» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo žije z naděje, zemře hlady."

Walter Benjamin

počet přístupů: 2915661

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39760 příspěvků, 5802 autorů a 392280 komentářů :: on-line: 1 ::

:: Výstřižek z deníku VIII: ::

Verity von Leatri	publikováno: 09.11.2012, 12:25

Izabella


	Se špinavým obvazem jsem se odplížila do toho nejtemnějšího kouta. Jen abych se dostala z jejího dosahu. Tohle bylo nesnesitelné. Proč mi to dělala? Ničím jsem se neprovinila. Nikdy jsem jí nic neudělala. Rány pálily a já se snažila na to nemyslet. Ale nešlo to. Bolest byla tak ostrá. Při představě kolik jsem už musela ztratit krve se mi udělalo špatně. Moc bych si přála se vykoupat. Chtěla jsem být zase s bratry na pláži v Karibiku, jako o našich posledních prázdninách. Nechápu, proč mě tak nenávidí. Nikdy jsem jí nic neudělala. Snažila jsem se být jí kamarádkou a ulehčovat jí život vedle mého brášky. Přesně tak jak jsme si to slíbili. Ale ona naši lásku nikdy nepochopila. Nechápala jak se můžeme mít tak moc rádi s bratry a jak bráška může milovat ji. Ano, měla jsem se svým bratrem vždycky dobrý vztah s oběma bratry. Nevím, proč pro ní byl takový problém překousnout naší sourozeneckou lásku. Pche, sourozenecká láska. Dávno už to tak nebylo a ona to moc dobře věděla. Věděla všechno. Nechápu jak se to dozvěděla. Věděla jsem to akorát já a bratři a ty by mě nikdy nepodvedli. Určitě ne. Nikdy by to nikomu neřekli. Znamenalo by to problémy pro nás pro všechny. Palčivá bolest v ranách mě přiměla se soustředit zase na realitu. Musela jsem si je co nejrychleji obvázat jinak bych určitě vykrvácela nebo se mi tam při nejmenším dostane určitě nějaké infekce. Namotala jsem obvaz na místa, kde krvácela nejvíce. V duchu jsem sama sebe proklínala. Kolikrát mi bráška říkal, že bych měla mít aspoň jednoho bodygárda, ale já jsem pořád odmítala. Přece si na mě nikdo netroufne, říkávala jsem si. Teď mě tak napadá jestli bráška věděl o tom jakého hada si hřeje na prsou. To druhý bratr ji prokoukl hned. Odhadl ji dobře. Věděl, že není dobrá. Myslela jsem si, že už se stal paranoidní, ale on měl pravdu. Jako vždycky. Když se o mě dozvěděla, nebyla vůbec překvapená ba naopak se mnou hned snažila skamarádit a začali jsme spolu vycházet naoko se stala mojí nejlepší kamarádkou, ale já dobře věděla, že mě do morku kostí nenávidí. Už tenkrát to měl vidět, když ho přinutila aby místo toho aby se mnou slavil moje narozeniny, jako každý rok, jel s ní nutně koupit postýlku, když ještě měla skoro půl roku do porodu, ale nutně to muselo být na moje narozeniny. Ten den jsme se úplně poprvé s bráškou pohádali. Bylo to strašné a od té doby jsme spolu nemluvili. Kdykoliv jsme se doma potkali vrhali jsme na sebe jen nenávistné pohledy. Naše vzájemná láska se vytratila. Zmizela tak najednou jako se objevila. Zatřásla jsem hlavou a byla jsem zase zpátky ve sklepě. Natáhla jsem se pro poslední zbytek vody, co stál na zemi vedle odporné matrace na které jsem musela spát. Už jsem věděla proč mě tady drží. Konečně jsem to pochopila. Dávala mi za vinu smrt bráškova dítěte. Jako bych za to mohla. Byla jsem tisíce kilometrů daleko, když se to stalo. Byla to pomsta pro mojí rodinu za to, že brášku vůbec někdy potkala. Mamka ji neměla ráda a když začala brášku týrat byla první, kdo se proti ní postavil a řekl jí, že ztráta dítěte jí nedává právo se takhle chovat. Proto mě unesla. Chtěla, aby mamka poznala jaké je to ztratit dítě. Dokážu si představit jakou cítila bolest. Chápu její strach i obavy. Ale za konec vztahu s mým bratrem si mohla sama. Neměla ho týrat. Chtěla vidět brášky trpět, že nedokázali splnit svojí přísahu. Bráška jí jednou řekl, že složili pokrevní přísahu v den, kdy jsem se narodila, aby mě ochránili od všeho špatného. V neposlední řadě věděla o tajemství naší rodiny. O tom, co je mezi námi. O tajemství našeho vztahu. Věděla o mém tajemství. O mém miminku, které se za půl roku narodí. O dítěti, které by nemělo existovat. O miminku se kterým si plánovala vrátit se k mému bratrovi a žít s ním spokojený rodinný život s mým dítětem. Věděla přesně, kdo je jeho otec. Znala moje největší tajemství. Najednou jsem si uvědomila, že už mi zbývá půl roku života. Můj život je spojený s mým dítětem. Až se narodí já zemřu. Ona mě zabije. Určitě....


celkové hodnocení autora: 90.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 0		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 0.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 1		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 4		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	09.11.2012, 12:24:06

Zdravím. Tato část leží nejen v určité psychologické rovině (nakonec celé zápisky se točí kolem života, jeho prožívání (mnohdy i přežívání) a toho, jak působí osudové události na naše hrdiny (a kupříkladu i mění jejich osobnosti). Zdá se mi, že se text pomalu mění v horor (v pravém slova smyslu a to se vším, co k tomu patří, včetně obav z nejisté budoucnosti a nelidského zacházení). Uvidíme v dalším díle. Všiml jsem si nějaké té chybějící čárky v souvětích a jedné chybky v psaní ni/ní (je dobré si dosadit za podmět, o kterém píšeš slůvka TU - pro krátké a TÉ pro dlouhé "i"), např.: -- Nevím, proč pro ní byl takový problém překousnout naší sourozeneckou lásku. -- pro ni (pro TU dívku - ženu, nemýlím-li se) Hezký den a psaní zdar. P.S. Co se čárek v souvětích týče, zkus si spočítat slovesa, nebo se zamyslet nad stavbou vět (viz věty hlavní, vedlejší či vložené, apod., před jakými spojkami se čárky píší, nebo naopak nepíší), chce to oprášit si gramatiku. Také jsi dřímala v hodinách ČJ? Ať se daří. ;-)