» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2141760

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 7 ::

:: život s ním ::

amazonit	publikováno: 03.01.2007, 12:23

Jen taková blbinka:o))
Nancy, opravdu nejsem prozaik, ale čert to vem, nabádala jsi, ať něco písnu, je to na tvé riziko...:o))


	Je ráno. Budím ho. Dělá, že neslyší. Šťouchnu do něj, neklidně se zavrtí. Stáhnu z něj přikrývku. Vzpírá se, mručí, zkřiví obličej do zlostné grimasy. Nepovolím. Musí vstát a basta! Po předlouhých deseti minutách urputného boje konečně spustí své, neustále studené, nohy směrem k podlaze. První se této činnosti ujímá pravá noha. Je to rituál. Každý den stejný. Pravá noha, po ní levá, úzkostlivě si to hlídá, aby náhodou nedošlo k vykročení levou nohou, není nic horšího, než zahodit perspektivu povedeného dne jen tím, že do něj vkročíte levou nohou. Vrtím hlavou nad tou iracionalitou, ale toleruju ji. Hlavní je, že vstane, je jedno jak. Podepřu ho a pomůžu mu postavit se. Zakolísá. Zpozorním, ale už je to pryč...Jen malý náznak ortostatické synkopy. Ještě stále rozespale mžourá očima, snaží se zaostřit, ale marně. Nasadím mu jeho brýle. Úsměv, ano, poznávám, že nyní je to lepší...obrysy okolí se zostřily, je na čase vyrazit na návštěvu sociálního zařízení. Asi nemusím popisovat jednotlivé procedury, u nichž asistuju. Upřímně, není o co stát. Nyní vybrat nějaké to ošacení. Jaké že to na dnešek hlásili počasí? Marně se pokouším vybavit si rozzářenou tvář ,,rosničky" a hlavně čísla, na která ukazovala, když u toho pronášela slova denní maxima a minima...To vše mi zběsile běží hlavou, zatímco rukama šátrám ve vnitřnostech skříně a přehrabuju neúhledné komínky všemožných triček, svetrů, mikin a kdoví čeho ještě. Mám to. Modré triko s dlouhým rukávem a přes něj bílý svetr. Tohle si mám jako vzít? dotčeně se otáže beze slov. Nemusí mluvit, jeho pohled mi to jasně naznačil. Souhlas s výběrem jsem nedostala. Vztekám se. ,,Tak tohle je vyložená prudírna! Buď si vezmeš to, co jsem vybrala nebo nic. To nic bych nedoporučovala." zlověstně zasyčím do ticha... Poddá se. Navlékne se do trika, svetru a spodní část těla souká do volných džínsů. Hurá, tak to bychom měli. Jeden z mnoha kamenů mi padá ze srdce. Na řadu přichází snídaně. ,,Takže čaj, zelený, bez cukru?" zeptám se do ticha, ale na odpověď nečekám. Znám jeho zvyky.Otevírám lednici. Rychlým pohledem zhodnotím prázdno, které se na mě vyvalilo. Automaticky sáhnu po krabičce jakéhosi rostlinného tuku, na níž je napsáno velkými písmeny LIGHT. Ha, ještě se tu krčí salám a sýr. ,,Tak co?" položím otázku. Odečítám mu z očí odpověď. Ohrnutí nosu při vyslovení slova salám je jasnou indicií-salám teda ne. Ze sýra na něm taky není patrno žádné velké nadšení, ale víceméně ani velký odpor. Vítězem je sýr. Salám zahučí s mlaskavým žuchnutím na poličce v lednici. Další problémek za námi. Vhrnu se do zápasu s balíkem rýžových pufovaných chlebů-polystyrenu. Nejde a nejde otevřít. Sakra, sakra , sakra...pořádně zaberu a jednotlivé plátky ladně povyskakují z roztrženého obalu a míří k zemi. To mi ten den hezky začíná. Vrhám se na kolena a snažím se posbírat tu drolící se odpornost. Jak tohle namažu? Namazala. Strčím mu to až pod nos. V očích se mu zalesknou slzy. Zase nechce jíst. ,,Se na sebe podívej," vyletí ze mě nakvašeně. ,,Hadry na tobě vysej, myslíš si, že je to nějaká krása?" Nehodlám připustit žádnou diskusi, jsem odhodlaná to do něj nacpat násilím. Nakonec se podvolí a 2 plátky sní. Sice s odporem, ale jsou uvnitř. Za nimi následuje i čaj. Zajásám a záhy mě zdrtí jeho nenávistný kukuč...nenávidí mě. Co se dá dělat. Jsme připraveni k odchodu za povinnostmi. Nechce se mu, zdvihá se v něm vlna fobické úzkosti. Přemýšlím, zda mu mám podat nějaké anxiolytikum, ale nakonec usoudím, že na něj je vždycky času dost a trocha strachu nikomu neuškodí. Vyrážíme.. Doprovázím ho celý den. Není chvíle, kdy bych s ním nebyla. Není místo, na které bych ho nenásledovala. Večer ho opět ukládám do postele a doufám, že brzo usne. Jak jen to všechno vydržím? Věčné boje, přemlouvání, vztekání, donucování, žádné díky, pochvala-nic. Ležíme oba v jedné posteli a civíme do stejné zdi. Poslední, co mě napadá, než se propadnu spánku je, jak ráda bych se k němu v té naší posteli otočila zády. Nejde to. Jsem v něm, ve svém těle.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 15		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 26		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 96		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Miky	13.04.2010, 11:28:27

Líbí se mi, jak popisuješ okolí, činnosti, děj - a nejvíc z toho ty občasné úsečné věty, dávají tomu něco... něco, co je zkrátka fajn :) Jinak skvělý nápad, zpočátku jsem čekal, že "on" bude snad nemocný partner nebo tak něco, tvůj závěr mi však vyloudil úsměv na tváři :) 1


ze dne 14.04.2010, 19:53:33
amazonit: Moc ti děkuju, že sis našel čas:-)

Nancy Lottinger	25.03.2008, 16:05:32

Odpověď na příspěvek od uživatele: Svetla* ze dne 25.03.2008, 16:03:26* 8-O Cože??? No to ne... To je mo... To je moc dlouho!!! Je pravda, že já někdy ten rok 2007 nějak nevnímá, z roku 2006 jsem přeskočila rovnou do 2008, ta sedmička mi nic neříká... Ach, jak se lidi pletou a nepřijde jim to ani divný - rok sem, rok tam, kde je rozdíl?

Svetla	25.03.2008, 16:03:26

Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger* ze dne 25.03.2008, 15:46:43* Po dvou měsícíh, to by ještě šlo, ale ono je to po roce a dvou měsících:). Ale já myslím, že amazonit to pochopí. Ostatně, je lepší někdy než NIKDY. A je fajn, že si nakonec své přehlédnutí napravila.

Nancy Lottinger	25.03.2008, 15:46:43

Ty jedna prozistko!!! Jak mi tohle mohlo uniknout! Kaju se! Tak jo, moc se ti omlouvám, ale tohle dílko mi prostě muselo nějak uniknout. Amazonit, umíš psát a dokazuje to už jen fakt, že pointa celého příběhu je schovaná až v poslední větě. Je pravda, že lidé, kteří tě znají o něco lépe, dokážou do tvých dílek proniknout hlouběji, protože se v nich odráží kus tebe... Myslím tím styl, děj, popis... Je to "hloupé" popsání všedního dnu, které v sobě skrývá tolik věcí, tolik jiskří... Ale to neznamená, že by se to nemělo líbit i "nezasvěceným" čtenářů, O:-) Jsem ráda, že jsem tě k tomu dokopla, ačkoliv jsem to neocenila jako první (nebo že jsem nebyla mezi prvními) - rozuměj, píšu ti komentář až po dvou měsících a to mě mrzí... Takže: Piš, piš, jinak se budu zlobit O:-)


ze dne 26.03.2008, 5:37:42
amazonit: možná jsem spíše pozistka:o) moc díky Nancy

Svetla	25.03.2008, 11:11:56

Fakt nejsi beznadějný případ. A jak jsem se dívala, tak jsi dlouho žádnou prózu nenapsala. Já se moooc přimlouvám za nějakou. Tohle se mi líbilo. A já myslela, tak někam do půlky, možná lehce za půlku, že jde o dvojici, kdy jeden se stará o nesvéprávného, takže pointa dobrá a do poloviny nečekaná. 1


ze dne 26.03.2008, 5:36:51
amazonit: moc díky, občas se pouštím i do delších věcí, ale je mi stydno je ukazovat, říkám si, kdo by takové blbiny četl...

Šíma	09.12.2007, 20:09:21

Hezky jsi to písla! ;-) Po prvním přečtení mě napadlo, že jde o dvojici (on a ona, třeba manželé, nebo partneři jen spolu žijící)... Ranní vstávání (se vším všudy) se mi líbilo, nad večerem jsem se musel zamyslet a dát se ještě jednou do čtení, co kdyby mi něco uniklo? :-D Tak mě napadlo, co když jde o jednoho člověka, ale něco jako dvě bytosti v jedném těle (druhé já - to chytřejší, lepší, a tak dále)... No, možná jsem vedle, jak ta jedle! ;-)


ze dne 10.12.2007, 5:19:33
amazonit: někdo holt to má tak, že je on a tělo:o)) občas bývám vedle z jedle, když se povede, je krásná

Jeňýk	23.07.2007, 5:38:42

Dobrý nápad,ale musí se číst 2x. Vše se vysvětlí až posledním slovem povídky. Ještě hezčí by bylo, kdyby se pinta nechala tušit s pochybnostmi o něco dříve. Ale nevím, jak bych to udělal. Ale třeba to tam je, ale nvšiml jsem si.


ze dne 25.07.2007, 5:26:07
amazonit: díky za přečtení - nechat čtenáře pointu tušit a nevyzradit je strááášně těžké... některý pak napíše, že ji čul od začátku.

Mathew	04.04.2007, 18:42:02

Ještě jsem n své ráno nazapomněl a už ho mám díky tobě zas před očima. Jen s tím jídlem je to opačně. Výborný styl, super pointa, prostě výjimené dílko do řad průměru nezapadající. Jestli ti k popudu pro psaní stačí pobídka od jednoho z autorů, tak tady je: Piš víc prózy. Doufám, že se dočkám.=o)


ze dne 04.04.2007, 19:49:35
amazonit: oj, děkuju za tolik chvály:o))

vierka	03.02.2007, 12:23:50

No , proste napísané tak, aby sa to dobre čítalo - a ten záver - super

Snílek	06.01.2007, 21:28:55

Ta poslední věta mi zamíchala kartama. Překvapení nakonec. Hezké. A ten sloh je přesně ten, který mi naprosto vyhovuje a prima čte.

Annún	03.01.2007, 22:05:02

Líbí se mi to. Je to fakt hezky napsané a zajímavý pohled na celodenní činost lidské bitosti. Musím přiznat, že i já občas se svým tělem prodělávám to věčné přemlouvání, dohadování a to hlavně ráno. Nic se nedá dělat, člověk sám sebe musí skrátka nakopnout, aby se vůbec zvedl z postele a pak už to jakš takš jde. Dávám za 1.


ze dne 04.01.2007, 11:38:00
amazonit: uhodila jsi hřebíček na hlavičku - je to tak:o)

First Girl	03.01.2007, 18:58:11

Hezke dilko! Myslim, ze se Nancy bude urcite libit! Mohla bys te prozi psat vic. :)


ze dne 04.01.2007, 11:37:25
amazonit: děkuju ti:o)

Teréza Nebeská	03.01.2007, 15:03:23

S tvrdým y, nějak mi to nešlo přes ruku:)

Teréza Nebeská	03.01.2007, 15:02:29

Moc mě to zaujalo, i když se připojuju k omluvě, že jsem to asi neměla číst. (To, že hadry vysej s tvrdým i je schválně, že:)) Jinak je to docela psycho, já prózu čtu ráda, ale ne z monitoru, takže jsem se přemohla, a stálo to za to.


ze dne 04.01.2007, 11:37:03
amazonit: asi se z toho nevysekám tím, že jsem chtěla vyzkoušet kdo si toho všimne?:o)) no, je vidět, jak jsem natvdlá a občas stojím jako tvrdý Y.., ale jinak se hanbím..a jazykoznalcům omlouvám

čuk	03.01.2007, 12:43:19

Sakra, já jsem to asi neměl číst, že jo, když je to pro Nancy! Avbšak je to poučné nejen pro ni.

čuk	03.01.2007, 12:41:58

Přesné. A já budu brzy jako On. Dám to přečíst manželce , aby si vzala mustr. Jo, odvrácená strana života. Málo čeho se bojím, ale stavu jako má On se dost bojím, a to může být ještě hůř. ta tvá Ona je fakt dobrá


ze dne 03.01.2007, 13:03:21
amazonit: moc ti děkuju, tvého komentíku si moc moc vážím:o) bylo to napsáno na popud Nancy, která mě motivovala, ať taky zase něco proznu, že nejsem tak beznadějný případ, co se týká tohoto žánru, tak jsem šla do sebe a zaprozla jsem si..:o)