obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V knize osudu jsme všichni zapsáni v jednom verši."
William Shakespeare
obr
obr počet přístupů: 2915780 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39717 příspěvků, 5825 autorů a 392922 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Tajemství pod mořem, 2. kapitola ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Tajemství pod mořem
 autor Izzie publikováno: 10.12.2012, 21:24  
Rozhodla jsem se přidat další čás své knížky, tentokrát se předem omlouvám za chyby, protožože opravdu nemám sílu je opravovat.
Takže pokud jste četli první kapitolu a líbila se vám, tak se pusťte do čtení :)
(Tuto kapitolu vypráví druhá hlavní hrdinka)
 

2. kapitola
Cassidy
Jeho dokonalost, moje zdrženlivost

Nabrala jsem do hrsti písek a nechala ho proklouznout mezi prsty stejně jako další příležitost.
Tak dlouho jsem hledala příležitost oslovit ho, ale nakonec k něm přišel můj povedený bratr Collin. Podal mu pití a on si nasadil bílé triko na tu dokonale propracovanou hruď, mokru hruď.
Ne že by to byl hrozný pohled, ale radši jsem odvrátila pohled, abych se nerozplynula v písek. To by totiž při pohledu na jeho černé vlasy, krásný obličej, zelené smaragdové oči, které zářily od smíchu, a dokonalé tělo, bylo naprosto normální,
Začalo to vlastně před třemi plus dvěma plus sedmi a ještě dalšími osmi… No prostě sumasumárum třemi lety – ale možná i mnohem dřív.
To se sním můj brácha Collin začal kamarádit, jako opravdu kamarádit. Brad ho ze začátku doučoval (a ještě před tím, ho Collin hrozně obdivoval, to bylo ještě na základce) a Collin mu naoplátku dával lekce fotbalu. Nakonec se z těhle rozdílných duší během několika měsíců stali nejlepší kamarádi.
Pro mě do té doby Brad byl jen divný kluk z vedlejší třídy, který byl o něco chytřejší jak já a ke kterému mě to ohromně přitahovalo. Minimálně do té doby, co začal k nám domů chodit víc a víc.
A před třemi měsíci, na začátku prázdnin, to bylo naprosto jasné. Zasáhlo mě to jako blesk. Kvůli nedostatku pracovní síly naši rodiče Brada zaměstnali do našeho rodinného plážového baru.
No a když jsem ho viděla v tom bílém triku a kostkované košili a jak si zrovna uvazoval zástěru si nápisem Bar Casslin totálně mě to zasáhlo a uvědomila jsem si, že ho miluji.
Možná jsem to věděla i dřív, ohromně mě to k němu přitahovalo, měli jsme společné zájmy… ale od té doby jsem ho viděla i v jiném světle. Když jsem s ním chtěla mluvit, podlamovaly se mi kolena, když jsem chtěla něco říct, zakloktávala jsem se. A to se mě, Cassidy Lewisové, často opravdu nestává.
Nakonec jsme i poslední smítko písku smetla ze svých rukou, obula jsem si žabky a dopřála si ještě jeden pohled na rozesmátý obličej Brada.
Podívala jsem se na hodinky, čas jít. Právě dnes hodlám udělat poslední krok k tomu, abych si s Bradem byla ještě blíž.
S Tylerem, opravdu zvláštní duší, jsem začala chodit před čtyřmi měsíci, z toho jen měsíc jsme chodili do školy a obouma se nám díky tomu zvýšila reputace, a tři měsíce byly prázdniny a já ho naštěstí neviděla.
Dneska se s ním hodlám rozejít – ve škole jsem se k tomu nějak neodvážila, nebo spíš neodhodlala, či jak to nazvat.
Takže jsem sama zamířila do baru Casslin, kde už na mě Tyler čekal. Nevypadal nějak zvláštně. Měl hnědé vlasy, hnědé oči a nezajímavý obličej.
Seděl u stolu číslo pět a čekal na mě. Měl před sebou jahodový koktejl. Přišla jsem k němu a přisedla si.
„Ahoj,“ pozdravil mě. Jeho hlas byl taky nezajímavý, obyčejný, takový naprosto všední, který slyšíte každý druhý den.
„Ahoj… Víš Tylere,“ začala jsem a snažila se volit ta správná slova, „víš já, přes…“
„Co si dáte?“ přerušila nás moje máma s touto všetečnou otázkou. Poručila jsem si jablečný džus, Tyler pouze poukázal na sklenici před sebou a máma odešla.
„No víš, Tylere,“ začala jsem znovu a znovu volila ta správná slova. A znovu nás přerušila má mamka.
Přinesla mi velkou sklenici jablečného džusu, napila jsem se, dodala si odvahy.
„Tylere, víš byly prázdniny a já jsem…“
Teprve teď jsem měla pocit, že je přítomný, protože vlastně teprve teď promluvil – když nepočítám ten tichý pozdrav. „Ty někoho máš?“
„Ano, ne, vlastně nemám…“
„Tak, kde jde tedy problém?“ zeptal se. Jak by jste vysvětlili naprostému hlupákovi, že už s ním nechcete mít nic společného, protože je to hlupák a protože se vám líbí nejlepší kamarád vašeho bratra, i když je to naprosto společensky nemožné a ponižující?
„No víš, je tu někdo, kdo se mi líbí a…“
„Znám ho?“
„Nejspíš ano,“ potvrdila jsem jeho mínění. „Určitě ano, musíš ho znát,“ řekla jsem, protože Brad právě vešel. Usadil se s Collinem u baru. Nedala jsem však na sobě znát, že právě Brad je ten, koho miluji, protože jak už jsem řekla, byla by to společenská katastrofa a tu si, zatím, nemůžu dovolit.
„No a chodíte spolu?“ zeptal se. Copak je úplně natvrdlý?
„Ne,“ odvětila jsem. „Ale chodit spolu už prostě nemůžeme!“
„Ty se semnou rozcházíš?“ zeptal se. Na tuhle otázku jsem čekala celou dobu.
S odpovědí jsem si dala na čas a jak se ukázalo, Tyler vůbec nebyl netrpělivý. Dopila jsem jablečný džus.
Nakonec nevím, jak se sem tak rychle dostal, ale každopádně Brad přišel k našemu stolu.
„Dáš si… Tedy, dáte si ještě něco?“
„Ne!“ odvětil. Brada neměl rád, Tyler byl pitomeček, kterého učitelé nechali prolézt jen kvůli fotbalu a Brad přesný opak. Nesportoval, průměr měl asi tak 1,1, a nikdy v životě nedostal pětku.
„Já…“ zasekla jsem se. Sakra, sakra, sakra.
Začala jsem cítit teplo na svých tvářích. Sakra, to musím rudnout zrovna teď? A co mám jenom říct.
„Ne,“ řekla jsem nakonec a musela se přemáhat, abych se mu nevrhla kolem krku a hlavně se neztrapnila před všemi těmi lidmi.
Pozice královny školy tu byla na prvním místě a já si ještě skutečně nejsem jistá, jestli i tohle jsem schopná pro Brada obětovat.
„Takže se semnou rozcházíš?“
„Jo, Tylere, to si pochopil správně, rozcházím se s tebou,“ řekla jsem ještě tak, aby to slyšel Brad, a odešla.
Vešla jsme znovu do toho parna. Znovu jsem si zula žabky a jen tak s procházela po pláži. Tentokrát jsme si nesedala, ale vydala jsem se k méně hezčí a odlehlejší části pláže.
Tam jsem bez dalších okolků vlezla do vody. Tentokrát jsem ani nepočítala do několika mála sekund.
Tyrkysová ploutev se místo mých nohou objevila prakticky hned, vlasy se mi prodloužili a překrývali mi prsa. Potopila jsem se a plavala na odlehlý ostrůvek.
Za ten rok a kousek, už jsme si na to opravdu zvykla. Stalo se mi to vlastně úplnou náhodou. Vsadili jsme se s Amandou, Cassie a Lolou – mými „kamarádkami“ – že nedokážu ukradnout člun z loděnice. A já to dokázala, jenže jak se ukázalo měl pokažené řízení či co a já zahlédla takový ostrůvek, takovou malou špičku, která vykukovala z vody, a doplavala k ní.
Ve skutečnosti tam byla díra a já spadla přímo dovnitř, k takovému malému jezírku a samozřejmě mě nenapadlo nic chytřejšího než se v něm „vykoupat“, našla jsem tak podvodní vchod, který mě dostal zpátky na souší, ale…
Další den jsem měla tohle. Rybí ploutev a delší vlasy. V té době jedinou mou starostí bylo, jestli je tyrkysová v módě.
Ale nakonec jsem si na to zvykla a stalo se to mou součástí, dělalo mě to i hodnější. Bylo to prostě zvláštní.
Plavání jsem milovala a zadržování dechu, na jak dlouho jsem chtěla, bylo ještě lepší.
Takže jsem zamířila tam co vždycky, na tajemný ostrůvek. Ovšem použila jsem cesty pro mořské panny. Tu podvodní.
Jediné, co jsem netušila, bylo to, že budu mít společnost.


 celkové hodnocení autora: [ - ]

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 6 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 10.12.2012, 21:19:14 Odpovědět 
   Zdravím.

Bum a spadla klec, řekl jsem si po tom, co jsem dočetl tuto část. Na kabelovce běžel jeden seriál o mořských pannách, také byly tři a také se vykoupaly v jednom jezírku na jednom malém ostrově a pak spolu zažívaly neuvěřitelná dobrodružství... Nemyslím, že bys "opisovala", spíš beru tento příběh za "námět", nápady přeci leží všude kolem nás. (Musím však podotknout, že podobnost s tímto seriálem může být čistě náhodná a třeba i tento seriál posloužil právě jako již zmiňovaný námět pro Tvůj příběh, v tomto případě by bylo dobré popsat zdroj, ze kterého jsi čerpala, možná však jde o "fanfikci" na podobně laděné příběhy, kdo ví? Jak to vím? Sledoval jsem s dětmi občas zmiňovaný příběh na pokračování, tuším šel na jednom z těch dětských kanálů - Dysney.) Zdá se, že čtenářům bude jasné, která bije a co mohou od příběhu čekat. Odpočinkové čtení nejen o vztazích mezi mladými lidmi, ale i třeba povídání o kouzlení a nadpřirozených schopnostech. Tak...

Po technické stránce... V perexu jsi napsala, že nemáš sílu text opravovat. Hm... Psaní není přeci jen o tom něco napsat, ale o dřině, která tuto práci s sebou nese a spojuje "příjemné s užitečným". Při pilování a opravách se třeba naučíš nejen o tom, jak psát, ale také si "provětráš" gramatiku a podobně. Pokud v tom víceméně plaveš, sežeň si betareadera (kamaráda či kamarádku na pomoc), který Ti s tím píchne, aby pak příběh nevypadal zbytečně odbytě.

Mé druhé já se zamyslilo nad tím, zdali máš tuto tématiku opravdu ráda a žiješ jí (viz dívky proměněné v mořské panny a s tím spojenou konfrontaci mezi realitou a fantasy životem - viz čáry a kouzla). Uvidíme, zda půjde o fanfikci či parodii. I na slavného Harryho Pottera vzniklo několik odnoží, proč ne pro tento příběh? ;-) Nechcu tu napsat to, co mi mé druhé já řeklo. Mám? Napíšu to všeobecně: "Proč si autoři nevymyslí své vlastní téma a svůj vlastní svět? Proč toliko opisují?" Ale... třeba to mé druhé já nechápe! ;-)

Co mi padlo do oka?
=============

-- Nabrala jsem do hrsti písek a nechala ho proklouznout mezi prsty stejně jako další příležitost. -- (vrazil bych do tohoto souvětí čárku) -- Nabrala jsem do hrsti písek a nechala ho proklouznout mezi prsty, stejně jako další příležitost.

-- Podal mu pití a on si nasadil bílé triko na tu dokonale propracovanou hruď, mokru hruď. -- (pozor na překlepy, což tak postavit toto souvětí jinak?) -- Podal mu pití a on si nasadil bílé triko na tu dokonale propracovanou, mokrou hruď.

-- Ne že by to byl hrozný pohled, ale radši jsem odvrátila pohled, abych se nerozplynula v písek. -- (pozor na opakování slůvek + chybějící čárku) -- Ne, že by to byl hrozný pohled, ale raději jsem odvrátila zrak, abych se nerozplynula v písek.

-- Začalo to vlastně před třemi plus dvěma plus sedmi a ještě dalšími osmi… --- (Tak kdy to vůbec začalo? ;-))) Máme rčení: plus mínus autobus, záleží tedy na tom, nebo nezáleží? Což tak tento popis zjednodušit a zvěcnit?) -- Začalo to vlastně před ... lety. (číslovku si dosaď sama)

-- To se sním můj brácha Collin začal kamarádit, jako opravdu kamarádit. -- (ano, opakování zmíněného faktu má čtenáře ujistit, že je tomu opravdu tak, ale i přesto, nu což, věc názoru, každému čtenáři může tato věta znít jinak)

-- No a když jsem ho viděla v tom bílém triku a kostkované košili a jak si zrovna uvazoval zástěru si nápisem Bar Casslin totálně mě to zasáhlo a uvědomila jsem si, že ho miluji. -- (2x si + vrazil bych do tohoto souvětí buďto čárky, popřípadě jej roztrhal na kratší celky) -- No a když jsem ho viděla v tom bílém triku a kostkované košili, a jak si zrovna uvazoval zástěru s nápisem Bar Casslin, totálně mě to zasáhlo. Uvědomila jsem si, že ho miluji.

-- „Ne,“ odvětila jsem. „Ale chodit spolu už prostě nemůžeme!“ -- (netuším, proč jsem tuto výseč textu vytáhl z celku, asi proto...) -- „Ne,“ odvětila jsem, „ale chodit spolu už prostě nemůžeme!“ -- (vzpomněl jsem si, kdo s kým? stačí si to jen "dosadit" do zmíněné věty) ... ale my dva spolu chodit už prostě nemůžeme!

-- „Ty se semnou rozcházíš?“ zeptal se. -- se mnou (ne dohromady, přestože ono 2x "se" vedle sebe vypadá všelijak)

-- „Takže se semnou rozcházíš?“ -- (opět tentýž případ)

-- Tyrkysová ploutev se místo mých nohou objevila prakticky hned, vlasy se mi prodloužili a překrývali mi prsa. -- prodloužily a překrývaly (TY vlasy)

Hezký den a psaní zdar.
 ze dne 10.12.2012, 21:24:18  
   Šíma: P.S. Vrazím Ti sem dvojku pro povzbuzení, na Tvůj věk jde o docela čtivý text. Nakonec, známka poroty se do celkového hodnocení nezapočítává! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Mr Solaiman
(15.1.2021, 11:53)
VNVNVNM
(8.1.2021, 09:15)
albert lisy
(8.1.2021, 06:41)
andrerushell
(7.1.2021, 12:46)
obr
obr obr obr
obr
Planá třešeň
Anna Weberová
Ztracená - Proč...
Trenz
Svoboda
facojurka
obr
obr obr obr
obr

Zeď - druhá část
Charlotte vL
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr