obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."
Ludovico Ariosto
obr
obr počet přístupů: 2915350 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39475 příspěvků, 5737 autorů a 390249 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Buď fit! ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky od domácího krbu
 autor Vlaďka publikováno: 01.12.2006, 2:00  
Další z Povídek od domácího krbu...Tentokrát o tom, jak jsme chtěli být fyzicky krásní a zdatní:o)))
 

Tak jsme včera shlédli nový reklamní leták a jako oběti moderního způsobu života nastartovali fáro a vyrazili za nákupy. Cíl byl jasný – chrám konzumentů, Mekka civilizace a výhra pohodlí nad pravými hodnotami – nákupní centrum Globus. Super nabídka – posilovací lavice za pouhých tisíc dvě stě káčé. (Zasunout každý den nohy pod ústřední topení a dělat primitivně, na karimatce a bez technické podpory zkracovačky, není nic pro moderního člověka jednadvacátého století. Navíc, když s prvními mrazy začneme topit, není to už vůbec to pravé ořechové.)

„Tak už se těším, že budu mít břicho jako buchtu,“ prohlásila jsem nadšeně.
Můj muž na mě nevěřícně kouknul a s chlípným zábleskem v oku pravil:
„Miláčku, řekl bych, že ta je úplně v pořádku. Neměla jsi na mysli vánočku?“
No jo. Tak jsem si zase naběhla. Vánočka má ty pravidelné krásné boule, připomínající pevné, dokonale vyrýsované břišní svalstvo. Buchtička je úplně jinde. (A takové břicho bych teda, mezi námi, mít nechtěla.)

Můj první vědomý pokus o aktivní pohyb, (kromě sportovní gymnastiky a hodin tělocviku), jsem zaznamenala někdy v sedmé třídě, kdy jsme se rozhodli, s mým otcem, utužit tělo během. Po zhruba jednom kilometru po polních cestách a alejích jsem za sebou uslyšela zvuk kola. Jako správná panikářka jsem odskočila doleva. Nestačilo mi to, takže hned nato i doprava. A ubohý cyklista skončil v kopřivách. Já se válela na zemi se vkusným vzorečkem pneumatiky na zádech a odřenými dlaněmi, koleny a kotníkem a můj náhle rudě vidící otec, držel nebohého mladého muže pod krkem a napřahoval pěst. (Mám podobné reakce, když mi někdo šáhne na dítě.) V poslední vteřině jsem onoho chlapce zachránila před horšími následky výkřikem:
„Tati, ne! Já jsem mu tam vběhla!“
A tak, kromě mě, tuto nehodu odnesl můj, tehdy sedmiletý, bratr Jirka. Když mi totiž táta čistil rány peroxidem a já zatínala zuby a potlačovala vzlyky, stál přede mnou a neprozřetelně se mi posmíval. Čili otcova ruka ten den přece jenom našla svůj cíl.

Nápad zajet si v neděli na nákupy jsme samozřejmě neměli jen my sami, ale tisíce dalších zoufalců se svou vlastní vidinou toho jediného, kvalitního, nejlevnějšího a nejlepšího lega, kola, případně snowboardu. (Lidi, co se dělalo o nedělích před dvaceti lety v polovině deštivého listopadu, když ještě žádné supermarkety nebyly? Hrát denně žolíky nebo kostky přece nemůže pořád bavit. Hm, možná mě napadá co. Proto teď ta populační krize – naprostý nedostatek novorozených dětí. Dnes se místo TOHO jezdí nakupovat.)

Taky se vám stává, že jedete jen tak nalehko pro mlíko a koupíte obývací stěnu? Ano, my jsme měli právě tento den.

„Zlato a co kdybychom se mrkli, jestli tu není nějaký pěkný lustr do obýváku?“ (Ten jsme nakupovali už tři roky, ale zatím marně.)
„No, já jsem pro. Už se na tu hrůzu nemůžu koukat,“ prohlásil manžel.
Celý obývák máme nový, krásně vzdušný, jen smrková knihovna, smrkový televizní stolek, smrkový konferák a smrková skříňka na alba. Dubové, sedmdesát let staré parkety a sedačka v barvě medu. Světlo, vzduch, prostor. Po stěnách Monet v pastelových rámečcích (bohužel ne originály), kytky v květináčích v jemných pastelových barvách… a do toho černobílý příšerný lustr.

Jestli dovolíte, u naší sedačky bych se pozdržela trochu déle. Nebudete litovat. Kupovali jsme ji velmi svérázně. Přijeli jsme do Sconta a už z dálky viděli tu JEDINOU pravou. Ani jsme se neobtěžovali ji přeměřit, objednali jsme ji a čekali na dodání. Jelikož to byl atyp, bylo čekání dlouhé (asi dva měsíce). Už v jeho průběhu se mi vtírala nejasná myšlenka, zda se do našeho - dvacet čtverečních metrů velkého - obýváku bude velikostně hodit. Jak jsem záhy zjistila, byla víc než oprávněná.

Když nám pět přepečlivě zabalených dílů vynesli dva statní stěhováci do obýváku, přestalo do něj proudit světlo. Ocitla jsem se v šeru, ve kterém jsem jednotlivé kusy vybalovala a snažila se je pospojovat. Byl to problém, jelikož jejich objem převyšoval objem obývacího pokoje. Navíc, přestože jsem žena zdatná, zocelená domácností, zaměstnáním, dvěma dětmi i fitcentrem, Ota Zaremba nejsem. Manžel byl na služební cestě, takže pomoc v nedohlednu.
Konečně se mi to po dvou hodinách úmorného vzpěračského tréninku povedlo. Rohovou sedačku jsem umístila - ráda bych řekla, že do rohu pokoje, ale to bych lhala. Prostě jen umístila. Výškově zasahovala do poloviny oken, takže i za slunečného dne jsem ve tmě nerozeznávala poličky na stěnách. V letištní hale o rozloze tři hektary by byla tak akorát. Vyrazila jsem jenom krátké a šokované:
„Umphf!“

„Miláčku, tak co sedačka? Už ji přivezli?“ Uslyšela jsem natěšený hlas svého muže, když jsem zvedla zvonící mobil.
„Jo, zlato. Přivezli.“ Odvětila jsem, popadajíce dech.
„A co? Jaká je?“
Obrovská!!! Chtělo se mi zařvat.
„Je moc pěkná…jen mi připadá…trochu velká.“ Opatrně. Jenom opatrně. Je teď na dálnici, jede asi zrovna sto padesát za hodinu, ať to v šoku do něčeho nenapere.

Když manžel o dvě hodiny později dorazil domů, vyběhl rychlostí Zátopka v Helsinkách, blahé paměti, schody a stanul tváří v tvář naší nové sedačce. Vyrazil jen krátké a vše říkající:
„Umphf!!!“

A pak jsme tam seděli, koukali a přesvědčovali se, že není TAK velká, že je jenom TROCHU větší než ta předchozí a že jde jenom o zvyk. Řekli jsme si, že ráno moudřejší večera a jestli se nám bude i pak zdát velká, zkusíme ji vrátit a objednat novou.

A pak už bylo vše jasné. I ráno začalo šokovaným: „Umphf!“ a nebylo co řešit. Jen pan Švestka, zaměstnanec Sconta - dej mu bože kupu peněz, zaslouží si je - nevěřil svým uším, když slyšel naši pokornou prosbu. A divil se hodně, protože jsme mu ještě před pár dny, po sedmi týdnech čekání na sedačku, telefonicky vyhrožovali vším možným a požadovali slevu z prodlení.
„Prosím?! Vy ji chcete vrátit?!“
„Ano.“ Co taky k tomu ještě říct, že?
Nastala půlminutová pauza. Dovedu si představit, co onomu pánovi asi všechno běželo hlavou. Možná si říkal, že si měl vybrat nějaké jiné, lehčí povolání jako rubání uhlí nebo celodenní roznášení pytlů brambor na zádech. Myslím, že ani jedna myšlenka nebyla ve vztahu k nám pozitivní. Mohl si nás vychutnat, mohl být na koni, mohl nám předhodit naše připomínky. Zachoval se však jako kádr.
„Tak s ní přijeďte.“
A tak jsme si vybrali další a celkem po čtyřech měsících čekání a sedění před televizí na zemi měli tu SPRÁVNOU, velikostně odpovídající. Teď už kupujeme nábytek jenom s metrem v ruce.

Takže do našeho dokonalého obýváku chyběl už jen lustr. Měli jsme štěstí a narazili na ten PRAVÝ.

Po návratu domů jsme jej hned zavěsili a byl prostě PERFEKTNÍ. Usedli jsme na naši skvělou sedačku a kochali se dokonalým sladěním všech propriet v pokoji, pocitem útulna a klidného hřejivého domova. Lustr byl prostě tou poslední třešničkou na dortu. D-O-K-O-N-A-L-É.

Dokonce i onu břicho-posilující lavici jsme si pořídili. Je výborná. Vánočku budu mít do tří týdnů. Všichni se střídáme v posilování a zanedlouho okouzlíme okolí svou fyzickou zdatností. Jen jsme zase nevychytali jednu drobnost. Nerozmysleli jsme si předem, tak říkajíc, kam s ní? Jediné volné místo je uprostřed obýváku. Tak teď sedíme a koukáme na to kovové monstrum vkusně ustavené mezi smrkem, dubem a Monetem.
No co? Nikdo není dokonalý, že?


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 41 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 sirraell 23.08.2007, 16:20:08 Odpovědět 
   Taky bych to rozdelila na dve - jedna o lustru a jedna o sedacce, ale jiank jako vzdy D-O-K-O-N-A-L-E
 ze dne 23.08.2007, 16:44:41  
   Vlaďka: Já to už překopala, takže je to v orginále čitelnější:o)
 Yfča 04.12.2006, 9:10:47 Odpovědět 
   Bezvadná oddychovka. :o)
 ze dne 04.12.2006, 10:28:07  
   Vlaďka: Ano, k tomuto účelu to slouží. :o)))
 Snáporaz 01.12.2006, 20:03:57 Odpovědět 
   Po přečtení tvé věci jsem si musel slíbit, že se zdržím jakéhokoliv komentáře týkajícího se posouzení hodnoty. Referuješ a to je v pořádku.
 ze dne 04.12.2006, 8:15:55  
   Vlaďka: Taková šlechetnost...díky :o)))
 Albireo 01.12.2006, 15:00:26 Odpovědět 
   Vlaďka je holt známka dobré kvality. Umphf!
 ze dne 04.12.2006, 8:16:32  
   Vlaďka: :o))) Díky, Albi.
 Vlaďka 01.12.2006, 12:54:43 Odpovědět 
   Díky moc. To mě těší:o)))
 amazonit 01.12.2006, 12:23:50 Odpovědět 
   no a mně se to líbí..úplně jsem se v tom našla..teda naši rodinku, takže jsem se pobavila:o))
 čuk 01.12.2006, 8:16:30 Odpovědět 
   Milé, vtipné. MOžná že by bylo lepší rozdělit na dvě části a každou propracovat do ještě větší absurdnosti a vypointovat.
Pro můj divoký vkus se to zdá být až příliš normální a o chloupek víc žoviální, mám rád větší třeštidla.
 ze dne 01.12.2006, 8:21:47  
   Vlaďka: Díky Čuku. Ano moje Povídky od domácího krbu jsou příliš normální. Ty pošahané mám v Pohádkových Fantasmagoriích:o))) Ohledně těch úprav popřemýšlím. Pořád na nich dělám a podněty od čtenářů mi dost pomáhají.
 Kev 01.12.2006, 2:00:26 Odpovědět 
   Standartní Vlaďčin počin - mile vtipné, plynulé. Porovnám-li ho ale s jinými jejími věcmi, má i lepší, proto - 1.5
 ze dne 01.12.2006, 8:20:20  
   Vlaďka: Fakt se nevyplatí být géniem...:o))) Díky:o)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Neocortext8
kilgoretraut
Arhantha
An!tta
obr
obr obr obr
obr

Pinochio II.
6thSun
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr