|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 39714 příspěvků, 5825 autorů a 392914 komentářů :: on-line: 2 ::
|
 |
|
:: Výstřižek z deníku VII. ::
| Flashback |
| |
|
|
„Podívejte, kluci, tohle je vaše sestřička, Izabella.“ nakloní se mamka a podá svým chlapcům do náručí malinký uzlíček, který se spokojeně usmívá. Sedmiletá dvojčata koukají na svojí sestřičku a už se oba moc těší jak ji budou vozit v kočárku. Sestřička se na ně dívá z peřinek a maminka už ví, že v tuhle chvíli vzniká mezi sourozenci pouto, které nikdy nic nerozdělí. Ještě ten večer se kluci zavřeli v pokojíčku a v pokrevní přísaze, přísahají, že od svojí sestřičky budou odhánět všechno špatné, že jí nikdo neublíží.
„Teď se chci houpat já. “ křičí malá holčička na zadní zahradě rodinného domku a běží k houpačce, na které sedí její starší bratr. Usměje se, když vidí, jak k němu běží malá copatá holčička. Pomůže jí vylézt na houpačku a rozhoupe ji. Ona se směje a on jí úsměvy oplácí. Dlouhé, blonďaté copy jí vlají podle toho, jak se houpačka hýbe. Na zahradu se vyběhl druhý bratr s její panenkou v náručí. Posadil se na zem, dost daleko od houpačky. Oba bratři koukají na svojí sestřičku, jak se spokojeně usmívá a hledají jakýkoliv náznak toho, že by mohlo být jejich zlatíčku ublíženo. Chvíli ji ještě houpali a potom ji jedn z bratrů pomohl dolů. Zvedl ji do náruče a usmál se na ní. Objala ho a upřela na něj svoje veliké, čokoládové oči. Měla ho moc ráda. Oba svoje bratry milovala. Postavil ji na zem a ona se rozběhla k druhému bratrovi, který jí pomohl na klouzačku. Bylo jí pět let. Ráda si s nimi hrála. Oba si ochotně oblékli máminy korále a šaty jen, aby jí mohli dělat společnost. Jako děti spolu trávili spolu hodně času. Neudělali bez sebe ani krok.
Když se stali staršími tak se to změnilo. Nejdříve to nechápala. Kluci přestávali být večer doma a už jí nečetli pohádky. Nikdo si s ní nehrál. Jediný, kdo s ní byl doma, byla maminka. Sedávala hodiny u okna a čekala až se kluci vrátí ze školy, jako to bylo vždycky. Rostla a rostla. Postupem času jí docházelo, že už to nikdy nebude jako dřív. Už nikdy ji bratři nemůžou vzít sebou ven. Musela se pořád schovávat. Kolem jejich domů neustále stáli novináři a křičící holky. Byla na to všechno naštvaná. Její bratři dosáhli obrovského úspěchu a proto ona teď musela trpět. Nesměla se s nimi vídat. Proto se teď museli stěhovat z jejich domu, aby měli klid.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
90.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 0 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 0.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 5 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
|
| © 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
|
