, ale i zcela zhroutila. To bys byl ale svině, Ruboši.“
„Když už fantazírujeme, co třeba? Všechny muže bych zmutoval na Adamy a ženy na Evy, a odlifroval bych je všechny do ráje. Miliardy lidí. Tam by byla tlačenice, co? To by se Pánbůh zbláznil. Kde by sebral tolik jabloní a tolik hadů? Nemluvě o tom, jaký by tam byl hluk při masových souložích. A jaký by se vytvořil zmatek při vyhnání z ráje. Vznikaly by miliardy nových dějin, každé jiné. Zeměkoule by musela být nadobřích mega rozměrů.
Rubian se zatvářil jako fanatik, znovu se napil, ruka se mu třásla. Lily se ušklíbl.
„Kdyby si je Bůh v ráji všechny nechal a nesehnal by jabloně a hady, tak bys zůstal na světě samotinký.“
„Bůh by mi propustil jen ty lidi, kteří by zajišťovali moje osobní pohodlí. No, a vybrané výzkumníky.“
„Pak bys už neměl co vyvíjet. Ztratil bys motivaci. Všechno by se ti rozpadalo pod rukama.“
Pak se oba muži rozchechtali: kam až může fantazie vést, do jakých oblak výšinných, ale i do jakých pekel hlubokých. Fantazie není vždy úsměvná, ale může i bolet a ničit. Zde se naštěstí v pozadí šklebil čertík alkohol.
Opět si naplnili sklenky vybraného a vytříbeně zpracovaného alkoholického nápoje.
„Víš, Liliane, provedli bychom změny jen ve velice omezených a perfektně zdůvodněných případech. Žádné velikášství. Tak bychom mohli lidstvu nejlépe prospět.“
„Jak bys to chtěl udělat, ten výběr? Aby tvé manipulace ostatní nepoznali?“
„Diskrétně. Třeba Adolfa Hitlera bychom unesli z WC a vrátili zpět dřív než by udělal osobní potřebu. Zadek by si už vytřel Ádík Hitler- mírotvorce. Druhá světová válka by nevznikla.“
Rubian svým myšlenkám zatleskal. Lilian odmítavě zašermoval rukama..
„Vznikla, Hitler by promluvil jako pacifista a ostatní rozjetí náckové by ho ukřižovali. Tak to vidíš, blázne.“
„Třeba bychom zmodifikovali Ádu jako dítě. Pak by náckové zůstali rovnou v pekle.To jsou jen vize. Všechno by se muselo promyslet, propočítat.“
„Ty holt dovedeš, Ruby, všechno okecat. Ale ta, jak se to vlastně jmenuje, to co pijeme…“
„Nevyslovovat, byla by to reklama.“
„Ta xyz tekutina píše.“
„Jistě ti pomůže alespoň něco z našich plků dodumat a uskutečnit. Nemusím ti radit, kde výzkumy skrytě provést Já se teď musím z vedení výzkumu přemístit poněkud jinam.“

Alkohole, alkohole! Také v roce 2091 můžeš motat hlavy.
Lilian zvážněl.
„Teď mi úplně došlo, proč jsi se zachoval před rokem v aféře Hrad tak, jak jsi se zachoval. Karanténa přivezených Hradišťanů nedávno skončila, a tak...“
„Přesně.“
Rubian se podíval na hodinky. Nechtěl Lilym nadhozené téma rozvíjet. Vstal, vzal Liliana za rameno a popostrčil ke dveřím.
„A teď padej. Musím jít na kobereček ke starému Kostlivci.“

Rubian si vyčistil zuby robotickým kartáčkem na zuby, polkl půl sklenice deodorátoru, převlékl si sako poněkud pobryndané libě vonícím nápojem xyz , prošel tajným vchodem, bludištěm uliček, až na plošinku, z které se nechal odvézt k šéfovi.
Rubianovým šéfem v jeho veřejně známém zaměstnání, ve vrcholné organizaci T-traveling, byl starý vyhublý muž zvaný Kostlivec.
„Přečetl jsem si vaši zprávu, Rubiane.“
„Nemohl jsem bohužel udělat víc.“
Kostlivec jenom zabručel.
„Temný les zůstává v nebezpečném stavu, v podstatě od minule beze změny, pane.“
„Holt se musíme smířit s tím, že se tehdejší lidi vyznali v čarodějnictví. Jsou-li neškodní, necháme ty potvory na pokoji. Ať si tam blázní. Mohli bychom se blamovat. Kdyby chtěly vylézt z lesa…“
„Máme tam čidla. A Ochránce bdí. Děvče stárne bez narušení, pořád zdráva. Nevím, jestli je to bohudík nebo bohužel.“
Stařec se ušklíbl.
„Bohužel pro tvé výzkumy, chlapče.“

Rubian se zatvářil zkroušeně. V duchu se také ušklíbl: houby víš. Jistě si vyžádal ten starý nedůvěřivec zprávu od Ochránce. Dostane se mu do rukou cenzurovaná verze. Přece nemusí vědět o skokových změnách věku u Zinie a Zářenky nebo o příchodu Schima. Sám Ruby o tom nemá zcela jasno. Ještě nechá chvíli vývoj samospádu a Kuči-Kučiho i jeho osudu, ať se ze šlamastiky vymotá sám. Dělat chůvu mu neuškodí, nejenom by měl honit ty, jak říká pan Kostlivec, čarodějnice po lese. A je to dobře pro Ochránce. Nebude polevovat ve službě, zhášet modrá světla a zalézat někam za trám a vypínat si obvody. Snad dá pozor, aby něco nezapálil. I když jeho studené světlo si troufá jenom na lidi, na věci ne.
Rubian dovedl se dovedl bavit i v okamžicích důležitých jednání. Jeho plochá tvář však zůstávala klidná a bez výrazu.

Kostlivec si dal prsty do týla a protáhl se. Znělo to, jako by se pytel brambor valil po schodech nebo hrách se na stěnu házel. Inu stáří a dieta udělaly své.
„O čem přemýšlíš chlapče.“
„O tom, že jsem neměl čas promluvit s Hradeckými. Pán z Weldonu je velmi rozumný na to, že pochází z toho zaostalého osmnáctého století. Snad bychom se i tak leccos užitečného dověděli, doufám že pak by naše výzkumy šly kupředu rychleji. Naši předci znali mnohé, co už jsme po tolika létech zapomněli.“
„Nemohls, byli v karanténě, a byli v polospánku.“
„Ale to jsme si nedomluvili, ten polospánek. Mohl by ovlivnit chování pokusných osob.“
„Bylo to k jejich prospěchu. Alespoň netrojčili.“
„A co dělají teď?“
„Po probuzení před pár dny se adaptují. Pořád drží pospolu jako nějaká svinská menšina. Ale rychle se přizpůsobují našim podmínkám. Ti inteligentnější se zaučují na průvodce po starých hradech a muzeích. Návštěvníci si jistě budou pochvalovat, jak mluví znale a přesvědčivě. Jen někteří se zeptají: odkud jsou ti cizinci?“
„A ty co reptali, jste izolovali.“
Oba dva muži se zasmáli. Rubian se rozhlédl po stěnách střízlivě zařízené Kostlivcovy pracovny. Některé fotografie měly černé stužky. Stařec asi přežil nejen svou manželku, ale i děti. Rubianovi mu ho bylo chviličku líto.
„A ti méně inteligentní, šéfe?“
„Ti slouží těm inteligentnějším. Jako doma v roce 1775. Jen se tolik nenadřou – ovšem museli si osvojit naši techniku kuchyňské a služebné robotizace. Pochopit chování dokonalého panského komorníka.“

Kostlivec řekl: inteligentnější. Myslel však urozenější, výše se vyšplhavší. Ale nemohl to vyslovit nahlas. V roce 2091 měli Budoucňané demokracii a republiku. Vše dříve zjevné a provokující zalezlo do stínů. Tam byli nejmocnější a také se tam lépe žilo. Až na několik ješitných bláznů - pokud se jich nedostávalo, byli někteří slabší k tomu úkolu jmenováni. Vystrkovali ven hlavy a nabízeli se jako hlavouni i jako terče pro ostřelování neškodnými náboji.
Rubian řekl poníženým hlasem:
„Mohl bych se s nimi někdy setkat?“
„Pokud se nebojíš, že si na vás uchvatitele vzpomenou a neudělají z tvého ksichtu ještě větší placku, prosím, jak je libo.“
„Děkuji šéfe.“
Audience skončila, a téměř nikam se nic neposunulo.


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 5 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 salvator 08.10.2012, 21:32:33 Odpovědět 
   Pozoruhodné úvahy, vskutku. Za vším je však vždy ještě něco víc, než se na první pohled zdá. Osobně, někdy bych byl raději, kdyby nebylo.
Na zachránění se těším, ale také se obávám nevyhnutelného.
Pěkný večer. D.
 ze dne 08.10.2012, 22:10:03  
   čuk: Díky za koment. Možná že se správně domníváš.
 Šíma 14.09.2012, 13:09:21 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkné! ;-) Má-li jednotlivec v rukou takřka "nadpozemskou moc", pak se do zcela jistě zvrtne. Naštěstí naši oba výtečníci posilnění řádně alkoholem zůstali jen u vizí a fantazie... Držím oběma "holkám" palec! ;-)
 Apolenka 13.09.2012, 13:27:39 Odpovědět 
   Ač v každém dílu dychtím hlavně po dalších osudech Zinie a Zářenky, tento mě opět velice zaujal a taky pobavil vtipnými maličkostmi. Pracovat s detailem, to opravdu umíš (mimo jiné).
 ze dne 14.09.2012, 12:25:25  
   čuk: Děkuji. Jsem rád, že tě teorie neotrávily. Teď bude veškeré úsilí zaměřeno k tomu, aby byly obě hrdinky zachráněny.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zjevení
NightStalker
Bolesti
M. Daněk
I černé strupy
Bohdan Vorejs
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr