obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska klade odpor jakémukoliv osudu."
Miguel de Cervantes y Saavedra
obr
obr počet přístupů: 2915293 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39398 příspěvků, 5729 autorů a 389842 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Lenka a já- třetí a poslední část ::

 redaktor čuk publikováno: 17.10.2012, 11:56  
Objevila se vzpomínka na Lenku. Osamělý vypravěč vypráví svůj ucelený příběh, vstupuje do děje, se zápletkou a rozuzlením. Zestručněno a zjednodušeno pro hraní v one man show. Mnohé je nutno si domyslet. Něco se bude hrát jinak, vlastními slovy, s pauzami, dotvářením gesty. Jako vstupy Doprovodné vstupy budou tančící polostínové postavy Lenky, Malenky i Smrtky, v stylizovaném kostýmu, v bílé nebo černé masce, v tanci beze slova. Má to být hodinové představení (budu-li ještě schopen hrát na jevišti).
 

VÝSTUP 5
Škvíry v podlaze se zvětšily. Všechno sesychá. Starý zchátralý dům sesedá. Mé myšlení se kalí.
Milé oprýskané stěny, naletěly jste mi. Žádná slečna Lenka neexistovala. Všechno jsem si vymyslel. Vysnil. Vybásnil, vyfantazíroval.
Podvědomí si umí zahrávat, zalhávat nám.
Zvlášť když bydlí v domě, kde straší.

Ty tajemné šramoty pod podlahou? Teď je slyším velice slabě.
Dřív byly dobře slyšitelné. Slyšel jsem je. Slyšel je i nájemník, co bydlí pode mnou. Bouchal na strop, aby ten nahoře, teda já, přestal dělat hluk. Stěžoval si, ten bouchač!

Strašidla? Čarodějnice? Kdepak! V tom prostoru pod mou podlahou se usídlila kolónie myší. Bůh ví, kudy tam připochodovaly, Bůh ví, čím se živily. Asi leckde paběrkovaly. Ve dne myši spaly. Po nocích tam dupaly, popištívaly, pořádaly reje pro myši tak typické.

Jak to vím, že to byly myši? Tady v podlaze je díra. Ve vyhlazeném otvoru jsem našel vylysalý jemný šedivý chloupek.
Následující noc jsem viděl, jak se z otvoru vynořuje myší hlavička, počichává a rozhlíží se jako periskop ponorky.
U stěn pokoje jsem nasypal drobky a malé kousíčky rohlíku ve tvaru kruhu.
Sám jsem si dal spacák doprostřed, s příchodem noci ulehl a čekal. Úderem dvanácté vykoukla z díry myší hlavička, celá vylezla na podlahu, rozhlédla se a pokynula směrem dozadu A pak jedna myš za druhou vylézají z otvoru, obcházejí kruh s nasypanou potravou a pochodují kolem mého spícího těla jako zástup vojáků. Ležel jsem jako pěna. Zastavily se, uklonily se a daly se do pojídání drobků. Slyšel jsem pochroupkávání a spokojené funění. Pak jako na jeden povel přestaly jíst, obešly v zástupu kolečko a ukázněně zmizely v díře. Poslední zamrskala ocáskem. Dole pak bylo dupání a šramocení ještě silnější, ještě radostnější.

Pěkná porce pečiva zmizela. Příští a po příští noc se opakoval stejný ceremoniál.
Nájemník pode mnou bouchal na strop stále častěji a silněji.

Pátou noc vypochodoval zástup myšek nějak vážněji a obřadněji. Pojídaly nasypaný rohlík jaksi slavnostněji, jako na recepci nebo před velikou cestou. Jen se jim vousiska mrskala. Tentokrát snědly skoro všechno.
Pak vykročily rázně a spořádaně jako vojáci.
Zástup myšek zamířil ne k díře v podlaze, ale ke dveřím a škvírou pod nimi zmizel v neznámé temnotě.
Odešly. A byly pryč.
Asi je naštvalo to neustálé bouchání zezdola. Už se nevrátily.

Noc poté byl pod podlahou klid, a přece jsem v polospánku slyšel jemný šramot. Ráno z nasypaných rohlíčkových soustíček opět něco ubylo.
Příští noc jsem zase nasypal rohlíčková soustíčka kolem stěn pokoje, uvelebil se na svůj spacák uprostřed a čekal. O dvanácté hodině se v díře v podlaze objevila myší hlavička, rozhlédla se, začenichala. Její srstička byla bílá, ne šedá. Bílá myška to byla. Nikdy před tím jsem ji neviděl.
Pak myška vylezla ven. A za ní už nikdo. Sama obešla kruh. Zastavila se proti mně, uklonila se, a dala se do způsobného papání. Funěla, popištívala, mrskala vousky. Pak se opět uklonila, důstojně obešla kruh a zmizela v díře.

Vyprávěly jí ty ostatní myšky o tomhle rituálu nebo patřil mezi archetypy chování v tomto opuštěném domě?

Bílá myška se svými druhy neodešla. Snad zaspala, snad ji vyloučily ze svého středu, protože byla odlišná. Snad měla své záměry. Snad ty ostatní myšky byly intuicí varovány před blížícím se nebezpečím, a opustily svůj prostor, jako se opouští potápějící se loď. Zbylá myška se podobala myší kapitánce, která odchází poslední.

Bylo mi jí líto. Zůstala sama. Každý večer jsem pro ni drobil rohlík.
Její denní rozvrh byl jednoduchý Přes den spala a snila, jako sní samotářky, o půlnoci mě navštívila, poctila přítomností u hodovní tabule, aby pak v prostoru pod podlahou kroužila po svých drahách, snad průzkumných. Možná že cosi hledala, cosi, o čem člověk ani neví, co ani netuší.
Třeba byla smutná. Byli jsme si tak podobní.

Po několika nocích jsem se odvážil otevřít oči a podívat se na ni zpříma . Pohled opětovala, neuhnula jím. Očka měla jako dva zářící rubínky. Blýskalo se v nich.

Další noc jsem provedl další inovaci našeho vztahu. Na svou myšku jsem začal mluvit. Nebála se. Poslouchala, přikyvovala nebo vrtěla hlavou. Švihala ocáskem. Rozuměla tomu, co říkám. Věděla, na co myslím. Ale neodpovídala.
Jaké pak asi měla myšlenky? Nebo jen jednu myšlenku. A tak jsem ji nazval Myšlenka. Myš Lenka.

Safriš, že by mi to jméno Lenka vnuklo mé podvědomí?
Určitě jsem nemyslel na tu dívku - tanečnici. O níž jsem říkal, že neexistovala. Nebo snad umřela. Ne, to není ona, jen mi cosi připomíná. Ne! Tuhle myšku nenazvu Lenkou, ale Malenkou. Tak to bude lepší. O trochu.

Další noc se po jídle Malenka postavila na zadní nožičky a začala tančit. Na místě. Pak obtančila kolečko a zmizela v díře. Tanec se pak stal součástí jejího každonočního počínání.

Ale co já vím, možná se mi to jen zdálo. Tajné přání bylo otcem snového filmu. V tomto starém domě, kde zdi i podlaha ožívají a temnými kouty se plíží přízraky, tam je možné všechno.
V pohádkách by se vyprávělo, že ta myška Malenka byla zakletou princeznou.

VÝSTUP 6
Při tom povídání jsem úplně zapomněl na onu osobu, co má přijít za pět, ne už téměř… Má intuice mi říká, že nebude žádoucím ani příjemným hostem.
Přesunu židli.
Co když Malenka puzena zvědavostí poruší svůj zvyk a vyleze se podívat, kdo to přišel. Třeba ta návštěva se myšky lekne a bude ji chtít zabít. Třeba by pak podnikla tvrdé kroky i proti mně.

A co je horší: třeba by Malenka utrpěla psychický šok při pohledu na zlou vetřelkyni nebo vetřelce. Spadne dolů, bude se třást strachy, nebude schopna vylézt nahoru, nebude jíst.
Asi by zemřela. A já bych ji už nikdy neuviděl.

Tomu musím zabránit. Zatluču tu díru v podlaze. Konkurence řemeslníkům. Pak by myška nemohla vylézt. Ale uzamkl bych tím její prostor, omezil bych tím její svobodu. Uzavření prostoru zvnějška negativně změní vnitřek. Špatný nápad.

Přikryji díru kuchařskou knihou, tam by si mohla hryzat dobroty. Vtipné ale blbost.

Anebo položím na díru krabici od bot dnem vzhůru. Tím zvětším spodní Malenčin prostor. Bude moc vyjít za mnou na podlahu pokoje, zašeptá si: takový pěkný altánek se střechou. Bezpečí. Pohodlí na koberci. A usne. Spokojeně. Dojemná idyla, dobrý nápad.
Špatný nápad. Protože ona není tak hloupá, dojde jí, že krabice není altánek, že to je vězení. Vždyť i já jsem svým způsobem vězeň.

Malenko, prosím, vylez sem ke mně. Tam dole nemáš budoucnost.
I kdybys prokutala celý ten prostůrek, celý jej zmapovala, narazíš vždy jen na neprostupnost. Stěny, strop, podlaha.
Neobjevíš nic nového. Žádný ráj. Žádný průhled do vesmíru.
Přece si nebudeš budovat stísněné doupátko po vzoru Franze Kafky? To je přece příznakem samoty. Ty nemusíš zůstat sama. Máš mne.

Tady u mne budeš mít možnost šplhu po zácloně, z knih které už nikdo nikdy nebude číst, ti udělám intelektuální chroupáníčko, udělám z nich i chodbičky k výběhu. Zahrajeme si schovku nebo závody v běhu. Běhy teda moc ne.

Překlopím krabici, posunu jí, zakryji otvor v podlaze. A má myška bude se mnou i ve dne.

Proč jsem to udělal?
Už nechci být své poslední dny sám. Protože přede mnou jsou mé poslední dny. Vlastně už ani jeden. Dnes přijde.
Ta má ohlášená návštěvnice bude smrt. Poslala mi vzkaz, dosud jsem ho špatně četl.
Es, em, er, t. Smrt. Jednou musí přijít. Ale proč už dnes a proč s takovou parádou? Chce se mi pomstít? Za co? Nevzpomínám si.

Co když si smrt přijde pro Malenku?
A přijde-li si pro mne, tak když se schovám, naastrčím Malenku za sebe. smrtka zabije Malenku místo mne. Odejde uspokojena.
Proto chci mít myšku tady nahoře.

Jsem to ale svině! Jak jsem mohl být tak hnusný a sobecký? Ne nadarmo se říká, že samota křiví charakter.
Ne, tak jsem neuvažoval já. To on!
Ne! Smrt sem nevpustím. Dveře neotevru. A kdyby se někudy vplížila, postavím se jí, budu bojovat. A Malenka v tom zmatku uteče.

VÝSTUP 7
Bouchání na dveře. Jdu k nim poslouchám
Dobrý den, paní smrtko. Bohužel vám nemohu otevřít. V zámku se mi zalomil klíč.
Jsem opravdu podlézák! Kde je mé odhodlání bojovat?

Cože? Na obálce máte napsáno: s…m…r…t, smrt. Sociální správa města Rtyně?
A podpis! S…a. Smetanovská?

To je absurdní.
Děláte si blázny? Já že jsem blázen? To si vyprošuji, paní Smetanovská. Stížnost? Přece tady žiju jako myška. Haha! A co když vy jste kočka, hahaha. Mlč, Malenko!
Že žiji sám, bez pomoci? To je snad dobře. Kdybych něco potřeboval, zaklepu na rouru od záchodu a soused shora nebo zdola přijde.
Zlatý ježkovy oči. Co byste na mně viděla? Jsem velice starý člověk. Když se člověk cítí být sám sebou, zapomíná na to, jak vypadá navenek. Pohled na mne nezpůsobí potěšení. A nejsem nebezpečný.

Kdože zítra přijde?
Že přijdete zítra se zámečníkem? Budete vítána.

Sociálka na krku. S ní přijdou dva páni v bílých pláštích a se svěrací kazajkou.Odvedou mě.
No, i v blázinci se dá žít a já jsem…asi jsem opravdu blázen a patřím tam.

S myškou Lenkou to bude horší. Paní Smetanovská přivede deratizátora a ten Malenku usmrtí.

VÝSTUP 8
Malenko, musíš utéct! Co by sis tady beze mne počala. Když mě odvedou nebo zabijou, nebude nikoho, kdo by ti drobil rohlíčky. Umřeš hladem.
Odtud se k výšinám života nedostaneš.

Venku ti bude fajn, venku ti bude líp. Čeká tě skvělá budoucnost. Najdeš si statného myšáka s počestnými úmysly a dlouhými vousisky.
Za pár týdnů mě přijdeš navštívit. S myšákem se budete držet za tlapičky. Třeba přijdete později a s růžovými myšáčaty v náručí. Já budu jako hodný dědeček a budu jim vyprávět pohádky. Umím přece myší řeč!

Malenko! Vezmi to nahoru na půdu a pak zadním schodištěm, kdyby náhodou tady číhala ta ženská ze sociálky.

Na cestu ti musím udělit několik lekcí. Chceš-li přežít, musíš se učit.
Nemáš ponětí jaký svět je. Ani jací jsou lidé. Vyhýbej se jim, jsou to prevíti a vrazi. Rádi zabíjejí každého, kdo se od nich odlišuje, každého, kým je dovoleno opovrhovat. Jehož zabití je beztrestné. Zabíjejí ze své bezmezné pýchy.
A dej pozor na kočky. Ti mají zabíjení ve své přirozenosti. To jsou ti tvorové, co dělají mňau. Jak ten zvuk uslyšíš, honem někam zalez.
A pozor na otrávené zrní. Pozor na deratizátory.

Budu ti to opakovat myšiščinou.

Nechám dveře otevřené. Velký ústupek uzavřenému prostoru.
Běž už, běž. A žádné srdceryvné loučení. Přece se zase setkáme.
Slyšíš tam pod schody to chřestění? Tak haraší kostra pod obalem pláště. Já to musím znát, cítím bolavé kosti tady všude v sobě téměř pořád.
Že ji nevidíš? Smrt si bere neviditelnými chvaty.

VÝSTUP 9
A tak jsem zůstal sám.
Pěkně jsem to na myšku zahrál s tou smrtkou na schodišti. Hraji tyátr po celý svůj život. Mám tyátr v krvi, a co je v krvi, nedá se zapomenout. Celý svůj život hraji o Lence. Hledal jsem ji ve všech divadelních postavách, při každém pohybu na prknech, které znamenaly svět.

Alespoň dopíši svou studii o prostoru.
Vnitřní prostor: smršťuje-li se do nuly, člověk zanikne, beze stopy. Obsahuje-li tělo duši, tak zanikne jen tělo, prostor se v horní části rozšíří, duše unikne a rozprostře se do Všehomíra.
Je-li vnitřní prostor člověka prázdný, začne se plnit haraburdím, lichými teoriemi, pseudočiny. Pak prostor expanduje, pronikne mimo tělo člověka a vytvoří kolem něho klec. Třeba klec neviditelnou, nebo přeměněnou ve zdi cely. I tato místnost je cela, i když jsem paradoxně uvnitř prázdný.

Určitě se vrátí, Malenka. Uslyším zase její popišťování.
No co, lidská naděje je příliš vlezlá.

VÝSTUP 10
Kdo to sem jde ze zrcadla a dere se do mých představ? On můj dvojník. Drsňák a necita. Probíjí se do mé třinácté komnaty. Je tam ještě něco zapomenutého. Něco posledního. Špatného. Špatný čin. Dají-li se kvóty špatných činů vyčerpat.

A on mě začíná vyslýchat. Na hlavě má čapku s nápisem: boží mlýny.
Bolí to, jak mi z mozku rve mou vinu a hned ji trestá… Nesnesitelná bolest.

Dobře. Budu vypovídat.
Ten zástup myšek, ty myšky z prostoru pod podlahou, ty neodešly samy. Vyhnal jsem je. Ale vždycky se zase vrátily. Proč? Komu by se chtělo do toho strašného světa venku, že?

A pak jsem to udělal. Tady je někde důkaz. Poloprázdná plechovka s jedem. Tady. Konečně pravda.
Ten chlap zezdola stále bušil a bušil na strop až mi z toho třeštila hlava. Pomlouval mne u domovnice. Ohrožoval mě. Proto jsem podlehl.

A tak jsem to udělal. Do rozdrobeného rohlíku jsem přimíchal jed na myši. Nasypal jsem. Obešly jedovatou potravu. Napapaly se. Odešly. Nevrátily se. Tam někde venku, na syrové zemi nebo na schodu zemřely. Jaká byla jejich poslední myšlenka: jak krásný je svět, odkud nás kdosi zlý unáší?

Pomyslely myšky na mou zradu? Mne tehdy nenapadlo, že mě mé myšky mohly mít rády. Měly. Proto se ke mně vracely. Proč mě to nenapadlo? To jsem už byl tak vnitřně vyschlý?
A teď. Už se žádná nevrátí. Malenka se nevrátí. Kdo by se vracel k člověku, který povraždil její blízké? Už nebudu dobrotivým myším dědečkem, už žádné pohádky o lidské dobrotě.

VÝSTUP 11
Ne, už tady nezůstanu. Pomstím se za ta malá stvořeníčka, kterým jsem ukrátil život. Sebe potrestám. Vypeču paní Smetanovskou. Přelstím i samu smrt. Smrt je vždy jednou poprvé a vždy jednou nakonec. Chutná ten nápoj opravdu
hořce.
Až sem přijdou, naleznou tady… A nebudou mít vůbec nic na práci. Řeknou: umřel v pokoji. Jak se budou mýlit.
Přece nebudeš, chlape, brečet.

Kde je dívka Lenka? Kde je myška Lenka zvaná Malenka? Má Lenka?
Odpustí mi? Setkáme se? V kolika rozměrném prostoru? To nikdo neví. A nedozví se.
/Konečné aranžmá: Přijde Černá, vítězoslavně, když odchází, souboj s Bílou. Černá přemožena. Vejde Bílá, sejme si masku, pohladí mužovo čelo, udělá kouzelná gesta. Muž zvedne hlavu. Bílá tančí. Tma. Vypravěč je na scéně sám. Zvedá hlavu/.

Jsem tady. Kde? Kdo jsem. Proč? Sám? Zapomnětlivost. Musím vzpomínat a zapisovat.
KONEC


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 28 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Apolenka 26.09.2015, 16:51:09 Odpovědět 
   Napadlo mě vrátit se po čase k tvojí divadelní tvorbě... dělám si hezké odpoledne. Píše ti to krásně, ale na divadelní hry už ti asi nezbývá čas. Škoda!
Před časem jsem ve fóru četla upozornění, že hledáš nové herce do souboru. Našel jsi?
Ať se ti všechno daří, přeji ti hodně sil, pevné nervy a hlavně zdraví, milý Jirko čuku.
 Apolenka 28.11.2012, 0:32:37 Odpovědět 
   Je to taková jedna velká přemýšlivá krása. A neubráním se konstatovat, že náš čuk je velký, přesto skromný a předobrý člověk, který rozumí životu a má obrovské pochopení pro nás druhé. Ve tvé blízkosti je člověku dobře.
 ze dne 28.11.2012, 6:41:47  
   čuk: Děkuji Ti za velké lichocení, kéž by tomu tak bylo ve skutečnosti, tvá slova potěší. Ale v realitě je to jinak. Ale snažím se mít lidi rád a chápat je.
 salvator 06.11.2012, 10:27:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: salvator ze dne 01.11.2012, 12:59:14

   Tak to mi prosím dej vědět, a jestli to jen trochu půjde, přijdu se podívat moc rád.
 ze dne 06.11.2012, 11:28:36  
   čuk: Zapsal jsem si, pozvu.
 salvator 01.11.2012, 12:59:14 Odpovědět 
   Jestli to jen trochu půjde, moc rád bych se na hru podíval.
Tím spíš, pokud ji budeš hrát ty sám.
Potom teprve dopíšu zbytek. Jestli ovšem budu mít sílu, něco ještě říct.
Zdravím tě. D.
 ze dne 01.11.2012, 13:13:00  
   čuk: Pokud mi síly dostačí a Tramal bude stále působit, hrál bych v únoru. Dík za komenty.
 Sonik 31.10.2012, 14:21:14 Odpovědět 
   Nemám přiléhavé výrazivo, ale vidím v tom, jak si člověk vystačí sám. Je schopen, bez rušivých vlivů z venčí stát se vším. Sebelitujícím se, trestajícím, vrahem i mstitelem, soucítícím s jiným a pak podlým. To likvidaci myší jsem tušila, když odcházely, bylo mi to jasné :) Proč? Byl to divný manévr, když si lehl doprostřed kruhu smrti. Nevysypal jed pouze někam do rohu, ten moment bylo nutné prožít na férovku. Jako by travič roli traviče přijal sice neochotně, ale pak se ve své momentální roli potřeboval vyrochnit. Smrt řešil pořád, nedivím se :) Působivé čtení ukazující, že peklo a ráj existují, prolínají se a my v těch světlých a temných pláních přestupujeme a nemáme moc sil zadržet se v jedné z nich. Obávám se, že to je příprava, tedy fáze před smrtí, není li náhlá, ale přirozená. Když smrťák přijde, nemusí si toho takto rozervaný duch všimnout a ve stejném trendu může pokračovat dál. To je můj pocit z přečteného, díky
 ze dne 31.10.2012, 20:02:23  
   čuk: Děkuji za přečtení a komentář. Budu o něm přemýšlet.
Ten kruh byl nejprv kruhem výživy, a teprve pod tlakem se změnil v kruh smrti, a to teprve po průniku do hlubokého podvědomí. Pokusil jsem se řešit problém viny, kterou si většinou ani neuvědomujeme. Vina a trest v kulisách téměř pohádky či ve fantazii podivína. Izolace je velký trest, který křiví člověka a vyvolává nutnost kompenzace, tedy zesílený pocit po sounáležitosti a hledání přítele.V textu jsem neuvedl aranžmá, mnohé se doplňuje hereckým výkonem na jevišti.
 sumus 20.10.2012, 11:39:20 Odpovědět 
   Je to asi lepší - přečíst to najednou. Ona totiž ta první část a vlastně ani ta druhá - se nedá pochopit bez té třetí. Ne všechn jsem absorboval - jednak jsem jiný (to je objev - co?), za druhé nežiju sám (jsme tři týdny po zlaté svatbě). Přesto se mohu s celou řadou dílčích myšlenek ztotonit. Lenka, ani její alter Malenka, nejsou cílem, ale porostředkem. To taky není příliš objevné, tak přejdu k tomu, co je pro mne významné: z čeho pochází tvoje laskavost... Snažíš se lidi chápat a tam, kde to jde, si jejich chybějící části přizpůsobuješ svému chápání světa a podle mne ti zase nijak moc nevadí, když se kapku zmýlíš. Máš pravdu v tom, že to působí jako scénář a asi to byl tvůj záměr. Nejdůležitější však asi je, že si sám analyzuješ správnost některých, zde nejmenovaných kroků v životě a ujasni si, jestli je správné obětovat to, co máš rád tomu, co máš nejraději. Na to nehledej odpověď mezi námi - jediný, kdo může dát hodnotnou odpověď jsi jen ty sám.
Napohled rozverné hrátky s myškami obsahují velice závažná sdělení i možné výstupy z životních situací. Bezva...
 ze dne 20.10.2012, 14:38:04  
   čuk: Děkuji ti za koment. Já také nežiju sám, ten text je stylizace spíš o vnitřním osamění, a o zasuté vině a trestu.Tvá poznámka o obětování mi není jasná. Já jsem to myslel spíš jako pohádku (či obraz o přeludnosti reality a kouzlení fantazie), o relativitě dobra a zla s trochou mystiky "přetrvávání" v čase.
 mylencz 19.10.2012, 11:33:10 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: mylencz ze dne 18.10.2012, 14:11:42

   Rozhodně ;-).
Ty mi to (a nám všem, myslím) vždycky vychmátneš s empatií někdy až nemilosrdnou, tak já teď na oplátku, když si nikdo jiný práci nedal... (Šíma, pravda).
Snad ses nedivil MOC, no... :-)).
 ze dne 19.10.2012, 12:43:28  
   čuk: Měl jsem radost, že tohle v textu vidíš.
 mylencz 18.10.2012, 14:11:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: mylencz ze dne 17.10.2012, 20:37:02

   Když ono se to tak krásně pere.
Láska a sebeláska. Dobro se "zlem". Strach s odvahou. Lidská velikost s malostí. Odhodlání a rezignace. Zdravý rozum i únik do náruče sebeklamu. Vším protkaná samota kontra touha. Naděje a bezvýchodnost. Život a smrt. Absurdita. Výjimečnost vyhoštěných - tak málo platná. Milujeme a ubližujeme. Tak strašně, jak moc se cítíme nuceni. Viníme se i chlácholíme svědomí. Počítáme dny. Opuštěnost stáří.
Pane Bože. Doufám, že (ještě) nerozumím.
 ze dne 19.10.2012, 8:37:08  
   čuk: To jsi rozebrala parádně. taky se ti stává, že něco napíšeš, a pak se divíš, co je v textu skrytého, cos to vlastně napsala?
 kulička 18.10.2012, 12:35:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: kulička ze dne 18.10.2012, 0:08:02

   přes půl republiky válet sudy :) to bych ráda. až to bude dej vědět, třeba by to mohlo klapnút.
 JSEM 18.10.2012, 9:32:55 Odpovědět 
   Pěkné představení! Něco podobného jsem tušila už v první části, ale bez myšek. Ať se hra líbí!
 ze dne 18.10.2012, 10:38:33  
   čuk: To mě těší, že se ti text líbil. Děkuji. Autor je spokojen, když si to hraje doma, a otřásá se hrůzou, že by hrál na jevišti.
 kulička 18.10.2012, 0:08:02 Odpovědět 
   přeji aby se zdařilo. moc ráda jsem četla. děkuji
 ze dne 18.10.2012, 10:36:29  
   čuk: Děkuji za přečtení. Jsem rád, že se ti líbilo. I za přání. Mohla bys se na představení "přikutálet."
 čuk 17.10.2012, 23:11:29 Odpovědět 
   Díky moc. Chtěl bych to sám zahrát, protože příběh mám pod kůží. A samozřejmě se bojím.
 maja52 17.10.2012, 22:10:07 Odpovědět 
   Dojemné a krásné. Taková (i podobná) samota nás všechny čeká. Dobrý herec a bude to skvělý kousek k pokoukání a přemýšlení. Zdravím Malenku. Ahoj.
 Kondrakar 17.10.2012, 20:58:54 Odpovědět 
   Zvláštní. Svým způsobem. Dívka-tanečnice se proměnila v bílou myšku. Hrdina příběhu vypráví svůj příběh osamění v prázdném bytě.

Jak jsi navrhl tento "příběh" napadá mi, že jde víceméně o scénář, než jako hotový celek. Zhruba tuším, ale fakt jen zhruba, jak to asi bude vypadat zahrané, ale nedovedu si to představit, i když bych to rád viděl zahrané na "prknech".

P.s.: líbil se mi výraz popištívaly.:-)
 ze dne 17.10.2012, 23:09:52  
   čuk: Díky. Je to scénář.Myška Malenka se v závěru přemění v Lenku, a ta hrdinu zachrání. Předpokládám, že text půjde ze mne i za cenu mírné improvizace. Musím to uhrát hlasem a gesty. A těmi tanci děvčat a stínovkou. Světla udělají hodně.
 mylencz 17.10.2012, 20:37:02 Odpovědět 
   No, Lenka to obulela, takže to musí být zatraceně dobré, čuku...
gratuluji.
 ze dne 17.10.2012, 23:05:22  
   čuk: Díky. Já taky trochu bulím, a to jsem dost otrlý.
 Šíma 17.10.2012, 15:35:12 Odpovědět 
   Zdravím, čuku.

Pěkné. Z Lenky se stala Malenka (přestože i já myslel na Myš-Lenku). Myšlenka má v sobě nejen myš, ale i Lenku. (už pomalu uvažuju jako Tvůj hrdina, který se stále vnitřně mění (tu je takový, tu zase jiný). Všichni bojujeme nejen sami se sebou, ale i se svým okolím (se životem, s ostatními a se smrtí, před kterou stále utíkáme). Nikdo netuší, jak dlouhý tento pomyslný boj bude (v našem hrdinovi bojovalo i dobro se zlem, nebohé myšky za to zaplatily životem, nebo okolnosti dovedly onoho muže k zlo-činu). Bylo by zajímavé sledovat celé představení, takto si jej představím alespoň v duchu. Zdravím Tvé múzy a přeji hezký den.
 ze dne 17.10.2012, 15:45:47  
   čuk: Děkuji ta za vystižný komentář. Myš Lenka to byla (myš-lenka se tam hraje), ale musela se přece přejmenovat. Kdo ví co, ve svých zapomenutých vzpomínkách máme.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
34. kapitola - ...
Miky
Ten, který přin...
Xianghua
Odi et amo 9
Mon
obr
obr obr obr
obr

Co se to tu, sakra, děje? III.
Cora
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr