obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Osud má dva způsoby jak nás drtit - odmítáním našich přání a jejich plněním."
Henri Fréderic Amiel
obr
obr počet přístupů: 2915352 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39478 příspěvků, 5737 autorů a 390266 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Ježíšek vs. Santa aneb jak to vlastně bylo II ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky z okurkové lahve
 redaktor Šíma publikováno: 19.12.2012, 12:30  
Bylo, nebylo, za devatero horami, devatero lesy a devatero... Že už to znáte? Tak dobře, začneme znova... Bylo, nebylo, za devatero městy, přehradami a továrnami ležela v malebném údolíčku jedna zapomenutá víska... Je to lepší? Tak dobře, milé děti, sedněte si a už ani nedutejte, nebo zapomenu, jak to vlastně bylo a pak... pak si mě nepřejte! A kdyby něco, tak nic! Za to, že nedostanete dárky, neručím...
 

      Večer byl na spadnutí. Celý kraj se oblékl do bílé a huňaté peřiny. Na nebi svítily hvězdy a jedna se předváděla před druhou, která zazáří více. Občas to nějaké nevyšlo a pak tiše spadla na zem, aby někomu splnila tajné přání. Vždyť přání se neplní jen o Vánocích. Ona víska s kostelní věží nakřivo se jmenovala Tajemnov. Že ji neznáte? Že jste o ní ještě nikdy neslyšeli? Že není ani na mapě? A proč by měla být? Pokud nevíte, proč je ona kostelní věžička nakřivo, měli byste si přečíst předchozí příběh o Santovi a Ježíškovi (nebo Ježíškovi a Santovi)...

      Letos však bylo vše jiné! Ne, nebojte se, děti, Vánoce nebyly na blátě. Sněhu napadalo víc než dost a aby toho nebylo málo, mrzlo až praštělo. Z komínů se vesele kouřilo, za okny svítila světla a zpoza zdí se ozývala nejedna vánoční koleda. Zdálo se, že nic nemůže pokazit tento vánoční čas, kdy dětem již dopředu svítila očka očekáváním. Nejedna nastražená ouška čekala, zdali v komíně neuslyší Santu, nebo neuvidí Ježíška. A ten, kdo celý štědrý den nejedl, ten možná uvidí i zlaté prasátko.

      Všude panovala ta pravá sváteční nálada, jen v místní hospůdce jakoby zdechnul pes. Ano, přesně tak. Přede dveřmi stály prázdné saně bez sobů. Ne, nešálí vás zrak. Prázdné saně bez sobů. Pokud patří skutečně tomu podivnému baculatému chlapíkovi v červeném (pozor, nejedná se o Karkulku), kde jsou sobi? Proč se široko daleko nerozléhá jeho: „Jo-ho-ho!“? A odkdy chodí Santa na panáka? Nezbývá, než vstoupit do hospůdky, jinak se nic nedozvíme!

      „Hostinský, ještě jednu rundu!“ bouchl Santa do stolu, až na něm nadskočily skleničky.

      „A nemáš už dost, Santo? Ještě ti vezmou papíry!“ pousmál se bodře majitel hospody.

      „Mně?“ podivil se Santa. „Vyloučeno, na světě neexistuje autoškola nebo pilotní kurz na soby a saně...“

      „A kde máš soby? A kde dárky?“ mrkl na něj hostinský, když naléval Santovi další rundu rumu značky Tuzemák.

      „To kdybych věděl,“ dal si Santa hlavu do dlaní. „Sobi jsou pryč a dárky taky...“

      „Von tě někdo okradl?“ podivil se hostinský. „Tebe, Santu?“

      „Už je to tak, ale až já ho chytím, vymáchám jej v Severním ledovém oceánu!“ zahrozil pěstí.

      „A co budeš dělat?“

      „Co by?“ pokrčil Santa. „Počkám tu na Ježíška!“

      „Na Ježíška?“ podivil se hostinský. „Na toho jsem přestal věřit už v dětství...“

      „Asi to flákal,“ pokrčil Santa rameny. „Ono je toho vlastně na něj moc, takový malý... s holou zadnicí, ani na kaťata nemá a o botkách ani nemluvě!“

      „Třeba je z chudé rodiny...“ pokrčil hostinský rameny. „To je potom těžký!“

      „No jo...“ zabručel Santa. „Ale kdo ví, jak to vlastně bylo!“

      „Já do našeho kostela nenaboural a nevzal Ježíška na Severní pól,“ řekl mu hostinský a vrátil se za pult, kde začal vášnivě čistit sklo. Když tu... Otevřely se rázně dveře a spolu s mrazivým vzduchem vstoupil do výčepu i Ježíšek s dárky zavěšenými proklatě nízko.

      „Ahoj,“ řekl všem. „Já jsem Ježíšek!“

      „A to mě poser,“ řekl hostinský pod vousy a hned se opravil: „Jak se vede? Zdravím!“

      „Kde je Santa? Viděl jsem před vchodem saně...“ řekl Ježíšek a bouchl dveřmi. „A kde má soby!?“

      „Santa sedí u okna a kde jsou sobi, to netuším!“ řekl hostinský. „A že jsem tak smělý, co piješ, Ježíšku?“

      „Rum!“ neřekl to však Ježíšek, ale Santa.

      „A co si dáš ty?“ zeptal se hostinský malého klučiny.

      „Jahodový sirup,“ usmál se Ježíšek a šel si přisednout k obtloustlému staříkovi s bílými vousy v červeném, aby se ho zeptal: „Kde máš soby? A kde máš dárky?“

      „Vím já?“ bouchl Santa do stolu a mrkl na Ježíška. „A kde máš dárky ty?“

      „Já je nosím u pasu, jsou to kouzelné balíčky, je v nich vše, po čem děti touží...“ pokrčil Ježíšek rameny. „Mamča s taťkou mi to zařídili, kdo se s tím má pořád tahat!“

      „Ty se máš,“ utrousil Santa slzu. „Já rodiče nemám... A ke všemu jsem píchnul...“

      „Saně?“ znejistěl Ježíšek.

      „Duši,“ řekl mu Santa. „Lidi mě zklamali, holota jedna!“

      „Ale máš hodnou ženu,“ řekl mu Ježíšek. „A nepij, nebo zase zabloudíš a do Velikonoc tě nikdo nenajde...“

      „Dárky mi kdosi ukradl a soby taky...“ zavyl Santa jako divoký pes. „Co já nešťastný budu dělat?“

      „Neboj, ono se to...“ Ježíšek však nedořekl. Dveře hospody rozrazila podivná bytost podobná Santovi, jen nebyla v červeném. „Doprdele, to jsem se lekl!“

      „Ježíšku?“ popadl se Santa za břicho. „Ty mluvíš sprostě?“

      „Málem jsem si ucvrnknul do trikotu... Ale ty jsi...?!“ zamračil se Ježíšek při pohledu na postavu v bílé kožešině.

      „Děda Mráz!“ usmál se bodře druhý dědula a nohou zavřel dveře. „Hospodo, jednu rundu na mě, ne... raději dvě! A kdo nepije vodku, ať si pije co chce!“

      „No nazdar,“ vydechl Santa a sledoval, jak se k nim Děda Mráz pomalu kolébavým krokem blíží.

      „Nazdar,“ usmál se Děda Mráz bodře. „Že ty jsi Ježíšek? A ty patříš k té americké konkurenci...?“

      „Jo, já jsem Santa...“ mávl Santa rukou. „Jak je v Rusku?“

      „Zima,“ pokrčil děda rameny. Vlastně Děda, ale děda jako děda. „Jako všude na severní polokouli... A kde máte dárky, bando?“

      „Rozdal jsem je...“ zalhal Santa. „A soby pustil domů, nezabloudí!“ Ale jistý si tím nebyl.

      „A ty Ježíšku?“ přimhouřil Děda Mráz oči.

      „Mám kouzelné dárky...“ pokrčil Ježíšek rameny. „Kdo však naděluje dětem pod stromeček, když jsme všichni tady?“

      „To by mě také zajímalo,“ řekl jim hostinský. Před Santu postavil velkou rundu rumu, před Mráze vodku a před Ježíška sirup. „Na zdraví... A pro mne nemáte nic?“

      „E-e,“ zavrtěli všichni tři hlavou. „Jen pro děti. Dospělí si musí pomoct sami!“

      „Aha...“ zamyslel se majitel hostince a začal myslet, zda okamžitě nezvýší ceny alespoň o sto procent. Jeden nikdy neví, kdy sem ta povedená trojice zase zavítá.

      „Ať tě to ani nenapadne!“ řekl Ježíšek a zahrozil hostinskému. „My peníze nemáme!“

      „Tak čím budete platit?“ zeptal se hostinský, div mu nespadla fajfka na zem.

      „My jsme kouzelní,“ řekli všichni tři naráz.

      „Kouzla a čáry,“ mávl hostinský rukou. „To mě neuživí! Stejně mi to nikdo neuvěří...“

      „Tak si hospodu v Tajemnově přejmenuj na hospodu u Santy, Mráze a Ježíška...“ řekl mu Santa. „A o tom, že mi tu někdo šlohl soby a dárky neřekneme nikomu ani ň! A uvidíš ten nával, lidi jsou děsně zvědaví...“

      „Tobě někdo ukradl dárky i soby?“ rozesmál se Děda Mráz. „A co s tím chceš dělat?“

      „Co by?“ řekl Santa smutně. „Nic...“

      „Že by konkurence?“ zamyslel se Ježíšek, ale marně dumal nad tím, kdo by jim mohl fušovat do řemesla, vždyť nosit dárky není jen tak. A tak všichni tři rozumovali a pili... Pili a rozumovali... Až v tom měli jasno. Přišli na to, že na to nikdy sami nepřijdou. Jen hostinský pořád tajemně mlčel.

      A jak to bylo dál? Kdybych vám, milé děti, pověděl, že se Ježíšek, Santa a Děda Mráz zpili do němoty a ani ráno nevěděli, kde jsou, nebyl bych daleko od pravdy. Ale to by se ta ves nesměla jmenovat Tajemnov a nesměly by být Vánoce. Takže...

      „Nechci vám nic říkat, ale...“ nakousl hostinský kyselé jablko. A bylo to!

      „Copak?“ zeptali se všichni tři svorně.

      „Máme tu i školu!“ řekl hostinský a dál jako nic čistil pivní sklo.

      „A?“ opět všichni zahřměli, byť šlo o jediné písmenko, nadskakovaly i pivní tácky na stole.

      „A v ní neposedné děti...“ dostalo se jim odpovědi. „Občas vyvádějí lotroviny!“

      „A?“ opět otázka o jednom písmenku. Hostinský si musel chytit fajfku, aby mu nespadla na zem.

      „Každý štědrý večer, ještě před večeří, mívají takovou besídku, kde si rozdávají dárky...“ pokrčil hostinský rameny. Než stačil dopovědět, byli Ježíšek, Santa i Děda Mráz ti tam. Tiše se plížili... Ba co! Tiše se kradli k jednotřídce. A opravdu... Dárků byla celá třída, ale kde byli sobi?

      „Hrom do police!“ řekl si Santa pod vousy. „Daremníci!“

      „Žádné dárky, uhlí,“ zasyčel Děda Mráz. „Ba co uhlí, pod stromeček ani ň!“

      „Však my to vyřešíme,“ pousmál se Ježišek. A začal kouzlit... Dárečky mizely jeden po druhém jako pára nad hrncem. Než se děti vzpamatovaly, zbyly jim jen oči pro pláč. Koho by napadlo, že Santa, Ježíšek a Děda Mráz skutečně existují a že se spolu sešli v místní hospodě? Nikoho! A tak vše skoro dobře dopadlo... Jen ti sobi nešli Santovi z hlavy. A aby toho nebylo málo, ztratil Děda Mráz svou kouzelnou berli. Ostuda nad ostudu. Ani Ježíšek si nevěděl rady. Co naplat, všichni svorně pokrčili rameny a vrátili se do hospody. Vánoce nevánoce, ať si dárky rozdává kdo chce.

      Pravda, v ten rok nebyly Vánoce dohromady ničím význačné. Kostelní věž se nenarovnala. Nikdo se o spiknutí těch tří nedozvěděl, šlo přeci jen o kouzelné bytosti. Děti zůstaly i nadále daremné, ale nemohly přijít na to, kam se ztratily všechny dárky, které našly v saních bez sobů. Za soby opravdu nemohly. Za to mohl Santa, ale nikdy by to nepřiznal. Ježíšek to jen tušil, ale Děda Mráz to věděl, ne nadarmo si také rád přihnul. A tak všem nezbylo, než spolu držet basu!

      Pokud si myslíže, že je toto povídání o ničem, pak se zcela jistě mýlíte. Je přeci o Ježíškovi, Santovi a Dědovi Mrázovi! A také o tajemství Vánoc. I o tom, jak to tehdy bylo. Že vše dobře dopadlo? Ale kde že! Santa hledal soby ještě do Nového roku. Dostal doma vyhubováno. Ježíšek musel celý rok pít jen čistou vodu, protože mu bylo z toho jahodového sirupu tak zle, že si jeho rodiče mysleli, že budou další Vánoce bez něj. Jen Děda Mráz z toho všeho vyšel takřka s čistým štítem. Jen kdyby věděl, kam položil svou berlu Mrazilku. Od té doby byla totiž v Tajemnově vždy zima nejlepší na celém světě. Mohl za to místní hostinský, který nejenže přejmenoval svou hospodu, ale prodával to nejlépe chlazené pivo široko daleko. A Děda Mráz se musel spokojit s mrazničkou...

      A to je, milé děti, konec. Že jste se nedozvěděli, kdo nosí na Štědrý večer dárky, když zrovna sedí Santa s Ježíškem a kolegou Mrázem v hospodě? Běžte se podívat do Tajemnova. Pokud ovšem tuto zapomenutou vísku najdete, protože není nikde na mapě. Bylo, nebylo... Kdo ví? Jedno je však jisté, Vánoce opět klepou na dveře. Vánoce s velkým „vé“, stejně jako má Ježíšek velké „jé“, Santa velké „es“ a Děda Mráz velké „dé“ a „em“. A co že to všechno znamená? V-J-S-D-M? Velký Ježíškův Santův a Dědův mejdan. A víc už nic! Veselé Vánoce všem a myslete na to, abyste byli celý rok hodní, jinak od nikoho nic nedostanete... A na ty soby se vykašlete, bůh ví, kde zase lítají!


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 29 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Kondrakar 10.08.2014, 21:04:33 Odpovědět 
   Ti tři v hospodě? Inu jeden nikdy neví? I kouzelné bytosti potřebují občas upustit páru.
 ze dne 10.08.2014, 22:11:47  
   Šíma: Že jo? Snad jsem to ukočíroval... Dík za zastavení a komentík a nadpřirozenu zdar! ;-)
 Dandy518 01.08.2014, 2:35:53 Odpovědět 
   31. 07. 2014
Lepší než první díl. Dokážu si tu trojici představit v hospodě.
 ze dne 01.08.2014, 12:38:24  
   Šíma: Dík za zastavení, určitě by to byl pohled k nezaplacení. ;-)
 kulička 19.12.2012, 20:07:25 Odpovědět 
   myslela jsem, že letadlo jsem já :) pěkné
 ze dne 19.12.2012, 20:38:10  
   Šíma: Děkuji. Nezpívala Anna K: "...nelítej nízko..." Jen ty držkopády potom... ;-))) Dík za zastavení a komentík!
 Jarda 19.12.2012, 19:09:25 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Jarda ze dne 19.12.2012, 19:08:46

   P.S.: Nazdárek Hříbek.
 ze dne 19.12.2012, 20:37:33  
   Šíma: Zdar, zdar, zdar! A vánocům nazdar! ;-)
 Jarda 19.12.2012, 19:08:46 Odpovědět 
   Kam na ty nápady chodíš. Přikláním se k salvatorovi, máš krásné nadšení psát. Závidím ti ten čas. Moc pěkné.
... a co Weinachtsman?
 ze dne 19.12.2012, 20:37:10  
   Šíma: Zdravím. Na toho "Němce" jsem zapomněl! ;-))) Ono prý i v Asii někdo nosí dárky, je jich moc i na šímu! ;-))) Dík za zastavení a komentík!
 Apolenka 19.12.2012, 18:01:52 Odpovědět 
   Já to tušila, že nadělování v Tajemnově bude zas nějaká Šímovina. Líbilo.
 ze dne 19.12.2012, 19:01:20  
   Šíma: Zdravím. Potkají-li se Ti tři kdekoliv (na světě, třeba i v Tajemnově a chytne to do hrsti šíma...). Jsem rád, že se líbilo. Děti snad dostanou rozum a ti tři sváteční "pošťáci" snad také! ;-)
 Ina 19.12.2012, 16:44:02 Odpovědět 
   Bylo-nebylo... Je dobře, že ses zmátořil a rozepsal!
 ze dne 19.12.2012, 19:00:06  
   Šíma: Ahoj, dal jsem se na psaní pokračování o Ježíškovi, ale mé druhé já stejně říká, že tento příběh na první díl nemá, sice v něm není Děda Mráz, ale má prý větší hloubku a atmosféru, tak nevím... Dík za zastavení a komentík! A příjemné svátky přeji! ;-)
 salvator 19.12.2012, 14:56:07 Odpovědět 
   Nazdárek, Šímo,
vidím, že jsem tu první a to se sakryš v hodně dlouhé poslední době nestalo, takže jsem z toho poněkud překvapen. Samozřejmě, že příjemně.
Je to přání k svátkům ve tvém milém stylu, který jsem si oblíbil, neříkám, že to bylo hned, ovšem mít tak tvoje tvůrčí nadšení, to bych si jednou taky přál a až to přijde, dám ti vědět jako prvnímu.
Vždycky vkusně zkombinuješ postavy, či prvky, které se navzájem doplňují a vytváří tak harmonický soulad celého příběhu a co víc, má vždy něco do sebe.
Mimochodem, nějaké soby jsem před dvěma dny zahlédl uhánět po pěšince(vlastně nad pěšinkou), směrem k přehradě, jenomže si nejsem zcela jist, jestli to byli vůbec sobi.
Tak tedy hezké sváteční dny a šimíkovský dárek pod stromem pro Šimíka.

Zdraví, Dalimil.
 ze dne 19.12.2012, 18:59:00  
   Šíma: Zdravím.

Díky moc za hezké přání k Vánocům. Jo, bůh ví, co to bylo za zvířátka (a jestli vůbec od Santy), chudák má furt starosti a na svůj věk a moudrost si nedá říct a nedá... Dík za zastavení a komentík (jsem rád, že se líbilo).
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
strážce
(30.10.2019, 10:32)
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
obr
obr obr obr
obr
Ženy a muži
Alenka1993
Démoní Lord Zem...
Sirnis
Posel smrti II:...
MademoiselleNoir777
obr
obr obr obr
obr

Jsi pro mě ...
Admin
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr