obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Dobré dílo poslouží jako potrava pro duši, špatné i jako podložka nohy stolu."
Pavel Sečkář
obr
obr počet přístupů: 2915320 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Koloběh přírody ::

 autor dextra publikováno: 25.09.2012, 11:18  
Menší, těžko žánrově zařaditelný "příběh" sepsaný během velmi pozdních večerních až ranních hodin za nepříznivého počasí.
Nemám v plánu v budoucnu psát natož se psaním živit, jen se občas tímto způsobem vypsat ;)
 

Slyším jen cvachtání, cítím mokro v botách, vidím pouze rychle probíhající šmouhy a náhle…nic. Jakoby někdo zatáhl za nylonovou šňůrku u stolní lampičky a tma pohltila vše živé i mrtvé, pohyblivé či pevně přikované k zemi. Byl to jen mžik, možná poloviční mžik. Otočím se a za mnou ve třpytivém jemném vodou nasáklém blátě vznikají a opět mizí stopy, které by tam správně zůstat měly. Zvláštní. A proč vůbec běžím? Zlehka se můj běh na dlouhou trať mění v poklus, poté už jen ve svižnější krok.

Jak z toho ven? Ano, dostala jsem se do toho sama, z vlastní vůle, z přesvědčení, že bych jednou během svého života mohla někomu pomoci, ale nebyla by to jen tak obyčejná pomoc. Protože ten, koho jsem potkala, obyčejný rozhodně nebyl. Zpětně se k tomu vracet nechci, ale pro pochopení mé krátké a prozatím už několik hodin beznadějné výpravy je tohle nutností a třeba i jednou důkazem toho všeho, co je pro mnoho lidí neuvěřitelné a těžko představitelné.
__________________________________________________________________________________
Byl to den, stejný jako ty předešlé, u kterých jsem vždy měla pocit, že vše okolo sleduji jakoby z povzdálí, nic se mě netýká a jen jednou za čas mě občas nepatrný útržek dne praštil do tváře a já tím pádem byla vtažena do víru problémů a sporů vlastních nebo i cizích. Naneštěstí se to nikdy netáhlo jako hodiny matematiky na střední škole a brzy to přešlo bez jakýchkoliv hlubších následků.

Konečně mě osobně však potěšil svou přítomností podzim se svým sic barevným, ale stále elegantním pláštěm a svou starou známou melancholickou náladou. Tohle je mé období a také příležitostí se vydat pod stromy, jejichž větve už jen slabounce nesou dávno ne tak skvostné listí, mezi nimiž má občas slunce tendenci prostrkovat tenké prsty oslepující záře.

Svou cestu jsem si razila mezi kupkami listí, jednou je odkopla do dáli a jednou zase jen našlapovala tak jemně, jako bych se právě ocitla na vodní hladině a nechtěla prudším pohybem narušit tenkou blanku udržující ji celistvou a dokonale hladkou. A najednou se to stalo. Bylo to nečekané a hodně bolestivé. Někdy se stane, že v lese zakopnete o vyčnívající kořen, ale tento rozhodně jako kořen nevypadal. Kolem kotníku mě pěvně objala dřevitá ruka. V místech kloubů se nacházely pro dřevo typické uzliny, ale hřbet ruky byl kupodivu jemný, bez jediné chybičky. Snažila jsem se různými způsoby vyprostit, dokonce jsem z vnitřní kapsy hřejivé bundy vytáhla KPZ, která mi však nijak nepomohla. Než jsem totiž stačila odřezat „prsty“, zvedl se vítr, sevření zesílilo a něco začalo pomalu šplhat. Doslova. Přikována k zemi jsem jen sledovala, jak postava, obalená listím, hlínou, špínou i drobnými broučky využívá mé nohy jakožto lana. Přitom mne nijak nestahovala do díry, odkud šplhala a kterou jsem pod listím ani nemohla zaregistrovat.

Prudký vítr, listí v očích a pach čerstvě prokypřené hlíny. V tu chvíli se mi vybavily všechny hororové filmy plné chodících zombie a jiných nemrtvých potvor. Ale tohle bylo jiné. Jakmile ustal vítr a slunce náhle svítilo intenzivněji, uvědomila jsem si, že se dívám do lidských očí. Tedy skoro. Byla jsem zmatena. Dřevěná dívka se zlatavými vlnitými vlasy se mlčky skláněla nade mnou, sem tam z ní odpadl uschlý list. Nebýt spousty čočinek pokrývající jí jak tváře, tak i ramena, považovala bych její kůži – nebo kůru – za dokonalou.

Její stisk ruky již dávno povolil a ona s lehkými obtížemi promluvila: „Vítej…vítej, drahá.“
Při těchto slovech stačilo, aby jen lehce pootevřela ústa. Nijak s nimi nepohybovala, natož aby artikulovala rty či jazykem, přesto však nějakým záhadným způsobem vycházela slova čím dál častěji a stávala se srozumitelnějšími. Dozvěděla jsem se celý příběh. A dokonce i uvěřila… Nevěřila jsem však jiným věcem. Nevěřila jsem svým očím, co vidím, nevěřila jsem ani svým nohám, které mě zradily a okamžitě mě nedostaly z toho divného místa pryč, co nejdál od nevšedních a tajemných bytostí!
__________________________________________________________________________________

Nyní si však říkám, že jsem stejně ani utéct nechtěla. Celé roky jen čekám na to, až mě potká něco výjimečného a přesně to ve mně zůstane napořád a s trochou štěstí se o to v pozdějším věku podělím se svými dětmi. Konečně to bylo tady. Les ztichl a nikdo další si nedovolil tuto kouzelnou atmosféru narušit. Měla jsem jen za úkol, najít milého dotyčné stromové dívky, vysvobodit ho ze spárů mocného kouzla, předtím stihnout zabít draka s několika zelenými mužíčky a hlavně mečem setnout hlavu zlé babě Ježibabě. V tomto pořadí, prosím. No dobře, tohle jsem si vymyslela, ale ono už opravdu bylo možné cokoliv. Celé to zní jako pohádka.

Dotyčná dívka se kdysi neskutečně zamilovala. Není to nic nového pod sluncem, které momentálně pomalu okrádá lesní půdu o dopolední vláhu a díky tomu z mých bot brzy opadne veškerá jílovitá půda. Ovšem i přes veškerou zamilovanost jí stále zůstal zdravý rozum, aby brzy poznala, že s jejím protějškem není něco v pořádku. Podvedl ji. Při vzpomínce na její slova mi naskočila husí kůže a musela jsem se zastavit, co nejrychleji se podívat doprava i doleva a téměř se i pro špatný pocit za zády otočit kolem své osy. Bála jsem se, přiznávám. Nevím, kým nebo čím byl, že dokázal svou dívku proměnit v dřevěnou bytost připoutanou, doufám, že ne na vždy, k tomuto ač krásnému, přesto však nevyzpytatelnému lesu.

Pokračovala jsem cestou, jež jsem si sama vyšlapávala a procházela místy, které mi dívka popisovala.
„Poznáš, jakmile budeš na místě. Cítím v tobě to samé, co ve mně. Také tě to k němu potáhne. Jen si dej pozor a…nepodlehni, stejně jako já.“
Malinký nožík, jehož čepel musela dříve jistě zažít lepší časy, mě po chvíli na boku studil. Sáhla jsem proto pro něj a nahmatala díru v kalhotách a to v místě, kde jsem si jej připevnila za poutko. Podcenila jsem ho. Špatně udržovaná čepel i zdobená a prachem zanesená rukojeť ještě nutně neznamená to, že by se nedal k čemukoliv použít. Byl ostrý. Proto jím také musím, přesněji tedy chci, proklát místo v hrudi toho, kdo tu dívku proměnil.

Stále víc a víc to začíná znít jako pohádka plná klišé. Až na to, že stále netuším, jak to dopadne a také místo meče mám jen nožík.

Nečekaně se ve mně objevil svíravý pocit a náhle cítím, že jsem dorazila na místo určení. Nedokážu vysvětlit, jak jsem to poznala. Přede mnou se tyčí k nebi kopec, obrostlý dokola menšími stromečky, ne však moc hustě. Jako bych dokonce i slyšela potůček, takový ten malinký, přesto se dosti hlasitě ozývající a lákající k osvěžení vyprahlých úst. Bohužel jsem jej neviděla. Avšak balvany, kapradí i nadýchaný mech byl patrný po celém okolí. Můj zrak se nakonec zastavil na samém vrcholku, přesněji pár metru pod ním. Polilo mě horko.

Jakmile jsem se lépe podívala, od zmiňovaného vrcholku spadalo dolů neudržované a špatně udělané schodiště z mnoha balvanů, větších i menších, kterého by si snad ani běžný člověk procházející kolem nevšiml. A právě zde nahoře ležérně seděla postava třímající v rukou dlouhý klacek. Skoro jako nějaký král hovící si na kamenném trůně a přísným pohledem kontrolující vše živé, co spadá pod jeho království. Nyní i mne propaloval pohledem, pohledem chladným a neústupným až mě to k němu začalo táhnout a já pomalu vykročila.

Skoro před koncem mé cesty na vrcholek se postavil, při tom kamennou nohou shodil pár menších kamínků a ty jako malí králíčci seskálaly po schodech až ke mně. Nezastavovala jsem se. Jednou jsem se mu podívala do očí a hned bylo jasné, že to bude i naposledy. Teď tu stojím před ním, ve vzdálenosti sotva půl metru, zapomínám se pravidelně nadechovat. Dívám se, na čem to jen předtím seděl, ale jeho trůnem je jen obyčejný nejspíše bludný balvan. Trochu zklamání, trochu překvapení. Od bytosti, která se zdá být celá z kamene a z níž sálá záhadná moc, bych čekala více. Ovšem jako by tento nedostatek kompenzoval jeho vzhled. Ostře utesané rysy v obličeji, výrazné lícní kosti i rovný nos by v lidském světě byli znakem vysněného ideálu mnoha dívek. Až na jednu drobnost a ta byla hned od pohledu jasná. Člověk není z kamene, ale z živých buněk.

Mé přesvědčení zabodnout malinký nožík do kamenné hrudi se rozplynulo jako pára nad hrncem už z důvodu nelogické uskutečnitelnosti tohoto činu. Čepel by se lehce zlomila. Byla jsem tedy podvedena a to osobou, které jsem věřila, přestože jsem se s ní setkala teprve před několika hodinami. Zněla opravdu přesvědčivě, její slova tak naléhavě a zoufale…

Mé myšlenky probíhaly rychlostí několika mikrosekund a stávaly se čím dál zmatenější. Začínám pomalu litovat, že jsem se vydala na toto místo, že mě strach dávno nezastavil a že až teprve teď jsem se dostala do situace, kdy je už člověku nad slunce zřejmé, že je konec. A taky, že se můj konec blížil. Kdybych o krok ustoupila, ztratím rovnováhu a zřítím se dolů. Udělám-li krok dopředu, padnu přímo do kamenného objetí postavy, která za celou krátkou chvíli nepromluvila, a vsadila bych se, že se ani znovu nepohnula. Nemám na vybranou. Jsem jakoby připoutaná neznámou silou a nezbývá tedy nic jiného než –

Opět nastal podzim. To jediné roční období, kdy zem pokrývající listí skýtá úkryty pro mnoho živých stvoření od nejrůznějších členovců až po drobné hlodavce. Upřímně, nemám je ráda. Kdo z vás by je taky měl rád, kdyby vám stejně jako mně pochodovali po hlavě, rukou i zádech. Odhrnu trochu listí bokem a věnuji nenápadný pohled na lidi procházející těsně kolem mne. Nikdo mě nevidí. Mám to nejdokonalejší maskování. Sice na úkor krásy, ale už jsem si na listí, rašící mi z konečků prstů a nově z uší, zvykla. Moc lidí. Příliš mnoho lidí. Jednou se však někdo, hloupý jako tehdy já, vydá do lesa sám a přísahám, že jej jen tak nenechám, stejně jako mne před pár lety nenechala stromová dívka. Byla jsem její poslední obětí před vysvobozením. Nyní na tu svou čekám i já a trpělivost mi rozhodně nechybí.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šošovica 29.09.2012, 14:36:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šošovica ze dne 29.09.2012, 13:57:44

   Teď si trochu připadám jako Ferda Brabenec na kraji mravkolvovy ďoury.

Nebudu to dál rozebírat. Co jsem chtěla říct, to jsem řekla. :-)
 Šošovica 29.09.2012, 13:57:44 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šošovica ze dne 29.09.2012, 12:54:36

   Jazyk neartikuluje? Ale... No tak. :-)
Doklad tady, snad se tam dostaneš (nejsem si jistá, zda není třeba být někde přihlášený):
http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch05s02s04.html

Co takhle místo slůvek "tuším" a "myslím" si informace, které šířím dál, ověřovat? Každý nese odpovědnost za to, co řekne, zvlášť když je v pozici, kdy má určitou autoritu.

Neber to jako útok na svou osobu, ale toto bylo trochu osobní, před pár měsíci jsem z toho státnicovala. :-)
 ze dne 29.09.2012, 14:16:45  
   m2m: Opět opakuji, že prosím, jazyk se účastní artikulační báze, o tom bez debat. My si ale nerozumíme, artikuluje se ústy, tedy celým tím velkým cosi uprostřed obličeje. Jeho součástí je jazyk, nicméně jeho součástí jsou i zuby, a pokud se mi snažíte prosím dokázat, že artikulujeme zuby, hrtanem nebo patry, říkám - ANO, jsou součástí artikulační báze, jsou to mluvící orgány atd., nicméně tyto orgány neartikulují.
ARTIKULACE samotného jazyka je prosím z lingvistického hlediska nesmysl. Nezlobte se na mě, ale už nevím, jak znovu říct, že artikulace je proces, do nějž se zapojují aktivní mluvící orgány a jazyk je mezi nimi možná nejdůležitější, avšak jazykem neartikulujeme.

Neberte to zle, nejsem fonetik, nejsem češtinář. Redakční činnost dělám o svém volném čase, nikdo mi za ni neplatí a snad neprásknu zlou věc, když řeknu, že komentář sepsat mi trvá cca dvě hodiny. Myslím, že se snažím svou neplacenou práci dělat poctivě, samozřejmě se občas pletu, mýlím a nemám pravdu (to velice často), nicméně si myslím, že pokud někoho opravuji, neopravuji ho stylem "jsi blbej, že si to neověříš".

Ano, neověřil jsem si to, ano, neměl jsem čas vyhledávat na stránkách brněnské univerzity všechny věci, které jsem v komentáři zmínil. Moje chyba.
Chápu, že považujete pozici redaktorskou za autoritativní, nicméně tak tato funkce nefunguje. Bohužel, nemám schopnosti a čas vyhledávat všechno, a proto přiznávám, že jen tuším, myslím si a podobně.

Neberte to prosím jako útok na Vaši osobu, děkuji Vám za opravení.
Znovu opakuji, že budu jenom rád, když svoji aktivitu také zaměříte na ostatní autory, věřím tomu, že Vaše znalosti tak pomůžou mnohem více lidem.


Na závěr jen dodám, že chápu, co chcete s artikulací jazyka říct, ale považuji již tuto diskuzi z mé strany za ukončenou a pokud chcete pokračovat dále, poprosil bych Vás, abyste se obrátila do vzkazníku, ať tu nespamujeme autorce.

Děkuji.
 Šošovica 29.09.2012, 12:54:36 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 25.09.2012, 11:18:29

   Co se dá dělat, no, já si hnedka takhle se začátku budu muset rýpnout do redaktora.

a) šplhat není tranzitivní sloveso
b) tranzitivní slovesa nevyžadují povinně příslovečné určení; v tomto případě teda není problém gramatické povahy, spíš jde o nedostatečné "situační ukotvení" :-)
c) jazyk je artikulační orgán, proč by se jím tedy nedalo artikulovat?

Tož tak. Bacha.
 ze dne 29.09.2012, 13:46:49  
   m2m: Co se dá dělat, i redaktor je jen člověk, obzvlášť přizná-li, že jen tuší :)

Byť si stále stojím za tím, že jazykem neartikulujeme, artikulujeme ústy, nikoliv samotnými mluvidly. Něco jiného je však mluvící orgán, kterým by jazyk bezesporu byl. A takový jazyk se pak zapojuje do artikulační báze, to ano, nicméně on sám neartikuluje. Sice si pamatuju, že mi kdosi kdysi říkal, že jazyk artikulační orgán je (tuším, že spodní), ale artikulaci jazyka považuji za nulovou.

Samozřejmě budu rád, pokud mi průkazně ukážete, že se v tomhle ohledu mýlím, a samozřejmě budu rád, pokud svoji aktivitu budete věnovat i dalším autorům :)
Od toho Saspi snad je, abychom si vzájemně pomáhali, moje znalosti jsou skrovné a velice často se mýlím, proto ostatně užívám slůvek jako "tuším, myslím" apod.

Děkuji za opravu.
 dextra 28.09.2012, 20:36:43 Odpovědět 
   Také zdravím a zároveň děkuji za zhodnocení. =)
Co se týče mých gramatických nebo stylistických chyb, některé z nich bych pochopitelně po čtvrtém pátém přečtení objevila, přesto některých jsem si vědoma nebyla, proto děkuji na jejich upozornění. ;)
 m2m 25.09.2012, 11:18:29 Odpovědět 
   Zdravím a zároveň vítám na Saspi.

Než se asi zaměříme na ten "příběh", měl bych tu pár bodíků.

1) Jakoby / jako by. Když si můžem dosadit "jako kdyby", bude to "jako by". Schválně, jestli tvoje "jakoby někdo zatáhl" může bejt napsaný "jako kdyby"...
:)
Veskrze můžu říct, že sama to nejspíš určitě víš, byť třeba neuvědoměle, páč někde dál v textu je "jako bych se právě ocitla" :)

2) "... a něco začalo pomalu šplhat."
- kde? Kam? Po čem? Po kom? Chápu, že v další větě rozšíření / vysvětlení je, ale tuším, že šplhat je tranzitívní sloveso, které svoje příslovečné určení vyžaduje.

3) Vítej…vítej
- chybějící mezera po třech tečkách (opakuje se ještě asi jednou dále v textu)

4) artikulovat jazykem? Mno... Při francouzským polibku možná :)
(význam "artikulovat" se dá tuším snadno dohledat)

5) Ostře utesané rysy v obličeji, výrazné lícní kosti i rovný nos by v lidském světě byli znakem...
= byly

a poslední
6) nelogická uskutečnitelnost × logická neuskutečnitelnost
- co je lepší, co myslíš? Nebo jsou obě varianty totéž? :)
Vždycky jsem to ukazoval na oslovení "nemilý kamarád × milý nekamarád" :)

A takovej fyzikální drobek na závěr, stejně jako v textu: "rychlost několika mikrosekund". Mám od fyziky nějakejch šest let, ale věřím tomu, že rychlost se měří v délkovejch parametrech za časový úsek, nikoliv časovým úsekem :)




No a příběh...?

Takovýhle snový vyprávění já veskrze rád, a je mi jedno, jestli je pohádkovýho rázu nebo filozofickýho nebo snad sci-fistickýho. Vyžaduje to však jednu dvě věci, aby to jakože bylo úspěšný vyprávění.
Dobrý styl a poměrně dost dobře vypsanou ruku.
Protože kdyby tohle autor neměl v sobě, ten styl a tu ruku, vzniká frázovitá klišovitá a kýčovitá blbost, která ani nepobaví, ani do děje nevtáhne.

Tvůj text je jasným příkladem toho, že pokud je autor schopný, nepotřebuje nápaditou myšlenku a originální pointu, aby svým textem nejen pobavil, ale hlavně čtenáře do děje vtáhl.

Redaktorská známka budiž důkazem toho, že tobě se tohle v mým případě podařilo.
 ze dne 28.09.2012, 20:37:33  
   dextra: Také zdravím a zároveň děkuji za zhodnocení. =)
Co se týče mých gramatických nebo stylistických chyb, některé z nich bych pochopitelně po čtvrtém pátém přečtení objevila, přesto některých jsem si vědoma nebyla, proto děkuji na jejich upozornění. ;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Lidský charakte...
joshua
Rozuzlení
Šimon
Samuel - IV. ka...
Nicolas
obr
obr obr obr
obr

Povětrnice
Jeroným Večer
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr