obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39651 příspěvků, 5807 autorů a 392671 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Posel smrti V: K. XI - Střet 2. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti V - Milenci a vrazi
 autor Lukaskon publikováno: 31.10.2012, 13:53  
Druhá část jedenácté kapitoly románu. Samuel se setkává s Cyem a jeho lidmi. Není pochyb o tom, že to pro Samuela nebude příjemné setkání.
 

Samuel stál před ocelovými vraty bunkru a stále nechápavě hleděl na svého zachránce Ivana. Vrata byla sice otevřená, ale i tak v nich nebylo vidět nikoho dalšího.
„Dozvím se už, na co mě potřebujete?“
„Prý se nám budeš hodit. Cy se nemůže dočkat, až tě vyslechne.“
„Kdo je Cy?“
„Chlápek, pro kterého teď dělám. Možná se ti jeho plány nebudou zrovna dvakrát líbit, ale věř mi, že bude lepší spolupracovat.“ Z dlouhé chodby za vraty bunkru konečně někdo vyšel. Dva muži – jeden starší, zavalitější s prošedivělými vlasy na hlavě a druhý vysoký a hubený. V tom druhém Samuel okamžitě poznal svého zachránce z Aberdeenu.
„Vítám, vás Samueli. Jsem Cy McCall a tady mého přítele Pietra Antoliniho už jistě dobře znáte.“
„Pietra Antoliniho?!“ řekl překvapený Samuel, kterému to jméno nebylo cizí. „Ani v Aberdeenu jsem nepochopil, o co mu vlastně šlo. Už jste mi podruhé zachránili život a je mi jasné, že to nebylo z dobroty srdce.“
„To opravdu ne,“ řekl Pietro, „my pomohli tobě a ty na oplátku pomůžeš nám, jednoduché.“
„Pro vás určitě, ale záleží na tom, o co se jedná. Předem upozorňuji, že si života po tom všem už nijak moc nevážím, takže moji spolupráci rozhodně nepovažujte za jistou.“
„Jste zvláštní člověk, Samueli, ale v jedné věci se pletete – my tu nejsme obchodně. Informace, které máte, si vezmeme, i když se vám to nebude líbit,“ řekl Cy.
„Zdá se mi to nebo se mi snažíte vyhrožovat?“
„Nezdá, ale já mnohem radši řeším věci po dobrém. Jen jsem vás chtěl vyvézt z prvotního omylu,“ řekl Cy.
„To už jsme si odbyli, takže můžeme přejít k věci,“ řekl Samuel.
„To můžeme,“ řekl Pietro, „moje sestra tvému synáčkovi pomáhala ohledně kletby Gordonů a jsem přesvědčen, že to souvisí s její smrtí. Z Adriana ani jeho poskoka Edwarda jsem se nedozvěděl nic, ale ty mi to zcela jistě řekneš. Má sestra by si nikdy nesáhla na život, kdyby se nevyskytlo něco, co od základů otřáslo s její vírou a oživení mrtvoly, to něco je! Ani já už teď pořádně nevím, co si myslet a v co věřit. Takže požaduji vysvětlení a to teď hned!“
„Tak tohle je ten důvod? To je to proč jste mě sem zatáhli? Chcete vědět, proč jeho sestra spáchala sebevraždu? To se mi snad zdá…“
„Jo, to máš pravdu, Samueli,“ řekl Ivan, „problém je však v tom, že Pietro to s námi táhne i z jiných důvodů, než jsou ty naše. Nejprve ale vyřešíme jeho sestru, takže mu to vysvětli, ať můžeme pokročit dál.“
„Nemám co vysvětlovat. Vím jen to, co mi Adrian řekl a není toho moc – tvoje sestra nesouhlasila s mým oživením, protože se prý bála, co to přinese.“
„Ano, to, že to souvisí s tebou mi došlo taky.“
„Pak víte to, co já.“
„Lžeš! Tohle nemůže být důvod její smrti.“
„Já také neříkám, že je. Víc prostě nevím.“
„Zatraceně! Já to musím vědět!“
„Uklidni se Pietro. Samuel to opravdu vědět nemusí a třeba to neví ani Adrian,“ řekl Cy.
„Ale ano, musí to vědět. Mezi ním a Valentinou se něco stalo a já chci vědět, co to bylo.“
„Možná to zjistíme později, ale doufám, že stále jsi na naší straně a pomůžeš nám.“
„Jistěže ano. Když Bůh mohl dopustit, aby se tohle stalo mé bezbranné sestřičce, tak… chci znát pravdu. Nebudu sloužit někomu, o kom ani nevím, jestli si moje služby zaslouží.“
„Jakožto služebník boží ale nemůžeš jít s námi.“
„Jasně, to už jsi mi několikrát vysvětloval. Bude bezpečnější zůstat stranou.“
„Docela tady Samuela lituju, vždyť vůbec nechápe, o čem se to bavíte. Nechcete mu to už konečně vysvětlit?“ řekl Ivan.
„Máte pravdu, nejvyšší čas. Takže podívejte Samueli, věc se má takhle - chceme proniknout skrze portál do místa, kterému říkáte Rituální komnata.“
„Ne, to vám nedovolím,“ řekl rezolutně Samuel.
„Buďte rozumný Samueli. Potřebujeme vědět, kde portály leží. Zprávy z Vatikánu mluví o pěti portálech, ale neudávají jejich polohu. Vy nám řeknete, kde jsou.“
„Neřeknu. Ta místnost není dobrá a nikdo se tam nesmí dostat, obzvláště nikdo jako jste vy.“
„Sám jste říkal, že vám na životě už nezáleží, tak proč nám bráníte?“
„Jsou ale lidé, na kterých mi záleží.“
„Ani si neuvědomujete, na jak tenký led se to právě teď pouštíte,“ řekl Cy.
„Zase vyhrožujete?“
„Tentokrát se vám spíše snažím pomoct. Zvažte dobře, jak odpovíte, protože toho můžete hořce litovat. Mám na vás celkově jen dvě otázky: Za prvé – kde jsou všechny portály? Kouli už máme u sebe, takže dovnitř projdeme bez problému. A teď druhá otázka, která je vlastně také důvodem, proč tu jste vy a ne váš syn – co přesně se dělo po vaší smrti?“
„Mám taky jednu otázku: Co tam uvnitř plánujete dělat?“
„Pomůže vám odpověď se rozhodnout?“
„Spíše ne, ale jsem zvědavý, o co vám jde. To místo totiž skrývá určitě ještě mnohá tajemství a vy víte jaká jsou, nemám pravdu?“
„Ano, máte. Záznamy z Vatikánu obsahovaly něco o vaší kletbě, o kletbě Gordonů, ale ta je nám ukradená. Stejně tak nás nezajímá ani Stínový portál neboli Černé zrcadlo. My tam jdeme z jiného důvodu a ten vás nemusí zajímat.“
„Čímž jasně dáváte najevo, že ten důvod není nic, co by se mi líbilo natolik, abych vám pomohl. Tím pádem neřeknu nic. Pořád cítím určité závazky k lidem, které mám rád a moc dobře vím, co způsobila existence kletby. Nebudu riskovat, že vám jde o něco podobného nebo ještě horšího.“
„Jste tvrdohlavý člověk. Obměkčí vás snad to, že vlastně ani my sami pořádně nevíme, co nás tam čeká? Máme určité plány, ale i pro nás je to krok do neznáma, proto potřebujeme informace. Vaše smrt určitě nebyla úplně běžná, ale i tak nám to může pomoci odhalit víc.“
„To na situaci nic moc nemění. Nedozvíte se nic.“
„Jak myslíte.“
Cy i s Pietrem odešli a Samuel zůstal před vraty sám s Ivanem.
„Podívej Samueli, já také pořádně nic nevím, ale před neznámými věcmi se rozhodně neklepu strachy. Přiznávám, že hlavní důvod, proč tu jsem, jsou Cyovi prachy, ale taky mám kromě toho chuť objevit něco, co nikdo nikdy neviděl.“
„Kdyby mi na nikom nezáleželo, tak vám také pomůžu, ale jde o to, že já nejsem sobecký ignorant, který nechápe potencionální hrozbu.“
„To je právě to, čeho využijeme.“
„Co tím chcete říct?!“
„Díky tvému zážitku ze záhrobí jsi pro nás až příliš cenný a tak z tebe budeme muset získat informace jiným způsobem. Pokud si to ovšem rychle nerozmyslíš a neřekneš nám alespoň to, co jsi zažil, když jsi umřel. Pochop, že takové věci nám mohou pomoci zjistit víc a připravit se na případná nebezpečí.“
„Přemlouváním ze mě nic nedostanete!“
„Tak fajn, chtěl jsi to, máš to mít. Hraješ si na tvrďáka, ale před ní se rozklepeš jako malé děcko.“
„Před ní?“
„Kasumi!“ zavolal Ivan směrem do bunkru. Zpoza vrat po chvíli přišla pomalým rozvážným krokem mladá černovlasá žena. Na sobě měla rudý, průsvitný oblek a černé kalhoty. Vlasy sčesané dozadu a uvázané v krátkém copu. Přišla až k Samuelovi a prohlédla si ho pohledem, který nevyjadřoval naprosto žádné emoce. Samuel byl z jejího vzezření překvapen. Nečekal, že se tu objeví někdo takový a už vůbec by si nemyslel, že se bude obávat nějaké ženy, ale ten její pohled a ten nerozhoditelný klid ho znervózňoval čím dál tím víc. Čišela z ní hrdost a vědomí velké moci. Postavila se přímo těsně před něj, a přestože byla asi o půl hlavy menší než on, připadal si vedle ní podivně prázdný. Snažil se nedat to na sobě znát, protože už teď věděl, že ze všech těch lidí tady se nejvíce bude obávat právě jí a bude lepší, když si to ona myslet nebude. Zahleděl se jí přímo do očí a ona jeho pohled okamžitě opětovala. Cítil, že když to vydrží, pomůže mu to zvednout si sebevědomí a jí ho naopak značně sníží. Jenže to nevydržel ani deset vteřin.
„Lidskou psychiku není dobré podceňovat, Samueli Gordone. Většina lidí to dělá a to je jejich obrovská chyba. Asi už to víš, ale stejně ti to radši připomenu, protože by to brzy mohlo být to, co si budeš až do konce života opakovat – jmenuji se Kasumi Sato. Zapamatuj si to, ať víš, komu máš přát tu nejbolestivější smrt. Jsi vyděšený a klepeš se strachy a to před tebou stojím jen já, jen malá slabá žena, tak proč se kvůli tomu zbytečně nervovat?“
„Nejsem vyděšený.“
„Nelži sám sobě. Nevíš, co tě čeká a snažíš se uklidnit tím, že mě považuješ za něco mnohem menšího a slabšího než doopravdy jsem. Ono ti to ale nepomůže, protože v hloubi duše víš, že tomu tak rozhodně není. Je ti jasné, že ty informace z tebe můžu dostat a záleží jen na mně, jak moc těžké to pro tebe bude.“
„To není pravda. Opakuji, že se tě nebojím!“
„Lhát sám sobě je jedna z věcí, kterou jen dokazuješ svoji slabost, obzvlášť když to děláš tak nápadně, že to musí být jasné naprosto každému.“
„Mám pocit, že to je spíš opačně. Připadáš si hrozně silná, když jsou všude kolem ti lidé a když mám svázané ruce.“ Samuel se vyděsil, když tohle vypustil z úst a vyděsil se ještě víc, když následně viděl na Kasumině tváři děsivý úsměv.
„Ivane. Rozvaž ho a běž se podívat, co dělá Cy a Pietro.“
„Počkej, Kasumi. Nemá mu být ubližováno, vždyť víš. Potřebujeme ho vcelku, protože se nám může ještě hodit.“
„Já vím. Ještě nikdy jsem nemučila oživlou mrtvolu a budu si muset nechat zajít chuť, to ale neplatí pro jeho syna…“ Samuel se zhrozil a ani nevnímal, jak mu ostrý nůž rozetnul spoutané ruce. Ivan se poté ztratil v bunkru a Kasumi začala kolem Samuela obcházet, jako by byl její kořistí.
„Na co si to hraješ?“ zeptal se jí.
„Čekám, jestli jsem se náhodou nespletla a jestli máš opravdu odvahu mě zkusit vyřídit.“
„Silácké řeči ti jdou dobře.“
„Kdybys mě znal delší dobu, poznal bys, že to není žádné chvástání.“
„A jak to mám poznat?“
„Nevědomost tě neomlouvá, Samueli. Svět je plný možností a každá situace má nepřeberné množství řešení. To, že o mě nic nevíš, ti ve výsledku výhody nedává, ale uznávám, že takhle klidný bys nebyl, kdybys mě znal víc.“
„Zase jen slova, slova a slova. Je to hezké, ale čekal jsem něco jiného. Vyslýchat sice neumím, ale obvykle je přitom třeba víc než jen mluvit a mluvit.“
„Zaháníš strach čím dál tím odvážnějšími řečmi, to je pro mě dobrá zpráva, ale pro tebe ne. Nakonec to vyústí v agresivitu a tvůj útok, což je signál pro mě, že ti můžu bez jakýchkoliv výčitků zlámat vaz.“
„Kdybys to chtěla udělat, tak mě na to neupozorníš.“
„Možná ne, ale co když vím, že tě to naopak posílí a budeš si na své jednání dávat ještě menší pozor.“
„Budeme tady vézt psychologické debaty?“
„Uznávám, že hrabat se v tvé mysli je zajímavé, ale máš pravdu – jsme tu z nějakého důvodu a ten s tvými pocity zase tak moc nesouvisí.“
„Nevím, co tenhle rozhovor přinesl tobě, ale v mém případě se nic nemění. O portálech ani o mé smrti nepadne jediné slovo.“
„Jak chceš. Adrian možná bude sdílnější.“
„To nebude.“
„Ty pořád nechápeš můj potenciál, že ne? Na jednu stranu tě chápu, protože začátky bývají vždycky těžké a zvyknout si na něco chvíli zabere, ale na stranu druhou nerozumím tomu, proč ohrožuješ život vlastního syna.“
„Nechápeš víc věcí, třeba to proč jsem tě neshodil do támhleté propasti.“ Samuel ukázal na prázdnou čtvercovou díru poblíž. Byla v ní tma.
„Ty nejsi žádný hlupák, Samueli. Víš, že v té díře bys skončil sám, nebo bych to s tebou vyřídila ještě rychleji, ale pochopil jsi už, že mám určité zásady. Možná ti to přijde jako výhoda a zdá se ti, že jsem kvůli tomu značně omezená, ale z mého pohledu to tak není. Jedno omezení totiž otevírá mnohé další cesty a je jen třeba si správně vybrat. Řekni mi, jakou hodnotu pro tebe má život?“
„Žádnou.“
„Máš podobný názor jako já, i když z jiného důvodu a kromě toho myslím, že nemluvíš tak docela pravdu. Pro mě také život nehraje žádnou velkou roli, ale čest s životem poněkud úzce souvisí a zbavit se jen tak života by znamenalo zbavit se cti.“
„Zase jsme u filosofování?“
„Jak vidíš, tak ano. Stanovit si životní cíl nebo cíle je důležité pro získání cti.“
„Tvoje čest mě ale nezajímá.“
„Moje čest je něčím, co mě vede dál. Tebe vedou dál obavy o blízké a pocit jakési zodpovědnosti, jinak, po tom, co jsi mi řekl, bys už dávno skočil do té díry sám.“
„A z toho plyne, co?“
„Z toho plyne, že když přijdeš o všechny blízké, což dle mého názoru znamená přijít jen o Adriana, tak spácháš sebevraždu, nemám pravdu?“
„Jak na to mám jako odpovědět?“
„Jednoduše řekni pravdu nebo to snad nedokážeš? Chceš tedy říct, že tvůj život má větší cenu? Že nežiješ jen kvůli Adrianovi?“
„Přestaň to na mě pořád zkoušet! Všechno to tvoje slovíčkaření mě už leze krkem.“
„Už zase se rozčiluješ. Být tebou toho nechám. Slyšela jsem, že jsi prý spáchal sebevraždu, takže strach ze smrti už asi nemáš, takže co to bude? Co tě kromě Adriana drží při životě? Odpovíš mi sám nebo to mám udělat za tebe?“
„Nevíš, co cítím.“
„Ale ano, vím to. Máš obavy z neznáma.“
„A to má být důvod, proč žiju?“
„Ano. Aby ses zabil, tak budeš potřebovat silný podnět, který tvoji obavu převýší. Jednou jsi zemřel a víš, jaké to bylo, ale teď to bude asi jiné a ty nevíš jaké. Horší, lepší, těžko říct. Kdybys to věděl, tak jsi dávno mrtvý, ale to možná my všichni. My všichni na celém světě nevíme, co nás doopravdy čeká, až zemřeme. A my to chceme nebo se alespoň chceme pokusit to zjistit. Proč nám tedy nepomoci, když to bude užitečné i pro tebe? Třeba se dozvíš, že smrt není nijak strašná, takže se zabiješ hned, jak to zjistíš a budeš mít klid.“
„Takže tobě jde jen o to podívat se smrti do očí a zjistit, co tě čeká?“
„Já se neznáma nebojím, Samueli. Jde mi o to, že chci něco dokázat. Na světě žije přes pět miliard lidí a není tak snadné udělat něco, co nikdo jiný před tebou nezvládl.“
„Chceš slávu?“
„Ne. Nepotřebuji ostatní. Mě je jedno, co si myslí, ale to jediné, co je pro mě na světě důležité jsem já. Stačí, že si něco dokážu sama sobě.“
„A to, že při tom pomřou klidně stovky lidí je podružné?“
„Ano, to je. Proč se zajímat o druhé, když pro mě nic neznamenají? V životě jsem potkala jen pár lidí, na kterých mi alespoň trochu záleželo a většina z nich už je stejně mrtvá.“
„To mě mrzí, jestli tě to potěší.“
„Prázdná slova potěší jen hlupáka, Samueli. Neponižuj se přede mnou ani před sebou samotným, nemáš-li to zapotřebí.“
„Kasumi!“ zakřičel z bunkru Cy a vyšel ven, „jestli ti nic neřekne, tak nemá cenu tady celou noc diskutovat. Nechej ho být, odpočiň si a zítra dojdeš pro Adriana. Jinak se nehneme z místa. Ivan půjde s tebou.“
„Zvládla bych to sama Cyi, ale jak myslíš. Poslední možnost, Samueli. Dozvíme se, co chceme vědět nebo ne?“
„Ani omylem.“
Vracející se Ivan zase Samuela svázal a odvedl ho do zadní místnosti bunkru, kde byly obrovské nádrže na vodu a také roura od kanalizace. Přenechal ho na starosti Cyovi a Pietrovi a šel si promluvit s Kasumi.
„Ty bys z něj dokázala dostat to, co chceme vědět, že jo?“
„Určitě ano ale jsou tu dvě překážky. Za prvé ho potřebujeme živého a nejlépe zdravého a za druhé bych musela mít důvod mu ublížit.“
„Důvod?“
„Přesně tak. Já neubližuji lidem, kteří mě neohrožují nebo mne nezradí. Už dávno ne.“

Druhý den k ránu se Kasumi v bunkru vybavila na následující akci. V rukou nesla Naginatu a k pasu měla připevněny dvě úzké dýky, z každé strany jednu. Šlo o starou Japonskou zbraň, využívanou původně na souostroví Rjúkjú. Říkalo se jí Džitte a šlo o zbraň používanou především k obraně a následnému rychlému protiútoku. Na spojení rukojeti a ostří vystupovaly dva železné špičaté výčnělky, které směřovaly dopředu ve tvaru vidlice. Společně s Ivanem, který byl opět ozbrojen svojí oblíbenou pistolí Yarygin, vyrazili ven.

Ivan s Kasumi se k zámku vydali lesem, protože přitahovat přílišnou pozornost rozhodně nebylo vhodné. Brána byla ale zamčená a stejně tak malá branka vedle. „Zazvoníme?“ zeptal se Ivan?
„Jasně, ale pistoli radši neukazuj.“
„Ta tvoje hračka taky nevypadá zrovna nevinně.“
„Taky není, ale těžko s ní někoho ohrozím na desítky metrů.“ Ivan zkusil zazvonit celkem třikrát, ovšem bez sebemenšího účinku – nikdo nepřišel. „Půjdu se tam podívat,“ řekla Kasumi a vyšvihla se na bránu. Vysoká zeď byla sice potažena ostnatým drátem, ale velká brána ne. Vylézt nahoru a seskočit na druhé straně pro ni nepředstavovalo žádný větší problém. „Počkej tady, hned jsem zpátky.“
„Jestli odjeli z panství, tak jsme nahraní,“ řekl Ivan a opřel se o zeď. Kasumi opatrně zamířila rovnou k zámku. Prohlížela si ho se zájmem, ale ne moc dlouho – dobře věděla, že si musí pospíšit. Došla až k hlavním vratům a zkusila zabrat za kliku. Nic. Bylo zamčeno, což ji rozhodně nijak netěšilo. Už když stoupala do kopce k zámku, viděla po levé straně menší budovu, takže se vydala hned tam a doufala, že nějak zjistí, co se tu děje. Před budovou stájí seděl v trávě Ralph. Už na první pohled byl smutný a zamyšlený. Kasumi přistoupila až k němu.
„Kde je Adrian Gordon?!“ zeptala se.
Ralph zvedl hlavu a podíval se na ni pohledem vyjadřujícím překvapení a nevoli. Vstal a řekl: „D-darren sem n-nikoho p-pouštět nechce. B-běž pryč.“
„Darren mě nezajímá, řekni mi, kde je Adrian Gordon, pán zámku.“
„Ne-neřeknu, říká pan B-bubby a-a p-paní B-bubbové se taky nelíbíš. B-běž pryč.“
„Nemám čas a ani náladu na hovor s tupcem. Řekni mi, kde je Adrian a to hned!“
„N-ne! Já se s t-tebou n-nechci b-bavit a už b-běž p-pryč. Nebo, tě b-budeme m-muset vyhnat,“ řekl Ralph důležitě a ukázal Kasumi obě panenky, jakoby tím chtěl naznačit, že má početní převahu. Kasumi pevně uchopila Naginatu oběma rukama, protočila ji a naprosto přesným podélným sekem usekla Bubbovi i Bubbové hlavu. Ralph s neuvěřitelným zděšením doširoka rozevřel oči a pusu, jakoby chtěl vykřiknout. Nechápavým pohledem sledoval, jak hlavy obou panenek padají do trávy. Ruce se mu rozklepaly a obě malá tělíčka mu z nich vypadly. Poté obrátil pohled na Kasumi a vyjekl.
„Kde je Adrian Gordon?“ zeptala se tichým a nenávistným hlasem. Ralph se otočil a vší silou spěchal domů do stájí. Klepal se hrůzou, z toho, co viděl a po tvářích mu proudem stékaly slzy. Kasumi se rychle vydala za ním, ale jakmile se dostala ke dveřím, výrazně zvolnila a Naginatu odložila u vchodu. Přeci jen by její délka v té tmavé budově mohla být spíše překážkou. V rukou se jí objevily Džitte, se kterými rychle udělala několik zkusmých pohybů, aby si na ně více zvykla a opatrně vstoupila dovnitř.
Chvíli trvalo, než si její oči zvykli na šero a prach. Pozorně se rozhlížela všude okolo a snažila se nevydat sebemenší zvuk. Zaujal ji především stůl, na kterém bylo několik kulatých koláčků s ovocem úhledně narovnaných v bílé krabičce se zdobenými zlatavými okraji. Z přepážky upevněné u střechy se na Kasumi náhle snesl Ralph a strhl ji svou vahou k zemi. Zbraně jí vypadly z rukou a uviděla záblesk jakéhosi kovu, který držel Ralph. Chvíli se převalovali na zemi. Kasumi v žádném případě nechtěla dát Ralphovi příležitost zaútočit tím, co tak křečovitě svíral v dlaních a tak své původní snažení – získat zpět Džitte vzdala, aby se mohla maximálně soustředit na Ralpha. Nakonec se jí ho podařilo setřást, v rychlosti se zvedla a vyběhla ven, avšak stále pronásledovaná Ralphem. Teprve venku na světle zjistila, že to, co má v rukou, je obyčejná sekera na štípání dřeva. Chtěla rychle popadnout Naginatu, se kterou by se bez problému ubránila, ale jakmile na ni dosáhla, Ralph nečekaným úderem přeseknul ratiště a to takovým způsobem, že Kasumi zůstal v rukou jen zbytek dřevěné násady. Mohla samozřejmě utéct, ale copak zbaběle zdrhne před takovým člověkem? Ne, nikdy nepřipustí, aby ji někdo takový porazil. Ralph se k ní ale přibližoval stále víc a víc a ona byla nucena ustupovat, protože nedokázala najít vhodnou chvíli k útoku. Ralph sekal sekerou sem a tam jako smyslu zbavený. Ztěžka oddechoval a v očích neměl vůbec žádný výraz, který by mohl vypovídat o jeho dalším jednání. Několikrát se Kasumi rozhodla zaútočit, ale na poslední chvíli musela uskočit, protože směr Ralphem vedeného seku se pro ni absolutně nečekaně změnil a ona nedokázala najít žádný systém, kterým řídil své útoky. Stále ustupovala a pociťovala vzrůstající napětí. V rychlosti kmitala prsty na rukou, snad aby se nějak uklidnila a připravila k útoku, který dříve nebo později provede, i kdyby ji to mělo stát život. Neustoupí, ne před někým takovým. Za sebou najednou ucítila pevnou překážku – studnu. Nevšimla si ji a málem přepadla přes okraj. Ralph se v tu chvíli napřáhl a zvedl sekeru nad hlavu, snažíc se jediným přímým sekem zarazit ostří do Kasuminy hlavy. Využila šance a v posledním okamžiku uskočila stranou. Sekera dopadla na tvrdý kámen a Ralph byl z nárazu evidentně rozhozen. Toho Kasumi využila – zasáhla ho zbytkem Naginaty do zad, podrazila mu nohy a strhla ho do studny. Uslyšela jen hlasitý křik a jeho ozvěnu. Pak s plesknutím utichl a nastalo ticho.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 8 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 31.10.2012, 13:52:48 Odpovědět 
   Zdravím.

Opět čtivý a napínavý děj s pěknými dialogy a popisy. Pozor na chybějící čárky v souvětích (několik by se jich našlo) a také jednu chybku ve shodě podmětu s přísudkem (oči si zvykly - navykly?). Těším se na další díl. Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Neurčitá bytost
Bel Riose
Faraón
GoSu
Povzdech
Alvy Singer
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr