obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."
F. Caballero
obr
obr počet přístupů: 2915229 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39281 příspěvků, 5723 autorů a 389257 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Variace na milostné téma ::

 autor ruvenkohen publikováno: 24.10.2012, 23:29  
Jedná se o kompletní básnickou sbírkou lyrické poezie a textů
 

V ZÁŘÍ
Po špičkách přitančil podzim. V cárech soumračné mlhy. Pršelo v noci. Mraky se bezhvězdným nebem plazily. Vzduch prosycený steskem. Půlnoční déšť. Stromy se chladem chvěly. Potkávám tě v parku. Vidím tě, jak vcházíš do zahrady. Tence doznívá ptačí zpěv. Skelný třpyt měsíce se prodírá mraky, máš mokré šaty. Běžel jsem za tebou. V zrcadlech se polámaly paprsky a v nekonečnu se pospojovaly. V našem nekonečnu. Objímám tě plaše, stydlivě. Kolem nás vlaje ztlumený noční svět. Vzlíná mou duší slastná, teskná melancholie. Láskou či zimou se třeseš v mé náruči? V něžném přítmí se dotýkáme jeden druhého. Hřejeme se navzájem něhou těl. Vzpomínám na první polibek. Cíp oblohy se odkryl. Nekonečna se kolem nás rozevlála.
Smutný deštivý večer v něm dva hlasy tiše šeptali vyznání nejčistší lásky.
Kořeněné vůně podzimu přináší vlahý vánek. Listí stromů setřásá tichý smutek. Láska je podzimu nejsmutnější píseň. Už neumírám v osamocené zahradě opuštěný a sám. Obklopen pustými krajinami v melancholickém šeru chytám vířivou a šumnou tříšť hřejivého tepla.

V ŘÍJNU
Bylo to v podzimním podvečeru. Šel jsem smutný. Ladné křivky boků, něžné zaoblení ňader, lehounké chmýří ještě příliš tě mám v náruči. Dnes poprvé od tebe odcházím obtížen polibky, obtěžkán dotyky, horké rty ještě i teď pálí. Nad modravý obzor tiše vychází bílý Měsíc. Krajina se halí mlžnými závoji, obzor hýří barvami nachu a lehounce růžové. Pospíchám městem, jsem najednou sám, opuštěný pták bez křídel. Vzlétnout v tom přízračném, choulostivém a neurčitém podvečerním svitu. Ještě jednou se vrátit za tebou. Uchopit zvláštní křehkost. Vzít tě do náruče v milostném objetí. Hudba vzdálená hraje, tak tiše hraje a doznívá ve ztraceném echu. Vzduch šedne a chvěje se. Valí se, valí podzimní chlad odevšad. Město mlčí, utišuje mysl a všechna ta nedokončenost, snění, touha náhle proniká všemi směry zjihlé, okřídlené duše. Ve slastné závrati jsem se ti oddával v krouživém okouzlení, líbal tě celou. Tvou krásu. Byla jsi roztoužená prsty rozehraná. To my hráli v nejhlubší tónině v basovém klíči. Hořely všechny svíce v odrazu otevřených oken a záclony vlály divoce a za okny plál celý svět. Krajinou nekonečně jemnou, navěky neznámou, v přednesu líbezné hudby. Nahá těla ve vznášivém aróma kořeněných olejů. Chci se vrátit. Znovu uchopit neuchopitelné enigma. Rukou hladit ladné křivky stvořené nejskvělejšími umělci sochaři nejzručnějšími. Líbat a dotýkat se. Milovat. Odevzdávat to nejsilnější v sobě. Podlehnout ti, zas a znova. Ještě jednou tvořit uprostřed nejnebezpečnějších, zvířených propastí, nad nimiž už vlaje vše mizející. Chytit a polapit, zachytit hřejivou intimitu dnešního odpoledne. Jdu příliš osamocen. Vyprcháváš, esence nejdražšího oleje, vzácná a tajemná, v pozdním podvečeru, nechci ztratit jediný smysl mé existence. Vrátím se a budeš mne čekat, už vím…

V LISTOPADU
Dny s rány i podvečery mlhou prosáklé, neklidně spěchám ve zkaleném skle nízkého nebe. Svět plný je žlutého listí. Obrysy mdlých, mátožných stínů, tak ticho je najednou venku. Spěchám zlákaný mihotavým svitem. Krajinou podzimní v mlhách přízemních se k tobě tesklivě nazpět toužím navracet. Vždy hloub a níž ve splývavém osamění podzimních podvečerů a ranních soumraků. Bledé šednoucí obrysy pod zčeřenými mraky. Noci i dny chladnoucí, lhostejné mne přikrývají zvolna, tak zoufale pomalu. Melancholický smích bez polibku, bez pohlazení. Jdu mlčky, v průhledné mlze, hebounce třpytném oparu v kraji tichém, umlčeném. Dovol, prosím, dovol mi tě znovu zadržet tak nepostihnutelnou v básni či jen v jediném slově. Opět navrátit vonné soumraky, jimiž končily tak skvostné, nezachytitelně vychutnané chvíle. Ještě jednou tě zadržet navždy se vzdalující v mlhavém soumraku. Již nebýt jen umdlený odlesk touhy a snu.
Chtěl bych zachytit onen prchavý okamžik svítání, kdy se vše šedé v jediném okamžiku promění v barevnou krásu.

V PROSINCI
Potkávám sebe osamělého v ulicích, v odrazech výkladních skříní, mihotavý záblesk stinné postavy. Vzdušný odlesk. Pára vydechnutá z úst. Znovu se tě dotknout. Políbit řasy. Pohladit hebkou tvář. Zašeptat ti do uší: „Miluji tě…!“ Co všechno jsem poztrácel od chvíle, kdy jsme se v náměsíčném uchvácení něžně otírali horkými rty v tanci lačného laskání. Chybíš mi. Svět noční oblohy těsně před rozbřeskem. Jiskřivé kmitání ve zřítelnici horkých očí. Imaginace nechtěného – rozbouření. Vzít tě ještě jednou do dlaní. Zažít ten vznešený pocit, když myšlenky protékají, dlaněmi a ústy zbavených pout. I já mívám stejné sny jako ty. Ptám se, tiše a plný bezmocného zoufalství: jak jen ošálit nevlídné odloučení? Cosi zasněného, vyplašeného mě spoutává. Bolest osamění, slábnoucího, vzdalujícího se Slunce. Město usíná. Průzračné, přízemní mlhy se valí ulicemi. Vidím tvou tvář, mizíš v dálce. Ve stmívání rána mnou proniká trpké procitnutí podzimní melancholie. Chybíš mi – jemná vůně tvé pleti. Subtilní jemnosvit svádivě bledé nahoty. Hravé prsty. Dnes se ještě nechvěji zimou a chladem. Obzor na východě bledne šedými paprsky.

*
Chceš vymazat hříchy všechny
pouštíš po těle hedvábném
horoucími polibky rty
něžnými tempy v půvabném
šeptáš mi v dychtivém tanci
ústa vášně chuť zakouší
nejhlubší strunou jsi zněla
a já žil stín tvého těla
A já žil stín tvého těla
roztroušený svit noční tmou
prsty půlnoci zjizvená
zvášnělá jazyka jen hrou
byla jsi extáze dávno
malovaná rty na plátno
nahá - planoucí Amorem
lkavý sten vášně obzorem
Lkavý sten vášně obzorem
Měsíc žhne slzou po tvářích
čeřivým nebe odrazem
zřím cestu ve starých snářích
podzim do města vtáhl
větru van teskný přitáhl
ve chvění snění záchvěvu
polibky v tichém úsměvu

*

VÁŠEŇ
toužím tě, toužím, představuji si,
co všechno bych s tebou nejraději dělal.

obrázky střídám, rysy a náčrty,
těším se průniku srdcí.
těším se na rty. kypré rty
kdo tebe miluje, vábivou bohyni krásy.
pohlazením horkou dlaní,
krev mou plamenem vznítila.
ber si mě prosím, ber v prachových peřinách.

na lůžku nevinně nazí
odevzdaní, polibkům plaché vášni.
na lůžku v milování je nejprostší lidství,
slíbu tě celou, celičkou tvou krásu
chmýří lehounce zavoní, jazykem snění pálí,
tvůj úsměv bledolící do noci vlahé tak prostě svítí,
a mračna jdou, noční tmou, tmou tajemnou,
vtisknu se do tebe celý,
ty nahotou snovou mě obejmeš.

na lůžku třpytí se perletí. spěcháš mým rtům naproti.
k ránu odcházíš, já znavený láskou již
netoužím být sám,
znovu chci slyšet tvůj vzrušený hlas,
jako bys šelestem větvoví byla,
v zahradě stíny a němý hlas mě vítá.

*

OSAMĚNÍ
opuštění umlčuje
dávná a míjivá láska
hoře zoufalství zpytuje
už mrtvá je plavovláska

průzračnou těla hrou tíhou
keře růží léty řídnou

ve spánku unášená vstříc
smrti jasem chladnoucích svic

*

MALÍŘ
sbírá tichem nahou neúplnou
a neumí napsat tesknou báseň
vtírá něhu těl extázi vonnou
čiré formy euforie sen

smýká jazykem po vlhkém těle
skrz chmýří zatočí se a zmizí
prchá melancholií malíře

vždy z jiného rohu vzdušné dálky
– už čeká na vítr vlahý dávný –
slunce napne splihlé plachty bárky

a pro všechny vzduté vlny v moři
pro vše, co se plaše tiše vlní
vypluje ti obzoru naproti

*

NEŽ PŘIJDEŠ
vzlínám názvukem
mollového akordu
vzdušným tichem
prchavého stesku

vzlínám světlem
ladím kytaru
vyhlížím nedočkavě
východ nočního Slunce

*

MILUJEME SE
hudbou noci
odemykáš rty
až kam jsi
rozehraná prsty
stromy ševelí
němé noty

noc tiše hraje
do rytmu melancholie

*

PŘIJDEŠ?
dnes víc než kdy jindy
za tebou ve vzpomínkách
pospíchám tichem
šedavým soumrakem

za tebou na druhý břeh
dnes víc než kdy jindy
netoužím být sám -
město usíná

modravý opar nachoví
za oknem za staženou žaluzií
noc co noc tě vyhlížím

rozsvěcím lampu -
mihotavý plamínek
že z dálky uvidíš věřím

*

MILOVÁNÍ S TEBOU
nahá hrej v zátiší s jablky
svádivě krutým jsi mučidlem
miluj mě prosím bez pomlky
buď na straně sebe polibkem

nahých těl krouživé ladění
zranění něhou se přemění

lahodný čirý lesk křišťálu
pijeme doušky a pomalu

*

ODEŠLA JSI
navlékám pocit
na provázky vět
prstem tě stočit
rtem na rtu se chvět

na zkřehlé prsty
navlékám slzy

promrzlou zimou
zvonivě lednou

*

NĚKDO SE DÍVÁ
temný nájezdník -
nad hlavou hvězdník
a dálka snivá

duši tmou splývá
vzdálený pocit -
slzou se zronit
noc tiše sténá

někdo se dívá -
ze snů tě vznítit
vzdálenou blížit
duší, jež snívá

*

OPUŠTĚNÁ LÁSKOU
tady se nikdo neptá
tebe ani nikoho
dalšího ty jsi mrtvá
trpce neslyšná tichu
neukřičená v křiku
tebe se nikdo neptá
nezajímáš okolo
stíny kráčejícího
a v nehluku trpěná
ty smíš jen žít v nezvuku
samota rozleptává
tebe se nikdo neptá

*

PŘED USNUTÍM
hebkou vůní vláčné noci
vysoko nad mraky tančíš
pohlazená sladkou mocí
výšky nebojíš se, vznášíš

přívětivou hebkou tváří
na zemi mráz ztichlé snáší
bělostná křehká jiskření
sněžné vločky kolébají
tisícem zářných zasklení
neboj se výšky potají

*

TOUHA
šaty vzpomínek trpce proniká
studený pocit a nostalgie
a nůž bolesti hladce proniká
duší na vlnách melancholie

točí se svět ve vířivém prázdnu
pevný bod mizející nenajdu

zapomínáním se mě dotýkáš
klíčem snu v nicotě odemykáš

svět tažený za provazy smutku

*

ŽENA PODZIMU
závoje mlh v poli tiché se vznáší
přikryly zorané brázdy a meze
ticho se mlžnou scenérií snáší
vítr z nebe bílé pápěří třese

něha, vrásky na čele maminčině
oběti lásky a v pokorné dřině

nad hrobem sněhem zavátým tiše lkám
v srdci polí zůstává lítosti šrám

*

TRPÍŠ ZA PTÁKY
když mrazy jim vzaly křídel zpěv
za zpěvným létem odlétají
zimou, stříbrně chladným leskem
oči – slzou pláčou potají
nitky motají skelným nebem
v prašném soumraku hejny krouží
padá listí, vzdouvá podzimem
- v zahradě, kterou se díváš sny
sám a nejistý v nekonečnu –
nabíráš tichem všemi zvuky

a kámen svěží parfém vzduchu
tvaruje snění osamění

*

DÁVNO
záhadným svitem loď zjihlá
odplouvá vzdálené dětství
hvězdnou hlubinou se mihla
vůně květů lip a třešní

vítr i nám čechral vlasy
déšť létem promáčel šaty

zpěvů her památka zmizelá
mámivá pozlátka veselá

*

V PRÁZDNÉM POKOJI
ztracenou ozvěnou
léta se prodírají
měsíční paprsky
na vlnách řeky
za oknem tisící třešeň kácí
za stuhou dýmu
pernatým smutkem
ostré vůně podzimu
bezradné hvězdy
zvonivě studí
z utkaných šatů kouře

*

PODZIM
ptáci pospíchají do nehybné dálky
krouží lehce, skromně, odevzdaně, tiše
z opouštěných hnízd v plačtivém dešti mlhy
vítr nasbírá klestí jemnými prsty

mračen prachového kouře jemné tíže
léto uprchlo do ztracené krajiny

*
KDYŽ SLYŠÍM VRÁNY
keře svírá pavučina mrazu
tiše spí popínavých růží sad
v zimním levituje obzor svitu
ve zmrzlé trávě jinovatky šat

v kalném podvečeru v černém hávu
kráká krajinou divé hejno vran
severáku přivál tulačky van

růží sad krutou zimou nocí rván
já Měsíce září hejnem vran zván

zlé zimní královny na hostinu

*

STARÝ AKTÉR
jsi herec všedních dní nahý
před zaprášeným zrcadlem
v kameni věky rozpadlém
kostelem tu hnije svět mdlý

nebe tváří zataženou
jsi orel bitý prázdnotou
stíny hodin z duše serval
život a smrt křídla sbíral

hořký pocit herce stesku
a odevzdaný zrcadlu
sám život v letmém dotyku
vnímají tě jen v odrazu

mezi tahem jsi interval
mezi slovem jsi umíral
jen herec všedních dní nahý

*

U HROBU
dechy mrtvých zvou tebe večerem
hřbitovem lnou se záchvěvy světla
stromy šatí se mlžným éterem
zima se duchovým stínem vpletla

do kola prázdna nicoty chvění
do kruhu žalu teskného snění

vysvoboď tělo modlitbou prostou
sic cesty ti ke hrobu zarostou

*

V PODŘEPU SBÍRÁ PODZIM LISTÍ
cáry mračen pod mokrým nebem
střípky hodin říjen strhává
z dálky chvění zimy už zebe
přichází, pocit tě spoutává

deště obzorem rozevlály
čas svatých dějů rituály

kosmické pamětí svítí pel
unášená vírem černých per

hudba dávná houslí létavá
a duše havraní prchavá

*

ŠEŘÍ SE
bezbarvým snem
zjizvený skřehot havranů
nad městem

teskným říjnem
sivý zpěv krkavců
matným Měsícem

strženým okapem
v podzimní rzi
samoty studeným pláštěm

mosty břeh spíná vzdálené
nad řekou bledne Slunce
neslyšně trhá šero
a prolamuje ticho

*

PRÁVĚ TEĎ
zátiší za světlem
za prolomenou září nebe
splavným pocitem
mračen brána otevřená

svádivým soumrakem
lovíme sebe
střídavým dotykem

*

VNÍMÁM TĚ
spící nocí…
třepotavým svitem
tišila dálka
zmámeným tichem
za vyhaslým oknem
za mlžným soumrakem
splývavým ránem vykroužená
byla jsi včera
dnes chladivou vůní jsi steskem

krouží vítr mezi stíny
mlha se nad římsou sklání
lampy hoří

*

V ZAHRADĚ
vánek noční mrzne prokřehlé prsty větví v dotyku
a šustivě spouští listy pestrobarevnými dešti
ojíněný záblesk mlhy, naslouchám nahý v nezvyku
tajemství zahrady měsíce svit v pavučinách snění

lehounké vanutí třepotání netopýřích křídel
vznáším se zahradou a noční chlad studí do chodidel

ovoce dozrává v odlesku času, uniká marnost
prožité roky a ve stálém rytmu dálka i blízkost

*

12. PROSINCE
sníh prudký severák naprášil,
trnou stromy v náručí zimy
trávou jako by někdo tančil
zastudí chlad v polích ozimy

kraj nemá vyhnutí před zimou
koho jen paže mé obvinou?

dotknutí mihotavě teskné
v průzračném vzduchu slzou leskne


 celkové hodnocení autora: 100.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 19 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.10.2012, 23:28:13 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Omlouvám se za zpoždění, ale tento textík je pěknou sbírkou poezie a prózy (tedy spíše poezie v próze). Mezi námi, více se mi líbí texty "prozaické" než poetické (avšak to bude nejspíš proto, že povícero publikuji právě povídky a delší texty, zatím co do poezie zabrousím jen občas, přestože ani jí nepohrdnu a rád se začtu do pěkných veršů). Už se mi nevybavuje, zdali jsem měl tento text první v rukou já sám, nebo jej do prózy přehodil někdo z kolegů. Ono je to vlastně jedno, přestože zde převažuje ona poetická stránka, zda je text vložen do "poezie" či do "prózy" (někdo by však mohl namítnout, že právě ona poetická stránka zde převažuje, pokud by tato sbírka měla být vložena právě mezi poezii, dalo by se to zařídit - netvrdím, že by se tak stalo hned, redaktoři nemají práva na přehazování textů, jen na publikaci, musel bych "zaťukat na dveře svým nadřízeným").

Vraťme se však k samotnému obsahu...

Líbí se mi, jednotlivé "kusy" i "celek" zároveň (přestože je každý text - zde báseň či poezie v próze - zcela osobitý, svým obsahem by mohl být vložen do společného měšce, čili sbírky s náladami točícími se nejen kolem variací na milostné téma, ale i pohledem na dobu - či čas - které se to týká). Ať už jde o sychravý podzim, nebo studenou a jiskřivou zimu - nic z toho není schopno zchladit skutečnou lásku (pokud nejde jen o poblouznění, které časem vyprchá). Ne nadarmo se říká, že čas ukáže, jsou-li ony city skutečné, nebo si někdo z těch dvou jen "tak hraje". Nebudu hodnotit každou báseň (či text) zvlášť, je jich zde požehnaně a nic by se nestalo, i kdyby byly všechny "dílka" publikována zvlášť. Ono může být i takto přednesená sbírka "pěknou porcí" pro čtenáře. A mezi námi, každý text musí být čten pomalu a patřičně zpracován a procítěn, jinak se míjí účinkem, pak může pročítání celého textu čtenáře patřičně unavit a stát se malinko nestravitelným (i přes svou krásu a obraznost). Někdy je méně více, nežli více.

Všiml jsem si několik "věcí" (nechci napsat rovnou nedostatků), přestože může jít o věc názoru, každému čtenáři vadí něco jiného, popřípadě si ze svého pročtení odnese "to své", zatímco jiný se může pozastavovat nad každou maličkostí a dumat nad tím, jak to, že to mohl autor právě tak a tak napsat (a ne jinak). Ono toho zase tolik není, spíše jde skutečně o maličkosti. A co se poezie týče, určitě se zde najdou poetové, kteří básně do této sbírky vložené properou více a třeba i "fundovaněji". Co se mé osoby týče, působily na mne verše spíše pozitivně, byť se točily kolem společného tématu "viz výše".

Co mi padlo do oka:
=============

V ZÁŘÍ

-- Pršelo v noci. Mraky se bezhvězdným nebem plazily. Vzduch prosycený steskem. -- (slovosled je nejspíše záměrně utočen, aby vyniklo to či ono, ale osobně bych to popřevracel, aby se textík četl ladněji a lépe - nejsem však autorem a proto remcám) -- V noci pršelo. Mraky se plazily bezhvězdným nebem. Vzduch byl prosycený steskem. (já vím, věc názoru)

-- Smutný deštivý večer v něm dva hlasy tiše šeptali vyznání nejčistší lásky. -- šeptaly (zřejmě TY hlasy, jde-li o hlasy, jinak by si ONI šeptali, trochu jsem si povzdechl, jak dlouho jsem si s nikým nešeptal vyznání, třeba jsou dneska holky jinačí)

V ŘÍJNU

-- Ladné křivky boků, něžné zaoblení ňader, lehounké chmýří ještě příliš tě mám v náruči. -- (vrazil bych čárku před "ještě", aby i to lehounké chmýří vyniklo a nebo to napsal docela jinak) -- Ladné křivky boků, něžné zaoblení ňader, lehounké chmýří... Ještě příliš tě mám v náruči. -- (ono mi to malinko splývá, jako by se hrdina obracel právě na ono "chmýří" a ne na předmět svého zájmu - tedy celou ženu)

VÁŠEŇ

- u této básně bych se vykašlal na interpunkci, nebo do veršů vložil jen čárky, ony tečky na mne působí poněkud rušivě (pokud tam nemají nějaký speciální úkol a docela zvláštní význam, po čárce čtenář čeká pokračující myšlenku, po tečce může dojít ke změně, ale kdo ví)

Tož tak... U dalších textů (básní) jsem nenarazil na nic, co by mne bouchlo do očí... A hodnotit každou zvlášť už z nedostatku času není technicky možné, jsou tu i jiní autoři...

Ať se daří.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
Petronela Patricellí
(9.7.2019, 20:54)
Marfy
(7.7.2019, 22:14)
obr
obr obr obr
obr
Souboj v přísta...
Ellien
Otupělost
Lívie L
Supravodivost
Zamková
obr
obr obr obr
obr

Drahá mi jseš
nevimjakou
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr