obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud si cestu najde."
Vergilius
obr
obr počet přístupů: 2915493 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39732 příspěvků, 5764 autorů a 391435 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 29. Stín nehodlá být abstraktní malbou ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Pilot Dodo
 autor pilot Dodo publikováno: 14.10.2012, 10:14  
...
 

Tak to ta záchrana skončila pěkně brzo, prolétlo Stínovi hlavou, zatímco poposedával ve snaze najít na studené kovové podlaze pohodlnou pozici. Pouta se mu zařezávala do masa.
Jeho štěstí v akci.
Drapsli ho hned ve třetí uličce, kterou se řítil na bílém koni záchranářského afektu. Omylem totiž porazil nějakého místního mafiánského bosse, který se mu inteligentně připletl do dráhy.
Jeho štěstí si prostě nemůže udělat dovolenou.
A tak tady teď klečel na drážkované podlaze, která se bolestivě obtiskávala do kolen, třásl se v průvanu a klepal se strachy při výhledu z rozestavěného francouzského okna, které si jeho věznitelé zálibně prohlíželi, když ho zde uvazovali, zejícího do hloubky několika pater a vyhlížejícího do zaneřáděného a opuštěného dvorku.
Aby úplně nezpanikařil a nepodlehl strachu, plně se soustředil na rozestavěnou stavbu. Zřejmě ji před několika lety za finančního boomu nějakého podnikatele rozestavěli ve velkém měřítku, uvažoval, jenom tahle místnost má tak 10 x 10 metrů a to jsem viděl v tomhle patře asi šest dveří, ty sloupy mají na všech stranách připraveno místo pro reliéfy, možná celý sochy a to francouzský okno, zakolísal v pracném budování klidné tváře, je taky takové... megalomanské... a pak přišel krach, boom splaskl a zbylo tu jen obrovské, neupotřebitelné staveniště. Jak dojemné, pomyslel si sarkasticky a bylo mu o trochu lépe.
Alespoň ten sarkasmus mi zůstal. A plášť. S dramatickým efektem. Když jdu. No, spíše kráčím. A medailónek od maminky. Prý jí ho dal táta. Hele, co ten strach způsobuje. Krátké věty. To by mne jazykářka hnala. Ale moh bych se vymluvit na strach ze známky.
Věděl, že mluví mírně z cesty, ale jestliže udržení se pod kontrolou, znamenalo sejít z cesty a brodit se neposečenou travou, byl ochoten obětovat své vycíděné polobotky přímého myšlení.
Snad mi ten medailonek nechají, abych mohl zemřít s památkou na rodinu na svém bělostném sacharidovém hrdle. Ach jo. Taky doufám, že se ho nepokusí otevřít, protože by tím mohli poškodit unikátní mechanismus vymyšlený mojí tetou, který jí zajišťoval ve vypjatých situacích postavení paní situace, neboť naše ctihodná teta Amélie byla pěkné kvítko a... počkat! No jo! Proč jsem si na to nevzpomněl dřív?! Svaté Stínování, to snad není možný! Profesionální tajný agent a takhle se to... tento... nechá a zapomene, ježíšmarjá, já se ze sebe zvencnu, to jako... no to... já jsem prostě blb!
Dlouze si vydechl. Teď ještě vyčkat správné chvíle.

O hodinu později zdá se nastala. Nejdříve o prkno chytře položené ve dveřích, aby ztížilo Stínovi už tak dost nepravděpodobný útěk, zakoply libovolně zaměnitelné gorily v bezchybných oblecích a hned po nich zakopl i Velký šéf. Velký šéf se vyznačoval mohutnou buldočí hlavou, zpocenou pleškou, důstojně rozteklým bříškem vteklým do dokonale čisté bílé košile a kraťounkýma, tučňákoidníma nohama. Přesto jste si těchto znaků všimli až na druhý pohled. Na ten první vás zaujaly a otřásly myslí medově hnědé oči, hřejivé a uklidňující jako šálek teplého čaje se skořicí, které se však dívaly pichlavě a ledově, krysí a za ztučnělými víčky.
Upomínaly vás na fakt, že tento muž, schopný brutálních a bezohledných činů, má někde v kredenci vystavený hrneček "nejlepšímu dědečkovi" od milovaného vnoučka.
Jedna z goril před něj postavila křesílko, se kterým při vstupu otloukla stěny. Velký šéf se s rozvahou posadil a upřeně se zahleděl na prochladlého Sacharida.
Jedna z méně gorilovatých goril si odkašlala: "Velký šéf se na vás zlobí. Nikdo nerozzlobí Velkého šéfa bez následků."
To už se s krátkejma větama narodil, nebo je jen tak vystrašenej z Velkýho buldoka?
Mluvící gorila luskla prsty. Dvě ultra gorily postoupily vpřed. Velice rigidně a velice efektně. Stín si však byl jistý, že vidět tohle někdo ve filmu, počůral by se smíchy. On sám v tuto chvíli, v roli nedobrovolného herce, by se spíše počůral strachy.
"Až dopadnete, bude z vás hezká ab... absa... abti..."
"Abstraktní," pomohl mu Velký šéf.
"...abstraktní malba. Tak."
Aha, takže se s tím už narodil, ušklíbl se Stín, alespoň, že je Velký buldok znalý umění. "No, aspoň zemřu s uměním na vnitřnostech," zabručel a vůbec netušil, kde se to v něm vzalo.
Velký šéf pozdvihl obočí. Asi čtenář akčního braku.
Spřízněná duše.
Mluvící gorila opět luskla prsty, ultra gorily se chopily zajatcových paží, Stín si řekl: TEĎ! a bradou zmáčkl rubín na medailonku. Do ovzduší se vyvalil hustý oblak feromonů. Jednodušeji a instinktivněji přemýšlející gorily zasáhl prakticky ihned. Ztuhly, z neznámého důvodu jim začal zajatec "vonět" a měly neodolatelné nutkání předvádět své vypracované svaly. Velký buldog se nechápavě zamračil, pak ho však oblak praštil přes nos také a jeho mysl se obrátila v chaos. Instinkty a pudy se tloukly s vědomím, a poněvadž vědomí bylo silnější a inteligence schopnější, rychle vydedukoval, co se asi tak zhruba stalo. Zajatec má tajnou zbraň. Zařval na gorily, uvedl je do ještě většího zmatku, neboť nevěděly, co mají dělat dřív a... na zem se snesl černý plášť.

Jestli je Stín v něčem dobrý, tak v mizení. Než se gorily stihly trochu sebrat, pádil už z budovy ven a mířil k nejbližšímu salonu krásy či stylingovému studiu.
Jsem pašák! Faktickej borec! Dokázal jsem to! A sám!! Bez pomoci, jako Tames Pond!!! A pak že jsem nula! Nic mne nezastaví!! Nic, vůbec - BANG! narazil do lampy pouličního osvětlení.


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 9 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 14.10.2012, 10:14:06 Odpovědět 
   Zdravím.

Hned po začtení se jsem si říkal, kde že se to náš milý Stín ocitl a pak mi problesklo hlavou, že se cesty našich hrdinů trochu "rozešly". Nu což, i zachraňování má svá pravidla a je-li Stín jako splašený, kdo zachrání jeho? :o) Šéf i lampa pouličního osvětlení mu jen stáli v cestě, že jo? ;-) Místy malinko šité "horkou jehlou", celkově však další z príma dílů (plné akce a absurdity). Líbilo se mi ono koktání i Tames Bond! Tak... Pozor na šotky, u Tebe nejsou příliš obvyklí, jako by mi alespoň v jednom případě chyběla čárka v souvětí (ale může se mi to zdát, protože u pilotky Dodo je vše možné a nic není takové, jak se to na první pohled jeví). Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 15.10.2012, 18:58:43  
   pilot Dodo: panejo, tak to byl vyčerpávající rozbor kapitoly :-D díky!
 ze dne 15.10.2012, 16:03:37  
   Šíma: ;-)

Ještě jednou jsem přelouskal ten díl a mé druhé já (za všechno může "ono", protože do mne pořád kopalo, že ses místy nechala malinko unést - mi se naopak zdá, že za to mohla právě ona "jehla" - hezký souboj JÁ a druhého JÁ - kam se však hrabu na Dodo a její alter ega). Ale abych to nezapomněl a nezakecal (podotýkám, že půjde o můj osobní názor):

- když píšeš ze začátku o tom, jak našeho hrdinu drapli, jsou v textu výseče vyprávějící o štěstí: Jeho štěstí v akci. - Jeho štěstí si prostě nemůže udělat dovolenou. (Trochu se mi ony věty zdály mimo mísu - jako by tam zprvu nepatřily, ono v kontextu nejspíš všichni čtenáři pochopí, oč jde - že by nádech ironie? Že jej štěstí přeci jen opustilo?) ;-)

- když jel na onom pomyslném "bílém koni" (nebyl skutečný, že ne?), nelíbila se mi tam odkaz na dráhu (napadly mne koleje), ten šéf padl hrdinovi do cesty a on jej nejspíš porazil, bossovy gorily jej čaply a on skončil tam, kde skončil (Omylem totiž porazil nějakého místního mafiánského bosse, který se mu inteligentně připletl do dráhy. - ... do cesty?).

- když v další pasáži zakopli boss a jeho gorily u dveří, při druhém pročítání jsem si všiml onoho prkna, které prý mělo ztížit Stínův útěk (jak mi mohl ten kus dřeva ujít? Když jsem textík projel napoprvé, nechápal jsem, proč všichni popadali - skoro jako v grotesce.) ;-)

No, možná příliš humbuku pro nic, že jo? Klaním se autorce i všem hrdinům. :-P
 ze dne 15.10.2012, 15:18:56  
   pilot Dodo: obávám se, že to se občas podaří každýmu :-D
 ze dne 14.10.2012, 22:42:13  
   Šíma: Juknu na to, ale dneska už ne! ;-)

P.S. Víš, že také občas šiju "horkou jehlou" nebo "vařím z vody"!?

;-)))
 ze dne 14.10.2012, 21:52:13  
   pilot Dodo: děkuju za zhodnocení. která místa jsou šitá horkou jehlou, prosím? ať je můžu přešít :-))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
endlessness
(3.4.2020, 01:58)
Elis66
(1.4.2020, 21:52)
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
obr
obr obr obr
obr
Předmluva
Stanislav Klín
Pohádka o pátém...
Radher
EXPIRACE - Fáze...
Danny Jé
obr
obr obr obr
obr

KRÁLOVNA SILNIC
DERALTE
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr