obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
obr
obr počet přístupů: 2915197 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39221 příspěvků, 5717 autorů a 388908 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: V kůži hlavy státu ::

 autor Neluschka?! publikováno: 22.12.2012, 14:03  
Kratičká, nadnesená povídka z nynějšího prostředí.
 

„Kdybych byl prezident, jel bych na CzechTek.“ pošeptal mi jednou odpoledne můj spolusedící v občanské výchově. Probírali jsme právě něco okolo politiky, ale přesto jsem příliš nechápal, proč by nejel svým soukromým tryskáčem třeba na jeden z nejznámějších festivalů do Ameriky.
„Blázníš? To bys nepřežil! Bývá tam spoustu lidí, kterým se i v noci zdává o tom, že hlavě státu doslova zakroutí krkem.“ odpověděl jsem nejspíš příliš nahlas, protože se mi dostalo mrazícího pohledu naší učitelky. Vlastně mi v jejích hodinách bývá pokaždé zima.
„Pustil bych při novoročním projevu do pozadí místo Smetany techno. Věděli by, že nejsem jako Paroubek.“ odpověděl mi bez náznaku úsměvu. Nikdy nevím, co myslí vážně a co je pouze vtip. Momentálně jsem měl ale strach, že to opravdu myslí vážně.

Tehdy jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, co všechno si prezident může dovolit. A co bych si dovolil já. Už jen bydlet na hradě by mi dávalo pocit, že si žiju jako král. A Veronika z vedlejší třídy by určitě zalitovala, že si vybrala toho floutka z devítky i přesto, že z něj prezident nebude, i kdyby se na hlavu postavil. Mým rodičům by ukápla slzička, kdyby zjistili, že jejich jediný syn přebírá zodpovědnost nad jejich vlastí. A moje třídní profesorka by určitě ještě jednou promyslela všechna svoje „co z tebe jednou vyroste“. Nosili by mi snídani do postele, hrál bych golf, počítal peníze a občas kývnul nebo zavrtěl hlavou, když by přede mne položili nějaký papír. Víceméně podle toho, jak bych měl chuť. Navštěvoval bych děti v domovech, aby měli důvod se usmát, chodil na světová sportovní utkání, věděl bych o všem jako první a stačilo by otevřít pusu a říct, co jak má být. Ale na CzechTek bych určitě nejel.
Byla to představa kluka ve třinácti letech.

V sedmnácti všechno začalo vypadat jinak. Uvědomoval jsem si, kolik lidí u nás vlastně žije. Jejich požadavky. Názory. Zájmy. A to, že bych je měl všechny spojit do jednoho závěru, vypadalo jako nesplnitelné. Myslím, že dřív nebo později by si na mě stejně někdo počkal za rohem stejně jako na sv. Václava. Třeba by to byl dokonce můj bratr. Když jsem uvažoval nad tím, co bych udělal jako první poté, co by mě jmenovali prezidentem, napadlo mě, že bych lehl do postele a schoval hlavu pod polštář. A něco mi stále našeptávalo, že to nebude ten správný přístup. Že bych měl mít chuť změnit svět, nakrmit děti v Africe, uklidnit nepokoje a zavést světový mír. Ta chuť tu nebyla. Nakonec mě to přece jenom více táhlo k CzechTeku. Třeba ta věta mého spolužáka nebyla tehdy tak zcestná. Třeba jenom dospěl rychleji než já.
Tehdy moje nadšení pro post prezidenta opadlo. Všichni už ze začátku čekali na moment, kdy to přijde a nejspíš si potom všichni někde v koutku zamnuli ruce. Buď kvůli jejich vlastní pravdě, nebo kvůli tomu, že zase ztratili další konkurenci. Že místo prezidenta čeká…

Teď je mi čtyřicet. Sedím v kanceláři za obrazovkou počítače a motám se mezi čísly, která mi neustále posílají lidi z vyšších pozic. Když přijdu domů, většinou sednu k televizi a poslouchám novinky z naší politiky. Občas zalituji, že tam přece jenom nesedím. Protože momentálně to opravdu nevypadá, že by se vybavil autobus politiků na CzechTek. Spíše mám pocit, že můj bývalý spolužák, kterého to ještě stále nepřešlo, bude mít brzy po zábavě, protože se všechny tyhle akce, které se nedají zaškatulkovat, vymykají zaběhlým pravidlům…


 celkové hodnocení autora: 84.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 2 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 22.12.2012, 14:02:50 Odpovědět 
   Zdravím a hezký den přeji. ;-)

Nejprve jsem si myslel, že půjde o povídku, ale spíš bych více sázel na úvahu, třeba i nad tím, jak se nám (lidem) s věkem mění sny a priority (některým vůbec, jak se zdá, viz kamarád našeho hrdiny ;-)). Na jedné straně to není špatné čtení, na straně druhé bych i na textu ještě zapracoval. Není to ono, jako když máš v ruce drahý kámen, ale ten, kdo jej zpracovával něco pokazil, neblýská se jak má a možná je i tak trochu "našišato". Na Tvůj věk dost čtivý text, ovšem chybí mu větší hloubka a ono "táhlo" (mé druhé já mne kope do nohy a říká, že nejde o obyčejný text - tedy povídku a že jde o takové krátké a souhrné zamyšlení nad tím, jaké že to asi je být panem prezidentem). Vidím v tom určité "zapálení pro věc", textík není vyloženě odbytý, spíše nevymazlený (každý autorův text je jeho dítětem, jak moc jej chceme "vybavit do života"). Proč pořád "kritizuji" (možná mne šálí zrak, ale mi se zdá, že má tato práce navíc). Tak... I samotný pointa (závěr) je taková nemastná a neslaná, měla (mohla by) celý text pěkně orámovat a být takovou třešničkou na dortu - co by na to asi řekl pan prezident! ;-) Kecám? Možná ano, možná ne. Po gramatické stránce mne nejvíce trkly chyby v psaní přímé řeči (koukni do pravidel, nebo na internet, či do lepší knihy - třeba i příběhu oblíbeného autora či autorky). A bude to. Přeji mnoho úspěchů a také pěkné prožití vánočních svátků. Ať se daří! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Neustálý boj me...
Hugozhor
Legendy Yveninu...
El Kostlivec
Koncert
Nikis
obr
obr obr obr
obr

Proud extáze
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr