obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39393 příspěvků, 5729 autorů a 389829 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: V krčmě ::

Příspěvek je součásti workshopu: Mravenec
 autor Jarda publikováno: 26.11.2012, 0:04  
Jedno odpoledne v mravenčí krčmě.

Troufám si. Vím. Nejde mi o umístění. Zalíbilo se mi téma a potěší mne, jestli se najde někdo (pochopitelně mimo škodolibých šotků) koho to pobaví.
 

„Zdravíme ve spolek, pane hostinský!“ prudce se rozrazily vstupní lítací dveře a tři ruce postupně pověsily tři žluté přilby na věšák nad stolem pro štamgasty.

„Nazdárek pánové! Copak že dnes tak brzo? Skončili ste v práci dřív?“ odpověděl hostinský a navyklými pohyby roztočil tři piva. „Tak copak to bude? Jako vždy?“

„Jasně jako vždycky, jako byste nás neznal. Po dobře odvedené práci vždy dobře natočené pivečko,“ odpověděl nejstarší z nich. Otřel si tykadla o děravý rukáv špinavých montérek a vybídl ostatní, aby si sedli ke stolu. Vzal ze stojánku tři papírové pivní tácky. Z každého silnými kusadly ulomil kousek, rozžvýkal ho a vyplivl na zem. „Pěkně hnusný, smrdí po starém pivu. Už by se měli vyměnit,“ zkroutil tvář a mrsknul s nimi do kouta. Jak dořekl, hned přicupital hostinský a položil na stůl fungl nové tácky a čerstvě natočený pivní mok s bílou čepicí.

„Copak, že ste tu tak brzo. Dnes už se na stavbě nemaká?“ zopakoval svou otázku a otřepal utěrkou stůl. Zkoumavým pohledem přejel po lokále, aby se ujistil, že nikdo další nepřišel.

Pivnice to byla malá. Jídlo se tu nepodávalo. Kdyby snad přeci někdo dostal hlad, mohl si k zakousnutí koupit brambůrky nebo oříšky. Otevíralo se až odpoledne. Jako první přicházeli zedníci ze stavby, kteří tu poseděli, dali si po práci pár piv a před večerem se rozešli do svých domovů. Tak jako v každé hospodě se tu přetřásá politika, sport, vojna a dojde i na rodinné vztahy místních obyvatel. Každý večer by se tu mohl od stolu řídit svět. Vybavení tu bylo prosté. Pět dřevěných stolů, výčepní pult s pípou a za ním lednice s chlazenou kořalkou. Podlaha se nestírala, protože byla z udusané hlíny poházená slámou. Naproti hlavním dveřím se vcházelo do krátké chodbičky se šipkou s vybledlými písmeny WC. Kdo do ní vstoupil, bouchl ho do nosu nepříjemný zápach moči a chloraminu. Bylo tu vše čím má mít klasická pivnice až na jedno. Co by tu nikdo nenašel, jsou popelníky. Nikdo by je stejně nepoužíval. Mravenci totiž nekouří, protože by to bylo pro celé mraveniště nebezpečný.

„Copak nevíte, že je zítra mimořádný svátek? Mistr to po obědě zapích a tak sme to zabalili taky. Přece nebudeme hlupáci. Když může on, můžeme i my. Práce neuteče,“ zavrzal nejstarší zadečkem a jazykem si olízl kusadla. Pak uchopil přidělený půllitr a naráz jedním dechem sfoukl přebytečnou pěnu nejmladšímu z nich do tváře. „Tak zelenáči, nebudeme čekat, až nám zteplá!“ zvolal a pozvednutím piva do výšky naznačil ostatním přiťuknutí.

Ti na sebe nenechali čekat, udělali to samé a společně zvolali: „Na zdraví naší nové královny!“

„No jó! Já zapomněl!“ ťuknul si na čelo hostinský. „Zítra je královská svatba. To se musíme jít podívat na průvod, než vyletí.“

„K tomu se obyčejnej mravenec asi jen tak nedostane. Hlavní třídu, po které budou královští projíždět, už od včerejška hlídaj speciální jednotky policajtů. Na každém rohu stojí s velkejma kusadlama gorila, očima koulí na všechny strany. Přes neprůstřelnou vestu, jí za opaskem visí obušek s granáty naplněnými kyselinou,“ podotkl nejmladší z nich a tykadly zkoumal na stole neutřený flek po ovocném vínu. Příjemně mu zavoněl a tak ho olízal do sucha.

„Fuj! Ty si pěkný prase. Nedělej ostudu!“ sykl na něj věkově prostřední.

„Taková sláva se nevidí každej den a většina z nás za celý život její výsost už nespatří. Po svatební cestě zaleze do své komnaty, ztloustne a navždy zůstane uvězněna v přepychu. Je tak tlustá, že žádnou chodbičkou neproleze. Ani brvou nemusí hnout. Jen se válí, jí a klade vajíčka. O všechno se starají její komorníci. Na takovou práci se berou jen ti, co projdou konkurzem,“ vyšpulil na ně pupek hostinský. Vytřepal utěrku na zem a v pase si ji pověsil za kalhoty.

„To procházejí konkursem? Prosím vás, nepřehánějte. Kdo by se o takovou práci zajímal. Copak nevidíte, jak to mladej žere? Kdo by o takovou práci stál?“ protáhl se prostřední a tykadlem ťuknul do brady nejmladšímu a přivřel mu udivenou pusu.

„Náhodou, taková práce… Co se ti na ní nezdá?“ osopil se na něj nejmladší, zelenáč.

„Donášet jen jídlo, odebírat nakladená vajíčka a vynášet plný nočník. Co je to za práci? Na to je potřeba konkurz? To by mne docela zajímalo, čím v konkurzu musí projít? To jako každý dostane do ruky plnou mísu vajíček nebo výkalů mšic a vyhraje ten, kdo je donese nejdál,“ smál se mu do tváře prostřední. „Tam není potřeba tak šikovných jako u nás v práci. Stačí, když vybereš do stropu nalomenej trám z jehličí, on zatížení neudrží a zavalí se komůrka s vajíčky nebo stáj plná mšic. …a neštěstí je hnedka. Tam je potřeba šikovnost. Přeci každej trouba dokáže vyklopit nočník do záchoda, pak vypláchnout a vytřít do sucha. Ale stavět to je kumšt.“

„No, ale to je obsluhování královny. To není ledasjaká práce. To přeci není obyčejnej nočník, který já vynesu. To je k-r-á--o-v-s-k-e-j nočník!“ zvolal nejmladší.

„Královskej nekrálovskej, jsou to sračky jako každý jiný. Nebo si myslíš, že královna nemá hovna, ale buchtčky se šodó? Hele ty o tom nějak básníš. To je podezřeklý. Snad ses do toho konkurzu taky nepřihlásil?“ zeptal se nejstarší.

„No a co! Třeba se tam dostanu!“ Mladej zrudnul a stáhl tykadla k sobě, aby tím starého nedráždil.

„Ty ses přihlásil do konkurzu ke královně? Co tam jako budeš dělat?“ podivil se prostřední a upil piva.

„Jo! Přihlásil a vybrali si mě,“ kápl nejmladší božskou a zhluboka se napil až do dna. To aby ostatním dokázal, že je už taky chlap.

„Tak to je gól. Ty, kterej ani nedokáže udržet plnou fanku v ruce, budeš vynášet královskej nočník? Ty, kterej si plete hladítko s kapesním zrcátkem? To si teda vybrali pěkný nemehlo. Jen co je pravda. A kolik za to budeš mít?“ udivil se nejstarší.

„Třikrát víc než mistr na stavbě,“ zvedl pyšně nos nejmladší.

„Ty vole, to kecáš! Jen za vynášení podělanýho nočníku třikrát víc než náš mistr? No to si děláš prdel. Za obyčejný vynášení nočníků? Tak to se vůbec nenadřeš a ještě si přijdeš k takovým prachům.“

„Jo, a o jídlo se taky nebudu muset starat. Co nedojí královna, to si můžem vzít. Někdy je toho tolik, že i na doma nám vystačí.“

„To je pěkně nespravedlivý. Já se z toho picnu. My se starou poctivě makáme, nic nedostanem zadarmo, platíme daně a vše si musíme kupovat. Před týdnem ses vylíhnul a předevčírem přišel k nám. Nestačil ses tu ohřát a už si stihnul ten nočníkovej konkurz? To mi řekni, kdys tam byl? …á už to mám,“ zhoupl se na židli nejstarší a cvrnknul si do čela. „Včera odpoledne. Neříkej, že nemám pravdu. Že ti je špatně, si na nás jen hrál, abys tam mohl jít. Tady prostřednímu tě bylo líto a přimluvil se za tebe u mistra. Ten se nechal ukecat a poslal tě domů. Zůstali jsme v práci dýl a doďáli ji i za tebe. Že se nestydíš zneužít naší dobroty. Seš vychcanej až na půdu a ještě se vytahuješ. Prý se o jídlo nebude muset starat…“rozklepala se nejstaršímu vzteky brada. „Frajírku jeden! Ty si jak ten mladej soused, co se nedávno přistěhoval. Tomu taky poctivá práce smrdí. Chodník nezamete, žvejkačku má furt v kusadlech. Chodí do fitka a od různejch krémů a solárka je černej jak krtek. Nagelovaný vlasy si každou chvíli rovná před zrcadlem a kam vejde, voní to tam jak po nějaký nafintěnýberušce. Jednou ho něco zajede, protože na palici má narvaný sluchátka a stále si pouští muziku.“

Otevřely se dveře a dva rezaví mravenci vešli dovnitř. Rozhlédli se po lokále a jak uviděli, hádající se lesní mravence, zastavili se u výčepnímu pultu. Bylo vidět, že z lesních mají dost nahnáno a věděli, že jsou mnohem slabší a ve rvačce nemají žádnou šanci. Šeptem požádali hostinského o dvě piva s rumem. Ten dobře věděl, že nejstaršího dráždí pouhý pohled na razavce. Obzvlášť, když se rozčílí. V tomto případě by stačil nevhodný rezavý pohyb a skončilo by to pranicí. Posledně, když se nejstarší rval, vznikla z toho taková mela, že mu roztřískali půlku hospody. Než dorazila policie, měl zničené všechny stoly i židle. Zachránil jen pokladnu, se kterou se schoval za výčepní pult. Zem byla pokryta rozlitou kořalkou se střepy z vymlácených oken a rozbitých lahví. Musel si tenkrát půjčit na opravu a nové vybavení. Snažil se je tedy rychle obsloužit, aby jejich přítomnost, zbytečně neprovokovala. Převzal peníze, vrátil nazpět a na pult položil, o co žádali. Rezavci se chopili pití a posadili se do rohu. Něco si potichu špitli a sledovali nejstaršího o čem mluví.

„Co tu chtěj, ti zrzci?“ osopil se na hostinského nejstarší.

„Přišli asi na pivo. Vidím je tu poprvé. Host jako host, hlavně když zaplatí.“ Dostalo se mu odpovědi.

„Host jako host?! Chátra jedna červená?“ vykřikl nejstarší a otočil se na židli směrem k nim. „To jsem stejnej jako oni? Zacvakal kusadly a odplivl si tak, aby to doletělo před jejich stůl. Rezaví se skrčili a nevšímali si toho. Dělali jako by se nic nestalo.

„Váš soused je stejně starej jako on, nemám pravdu? Copak vám zase provedl?“ přišel ke stolu hostinský, sebral prázdné půllitry a snažil se odpoutat pozornost nejstaršího šťouchnutím do ramene: „Co ten váš soused? Co provedl?“

„Ále skoro nic. Taky je to takovej vyčůranej šampónek, jako tenhleten,“ ukazujíc na nejmladšího, „podal si přihlášku mezi vyvolený a vzali ho tam. Takovej nanicovatej frajírek. Tykadla mu neuschly, na zadku skořápku a už je mezi vyvolenejma.“

„Ty jo! Mezi vyvolenejma? To poletí s novou královnou na svatební cestu? A jakou má šanci se k ní dostat? Bude jich hodně?“ zeptal se prostřední.

„Královnu obšťastní asi kopa samečků. Počet záleží na jejich fyzičce. Proto ten mladej tolik cvičí a chodí na solárko. To aby se k ní dostal nejblíž a všimla si ho. Někdy při dlouhém čekání jim začnou padat křídla. Spadnou na zem a všem se nepodaří přijít na řadu. Co je jistý, že každej z nich to zaplatí životem. A kdo náhodou přežije, toho nepustí zpátky do mraveniště. Domů se vrátí královna sama. Oni zůstanou venku, “ řekl hostinský a šel k pípě roztočit další piva.

„To všichni zemřou?“ podivil se nejmladší.

„Všichni, do jednoho!“ potvrdil hostinského slova nejstarší.

„Tak proč chtějí být vyvolení? Copak to nevědí, jak dopadnou?“ vyděsil se nejmladší a otřel si na čele pot.

„Někteří to nevědí. A ti co to vědí, tak tomu stejně nevěří, protože sou zaslepeni sexem,“ řekl nejstarší a pokynul na hostinského, aby si s pivem pospíšil.

„Ta nová královna je jistě krásná…“ zasnil se nejmladší.

„Krásná nekrásná, jde tu o život. Mně stačí, co mám doma. Moje zlatá ženuška. To moje zlatíčko. …a nějaká královna mi může bejt ukradená. Ještě to tak! Abysem měl strach, že si vrznu a přijdu o život. Oslepí všechny silnými feromony a když si sama užije, zakáže je pouštět zpátky. Vždyť je jako ta jedovatá snovačka, co se usídlila ve vykotlaným dubu. Láká milence na vášnivou noc a ráno je posnídá. Potom si nemá stěžovat, že je pořád sama. Ne nadarmo se ji nazvali černou vdovou.“

„A jak pak se teď má vaše paní? Dlouho tu nebyla. Copak, že nechodí mezi nás?“ přinesl jim hostinský další piva a šibalsky mrkl na prostředního. Chtěje tak nadhodit, jak si minulý měsíc nejstaršího odvedla.

„Vy máte ženu? Co dělá?“ zeptal se nejmladší.

„Mám je moc milá. Stará se o mne, zlatíčko moje. Chuděrka starostlivá, každý večer mne vyhlíží, až se vrátím z práce domů. Když přijdu, na stůl večeři přichystá a společné lóže rozestele. Do postýlky zaleze, aby mi ji vyhřála. Přikrejvat se nemusím, to ona sama udělá. A ráno jak vstane, snídani připraví, do práce mne vyprovodí a růžovým šátečkem na cestu mává.“

„To máte moc hodnou ženu. To by vám ji mohl lecjaký mravenec závidět,“ řekl prostřední.

„Jó moc hodnou. Vyprovodí mne a pak sama do roboty jde. Zrovna včera ji byly svěřeny nové dojnice. Dala na radu zkušené sousedky a tentokrát je pase na šťovíku.“

„Dojnice a na šťovíku?“ podivil se nejmladší.

„Jo, dojnice na šťovíku. Copak si nepamatuješ, jak tě jako mladého krmili mlékem?“

„Pamatuju, každý den sme ho dostávali. Musel sem ho hodně pít a zakusovat to houbou, co rostla ze stěny. Dvakrát za den do naší komůrky přišly dvě dělnice s metrem a sledovaly jak rostem. Kdo dostatečně vyrostl, toho odvedly a začal pracovat. A co to má společnýho s tím šťovíkem?“ podivil se mladej.

„Ona je pase na šťovíku. Z toho dávaj nejvíc mlíka. Má jich deset na starost. Vyhlídla si pár kroků za chlévem stonek, na kterým je takovej silnej šťavnatej list. To proto, aby nemusela vyhánět daleko a dlouho ji vydržely. Maj tak víc času a síly na pastvu. To není jen tak lehká práce. Chuděrka moje, co se u toho nadře. Třikrát denně je lechtá na bříšku, aby se rozesmály a mléčnou šťávičku pouštěly. Je šikovná, předevčírem nadojila ze všech nejvíc. Při tom ještě musí hlídat, aby se neobjevila ta sedmitečná potvora a mšice nesežrala. Chuděrka, co ji to stojí sil a pak ještě doma pracuje. To je moc hodná ženuška, andílek je to můj.“

Hostinský nad jeho slovy zakroutil nevěřícně hlavou, ale neřekl nic. Byl rád, že se nejstarší začal rozplývat a zapomněl na dva zrzky, kteří v rohu střídavě ucucávali pivo s rumem. Aby mu podpořil dobrou náladu, šibalsky zastříhal tykadly a potvrdil: „Jo jo, hodnou to ženu máte. Krásně se o vás stará.“

Jako by to přivolal. Z nenadání se rozlétly dveře a do restaurace vtrhla žena s modrým šátkem uvázaným pod bradou. Vyčuhující tykadla si rozčileně začala mnout. Jak ji hostinský spatřil, dostal strach a rychle se vrátil do svého azylu za pípou..

„Có? Ty tu vysedáváš?“ osopila se ta v šátku na nejstaršího, „Já tě hledám, pomocníky za tebou posílám a nikdo domů nepřichází.“

„My máme doma pomocníky? To je mi novina.“ špitl.

„Jo. Sousedka mi říkla, že naši přepadli dva regimenty zrzavejch. Zajali je a kdo si požádá, dostane zadarmo pomocníky do domácnosti. A tak sem si dnes na úřadě o dva řekla. Hned mi je tam dali. Takový dva hubený rezavý chcípáky. Moc síly nemaj, ale ve dvou práci zastanou dobře. Jsou malý a hubený. Nesežerou toho tolik co nějakej svalovec a postel jim stačí jedna dohromady. Pomohli mi dopoledne pást a pak doma uklidit. Když měli hotovo, byla sem s jejich prací spokojená. Dala sem jim pár drobnejch a poslala je pro tebe. No čekám dlouho a nikdo se nevracel. Ani ty a ani oni.“ Založila si ruce v bok a podívala se do rohu na dvě hubené krčící se postavy. „A kohopak to tu máme? No to je teda pěkné nadělení. To jsou pěkná kvítka. Má mi to doma pomáhat a sedí to taky v hospodě. Hybaj! Koukejte se zvedat. Říkala sem, abyste si u výčepu koupili panáčka a hostinskýmu vyřídili, aby mému muži nenalejval. Myslela sem, že vám ukáže, kterej to je a přivedete mi ho domů. Co pak ste s ním nemluvili?“

„Ženuško milá, nerozčiluj se. Prosím tě se nerozčiluj, kvítku medový,“ začal ženu utěšovat nejstarší, „jak přijdu domů večeři připravím, postýlku rozestelu a vyhřeju. Jen se uklidni. Zlatíčko, holubičko moje…“

„Có! Já se nemám rozčilovat? Co to mám doma za nemehlo? Stále je v hospodě a ještě dnes jsem dostala ty dva hovňousky, jenž mi nedokážou dotáhnout muže z knajpy domů. Co jsem si to jen vybrala, to snad nemá žádná ženská.“ Zvedla jednu ruku nad hlavu a zahrozila, pak mrskla pohledem do rohu k rezavým a na svého muže. Prstem ukázala ke dveřím a křikla: „Hybaj!“

Rezaví si v rohu něco špitli, vstali a opatrně prošli kolem k východu. Nejstarší sklopil hlavu, sáhl pro přilbu na věšáku a následoval je. Všichni tři vyšli ven.

Žena nejstaršího si vytáhla šátek z čela a srovnala pod bradou uzel. Sykla na hostinského: „Zaplatit bys chtěl? Nemám, nemáš mi nalejvat muže!“ a se vztyčenou bradou odešla za nimi. Chvilku bylo slyšet její křik a lamentování, ale čím více se od hospody vzdalovali, její hlas slábl, až zcela zanikl.

„Uf! Kdyby měl každej doma takovou saň, tak můžu živnost pověsit na hřebík,“ oddychl si hostinský, pohladil pípu, podíval se na štamgasty, kteří tu zůstali, a natočil jim pivo.


 celkové hodnocení autora: 97.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 24 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 36 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Svetla 22.12.2012, 16:55:49 Odpovědět 
   Ano, ano. Královna byla hodně dobrá! Ta mě bavila. Díky.
 ze dne 22.12.2012, 17:54:20  
   Jarda: Děkuji za komentář a hodnocení Světluško. Potěšilo to. Pěkné vánoce.
 Apolenka 08.12.2012, 17:32:42 Odpovědět 
   Já jsem se tedy pobavila náramně, obzvlášť když šlo o královnu, ale že bych to těm klukům přála, to zas ne.
Líbilo se mi to, Jardo, odhazuji jedničku a přijdu znovu... postav na kafe.
 ze dne 08.12.2012, 19:27:43  
   Jarda: Uf. Jdu pro něj skočit. Já má doma jen zelený čaj. Děkuju. :))
 Cyrano 03.12.2012, 16:19:27 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 28.11.2012, 18:47:16

   Mně taky hodně uniká a to jsem býval na češtinu skoro expert a co jsem si neuměl zdůvodnit pravidly, poznal jsem citem...;o)
 Cyrano 28.11.2012, 18:47:16 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 28.11.2012, 18:24:35

   Není zač! Bleskem jsem všechno projel, je zajímavé, co všechno lze o mravencích napsat...Jo, souhlasím s Lenkou, že i s chybami jsi zahýbal! Já si všiml jen asi jedné chybějící čárky i když se zpravidla věnuji spíše obsahu...;o)
 ze dne 02.12.2012, 9:32:32  
   Jarda: Díky. Co tu píšu, získal jsem nové poznatky o češtině, o kterých jsem neměl ani páru. Chyby budu dělat ale stále. Hodně mi to uniká.
 VanillaSky 28.11.2012, 18:30:49 Odpovědět 
   Chyby neviem, ale text je už dobre členený takže sa dobre číta. Tak ako aj príbeh samotný.
 ze dne 28.11.2012, 18:33:36  
   Jarda: Děkuji Vivien za zastavení na momentík a milý komentík. :)
 Cyrano 28.11.2012, 18:24:35 Odpovědět 
   Pobavilo i poučilo,
prostě čísti to bylo milo.
Být mravencem, hned podumám,
zda vyvoleným býti mám...;o)
 ze dne 28.11.2012, 18:31:05  
   Jarda: Děkuji Mirku, za zastavení s krásnou veršovačkou a hodnocením.
 mylencz 28.11.2012, 10:57:08 Odpovědět 
   Hned je mi jasnější, jak to u mravenců chodí :-), dobrá sonda, dobrý nápad, vypravěč jsi výborný.
Jo, a chválím podstatný úbytek chybek ;-).
 ze dne 28.11.2012, 17:30:24  
   Jarda: Děkuji. Chyb jak máku. No, lepčí nebudu. :)
 čuk 27.11.2012, 14:42:45 Odpovědět 
   Přesun informací o mravencích do hospody je dobrý nápad. Dobře se četlo, pobavilo, trochu víc dějovosti v hospodě by však neuškodilo (třeba i vylepšit pointu). Zase až moc podobné lidem. Hospodské remcání dobře vystiženo.
 ze dne 27.11.2012, 21:14:10  
   Jarda: Děkuji. Máš pravdu. Původní verzi jsem hodně osekal, pro její délku. Těšil jsem se, že tu budeš. Copak ? :)
 Šaňo 27.11.2012, 9:46:06 Odpovědět 
   Tak som si myslel, že mravce nám možu byť vždy len vzorom usilovnosti, usporiadanosti a predovšetkým pracovitosti. A ono to tak nemusí byť celkom pravda, hlavne keď do ich života s poetickým a humorným nadhľadom nahliadne taký všímavý a vieruhodný pozorovateľ akým je spisovateľ Jarda.
PS: Pobavil som sa a zároveň aj niečo viac poučil o mravenčom živote. Ešte, že sa z tej našej ľudskej civilizácie k mravcom aj pivo pivúce dostalo. Inak by to mali na tom ich mravenisku naozaj ťažké.
 ze dne 27.11.2012, 21:17:22  
   Jarda: Děkuji Šaňo. Nepřeháněj! :)
Mravenci nám mohou být příkladem, vše dělají z pudu sebezáchovy. Nedělají to z pudu "vypočítavosti". Ještě jednou děkuji.
 Šíma 26.11.2012, 23:06:54 Odpovědět 
   Mi se zdá, milý Jardo, že povedou mravenci poetičtí! ;-) My povídkáři asi ostrouháme (viz Šíma, Jarda a VanillaSky)... O.O
 ze dne 27.11.2012, 4:37:16  
   Jarda: "PoeťákůM" SE ZdajÍ PovídkY MoC DlouhÉ. NA SaspI JE NěktěřÍ NečtoU. :))
 Ramones 26.11.2012, 21:08:37 Odpovědět 
   for jarda: šoupnout mravence do putiky mi zdá se je prima nápad, neb já putiky velmi rád. nějaký wodborný pitvání neumím a ani nechci. četlo se mi dobře a tudíž sem spokojenej. a du wotevřít pifko. měj se
 ze dne 26.11.2012, 21:13:35  
   Jarda: for Paul: djekuji za hodnocení a zastafení. Taky bych si skočil na jedno, ale dám přednost posteli. Nazdárek Kašpárek.
 Šíma 26.11.2012, 20:40:02 Odpovědět 
   Zdravím.

Jo, hospodský se neptá, hospodský točí, jak mezi lidmi, tak mezi mravenci. Politika jde stranou, stejně tak všechno ostatní (nejen platící zákazník je pán). ;-) Takový střípek "ze života hmyzu" o tom, že být mravencem není vůbec jednoduché, zvláště, má-li jeden ženu jako saň! ;-) Čtivý text, ve kterém hrají (černí i červení) mravenci hlavní roli. Takřka nikdy nemají klidu, pořád něco dělají a staví (občas podnikají i loupeživé výpravy), ale žízeň... žízeň mají stejně jako my lidé! Hezky se četlo. Textík i překvapí, cože tam ti rezaví vůbec dělali! A o tom mlíčňákovi ani nemluvě (sám totiž netuší, do čeho nevědomky spadl). Psaní a mravencům zdar! ;-)
 ze dne 26.11.2012, 21:11:26  
   Šíma: Myslím, že jsi onu "soutěživost" vcelku vystihl. Mi se textík opravdu líbil. ;-)

Nejvíc se mi tito tvorové líbí v seriálu "Včelka Mája"! ;-))) Ano, mají svou královnu, každý tvor má své místo v mraveništi (přestože je každý z nich nahraditelný). Mají své "profese" a "úlohy". Navíc se mi líbí, že v této povídce mají mravenci i své "charaktery", ve skutečné přírodě jen plní předem dané role a žijí pro mraveniště (takže se jejich život zdá být nudný a plný práce). Uff...
 ze dne 26.11.2012, 20:57:20  
   Jarda: Nějak jsem to s těmi rezavými nezvystihl. Společenství mravenců jsou jako lidé. Silnější si i podmaňují slabší. Dělají si z nich otroky. Přepadnou, zabijí královnu, zajatce přivlečou k sobě domů. Který jedinec se nepodvolí, je zabit. Kdo se podvolí, stane se součástí silnějšího společenství. Na velikosti a barvě nezáleží. Musí makat. Za to mu je poskytnuta strava, byt a ochrana. Děkuji za zastavení.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Zrzavci
Křídlatka
Con los Colegas...
Wheelies Devotee
Galfa - část II...
Franzi Moorin
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr