obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915489 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39728 příspěvků, 5764 autorů a 391401 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Kavárna Pod Jírovci I. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kavárna Pod Jírovci
 autor Verry Chatty publikováno: 14.10.2012, 11:43  
 

Kavárna Pod Jírovci, 16:15

Vešla jsem do své oblíbené kavárny a zamířila ke stolům. Pohodlně jsem se usadila ke stolu, který byl skryt v rohu, daleko od příchozích lidí, ale zato tu byl krásný výhled prosklenou stěnou ven na park. Hned na okraji praku jsem si všimla Jírovců, podle kterých se tato kavárna jmenuje. Jejich koruna pomalu sklepávala na zem oranžové seschlé a skroucené listy. Lidé procházeli okolo a občas někomu padl jírovcový list přímo k nohám.
„Co si přejete?“ ozval se hlas za mými zády. Otočila jsem se a spatřila servírku, co byla jen o málo starší než já. Ale podle výšky bych to rozhodně neusoudila, mohla mít sotva metr a půl. Podle oblečení bych to také nepoznala, měla na sobě úbor servírky. To asi intuice mi našeptávala, kolik by jí mohlo být.
„Kakao s koblihou,“ Usmála jsem se na ní. „Jako obvykle,“ dodala jsem. Ještě nikdy jsem jí tu neviděla, chodím sem každý den, ale řekla jsem to, třeba si to příště bude pamatovat.
Vrátila jsem se k jírovcům. Právě tu procházeli děti předškolního věku, teple oblečené, a koupali do spadlého listí, co ještě nikdo neshrabal. Listí létalo vzduchem a pomalu zase dopadlo na zem. Slyšela jsem i jejich tlumené výskání.
„Prosím,“
Servírka mi položila talířek s koblihou a sklenici horkého kakaa na stůl přede mě. Poděkovala jsem a pustila se do koblihy. Mám docela zvláštní a možná i nechutný způsob, jak ji jíst. Okusuji strany koblihy tak dlouho, až narazím na marmeládu. V té chvíli začínám jíst koblihu normálně, avšak si musím dávat pozor, aby marmeláda náhodou nevytekla jinou stranou. Musí být skvělé se na mě koukat.
Když jsem tuto kavárnu objevila a dala si tu první koblihu, chtěla jsem ji také tímto způsobem jíst, byla jsem na něj zvyklá, když jsem si v supermarketu koupila koblihu a jedla ji doma. V té chvíli jsem se rozhlédla, pár lidí v kavárně už bylo a klidně mě mohli vidět a sledovat, jak koblihu jím. Ale uvědomila jsem si, že každému může být jedno, jak tu mojí oblíbenou pochoutku jím. Vyhodit mě snad nemohou ne?
Od té doby jsem sem chodila každé ráno a stále si sedala ke stejnému stolu. Nikdy nebyl obsazený, jako by na mě čekal.
Napila jsem se horkého kakaa, milovala jsem, jak hodně kakaové je. Měla jsem pocit, že chutná úplně jinak, tak nějak lépe, než když jsem si ho udělala sama. Nevím, čím to je, zřejmě tím prostředím.
Zrovna když jsem poněkolikáté kousla do koblihy a přitom se koukala ven, uviděla jsem ho. Měla jsem strach, že se za chvíli ztratí z dohledu. Tak jsem se zvedla od nedojedené koblihy a nevypitého kakaa, pro jistou jsem na stůl dala peníze a vyšla s kavárny.
Vydala jsem se směrem, kterým jsem ho viděla jít. Pod botami mi šustilo suché listí a já se dala do běhu. Už jsem byla skoro u něj, když tu se na mě otočil a já spatřila jeho pohlednou tvář orámovanou delšími vlasy. Na sobě měl šedý kabát skoro až k zemi, což mě udivilo, až taková zima nebyla. Nedokázala jsem se na něj koukat, zavřela jsem oči. Ale když jsem je zas otevřela, byl pryč. Zbyl po něm jen malý lísteček na zemi.
Byla na něm nějaká adresa, ale neměla jsem ponětí, co by tam mohlo být.
Zednářská 666
Chtěla jsem se vrátit do kavárny, protože jsem doufala, že si ještě nevšimli, že jsem pryč a kakao s koblihou tam zůstalo. Když jsem míjela prosklenou zeď kavárny, u mého stolu seděla nějaká dívka a servírka se jí asi ptala, co si přeje. Na stole už to, co jsem si objednala, nebylo. Nemělo cenu se tam vracet.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 10 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Verry Chatty 14.10.2012, 15:38:00 Odpovědět 
   Moc děkuju za upozornění na chyby, u pokračování si na to dám mnohem větší pozor =)
 Maruška 14.10.2012, 12:49:27 Odpovědět 
   Ahojky, hezké, ráda si počkám na pokračování. Jsem zvědavá, jakým směrem se děj vrtne. Ale na tu gramatiku fakt bacha. Kromě chyb, kterých si všiml Šíma, se ti v textu hodně opakují stejná slova (servírka, kobliha, stůl). Vím, je těžké neustále hledat vhodná synonyma, ale v tomto ohledu je čeština nesmírně bohatá. Nebo tam místo podstatného jména hoď zájmeno. Např.: Vešla jsem do své oblíbené kavárny a zamířila ke stolům. Pohodlně jsem se usadila K JEDNOMU Z NICH, který byl skryt v rohu, daleko od příchozích lidí.
Zatím, Maruška
 Šíma 14.10.2012, 11:43:03 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Podle nadpisu se jedná o delší povídku a toto je její první část, takový neoficiální "prolog". Zatím mají čtenáři možnost nahlédnout do míst, kam naše hrdinka ráda pobývá a kde ráda pojídá koblihy a popíjí kakao (kakao a koblihy také miluji). ;-) V popisech se víceméně snažíš navodit určitou atmosféru (podzimu), která je náhle přerušena jistou bytostí, kterou je zřejmě ON, pan dokonalý, který projde okolo kavárny, aby hrdinka v okamžiku zapomněla, co má ráda, a vyrazila do ulic. Naneštěstí jej ztrácí (před očima), snad díky své nesmělosti a určité naivnosti. Co však ukořistila, je jistá adresa, snad se na ní bude objekt její touhy nacházet. Takže, suma sumárum, vypadá text na začátek romantického příběhu (snad i se vším, co k tomu patří). ;-)

Otočme list. Ano, teď se budu trochu mračit. Ovšem, předem podotýkám, že na Tvůj věk (u slečen se není slušné ptát na věk, že ano), to není zase tak špatný text, jen kdyby nedostala gramatika na frak (něco jsem si dovolil vypsat níže). Přeji mnoho zdaru v další tvorbě! ;-)

Co mi padlo do oka:
=============

-- „Kakao s koblihou,“ Usmála jsem se na ní. „Jako obvykle,“ dodala jsem. Ještě nikdy jsem jí tu neviděla, chodím sem každý den, ale řekla jsem to, třeba si to příště bude pamatovat. -- (je tu hned několik "fuj" ve větách, schválně, jestli je poznáš) -- „Kakao s koblihou,“ usmála jsem se na ni. „Jako obvykle,“ dodala jsem. Ještě nikdy jsem ji tu neviděla, chodím sem každý den, ale řekla jsem to, třeba si to příště bude pamatovat. -- (pozor na zájmena a jejich správný pád)

-- Vrátila jsem se k jírovcům. Právě tu procházeli děti předškolního věku, teple oblečené, a koupali do spadlého listí, co ještě nikdo neshrabal. -- (pozor na správnou koncovku u sloves) -- procházely ... kopaly (TY děti)

-- „Prosím,“ -- (pokud za přímou řečí nenásleduje další "popisný text", který na ni navazuje - viz uvozovací věta - neukončuj přímou řeč čárkou) -- „Prosím.“

-- Vyhodit mě snad nemohou ne? -- (chybí čárka před "ne" - viz oslovení a zvolání, zde se jedná o ono "zvolání") -- Vyhodit mě snad nemohou, že?

-- Napila jsem se horkého kakaa, milovala jsem, jak hodně kakaové je. -- :o) (vzpomněl jsem si na pohádky o Krakonošovi, tedy na Trautmberka - snad jsem jeho jméno napsal správně - jak lamentoval: "Bramborák je moc bramborovej a kyselo moc kyselý..."

-- Tak jsem se zvedla od nedojedené koblihy a nevypitého kakaa, pro jistou jsem na stůl dala peníze a vyšla s kavárny. -- (vrazil bych do souvětí ještě čárku navíc + "z" kavárny ???) -- Tak jsem se zvedla od nedojedené koblihy a nevypitého kakaa, pro jistotu jsem na stůl dala peníze, a vyšla z kavárny.

Tož tak... Ať se daří.

P.S. Co se chybek týče, pomůže kupříkladu další pár očí navíc (betareader)! Nebo přečtení s odstupem času, kdy pomine ona "euforie" z dokončení toho či onoho textu! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Sni a budeš sní...
Govrid
Vzorné dcery ve...
HaBr
Zeď - osmá část
Charlotte vL
obr
obr obr obr
obr

VEĎ TI UŽ ZASE VYSKAKUJÚ
Adam Javorka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr