obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo žije z naděje, zemře hlady."
Walter Benjamin
obr
obr počet přístupů: 2916012 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39820 příspěvků, 5843 autorů a 393391 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Dům pohlcen minulostí ::

 autor Kelinda publikováno: 27.09.2012, 13:51  
 

Je půlnoc, jako myška se plížím podél vysokého živého plotu až k malé díře na konci oplocení. Stále se ohlížím, zda mě někdo nesleduje, ale nikde se nehne ani lísteček.Všude kolem mě je hrobové ticho, které se může zdát až ohlušující.Tma, která mě ze všech stran obklopuje je černější než obvykle, ale já se na ní snažím nemyslet. Nevšímám si raději ani hrůzostrašně blikající lampy, která vypadá jako kdyby se houpala ve větru. Zaháním všechny myšlenky o duchách a nebezúečí, které číhá všude z temnot.Jediné co mě pohání dál je myšlenka na dobrodružství. Když prolezudírou v plotě otevře se přede mnou zahrada plná stromů a nščeho co připomíná malé skříňky. Nechce se mi udělat ani krok ale v dálce uslyším něco co mi přijde natolik známé, že se odhodlaně vydám kupředu. Rozhlížím se po zahradě, zda neuvidím něco co by stálo za prozkoumání, lae objevím něco zcela jiného. Když jsem vstoupila do zahrady myslela jsem že mezi stromy jsou skříňky, ale zblízka to vypadalo jako malé klece, ve kterých byly uvězněni malý trolové. Nevěřím vlastním očím a proto se sehnu blíž, abych viděla co je to zač. Vypadaly jako malé sošky, nehýbaly se a ani nedáchaly, ale přece jen byly tak živé. Prstem jsem se chtěla dotknout toho malého človíčka, ale jakmile jsem prostrčila ruku mezi tyčemi ta potvůrka se pohnula a kousla mě do prstu. Okamžitě jsem vystartovala směrem k domu, ale všimla jsem si, že se všechny klícky okolo otevřely a trolové beží za mnou. Byly malý, mrštní s velkýma žlutýma očima a připraveni srazit mě k zemi a udělat něco co jsem si ani nechtěla představovat.
Dům byl ale opuštěný, tím jsem si byla jistá, ale z pověstí které jsem slyšela bylo jasné, proč si ho nikdo nechtěl koupit ani pronajmout a všichni se mu stranili.
O tomhle domě se vyprávěla podivuhodná pověst.Kdysi v ní prý žili manželé Viperovi, kteří neměli žádné děti ani příbuzenstvo. Neměli však ani žádné přátele, všichni se jich báli. Vyzařovalo z nich prý něco, co každého odradilo a když se jednoho dne z jejich domu ozval dětský křik.Všichni si mysleli že mají návštěvu.Ale jak už to tak bývalo začali se lidé vyptávat na různé okolnosti, ale oba manželé se jen smáli škodolibým hlasem a nic nechtěli říct. Raději se zavřeli v domě a jen málokdy vycházeli z domu.
O dva měsíce později se v tenrýž hodinu ozval dětský výkřik znovu.Lidé, si mezitím na tuto podivuhodnou rodinu zvykli a považovali to jako samozřejmost. Ale pak se najednou ve stejný den co uslyšeli křik znovu ztratilo malé děvčátko. Celá vesnice ji hledala po tři dny, ale holčička se nenašla. Hledali v lese, ve vesnici, v okolních vesnicích ale jako by se po ní zem slehla. Každého koho se ptali jen tvrdil, že nikoho takového nikdy neviděli.Nebyla žádná stopa, která by policisty k ní dovedla. Pak ale jednoho z vesničanů napadlo, aby se zeptaly Viperových, oni jediní se totiž nezůčastnili hledání.Jenže Viperovi je nechtěli za žádnou cenu vpustit do svého domu, ale vystoupil před ně její otec ale manželé nechtěli povolit a tak se strhla veliká rvačka. Nakonec se otec opravdu dostal dovnitř.Prohledal dům, ale když došel ke sklepu, okamžitě utekl pryč. Nikdo se nikdy nedozví co tam viděl, protože o týden později se zoufalstvím zastřelil.Nedokázal se smířit se svou ztrátou a také nemohl přenést přes srdce to co viděl. Poté co se toto stalo celá vesnice dostala ohromný strach a hned se přestěhovala co nejdál to šlo.
A proto jsem dnes tady, chci se dozvědět, co je zde tak strašného. Už od malička jsem byla nebojácná a přišla jsem skoro na každé tajemství, které se v mé blízkosti objevilo.Nikdy jsem se nebála, ale z tohoto místa mám opravdu strach. Je tu něco co je studené, bez srdce, plné bolesti a smutnu a když to bude možné pomůžu tomu.Sice jsem se dlouhou dobu rozhodovala, zda tuto cestu podniknu přece jen je to od naší vesnice pěkný kus cesty, ale zvědavost mě přemohla.Nechci pomýšlet na to, co by se mi mohlo stát, ale pevně věřím že to tak strašné nebude.


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 3.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 23 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Verity von Leatri 22.10.2012, 19:20:15 Odpovědět 
   Čauky!
Myslím si, že si napsala velice zajímavou a poutavou povídku! Úplně mi přebíhal mráz po zádech při některých pasážích. A určitě budu nadšeně sledovat každý Tvůj příspěvek.
Jen tak dál. Myslím, že je to velice poutavý začátek, pro případné rozvedení dál...
Ale to je jen na tobě...;))
 ze dne 22.10.2012, 19:25:52  
   Kelinda: Ahojky, tenhle text je jen úryvek, který už nebude dál rozvinutý a právě že konec a osudy lidí si každý čtenář může domyslet sám. Děkuju moc za tvůj komentář a jsem za něj moc ráda :-) :-)
 Fido 06.10.2012, 11:35:04 Odpovědět 
   Ahoj!
Napsala si opravdu velmi pěknou povídku i přes několik překlepů, ale i ty časem v dalších povídkách určitě odstaníš.
Líbí se mi tvůj styl psaní a ideologie hlavní hrdinky.
Rozhodně se nenech zastrašit negativní kritikou a snaž se do budoucna psát co možná nevíc!
Hodně šěstí do dalších povídek!
 ze dne 07.10.2012, 20:04:03  
   Kelinda: Děkuji moc za kladný komentář, velice si ho vážím a předem mohu slíbit, že s psaním povídek rozhodně nepřestanu. :-)
 Nancy Lottinger 27.09.2012, 13:50:25 Odpovědět 
   Milá Lindo, vítám tě na saspi.

Chtěla bych hned na začátku zmínit, že můj komentář můžeš brát buď jako radu, ze kterého si třeba něco odneseš do příštího psaní (ať už publikovaného zde na saspi, nebo psaného do šuplíku), nebo ho můžeš zcela ignorovat. Nechci ti nijak škodit, moje známka naštěstí nic neznamená (ale jako redaktor ji prostě musím udělit). Také nevím nic o tvém věku (je dobré ho na profilu uvést, redaktoři a velká část zdejších autorů k tomuto faktoru přihlíží). Každý jsme nějak začínali a je jen otázkou, kolik si toho odsud (ze saspi) budeš chtít vzít. Proto se omlouvám, pokud bude můj komentář delší než tvoje samotné dílko, ale ještě jednou opakuju, že se jen snažím pomoct a je tvoje rozhodnutí, jestli o to stojíš, nebo ne :-)

1) Když jsem se začetla do příběhu, zkraje jsem byla docela natěšená. Hned ze začátku mě ale začaly rušit opakující se překlepy. A že jich je tam spousta! V tak krátkém textu se chyby rozhodně neztratí. Doporučuju ti jako začínajícímu autorovi (ti zkušenější už to totiž berou jako naprostou samozřejmost) si text po sobě několikrát přečíst, a to třeba i s odstupem času (což je ideální), nejlépe si ho nejdřív připravit do dokumentu (vypadá to, žes ho psala rovnou do saspi). Minimálně ve wordu existuje oprava pravopisu, podtrhne ti to neexistující slova (pravděpodobné překlepy) a umí to i jiné vychytávky. Každý, kdo chce psát, by se měl prezentovat textem bez hrubek. Samozřemě že ne všechno autor vždy ovládá, ale takové překlepy, kterými se text jen hemží, mohou pokazit hodnocení a navíc jsou snadno viditelné, pokud si autor po sobě text přečte, a proto jednoduše opravitelné.

2) Čárky. Tady je otázkou, kolik ti je, ale myslím, že základy používání čárek by měl člověk znát už někde v 5. nebo 6. třídě. V celém textu jich chybí přehrše. Odkázala bych tě na nějakou internetovou příručku, nebo na učitele češtiny. V dnešní době není problém nastudovat nějaký gramatický jev online. Dávej si pozor na hlavní/vedlejší věty, které od sebe čárkou musí být oddělené, zkus se na to někde mrknout. I když je to nepříjemné, člověk, který v tomhle není moc zběhlý, by měl přemýšlet nad každou čárkou ve větě, dokud se je nenaučí sázet automaticky (i když to jistě pár let ještě potrvá).

3) Pozor na opakování slov. Hned na začátku jsem si všimla, že se ti opakuje který/á/é, byl/a a náhodná slova objevující se dvakrát, třikrát za sebou. Takové věty se dají přestylizovat a napsat i jinak :-) Tady hodně záleží na tom, jak moc si chceš s textem hrát, uvažovat nad ním. Nejde jen o příběh, jde o to, jak je napsaný. Některá opakující se slova jdou nahradit snadno, opsat jinak, jiná ne. Časem to půjde snáz.

Tohle byly nejčastěji se opakující chyby, které textu celkově nesvědčí. Základem je vědět a umět, jak text rozčlenit (to jsi, myslím, zvládla celkem obstojně), jak napsat přímou řeč, kam hodit ve větě čárku a pak samozřejmě i/y, ji/jí, mě/mně - tedy ten zbytek gramatiky.

K ději samotnému je těžké se vyjádřit, protože to vypadá, že se jedná o začátek jakéhosi příběhu. Proto ho ani nemůžu hodnotit. Vypadá to na hororový příběh. Musím se ale přiznat, že jsem se nebála. Kloužeš příliš po povrchu a nejdeš do hloubky.

Jen pár příkladů:

Je mi jasné, že nám zatím nechceš prozradit, co otec viděl, ale konstatovat, že se zastřelil, je slabé. Proč mu to trvalo týden? Jak se cítil? Ovlivnilo to nějak jeho rodinu? Co máma, ztratila dítě a manžela, jak se s tím vyrovnala? Jak zněl křik dítěte, který se ozýval z domu? Čím byli Viperovi tak zvláštní, že se s nimi nikdo nebavil, víme o nich něco víc, než jsi napsala? Jaká je pravděpodobnost, že naše hrdinka v domě něco objeví, když už tam Viperovi dávno nebydlí? Hrdinka na troly reaguje jen útěkem k domu, nepřemýšlí o nich? Je to pro ní normální setkání, nebo je to něco zvláštního (což bude asi tato varianta), tak proč to tak lehce přejde? (...)

To je jen můj názor. Nevnucuju ti ho, nemusíš s ním ani souhlasit :-). Jen se snažím poskytnout nějakou radu. Ještě jednou zdůrazním, že moje redaktorská známka nic v tvém hodnocení nemění. Víc čti (knihy), zkus si všímat, jak autoři vykreslují atmosféru, jak dávají příběhu hloubku, aby to jen tak neklouzalo po povrchu.

Jedna rada na závěr - pokud chceš, aby tvá tvorba byla čtena a bylo vidět, že máš o komentáře ostatních zájem, doporučuji odpovídat na ně (můžeš tak učinit kliknutím na malý čtvereček v pravém rohu daného komentáře, jeho autorovi pak přijde zpráva, žes odpověděla). Pokud máš víc času, můžeš číst (popř. komentovat) příspěvky druhých, něco se třeba přiučíš a zároveň, pokud zanecháš komentář jim, přijde dotyčný třeba i k tobě.

Přeju mnoho úspěchů se psaním a jen samé zlepšování!

Nancy
 ze dne 27.09.2012, 19:59:00  
   Nancy Lottinger: Pokud jsi to psala v 9 letech, tak smekám :)
 ze dne 27.09.2012, 19:54:54  
   Kelinda: Předem děkuji za komentář, velice si ho vážím. K Vašemu komentáři bych dodala, že je mi 18 let a tento příběh jsem napsala před devíti lety. Přišlo mi zajímavé dát sem článek, který je psán dítětem, které kolem a kolem ani netuší jak mají správné príběhy vypadat.
Tímto se omlouvám i za překlepy a různé chyby v interpunkci, věřím, že v mých dalších článcích se již tyto chyby nebudou opakovat.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Ammes
(10.5.2022, 19:50)
Míra Zdanovec
(26.4.2022, 15:45)
Novalie
(12.12.2021, 23:06)
stromeček
(7.12.2021, 21:05)
obr
obr obr obr
obr
Nikdy nevíš - 7...
Arda
ÚSTA
Devon
Istrie - Posled...
Trenz
obr
obr obr obr
obr

Intoxication
MrsSelfDestruct
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr