obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2914955 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38824 příspěvků, 5664 autorů a 385805 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Pohlédl jsem jí do tváře.... ::

 autor Lulu publikováno: 22.09.2012, 21:42  
 

Pohlédl jsem jí do tváře a konečně, po těch všech letech, jsem ze sebe vypustil ta 2 slova: „Miluji Tě.“ Zareagovala lehkým úsměvem, který rychle přešel v úšklebek. Konečně dostala to, co tolik chtěla. Po chvilce ticha se zvedla k odchodu. Celý nervózní jsem ji chytil za ruku a zeptal se: „Miluješ mě?“ Ani nevím, proč jsem se ptal. Nejspíše z paniky. Bál jsem se odpovědi ale zároveň jsem kousíčkem srdce stále doufal. Ale nač to všechno. Její odpověď jsem přece dobře znal. „Ne, už ne,“ zazněla její chladná a klidná odpověď. Trochu mne to zabolelo. Ne však, očekávaná odpověď ale tón jejího hlasu. Býval vždy tak vřelý. To jsem ji tolik změnil? Zalil mě hořký pocit viny. Z mých myšlenek mě vytrhlo až uvědomění si, že se ke mně přibližuje, jako by mě chtěla políbit. Byl jsem v naprostém údivu. Objal jsem ji, přitáhl blíž k sobě a začal její polibek mnohonásobně opětovat. Nebránila se a já jsem to naprosto nechápal. Bylo to v rozporu se vším, co řekla. Její ruce spočinuly na mých ramenech. Najednou mi vše došlo. Zabíjela poslední zbylé kousky vřelého citu ke mně. Stáli jsme v pevném objetí dlouhou dobu. Bylo to naposledy. Nakonec se odtáhla a podívala se mi do očí. Já jsem jí stále pevně držel, a nechtěl pustit. Musel jsem vnímat její chladný pohled. Blankytně modré oči zakalené, bez jiskry života, ústa bledá. I přesto byla stále tak omamně krásná! Pohladil jsem ji po vlasech, zádech, po tváři. Nemohl jsem si pomoci a znovu jsem jí něžně políbil. Z levého oka jí stekla slza. Věděl jsem, že je poslední uroněná kvůli mně, a že společně s ní odtekly její poslední vřelé city ke mně. Už nezbylo nic víc, než hluboká propast. Já jsem se tak zoufale snažil dostat na druhou stranu, ale nešlo to. Vždyť jsem jí tolik miloval! Nechtěl jsem jí za žádnou cenu ztratit. Ztratit tentokrát doopravdy, tentokrát navždy. Nemohl jsem jí nechat odejít, nikdy by se nevrátila. Chytil jsem jí za ruce, sklopil hlavu, a téměř neslyšně zašeptal:„ Prosím, já tě tolik miluji a vždy jsem miloval….„ „ Opravdu?“ Sarkastický tón jejího hlasu a úšklebek mě opět donutily vzpomínat na tu minulost, díky které to takhle skončilo. Kdy jsme se poprvé setkali… Velmi rychle jsme se skamarádili. Následovaly 2 roky plné citového běsnění a špatných rozhodnutí. Zhruba do měsíce od našeho prvního setkání se do mě zamilovala. Po čase i já do ní. Ona to na sobě nechávala poznat a doufala v kladný převrat v našem vztahu. Já jsem si však odpíral jakékoli city k ní, které by převyšovaly přátelství. Bál jsem se jich. Po rozchodu s mou předešlou jsem odmítal, nechtěl s kýmkoli chodit. Bylo pro mne těžké, nedat najevo více než přátelské city. Po nějaké době, v našem složitém vztahu, jsem se velmi sblížil s mou kamarádkou z dětství. Chovali jsme se jako bychom spolu chodily. Chodily jsme spolu ven všichni tři, a když nás viděla, jak se k sobě chováme, velmi jí to ubíjelo, ale nechtěla na sobě dát nic znát. Jsem přesvědčen o tom, že jí má dlouholetá kamarádka neměla příliš v lásce a snažila se jí ubližovat co nejvíc. Chtěla dosáhnout toho, aby se držela dál ode mě. Přiznala se k tomu po čase sama. No a mohu říct, že dosáhla svého, jako obvykle. Pouto s mojí milovanou sláblo a chladlo. Postupně a pomalu až do dnešního dne. Vím, že se během té doby velmi trápila a slzy jí tekly proudy jen kvůli mně. Řekl bych, že během dneška se veškerého trápení pro mě zbavila. Ale já jsem procitl a uvědomil si, že jí nemohu ztratit navždy, že jedině s ní mohu být doopravdy šťasten, jako nikdy předtím. Jenže ona už mi nevěřila ani slovo. Jsem pro ni jen stín, jen jeden z davu, jen pouhá minulost. Oči se mi zalily slzami. Neodvažoval jsem si připustit skutečnost, že ji vidím opravdu naposled. Přitiskl jsem ji k sobě a rozbrečel se. Mezi vzlyky a slzami jsem zoufalým hlasem prosil: „ Odpusť mi, vím, že jsem udělal spoustu chyb v mé neuváženosti a vím, že tě to velmi zranilo, ale prosím, prosím odpusť mi! Já tě miluji nadevše! Jestli to ještě dokážeš, tak mi prosím odpusť. Začneme znovu, jako pár.“ Po chvíli ticha zašeptala: „ Odpustila jsem ti dávno, ale odmítám jakékoli navrácení našeho vztahu.“ Z dálky se začaly ozývat výstřely. Na této louce se často semlely přestřelky policie s nějakým zločincem. Možná byla opravdu nejkratší únikovou cestou. Výstřely se přibližovaly. To dávalo jasný signál k tomu, že bychom měli odejít. Já jsem jí však odmítal pustit. Držel jsem ji pevně v objetí, ale měl jsem pocit jako bych držel jen její tělo. Její duše jako by dávno odešla pryč. Najednou jsem ucítil prudkou bolest v zádech. Zasáhlo mě několik kulek. Měl jsem vnitřní krvácení. Vykašlal jsem trochu krve. Mé tělo ztratilo sílu. Mé ruce klesly, z jejích zad podél mého těla, ona poodstoupila a mé tělo kleslo na kolena. Nedaleko mě rostl rudý tulipán. Překonal jsem bolest, utrhl ho a s poslední nadějí v očích jsem jí ho podal a i přes to, že jsem téměř nemohl dýchat, jsem se donutil s úsměvem na tváři zašeptat: „ Vezmi si ho jako vzpomínku na mě a mou nekonečnou lásku k tobě.“ K mému překvapení si ho vzala a něžně zašeptala: „Díky, díky za vše.“ Klekla si naproti mě, chytila mou bezvládnou ruku a úsměv mi opětovala. Sklonila se ke mně a políbila mé stylové černé vlasy. Pak vstala. Odcházela. Koukal jsem se za ní mýma krví podlitýma očima až dokud mé tělo neztratilo poslední kousky síly a nespadlo do prachu země. Znovu jsem se rozbrečel, jenže tentokrát mi z očí tekla krev. I přes ty poslední signály trochy dobrotivosti ke mně, mě tu zanechala ležet v prachu osamoceného, umírajícího. Ale přece jen mohu zemřít důstojně, s úsměvem na tváři. Tato smrt je zajisté menším utrpením, než by byl život bez ní. Cítil jsem, že se mi zbývá posledních pár minut. Pomodlil jsem se poslední Otčenáš a chvíli přemýšlel, kam po smrti půjdu. Nakonec mě však přemohl pocit osamocení. Mé myšlenky se opět stočily k ní. Co asi dělá, kam půjde, našla si za mě náhradu? V několika vteřinách jsem si přehrál celé naše poslední setkání. Uvízl mi dlouho na paměti ten okamžik, kdy přijala květinu a usmála se. Musel jsem se usmát také, i když to byla jen vzpomínka. S obrazem toho okamžiku jsem se opět začal užírat. Nechala mě tu v prachu, osamoceného, umírajícího… Mrtvého.


 celkové hodnocení autora: 66.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Anet 24.09.2012, 9:49:10 Odpovědět 
   Co se týče mého psaní , není to žádná sláva , proto nechci nějak zvlášť kritizovat :-) Je fajn , že začínáš psát už ve 13, čím dřív tím líp:-) Spojení ,, stylové černé vlasy" se mi, ale do tohohle článku vůbec nehodí , snažíš se o romantickou atmosféru , hodit nás do toho dojemného příběhu a použiješ slovo které používají puberťáci , ale já to svým způsobem chápu:-)
Těším se na tvoje další dílko:-)
 Nancy Lottinger 22.09.2012, 21:41:35 Odpovědět 
   Ahoj Luci,

je super, že už můžem přihlédnout k tvému věku. Jak už někde někdo psal, pokud by ti bylo dvacet, je něco špatně :-) (i když najde se až moc lidí, kteří neví, že za interpunkcí se píšou mezery, takže plus pro tebe). Pokud je ti třináct, je to pěkný začátek, ale bude třeba se hodně vypsat.

Předně se zastavím u té části, kdy náš hrdina umírá. Chápu, že ten moment jsi tam chtěla mít, ale působilo by věrohodněji, kdyby sis vymyslela něco, co je pravděpodobnější. Pokud by mi někdo umřel před očima, určitěbych se jen tak nesebrala a neodešla. Samozřejmě za předpokladu, že by polici nebyla tak obezřetná a nejprve místo nezajistila. Ale na tyto "nedostatky" časem přijdeš sama.

Jako druhou věc bych tě ráda nasměrovala na členění textu. Skutečně textu nedělá dobře, že je jednolitý. Pokud nevíš, kam přesně ho umístit, tak se pokusím trošku osvětlit. Každá nově začínající přímá věta by si zasloužila svůj řádek. A druhé základní pravidlo je od sebe oddělovat to, co k sobě nepatří. Např. v momentě, kdy začínáš o přestřelce, bys text měla oddělit, nebo když se vracíš ve vzpomínkách k tomu milostnému trojúhelníku. Zkus otevřít jakoukoliv knížku a trochu to odkoukat, časem se v tom určitě zlepšíš.

Pak mě do očí uhodilo používání číslovek číslovkou, nikoliv slovy. Všeobecně platí, že co jde napsat slovy, se slovy napíše. Pokud se jedná např. o datum nebo nějakou peněžní částku, je to něco jiného. Pokud se ti nechce vyhledávat pravidla v knížce, myslím, že nebude problém použít strejdu googla a nastudovat to (oni vás to každopádně jednou na tý škole naučí ;))

Musím tě pochválit za čárky ve větách, i když jsem tam dost chyb našla, tak já rozhodně ve třinácti ty čárky takhle neovládala.

Co se týče děje, moc ho tam není, zaměřuješ se především na pocity a např. vzpomínka nebo umírání hrdiny jen pro zveličení. To nevadí, není vše jen o ději. Určitě ale bude třeba zapracovat na atmosféře. Čtenář ti prostě nebude věřit, když mu řekneš, že hrdinu zasáhlo několik kulek a naši holku to vůbec nezajímá, nebo když umírající člověk utrhne květinu (byť je to romantické gesto), když má tolik děr v těle. To časem vypiluješ, ale chce to hodně psát, nechat si své texty číst (saspi je jedna z možností) a také třeba i na tynaše komentáře reagovat, abychom věděli, že stojíš o zpětnou vazbu. Můžeš to udělat přes malý čtvereček v pravém rohu mého komentáře a něco mi sem napsat, zeptat se, zabít mě, že bude můj komentář delší než tvoje dílo... ;)

Poslední věc, dej si pozor na opakování slov. Např. "mé/moje" nebo "tělo" se tam v jedné části objevilo tolikrát, že se mi tomu ani nechtělo věřit. Moje rada - a ta se dá aplikovat na všechno - zkus si po sobě přečíst dílko s odstupem, i den či dva hodně pomůžou. Človek po sobě prostě některé nedostatky nevidí hned.

Přeju hodně úspěchů ve psaní a těším(e) se na další příspěvky!

Nancy
 ze dne 23.09.2012, 18:06:53  
   Lulu: Ta číslovka mi nějak unikla a to členění textu pro příště zkusím. Jinak s tu věrohodnost textu jsem moc neřešila a četlo a chválilo mi to pár lidí podobného věku se mnou. A s věrohodností problém neměli.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Dominika Veselá
(7.10.2018, 17:55)
Pišta Pištovič
(7.10.2018, 01:01)
Dír
(4.10.2018, 21:20)
Díra
(4.10.2018, 21:15)
obr
obr obr obr
obr
Zrada - část 9.
ivanka.suhinka
Ideální den
asi
BLBEC VO FÍNSKU
aegitalos
obr
obr obr obr
obr

Kdo hledá
Helen Zaurak
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr