obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Manželství je památka na lásku."
H. Rowland
obr
obr počet přístupů: 2915260 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39340 příspěvků, 5725 autorů a 389582 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Posel smrti V: K. XIV - Pojídači masa 3. ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti V - Milenci a vrazi
 autor Lukaskon publikováno: 26.11.2012, 19:38  
Třetí část čtrnácté kapitoly románu. Cesta našich hrdinů stále pokračuje. Podaří se jim nalézt a porazit další netvory nebo se stanou jejich oběťmi?
 

Po několika hodinách konečně Samuel, Kasumi a Rachel dorazili k cestě. Vedla od vesnice až k útesům Sharp Edge a stejně jako všechny ostatní cesty, byla i tahle promáčená a pokrytá nepříjemným bahnem. Popadané dráty elektrického vedení a spadlý sloup dávaly najevo, že panství je a ještě dlouho bude bez elektřiny. V tomhle počasí to nikdo spravovat nebude, obzvláště když tu jsou mnohem důležitější problémy. Samuel byl připraven vyrazit dál lesem, ale nejprve si potřeboval ujasnit směr. Než to stihl udělat, všichni zaslechli zlověstný dusot kopyt, jež značil blíží se nebezpečí. Jezdec přijížděl tryskem přímo k nim po cestě od vesnice. Jeho temný obrys krytý clonou neustálého deště byl děsivý.
„Pryč!“ vykřikl Samuel a vyběhl okamžitě do lesů. Rachel s Kasumi ho následovaly a doufaly, že Samuel ví, co dělá. Zběsilý úprk před jezdcem byl vyčerpávající. Kasumi se ohlédla za sebe a zahlédla temně rudé záblesky vycházející z očí nemrtvého. Jeho kůň měl vážný problém kličkovat mezi stromy a tak celá skupina získávala náskok. Samuel však věděl, že to nic neznamená a doufal, že stihne dorazit tam, kam míří dříve, než se jezdec dostane na cestu, která vedla přímo k bývalému domu patologa Hermanna – jejich cíli. Jinak zlověstně vyhlížející stavení nyní představovalo úkryt a možnost si odpočinout. Konečně přiběhli až k němu a Samuel okamžitě zabral za kliku na dveřích. Bylo zamčeno.

„Počkej, já to zkusím otevřít,“ nabídla se Kasumi, okamžitě vybrala vhodnou špičatou hvězdici a zastrčila ji do zámku.
„Pospěš si! Už se blíží! Honem!“ ječela Rachel.
„Drž hubu, potřebuju se soustředit!“ obořila se na ni Kasumi. Samuel se rozhlížel kolem po něčem, čím by se daly dveře vyrazit, ale nebylo tu vůbec nic vhodného. Velice rychle prohlédl staré zrezivělé auto, ve kterém však už nebylo skoro nic. Dokonce i sedadla někdo odnesl.
„Nejde mi to,“ volala na ostatní Kasumi.
„Musíme pryč, musíme běžet dál,“ řekla Rachel. Samuel však věděl, že jsou až nebezpečně blízko Deepmirských močálů a obával se dalšího netvora. Zkusil prohlédnout i kontejner na odpadky, jestli tam nenajde něco užitečného, ale byl zamčený. Zrezivělý zámek nevypadal příliš bytelně, takže popadl jeden z kamenů, které ohraničovaly cestu kolem domu, a zámek urazil. Uvnitř nalezl spousty odpadků, ale také něco mnohem lepšího. Nevěřil vlastním očím, když v kontejneru objevil pistoli a brokovnici. Obojí se zdálo být nabité. Samuel nevěděl, že ty zbraně sem kdysi uschoval Adrian a teď neměl ani pomyšlení přemýšlet o tom, kde se tu berou.
„Odstup, Kasumi,“ řekl. Ta se nejprve ohlédla, aby zjistila, o co jde a poté poodešla stranou.
„Nechceš mi vysvětlit, kde jsi to sebral?“ ptala se.
„Na to teď není čas.“ Samuel vypálil na zámek u dveří a poté již snadno otevřel dovnitř. Právě včas, neboť jezdec se blížil. „Dovnitř, Rachel, dělej!“ křikl Samuel. Rachel se ukryla uvnitř domu, který sice nevypadal nijak přívětivě, ale rozhodně to bylo lepší, než jezdec venku. „Kasumi,“ řekl Samuel a hodil jí brokovnici. Poté začal střílet po jezdci, především po jeho koni. „Střílej, Kasumi, střílej a miř na hlavu!“ Samuel vyprázdnil celý zásobník a ukázalo se, že to opravdu k něčemu bylo. Kůň se skácel s bolestivým stenem a jezdec spadl na zem také. „Doraž ho, Kasumi,“ řekl Samuel, který už neměl čím střílet.
„Ne… já nemůžu,“ odvětila Kasumi, která ještě ani nevystřelila a vrátila brokovnici Samuelovi. Ten nějakou dobu nechápal, co to má znamenat, ale poté se vzpamatoval a brokovnici si vzal k sobě. Nemrtvý jezdec už byl na nohou.
„Všichni zemřete!“ řekl vztekle svým hlubokým hlasem. Samuel stál nehybně přede dveřmi do domu a čekal na správný okamžik. Netvor se blížil k němu pomalým krokem. Kasumi měla v rukou dýky Džitte a byla připravená se bránit. Samuel stále vyčkával. „Dnes zemřeš,“ řekl jezdec Samuelovi, který přesně v tu chvíli vystřelil přímo na jeho lebku. Rána mu ji téměř celou urazila a on se pomalým pohybem hroutil k zemi. Samuel přistoupil blíž a vystřelil znovu. Teprve teď světlo v jeho očích naprosto zhaslo. Kasumi mezitím přišla k umírajícímu koni. Přemýšlela, jestli je možné, aby se z toho všeho zase uzdravil a rozhodla se nic neriskovat. Pomocí Džitte mu probodla tepnu a nechala ho vykrvácet. „Tak to bychom měli,“ řekl Samuel a snažil se vyrovnat s tím, co se tu stalo. „Myslím, že si musíme něco vyjasnit, Kasumi.“
„To ano. Také mám něco na srdci.“

Oba zašli dovnitř domu a hledali Rachel. Hned hlavní hala byla plná nejrůznějšího harampádí. Kusy starých hadrů, prázdné police, skleněné nádoby, dokonce počítač, roztrhané knihy, rozlámané židle, stoly a mnoho dalšího. Zdálo se, že tu nikdo nežil už léta.
„Rachel!“ zavolal Samuel, „Rachel, kde jsi!.“
„Už je po všem! Můžeš vylézt,“ přidala se Kasumi ale bylo to zbytečné.
„Podívám se nahoru a ty zatím prohlédni sklep, ano?“
Kasumi kývla na znamení souhlasu a opatrně sestoupala po vlhkých a kluzkých schodech do staré márnice. Byla tu sice tma, ale na pitevním stole uprostřed stála zapálená svíčka. „Rachel, pojď nahoru. Ten jezdec už je minulostí.“
„Kdepak,“ ozvalo se z koutu kousek za Kasumi, „Rachel nikam nepůjde a ty také ne.“ Kasumi se neobtěžovala slovy a místo toho okamžitě sfoukla svíčku. Nechtěla, aby ten člověk viděl, jak se jí v rukou objevily vrhací hvězdice. Bez větších problému by je dokázala hodit na onoho muže i takto poslepu, nejprve ale musí zjistit, kde přesně je Rachel.
„To nebylo moc chytré,“ řekl opět muž a rozsvítil baterku, co měl v ruce. Kasumi byla oslepená náhlým světlem, které ji muž namířil přímo do očí. Sklopila zrak a čekala, co muž udělá.
„Kdo vůbec jsi?“ zeptal se.
„Kdo jsi ty?“
„Já se ptal první ale dobře, dobře. Jsem Matt a ty jsi co?“
„Kde je Rachel?“
„Chtěl jsem vědět, jak se jmenuješ!“
„Ona není tady dole, že ne?“ zeptala se Kasumi, která začínala nabývat přesvědčení, že jsou dole sami. Neslyšela totiž sebemenší zvuky kohokoli dalšího.
„Nevím, kde je jaká Rachel, ale ty jsi v mém domě.“ Kasumi si všimla světla přicházejícího seshora. Poznala, že je to Samuel a přichází dolů se svíčkou v ruce.
„Kasumi? Co se tu děje?“ ptal se.
„Máme tu ne zrovna vítanou společnost,“ odpověděla mu.
Samuel sestoupil až dolů a zahlédl Matta, jak se krčí v koutě. „Kdo jste?!“ ptal se ho. Z Mattových roztřesených rukou vypadla baterka. Kasumi si ji vzala a teprve nyní si oba mohli dobře prohlédnout Matta. Klepal se jako sulc a Samuel poznal, že má zarudlé oči a celý se potí. V jedné ruce křečovitě svíral nenápadný pytlíček s bílým práškem. Samuel mu ho vytrhl z rukou, aby se přesvědčil, jestli je to opravdu to, co si myslel. V tu chvíli však Matt podlehl nečekané agresivitě. Vrhl se na Samuela a srazil ho k zemi.
„To je moje!“ vykřikl. Kasumi odložila baterku a Matta odtáhla stranou. Ten se po ní ohnal pěstí a pokusil se ji strhnout na zem, ale marně. Matt se postavil a vytáhl z kapsy skalpel. Byl malý, ale velice ostrý.
„Máš pět vteřin na to, abys to zase uklidil, jinak tě zabiju,“ řekla chladně Kasumi. Samuel ale dobře věděl, že to Matt neudělá. Normálně by asi Kasumi nechal, ať to s ním vyřídí, ale jeho informace mohly být důležité. Nenápadně vzal baterku a pořádně s ní praštil Matta zezadu do hlavy. Ten se skácel k zemi.
„Ten chlap je úplně našrot. Tohle vypadá na kokain.“ Samuel ukázal Kasumi pytlíček s drogou.
„V těhle věcech se nevyznám ale je mi jasné, že jsem ho měla zabít.“
„Možná ještě budeš mít příležitost. Svážeme ho a až se probere, řekne nám, co ví.“
„To je dobrý nápad. Jenže, kde je Rachel?“
„O ní se neboj. Našel jsem ji nahoře v jednom pokoji. Je hrozně unavená, takže jsem navrhl, ať se trochu prospí.“
„Chceš tu zůstat přes noc?“
„Nejspíše ano, ale nejprve se musíme ujistit, že tu jsme sami.“
„Já projdu dům a ty se zatím postarej o toho šmejda, ale nezapomeň se zcela ujistit, že u sebe nemá nic nebezpečného,“ řekla Kasumi s důrazem.

Samuel Matta svázal několika provazy a dovlekl ho pokoje v patře. Vypadalo to tu hrozně, stejně jako ve zbytku domu. Dříve tahle místnost sloužila zřejmě jako pracovna, ale jediné podle čeho se tak dalo soudit, byl kancelářský stůl opřený o jednu ze stěn. Byla tu ještě také nevzhledná pohovka a několik rozbitých talířů.
Kasumi mezitím prohledala dům, ve kterém však nic zajímavého nenašla a poté několika kusy nábytku zabarikádovala vstupní dveře. Skoro všechna okna v domě byla kryta mříží, což z domu dělalo vhodné útočiště. Poté vyšla nahoru a nejprve zkontrolovala Rachel. Spala na ne zrovna pohodlné posteli v takřka prázdném pokoji, který dříve sloužil jako ložnice pána domu. Stěny byly ještě stále pokryté pár obrazy. Na jednom byla nějaká vesnice, další zachycoval skupinu lidí, jak hrají poker a ty ostatní měly už strhaná plátna. Zajímavá byla především vitrína se sbírkou nočních motýlů.
Samuel se mezitím v pokoji usadil na židli a byl připraven pokládat Mattovi otázky. Matt už vypadal mnohem klidněji a podstatně uvolněněji než dříve.
„Hej, brácho, dej mi aspoň trochu snížku.“
„Na to rovnou zapomeň. Máš vůbec ponětí, co se kolem děje?“
„No jó, trochu sem to přehnal, ale to se stane.“
„Máš tu nějaké náboje?“
„Náboje? Co tím jako myslíš, vole?“
„V kontejneru vedle domu jsem našel pistoli a brokovnici.“
„Fakt? To si děláš prdel.“
„Chceš říct, že nejsou tvoje?“
„Ani hovno, vole. Jestli to na nás nahrál ten prďola Colliere, tak toho bude litovat.“
„Počkej, jak nahrál?“
„Asi před měsícem jsme se sem s klukama nastěhovali a společně si tu užívali. Víš co myslím, ne? Fetu bylo dost, tak nebylo co řešit, jenže pak nás vychmát inspektor, fet zabavil a kluky zabásnul. Já sem mu zdrhnul a pak sem se vrátil pro to, co nenašel, ale ten parchant byl důslednej. Vylez sem ven a málem mě vomyli, když jsem to tam viděl. Říkám ti vole, že od týhle chvíle fetuju s mírou, fakt že jo.“ Do pokoje právě přišla Kasumi. Matt si ji se zájmem prohlížel.
„Tak co? Víme něco nového?“ ptala se Samuela.
„Nic moc. Ten pitomec toho moc neví.“
„No tak to mě snad můžete pustit, ne?“
„Na to můžeš zapomenout! Zůstaneš tady a můžeš jedině doufat, že tě tu někdo najde, ale v současné době bych na to moc nespoléhala.“
„To si děláš prdel, ne?“
„Tam dole jsi mě chtěl napadnout a můžeš být rád, že ses k tomu nakonec nedostal.“
„Jako proč? Myslíš, že se tě mám bát?“
„Nemáš ani představu, čeho všeho jsem schopná.“
„No to mě poser. Rozvaž mě a pak uvidíme, kdo se bude koho bát.“ Kasumi se významně pousmála.
„Ne, Kasumi, tohle ne. Nepotřebujeme další potíže,“ řekl Samuel, který moc dobře věděl, jak tohle může skončit.
„Právě se jich chystám zbavit. Ten člověk je feťák a navíc úplný kretén. Zabiju ho a bude o starost méně.“
„Ty že mě zabiješ? Ha, ha,“ ozval se Matt.
„Víš… nic zásadního proti tomu nemám, ale nemůžu tě vystavovat, navíc zbytečně, nebezpečí. Co když uděláš nějakou chybu a on tě zabije?“
„Nedá se to vyloučit, Samueli, ale chybu můžeš udělat i když přecházíš silnici. Chybu můžeme udělat, i když ho necháme naživu a já myslím, že v tomhle případě je riziko větší než to, že mě zabije v boji.“
„Tím se dostáváme k otázce, na kterou jsem se chtěl zeptat už venku. Proč ho tedy jednoduše nezastřelíš? To, že jsi nestřílela, souvisí s tvými představami a názory, že ano?“
„Nikdy nepoužívám střelné zbraně. Spoléhám se na sebe a na to, co dokážu. Zabít člověka výstřelem z pistole by dokázalo i dítě, jenže postavit se mu tváří v tvář už něco vyžaduje.“
„Vy ste magoři, že jo? Utekli jste z blázince?“ ptal se pobavený Matt.
„Co myslíš, že by udělal, když ho pustíme?“ ptala se Kasumi. „Kdoví jak na tom je po těch drogách. Může mít třeba schizofrenii, nebo zkrátka cokoli.“
„Schizofrenii…“ řekl zasněně Samuel a Kasumi si toho všimla.
„Co se děje?“
„Já… nevím. Možná… jsem ji měl také.“
„Cože?“
„Před lety, v době, kdy… mě postihla ta kletba, tak… občas jsem míval vidiny, bolela mě často hlava a…“
„Ha, ha, ha. Jsme tu jak ve cvokárně,“ řekl Matt, „ještě mi řekni, že máš něco společnýho s Adrianem a poseru se smíchy. Ten míval taky takový kecy. Posedl mě démon a přikázal mi dělat tohle a tamto, uááá. Ha, ha, ha.“
„O čem to mluvíš?!“ řekl rozzlobený Samuel.
„Adrian Gordon, vypatlanec ze zámku, vždyť víš ne? To je takovej imbecil, že jsem za celej život většího nepotkal, ale vy dva byste mu klidně mohli konkurovat. Jak se vlastně má ten bastard? Už jsem ho dlouho nepotkal.“
„On… je mrtvý,“ řekl Samuel, načež se Matt rozesmál.
„Ha, ha, ha, konečně mu ruplo v bedně. Tak teď ste mě fakt dostali, cha, cha. Po tomhle mi je líp než po fetu. No ty vole, Adrian šel ke všem čertům. A já už myslel, že se toho nikdy nedožiju a ono fakt jo. Dole v pitevně mám schovanou flašku rumu, můžete mi pro ni zajít? Oslavíme to všichni společně, ne?“ Samuel byl už rudý vzteky. Nožem rozříznul Mattovy pouta.
„Je tvůj,“ řekl a vydal se ke dveřím, u kterých Kasumi stála. Poodstoupila, aby mohl Samuel odejít a ještě než tak učinil, jí zašeptal do ucha: „Když bude trpět, mě to vadit nebude.“

Matt, který se pomalu zvedal, zůstal s Kasumi zcela sám.
„Co to má jako znamenat?“ ptal se.
„Říkal jsi něco ve smyslu, že proti tobě nemám šanci, tak… to dokaž.“
Matt se chvíli rozmýšlel a rozhlížel kolem sebe. „A když tě zabiju, tak mě zabije on, že jo?“
„Vyloučit se to nedá, ale budeš o sobě alespoň moct říct, že jsi ten, kdo zabil Kasumi Sato.“
„To zní, jakoby se o to snažilo už hodně lidí.“
„Celé zástupy ale stále neúspěšně.“
„Tak to je nevyšší čas to změnit.“ Matt semknul ruce v pěst a zvednul je do výši hlavy, aby se mohl krýt. Začal poskakovat na místě, aby byl stále v pohybu. Vypadalo to však dost směšně a Kasumi bylo zřejmé, že tohle nebude nijak těžké. Měla čas na to se připravit a soustředit se jen na svůj cíl, což v boji s Ivanem moc nevyšlo obzvláště, když ji udeřil do hlavy, čímž ji naprosto vyvedl z míry. Rozhodla se vyzkoušet něco, co už dlouho nevyužila. Mírně natáhla levou ruku před sebe a dlaň otočila k Mattovi. Roztáhla prsty na ruce a soustředila se jen na svoji dlaň. Věděla, že ačkoli to, co má v plánu patří spíše do světa filmů, je to naprosto reálné, přestože si to mnozí nemyslí. Před lety, měla spoustu času tuto techniku rozvíjet a naučila se ji využívat. Matt, který její počínání nechápal, se přiblížil až k ní. Kasumi v mžiku vystřelila ruku dopředu, přímo na Mattovu hruď. Úder Matta odrazil pořádně dozadu až na zeď. Zařval bolestí a zhroutil se k zemi. Pokoušel se zase vstát. Kasumi se otočila a pomalu odcházela ke dveřím. Věděla, že tohle není konec a dávala si moc dobrý pozor. Spousta lidí, když uvidí jasnou příležitost, se rozhodnou okamžitě jednat a moc nepřemýšlet, což byl i Mattův případ. Rozběhl se vší silou na Kasumi, která to očekávala. Otočila se, okamžitě chytila Matta, přičemž kousek ustoupila, a vrhla ho přímo na dveře, které se vyrazily a on tak skončil až na chodbě. Tvář měl celou od krve a už se nepokoušel dál bojovat.
„To stačí. Nechej toho, už to stačilo.“
„To si vážně myslíš, že si řekneš, když už máš dost a já tě nechám být? Nepřijde ti to absurdní?“
„Přece bys nezabila člověka, co se nebrání?“
„Vstaň!“ řekla rázně. Matt se o to pokoušel, zatímco na chodbu vyšel Samuel s tácem, na kterém bylo jídlo, co tu našel. Prohlédl si Matta, jak se snaží postavit a přitom se stále opírá o stěnu.
„Kasumi, hlavně z toho nedělej zase nějaké… Prostě tady potom nechci uklízet vnitřnosti.“
„Bez obav,“ řekla Kasumi a chytila Matta kolem krku. Snažil se sevření uvolnit, ale nešlo mu to. Kasumi ho škrtila tak dlouho, dokud mu z očí nevymizel život.
Samuel se společně s Kasumi postaral o tělo, které složili do kontejneru vedle budovy. V životě si prožil už tolik ohavností, že ho tahle nedokázala nijak moc vyvézt z míry. Vrátili se do domu, kde Samuel v jedné místnosti připravil místo na spaní. Najedli se a ačkoli to nebylo nic moc, byli za to rádi. Situace venku se nijak nezměnila a tak se pomalu dali do plánování dalších kroků.
„Jsi v pořádku, Kasumi?“
„Už mi bylo i líp, ale jde to. Zítra pokračujeme na zámek?“
„Přesně tak. Připrav se na dalšího netvora, který tam zcela jistě bude, ale obávám se i toho, že nás někdo překvapí tady.“
„Je to možné a proto navrhuji opět držet hlídky.“
„Dobře, vezmu si první. Ještě než půjdeš spát bych s tebou, ale potřeboval něco probrat.“
„Poslouchám.“
„Co myslíš, že se stane, když pobijeme všechny ty stvůry?“
„To nevím ale… jsem ráda, že nad tím přemýšlíš, protože je tu jedna věc a já nevím, jestli si to vůbec uvědomuješ.“
„Jaká věc?“
„Ten démon zůstane v Rituální komnatě, a pokud se ho chceme zbavit, musíme to udělat tak, jak se to povedlo tvému předkovi.“
„Ano, tohle mě už také napadlo a upřímně mě to znepokojuje. Mordred Gordon si vedl něco jako deník a zapisoval i do jedné další knihy, co patřila jistému Armunderovi, ale to není podstatné. Jde o to, že mě ty knihy Adrian ukazoval a já si je pročetl, jenže v nich nebyla jediná zmínka o tom, jak Mordred zastavil démona.“
„Máš nějaký nápad, jak to zjistit?“
„Nevím, já… vážně nevím.“
„Myslíš, že by si to ten Mordred nezapsal, vždyť to muselo být důležité.“
„Počítám s tím, že to někde bude, ale kde? Mordred trávil většinu času u Černého zrcadla, ale Adrian tam nic víc nenašel. Ani v Rituální komnatě nic není a mě už napadá jen jedno místo, kde Mordred pobýval.“
„A to?“
„V jeho deníku jsou zprávy o tom, že na Warmhill popravoval nevinné. Zdá se, že se v tom snad vyžíval. Obviňoval lidi a soudil je během falešných zkonstruovaných procesů. Poté je mučil a popravoval.“
„V tom případě musíme na Warmhill.“
„Jenže v kostele nic není. Marcus ho dal postavit přímo na tom místě, ale nezdá se, že by tam něco objevil.“
„Dobře, ale pokud Mordred své oběti věznil a mučil, tak to nemohl dělat jen tak někde.“
„Máš pravdu. Nejsou žádné zmínky, že by k tomu docházelo na našem hradě, ostatně tam ani nikdy nebylo žádné vězení nebo dokonce mučírna. Na Warmhill musí být víc, než se zdá…“
„Je tu ale ještě další problém.“
„Další? Co máš na mysli? Koule zůstala v jeskyni, a kdyby to nestačilo, tak stále máme jednu na zámku?“
„O tohle mi nejde. Démon zmínil, že ho Mordred porazil a uzavřel, čímž se ho zbavil, jenže na to uzavření je přece zapotřebí krev.“
Samuel si až teď uvědomil vážnost situace. „Máš pravdu... bez krve Gordonů ho nikdy neporazíme.“
„Nemáte někde na hradě trochu krve schované?“
„Ne, ta krev musí být čerstvá a navíc mužská.“
„Tak to je ještě horší než mé nejčernější představy. Tvá krev je k ničemu a předpokládám, že jiný Gordon už nežije.“
„Ne, já jsem poslední.“
„Chápeš tedy, co se musí stát?“
Samuel dobře věděl, co je v sázce. Přemítal si to všechno ještě dlouho poté, co z pokoje odešel a sešel dolů, kde následně střežil dům. Proti nim už stáli jen čtyři hlídači portálů. I jeden jediný však s sebou nosí smrt.


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 1 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 26.11.2012, 19:38:15 Odpovědět 
   Zdravím.

Jakoby nestačilo, že naši hrdinové utíkají před démony pekel, ještě se musí zaobírat kdejakým feťákem... Každý z Tvých hrdinů (i ten nejposlednější) se však snaží přežít, jak to jen jde. Podaří se Kasumi a ostatním porazit pekelné stvůry dříve, než porazí ony je? Kdo ví... Příběh je stále otevřený a převahu mají síly zla! ;-) Tu a tam jsem narazil na nějakou tu chybějící čárku a na část textu (pasáž), která by si zasloužila ještě dopilovat, vypisovat nic nebudu (stačí si text projít a trochu se s ním pomazlit)! Psaní není jen o tom, napsat (třeba i velmi čtivý příběh), ale i o práci okolo (nikdo však nikdy neřekl, že psát je lehké). Těším se na další díl a přeji hodně zdaru! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Psanec Paul „Ko...
Danny Jé
V jiném světě -...
Radmila Kalousková
Popáleniny...
Kordula
obr
obr obr obr
obr

PRÝ NEZAHRAJU ÉČKO
Odváté zrnko popela
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr