obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915051 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39001 příspěvků, 5685 autorů a 387146 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Wolf ::

 autor kuti publikováno: 25.11.2012, 18:57  
 

Nakonec ztratil Wolf poslední zbytky trpělivosti a začal bít toho muže vší silou do hlavy. Těžký, tvrdý obušek dopadal znovu a znovu a drtil vše, co mu stálo v cestě. Wolf při každé ráně křičel: „Jméno! To jméno! Chci to jméno!“ Za chvíli seděla na židli zrůda bez obličeje, místo očí prázdné, krvavé důlky, nos rozborcený, rty roztrhané, za nimi obnažené dásně se zbytky zurážených zubů. Nejprve strašlivě vyl a skučel, zvuky postupně slábly, nakonec byly slyšet jen rány. Wolf ještě jednou švihl mokrým obuškem a ustal. Předklonil se a prudce dýchal vyčerpáním. Podíval se na hodiny nade dveřmi. Blížila se pátá odpoledne. Přesně v pět ho přijde vystřídat Rausch. Wolf byl mrzutý, chtěl si vychutnat okamžik triumfu, až oznámí Rauschovi, že další výslechy už nebudou nutné. Alespoň co se klíčového jména týče. Chtěl předložit zápis se zprávou, že zatčený se doznal, chtěl osobně oznámit veliteli gestapa, že má jméno organizátora podvratných propagandistických akcí, zaměřených proti Říši. Konec směny a on nemá nic.

Dveře do výslechové místnosti se otevřely a vstoupil Rausch. Zkušeným pohledem ohodnotil Wolfovu práci, na židli zhroucená postava, místo tváře změť obnaženého masa a rozlámaných kůstek, pootevřená ústa plná krve. Bylo jasné, že Wolf muže ubil k smrti. Mohl to riskovat, v cele čekali další tři, byla velká naděje, že jednoho z nich nakonec zlomí.

„Nic?“ řekl Rausch.

„Nic, ani slovo. Svině,“ odpověděl Wolf, aniž na Rausche pohlédl.

„Uvidíme. Přiveďte dalšího!“ zavelel Rausch strážím a začal si vyhrnovat rukávy u košile. Začínala mu směna. Wolf si šel do rohu umýt ruce. Nechtěl si ušpinit civilní oblek od krve. Mrzutá nálada jej neopouštěla. „Zatracený bastard!“ pomyslel si.

„Vlastně jsem po sobě neuklidil, promiň, kamaráde,“ obrátil se náhle na Rausche a očima ukázal na mrtvého.

„Nevadí, nechám ho složit tady ke zdi, ať ten druhý ví, co ho čeká, když nepromluví,“ odpověděl Rausch zkušeně.

Wolf si umyl ruce a sáhl po kabátu. V tu chvíli ucítil v rameni palčivou bolest. Lekl se. Věděl, co to znamená. Kolikrát dnes zdvihl těžký obušek a udeřil do nosu, přes oči, přes ústa…? Stokrát? Dvěstěkrát? Rameno nevydrželo námahu. Pravou ruku nemohl zdvihnout výš, než do vodorovné polohy. „Zatracená práce, ještě tohle,“ pomyslel si Wolf a sňal kabát levou rukou. Už aby byl doma.

Cestou domů koupil olej a dva slanečky. S rybami, zabalenými v novinách a lahví oleje vůbec nevypadal na někoho, kdo před hodinou umlátil spoutaného člověka. Nesl nákup ulicí. Byl to úkol od jeho ženy. Gerda byla dobrá hospodyně a spolehlivá nacistka. Wolf někdy vzpomínal na její vyprávění o tom, jak jí rodiče zpočátku chtěli dát jméno Ruth. Nakonec se rozhodli pro Gerdu a Wolf, když jedné noci zjistil, že má v nenávisti všechny Židy, jim za to rozhodnutí blahořečil. „Jsou různá vnuknutí,“ říkával a myslel nejen na rodiče své ženy, ale také na svého přítele Klugeho, kterému dal jeho otec po dlouhém vybírání jméno Adolf. “To mu našeptala sama prozřetelnost,” jásal často Kluge na adresu svého otce…hlavně od třiatřicátého roku. Dnes pořádal Kluge večírek pro pár přátel. Wolf s manželkou byli pozváni.

Wolf uložil nákup a políbil ženu na přivítanou. Gerda mu pomohla z kabátu a přistavila mu k nohám papuče. Každodenní rituál, když se vracel z úřadu, trochu hladový, ruce čisté. Dnes nebylo prostřeno, večeřet se bude u Klugeho. Chvíli si odpočinul v křesle, přečetl si noviny. Potom se začali chystat. Wolf vzal krabici doutníků a lahev koňaku. Dárek pro Klugeho. Byl vdovec, a tudíž mu nikdo nezakazoval pít a kouřit. Wolf měl jiný život. V práci bez námahy zpřelámal vyslýchanému ruce i nohy, věděl, kam udeřit a jakou silou, doma se však s komickým vzdycháním podvoloval starostlivému hubování své ženy. Šlo jí o jeho zdraví. Vydali se ke Klugemu, šli ulicí, zavěšeni do sebe, dívali se zpříma, byla to německá ulice německého města, všude kolem bylo velké Německo.

Kluge je přivítal osobně, Gerdě políbil ruku a pomohl jí z kabátu. “Ty se obsloužíš sám, že?” prohodil bodře k Wolfovi. Wolf přikývl a svlékl si svrchník. Chtěl jej zavěsit na stěnu, vtom jej opět silně bodlo v pravém rameni. Úplně na to zapomněl. Tvář se mu zkřivila bolestí, ruka poklesla. Zvedl svrchník znovu, tentokrát jen levou rukou a pověsil jej. Nenápadně se rozhlédl, jestli nevzbudil pozornost. Zdálo se, že si nikdo ničeho nevšiml. Kdesi hluboko jej to nepatrně zamrzelo. Bylo by příjemné, kdyby někdo projevil účast s jeho utrpením. Navíc jeho původ byl úctyhodný. Ochrana Říše, hájení německých zájmů, tak nějak by Wolf veřejně pojmenoval mlácení lidí, připoutaných na židli v betonové kobce. Večírek začínal.

Salón byl bohatě osvětlen křišťálovým lustrem, kdosi hrál na klavír nevtíravou melodii, na stole byly připraveny lahve s vínem a koňakem, Wolf přidal svůj dárek, ostatně, většina mužů zde kouřila doutník. Manželé se důstojně zdravili s ostatními hosty, s každým prohodili několik zdvořilostních frází. Skutečná zábava se teprve rozproudí. Potom se objevil Kluge, který předtím někam zmizel. Rychlým krokem přešel ke stolku, na kterém stálo rádio. Zapnul jej, ozvalo se šumění, Kluge točil knoflíkem, z rádia se ozývala změť zvuků, až nakonec zazněl všem důvěrně známý hlas. Vůdce hovoří! Klavír utichl, rovněž cinkot sklenic. Všichni přistoupili blíž a ztichli.

Vůdce hovořil plamenně, jako vždy. Díval se do budoucnosti, předpovídal veliká vítězství, nadvládu, mluvil o velikém Německu, nositeli kultury a pořádku v Evropě, sliboval očištění od židovství, původce všeho zlého, zdůrazňoval, jak je nutné upřít pozornost na Rusko a zaútočit dříve, než Rusko napadne Německo. Tváře posluchačů prozrazovaly napětí a zbožnou úctu. Muži mimoděk přikyvovali, ženy pohybovaly rty, jako by Vůdci napovídaly jeho vlastní slova. Projev skončil a z rádia se ozvalo: “Sieg Heil!” jako obrovský příboj. Začala hrát hudba. Kluge se postavil do pozoru, zdvihl pravou ruku a zvolal: “Sieg Heil!” Ostatní ho okamžitě napodobili, ke stropu se zdvihl les rukou, hlasy burácely.

Wolf bez váhání srazil podpatky a vymrštil pravici k pozdravu. Avšak namožený sval jej ihned potrestal za ten opovážlivý pohyb. Wolf heknul bolestí, ruka mu bezvládně padla podél těla. Bylo to neuctivé a trapné. Všichni zdravili Vůdce, Wolf se nemohl přidat. On, se svou oddaností a loajalitou! Znovu pozdvihl paži k pozdravu, ale nedokázal ji už zdvihnout ani do vodorovné polohy. Sval byl příliš bolestivý. Wolf zatnul zuby, pokoušel se ruku zdvihnout, avšak bolest jej přinutila nechat ji opět klesnout. Byl bezmocný, nedokázal snést ostré bodání v rameni. Mlčel, nehodilo se, aby provolával posvátný pozdrav a neměl přitom pravici vzhůru. Mlčel stejně, jako člověk, kterého dnes umlátil k smrti, ten však mlčel bolesti navzdory…


 celkové hodnocení autora: 99.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 kulička 29.11.2012, 21:19:17 Odpovědět 
   a spolehlivá nacistka... je mi zle z každé manipulace. dobře napsáno.
 maja52 25.11.2012, 23:05:57 Odpovědět 
   Moc dobře jsi to napsal, ráda jsem se začetla. Zdravím tě.
 Jarda 25.11.2012, 19:23:10 Odpovědět 
   Asi tak z posledních pěti povídek se mi tato líbí nejvíc. Ne že by ty ostatní byly špatné, ale přečetl jsem ji jedním dechem. Prima. (Závidím!)
 Šíma 25.11.2012, 18:56:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Dobře napsaný příběh s tématem k zamyšlení (přestože historie hovoří za vše). Jakoby na mne (tak trochu) dýchl i Otakar Batlička! ;-) Čtivý příběh nejen o zmláceném a zuboženém muži kdesi v suterénu Gestapa. Boží mlýny prý melou (tu rychleji a tu pomaleji), ale co semelou, to semelou... Mé druhé já mi nabídlo ještě jedno přísloví: "Nečiň druhým to, co nechceš, aby druzí činili tobě!" a náš "záporný" hrdina také pocítil alespoň část bolesti, kterou v ten den rozdával plnými doušky! Hezký den a psaní zdar.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
Bábovka
(17.12.2018, 23:53)
obr
obr obr obr
obr
The Immortal Rh...
J.U. Ray
Už dost!
Dívka za zrcadlem
Oxygeno Raines
Amarantine
obr
obr obr obr
obr

Střídání
faust
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr