» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Znovu milovat znamená, že se srdce vysmívá rozumu."

Théodore de Banville

počet přístupů: 2141760

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 7 ::

:: Sny: Přízraky minulosti ::

Kyako	publikováno: 23.11.2006, 23:26


	Na kraji lesa stojí krásná světlovlasá dívka, sotva osmnáctiletá. Záplava jemných vlasů jí vlaje ve větru na všechny strany. Po tváři jí ztéká veliká slza. Stojí nehnutě hledí přímo před sebe. Náhle a nečekaně se zhroutí na zem a všechno se rozplyne v bílé mlze... Před hradbami města stojí osamělý chlapec. Pláče. Otočí se a klopýtá pryč. Otřásaný tichými vzlyky směřuje na východ, k moři... Uvnitř veliké katedrály hrají smuteční písně. Malý tmavovlasý chlapec upírá uplakané oči do tváře mužo ležícímu na světlém plátně na ebenovém stolci. Muž má zavřené oči a smířený, velice klidný výraz. Jeho černé protkané stříbrem zdobí jednoduchý zlatý kroužek. Chlapec mu přiloží dlaň na čelo a něco zašeptá. V ruce pevně svírá šňůrku s měděným pozlaceným písmenem S. Pak poodstoupí. Po tvářích mu znovu ztékají slzy. Za znění smutných varhanů odnesou tělo Krále Severu ven z katedrály. Průvod ho doprovází. Chlapec klesne před oltářem na kolena a sepne ruce v tiché modlitbičce... Za stromy se objeví zářivě bílý jednorožec. Ve sněhu není téměř vidět, ale oči chlapce – sotva čtrnáctiletého – jsou bystré a zachytí každý pohyb. Pevně sevře konec provazové smyčky a když se zvíře přiblíží, hodí. Smyčka se ovine kolem jednorožcova krku a chlapec ji pevně přiváže ke kmenu stromu. Opatrně se ke zvířeti blíží a upírá zrak do jeho velikých zlatých očí. Jednorožec se uklidní. Přestane házat hlavou. Nechá se jeho pohledem vést. Chlapec k němu vztáhne ruku a nechá prsty, aby přejížděli po hladké srsti. Koutky úst se mu pohnou v náznaku krátkého úsměvu. Zvíře mu dovolí vyšvihnout se mu na hřbet. Chlapec ho odváže od kmene stromu a uhánějí spolu pryč, daleko... Na obzoru stojí krásný bělostný jednorožec. Je sám. Hledí do tváře šestnáctiletému chlapci připoutanému silným provazem ke stromu. Chlapec má na tváři krvavý šrám. Do obličeje mu spadají tmavé vlasy. Jednorožec vykročí směrem k němu. Chlapec trhaně zakroutí hlavou a ve tváři se mu zrcadlí úzkost. Zvíře nezastavuje, kráčí plynule a lehce. Zpoza stromu zasviští šíp. Chlapec zoufale zaječí a po tvářích mu kanou slzy. Jednorožec s šípem v hrudi zakolísá, klopýtne, ale neupadne. Napřímí se a hrdě kráčí dál. Před chlapcem se zastaví a dotkne se čumákem jeho čela. Pak skloní hlavu a chlapec ho políbí. Zvíře klesne na kolena předních nohou a z posledních sil přetne rohem provazy poutající chlapce ke stromu. Nato se bezvládně zhroutí. Chlapec padne na kolena a v hlasitých vzlycích zaboří hlavu do jednorožcovy hřívy. Potom se s zoufalým křikem a k smrti rozzuřen vrhne na nepřátele, kteří kolem něho uzavřeli kruh, a všichni padnou pod jeho mečem svištícím vzduchem a přinášející smrt. Nikdo nešťastnému chlapci neodolal. Poslední bojovník utíká, ale i jeho zasáhne tvrdá čepel potřísněna krví. Chlapec svého milovaného jednorožce pohřbí a na jeho místě vztyčí kříž. V celé pustině je sám. Úplně sám...


celkové hodnocení autora: 95.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.5		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 38		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	26.09.2007, 12:06:52

No, ano! Příběh vypadá jako "filmový scénář", než povídka, celek mi připadá takový ubrečený a trochu zmatený. Kdo je kdo? Chybí rozlišení hrdinů (jde stále o téhož chlapce, nebo je jich více?) a dílko by si určitě zasloužilo trochu rozvést (zapracovat více na příběhu a také na nějaké té přímé řeči). Prostě a jasně, není to ono (netvrdím, že dílko nemá svůj vlastní náboj, ale jde pouze o jakýsi soubor myšlenek a střípků děje, jejichž existence je mi poněkud neznámá)... Dám za Dvě!

Rodmister	29.11.2006, 11:50:58

Bohužel musím souhlasit s Havranem... více bych to rozšířil a možná také přidal přímou řeč... :)


ze dne 02.12.2006, 21:17:45
Havran: "Bohužel musím souhlasit s Havranem ..." To už jsem se stal tak neoblíbeným, že je to hrozný přečin, se mnou souhlasit??? :-D


ze dne 29.11.2006, 20:20:09
Kyako: To, že tam není přímá řeč, bylo předem promyšlené. Ale... zase, jde o to, že jsem to vytrhla z kontextu, takže jako k samostatnému celku jsou všechny připomínky samozřejmě jasné, ale bráno jako kus knížky by to možná bylo jinak. Říkala jsem: moje chyba, měla jsem použít hlavu, než jsem to sem poslala. ;-)

Nancy Lottinger	24.11.2006, 18:28:07

Sice je to opravdu narychlo napsané a na některých částech by to chtělo zapracovat, nemůžu si ale pomoct, něco mě v tom velmi zaujalo. Takže dávám 1


ze dne 25.11.2006, 18:27:50
Kyako: Díky moc. :-)

Havran	23.11.2006, 23:40:20

Celé je to hodně zmatené, navíc styl vyprávění je poměrně nepohodlný, docela se podobá scénáři, jen materiálu je to na pár záběrů ... Zcela pravděpodobně jsem nepochopil, ba ani nenalezl, příběh a myšlenku ... Konec mi přišel opravdu moc narychlo splácaný a mnohem horší, než by si zasloužil ... Gramaticky to není vůbec špatné, snad jen pár interpunkcí a překlepů, ale to je zanedbatelné ... Chtěl bych ale upozornit na "Chlapec ... chlapec ... chlapec", v celém kratičkém příběhu je třináctkrát ...


ze dne 24.11.2006, 13:42:07
Kyako: Já uznávám, že asi nebyl nejvhodnější tah to sem dávat, protože to je opravdu vytržené z kontextu. Jsou to sny postavy z knížky, na níž pracuju. Nevím, jak mě napadlo to tu publikovat. když to je vlastně prostředek, ale chybama se člověk učí. Samozřejmě to svou myšlenku má, ale samo o sobě to opravdu vypadá poněkud zmateně. Já to posoudit nemůžu, protože znám do detailů celý život té postavy, které se to zdálo. Moje chyba, měla jsem u toho víc přemýšlet...