| Jamb je tam jen tak, v souvislosti pro mne, měsíc a víc nic. |
| |
|
|
V duchu jambického stylu parna polykám
své srdce pro pomoc duchu
a mozku.
Chladná ironie, rozum vodí život na provázku
po hrbaté cestě plné kaluží a blátem,
ale můj je jaksi provlékán skrz předsálí
pekla
a všechno vysychá.
Miloval jsem chvílí chvíli a
abych spokojen byl zase
jsem odtrhl svá ústa pryč
ze snu
do věčné samoty.
Absolutní realita konce radostně se směje,
neštěstí té mrtvé dívky.
V bázni na náhrobku
vytiskla své jméno zlatou barvou dechu mrtvých
a irelevancí pána stínů
smažeme vinu její,
ta dívka je pán.
a v něm je skryto všechno
od pekla mého přes váš ráj
nemyšlení.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 1 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
