obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915729 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39863 příspěvků, 5817 autorů a 392663 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: M-m-mám t-tě r-r-r-rá-ád ::

Příspěvek je součásti workshopu: Obraz
 autor Georgius J. Dvorak publikováno: 22.09.2012, 3:39  
Vprávění o postiženém chlapci, který si dokázal zidealizovat svět a přesto v něm nakonec spatřil pravdu a nalezl city, kterých se nevědomky stranil.
 

Stál před mostem, jenž se osudným stal, když přišel onen den. Život se náhle přetočil, jako ručička v hodinách. Zrak spočinul na děvčeti, její ruce byly sevřeny v pěst a tiše, za zvuku aut a zpěvu ptáků, padala k zemi. Jeho srdce, jakoby přestalo bít. Slza stekla po tváři, podrobila se gravitaci a klesala vzduchem níž a níž a…

Byl to jen obyčejný kluk. V nitru odsouzen žít ve světě, kde pro něho není místo. I tak si ale své místo našel, po jejím boku. Krásná a tmavovlasá dívka, zničená životem, toužila po konci, ale on měl vždy ta správná slova, držící ji u něj. Den co den se scházeli na vrcholku za vesnicí. Sedávali tam a rozjímali nad krajinou, rozprostírající se před jejich zraky. Milovali to místo, ona pro jeho klid, on, protože jen tam ožívala jeho fantazie, jeho sen o dokonalém světě, který nosil v sobě. Pokaždé, když se setkali, svým koktavým hlasem, se pokusil vyjádřit své city. Vězení jeho mysli mu však nedovolilo říci to, co cítil. Nevěděl, co znamená milovat, ačkoliv miloval tak, jako ještě nikdo. Nevěděl, co znamená trpět, ačkoliv trpěl vždy, když trpěla ona. Každou další vteřinu jen poslouchal smutný příběh jejího života.

Čas plynul. Ne dny, ne měsíce. Celé roky. On se nikdy nezměnil, stále koktal, stále byl dítětem, jen v dospělém těle. Stále ji miloval. Když s ní naposledy mluvil, byl překrásný zimní podvečer. Západ slunce na sebe nenechával čekat, příjemně zbarvená obloha se usmívala a on se k ní tisknul.
„Ver…r-r-ro…o…n-n-niko…,“ řekl dětským, svým způsobem, tupým hlasem.
„Ano,“ odvětila otevřeně plačící dívka. On zaváhal, oči mu zvlhly pod návalem slz.
„M-m-mám t-tě r-r-r-rá-ád,“ vykoktal ze sebe, ačkoliv ve svém srdci ji miloval. Ona mu pohlédla do modravých očí. Spatřila jeho zničenou duši, viděla bolest, žal, utrpení, ale i lásku a pochopení. Nesnesla jeho pohled. Byl tak… Tak nevinný, tak dětsky milý a zároveň smutný. Tehdy se rozhodla dovyprávět svůj příběh. Dokončit, co začala.
„Nakonec na to přišli, zjistili, co všechno mi prováděl. Že to byl on, můj otec, kdo zavraždil moji milovanou maminku…,“ vyprávěla Veronika, když se z nenadání rozplakala, jakoby to bylo včera. Její tělo mu upadlo do náručí. On ji objal, pevně se k ní tisknul. Nechápavě přehlédnul jizvy na jejím zápěstí a plakal s ní.
„Proč pláčeš?“ Zeptala se dívenka. On mlčel, jeho paže ji sevřeli ještě více.
„T-to bude d-d-dob-rý…,“ řekl po chvíli, možná až příliš naivně.
„Nebude,“ zašeptla. „Já ji milovala, svoji maminku…,“ plakala dál.
„M-m-mil-lovala?“ Položil nechápavě otázku. Když to vyřknul, jakoby ji to potešilo, jeho dětský tón ji donutil se pousmát. Podívala se mu do tváře a pokusila se vysvětlit význam onoho slovíčka.
„Víš… milovat znamená mít někoho víc než jen rád. Znamená to, že k tomu druhému patříš, že cítíš to co on, že mu umíš naslouchat, potěšit ho… zůstaneš s ním ať se děje cokoliv a že by jsi i zemřel pro chvíli s ním,“ popsala dívka nevědomky človíčka, sedícího vedle ní.
„A-ha,“ řekl zdánlivě nechápavě, pak ji políbil na čelo. „M-musím j-j-jítt do-domů,“ dodal. Pak spolu odešli, ona s úsměvem na tváři, on s ještě větším.

Další den, kolem poledne, když se šel projít po okolí, spatřil ji. Byla krásná jako každý den, taková jakou si ji ve svém niterném světě stvořil. Tak překrásně ladná, ač slyšel každý její krok, kdesi uvnitř v něm uměla našlapovat tiše, jako myška. I když na něho nepohlédla, v jeho světě se na něj podívala, usmála se. Byl zvláštní chlapec. Každou část světa kolem sebe dokázal idealizovat tak, aby nikdy nebyl smutný. Jen chvíle s ní v něm probouzely všechny ukrývané city. Nevěděl, kam jde, ale šel za ní. Po chvíli chůze se on zastavil. Před ním se míjely spousty aut, jedoucí po silnici vedle vesnice. Přes cestu byl vystavěn most, na němž spatřil Veroniku. Mlčky stál a díval se na ni, jak její vlasy vlajou v závanu větru, cítil její vůni, přestože nepoužívala žádnou voňavku. Smutně se díval, v nitru věděl, co se bude dít, ale nepřipouštěl si to. Nedokázal si to uvědomit. Nespouštěl z ní zrak. Jeho mysl si dále pohrávala se světem kolem něj.

Stála na mostě, který se jí stal osudným. Za ní se rozprostírala krajina, pahýly vykáceného lesa, pokryté lehce nažloutlou vrstvou sněhu. Ruce měla natáhlé před sebou, aby držela zábradlí, za nímž stála, zády k jezdícím automobilům. Oblečená v šatech svojí milované maminky se chystala ukončit své trápení.
X X X

Stála na vyvýšeném místě, které se jí stalo osudným. Za ní se rozprostírala krajina plná stromů, pokrytá vrstvou bělavého sněhu. S naprostou jemností natahovala svůj andělsky bílý luk, stojíce proti větru, aby neplašila svoji kořist. Oděná v kožešinách zvěře, kterou již dříve porazila, vystřelila…

Když si jeho dětské já uvědomilo, co se děje, jakoby se probudil. Neviděl už svůj jedinečný a dokonalý svět. Viděl pravdu. Dívka se, zády napřed, vrhnula z mostu. Slzy mu stékaly po tváři, pak se podvolily gravitaci a padaly stejně jako ona. Veronika i slané kapky chlapce dopadly současně. Zdánlivý klid byl přerušen hlasitou ranou, nárazem jednoho z jedoucích vozů. On se díval směrem dolů, kde ji spatřil. Bez dechu, bez tepu, bez života v těch nádherných očích. Pak si vzpomněl na větu, co mu řekla. „Víš… milovat znamená mít někoho víc než jen rád. Znamená to, že k tomu druhému patříš, že cítíš to co on, že mu umíš naslouchat, potěšit ho… zůstaneš s ním ať se děje cokoliv a že by jsi i zemřel pro chvíli s ním.“ Přebral si v hlavě každé jedno slovo.
„N-ne-neopus-s-stím tě…,“ zašeptal velice potichu a svojí chůzí, v níž byly viditelné vady, odešel na místo, odkud skočila ona. Stěží se dostal na místo za zábradlím a pohlédl na její tělo. Každý dole pod ním si ho všimnul, křičeli na něj ať to nedělá, někteří dokonce běželi zoufale nahoru na most zastavit toho nešťastníka. On byl ale k jejich slovům hluchý. Zavřel oči, naposledy si představil svůj vysněný svět. Byli tam spolu, ona ladná lovkyně, on její normální milující muž. Svět bez chyb, bez bolesti, dokonalost sama. S myšlenkou na ni se pustil zábradlí a hlavou mu problekla poslední věta.
„Miluju Tě Veroniko…“


 celkové hodnocení autora: 91.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.7 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 43 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 jardass 28.09.2012, 22:13:04 Odpovědět 
   Zdravím,
nevím jak důležité bude pro tebe mé ohodnocení, protože sám nejsem příliš úspěšným autorem. Tak to ber jenom jako názor člověka, který toho hodně načetl ale málo napsal :)
Příspěvek mě zaujal už od samotného začátku. Celkově se celý čte doslova sám až na jednu výjimku. Chápu, že několikeré upozornění na osudnost místa tam má jistě svůj účel, nicméně mě osobně to tam přijde v tak hojném počtu dosti rušivé.
Jinak bych možná vybral jiné postižení než koktání, tím by to získalo ještě větší dojemnost - pokud tedy bylo cílem vyvolat u čtenáře dojetí.
Dál mi přijde škoda, že je to tak krátké. Zasloužilo by si to více prostoru a možná poněkud delší dějovou linii.
To už by mohlo být vše, co bych k tomu řekl ;)
Přeji hodně inspirace pro další podobná díla.
 čertíček244 24.09.2012, 21:44:56 Odpovědět 
   Ahoj,
povídkou se obraz lovkyně pouze mihne, jako ne křídlech vážky. Myšlenka je dobrá... slabá dívka viděna v podobě silné lovkyně, jen by ji chtělo trochu rozvést, pohrát si s ní... tady, bohužel, ustoupila sentimentu a přílišnému hraní city čtenáře. Nemusíš to tolik přehánět, nechej nás, ať se dojmeme sami. :o)
Všimla jsem si někde přebývajících čárek za třemi tečkami a na konci příběhu ti v oslovení čárka chybí, drobnosti.
Dala bych za dvě, ale WS příspěvky známkovat nebudu.
Měj se krásně a múzám zdar.
Čírtě
PS: Pokud se opičím po nějakém komentáři, tak se omlouvám, většinou je nečtu... snažím se vycházet z vlastního dojmu.
 Ramones 23.09.2012, 23:49:19 Odpovědět 
   for g.j.dvorak:dílko sem přečet, nijak mi neublížilo a tak se můžu f klidu zabořit do peřin.měj se fajn...Ramones
 malý emo 23.09.2012, 16:25:34 Odpovědět 
   Zdravím.
Nemám problém s tím, že je to napsané do workshopu Obraz, myšlenka je totiž dobrá. On ji viděl ve své představě - jako ženu na obrázku, krásnou a nebojácnou lovkyni. Aby to však uspokojilo dané téma, chtělo si s tou myšlenkou ještě trochu vyhrát a víc se rozepsat. A celkově je ten příběh dost obsáhlý a možná by si zasloužil trochu větší formát povídky. Naopak bych ubrala té sladkobolné romantiky. Dochází k tomu, co napsal čuk - že to vypadá jako z červené knihovny a ve čtenáři to probouzí pocit nedůvěry. Ale chápu, že najít hranici mezi citlivě napsanou prózou a patosem je velmi, velmi tenká a také jsem ji kolikrát nechtěně překročila. A tím nechci říct, že to není citlivě napsáno. Je to velmi citlivě napsáno. Ale občas to překračuje ty pomyslené hranice. Jinak je to zdařilá povídka. Jelikož je to workshop, budu hodnotit a dám dvojčičku. Psaní zdar :)
 ze dne 23.09.2012, 18:46:31  
   Georgius J. Dvorak: Děkuji :), příště se polepším. Jak se říká, chybami se člověk učí :).
 Kitty 23.09.2012, 14:43:46 Odpovědět 
   Příběh je velmi smutný a dojemný. Akorát ta souvislost se zadaným obrazem mi uniká.
(WS příspěvky zatím nebudu známkovat)
 ze dne 23.09.2012, 18:45:34  
   Georgius J. Dvorak: Díky za komentář :)
 Jarda 22.09.2012, 19:05:19 Odpovědět 
   V životě jsme svědky nebo účastníky mnoha příhod, které se dotknou našeho nitra. Takové zážitky v nás zůstávají a potřebujeme se o ně podělit.
Čuk napsal výstižný komentář. Jen bych ho opakoval v jiné formě slov.
 ze dne 22.09.2012, 19:33:03  
   Georgius J. Dvorak: Díky :)
 Jindřich 22.09.2012, 17:42:12 Odpovědět 
   Mně by ani nevadilo, že fantazie přenesla inspiraci předlohou poměrně daleko, ale v tom "přetékajícím" sentimentu a trošce kalkulace v hraní na city čtenáře musím dát Čukovi za pravdu. Nápad jistě dobrý, ale řadu věcí jsi měl nechat na čtenáři a jeho fantazii - nedojímej ho, nech ho dojmout :o)
 ze dne 22.09.2012, 18:20:56  
   Georgius J. Dvorak: Také moc děkuji :)
 čuk 22.09.2012, 14:23:24 Odpovědět 
   Téma WS se v textu mihne jen jako jedna z možných snových představ, takže tématu WS se dost vyhýbá. Samotný příběh je sice dojemný, ale až moc na hraně sentimentality a červené knihovny. Obě postavy jsou zidealizované a účelové, byť zřejmě pro dosažení etického účinku. On obyčejným klukem nebyl, píšeš o vězení jeho mysli. Jako účastník WS neznámkuji, ale nejlepší práce budu nominovat.
 ze dne 22.09.2012, 18:20:34  
   Georgius J. Dvorak: Mockrát děkuji za komentář. Je to spíš jen takový pokus, dříve jsem psával na portálu pište-povídky a upřímě řečeno, komentáře tam byly velice rozmanité a subjektivní. Tady si cením toho, že se textu ujme někdo, kdo mu rozumí a zhodnotí ho popravdě a ne podle toho, jaký má vztah ke stylu, autorovi atd. Ještě jednou díky, příště se polepším :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
tester42
(28.11.2020, 19:21)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
jameswick11
(28.11.2020, 18:30)
obr
obr obr obr
obr
Jak se tvoří sp...
Džordž J.S.
Můj svět
Alenka1993
Večerní lokálko...
Michel Schultze
obr
obr obr obr
obr

Lakmé
Filip Vávra
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr