obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915053 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 38954 příspěvků, 5685 autorů a 387173 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Posel smrti V: K. XVII - Na ostří nože ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti V - Milenci a vrazi
 autor Lukaskon publikováno: 24.12.2012, 15:43  
Netvorů na panství je sice čím dál tím míň, ale nebezpečí nepředstavují jen síly Pekla. Vztahy mezi hrdiny se pomalu mění a pravda vychází na povrch.
 

Samuel a Kasumi se vrátili z podzemí do kostela. Nahoře už celí netrpěliví postávali Pietro, Mark a Edward. Samozřejmě je také zajímalo, co přesně se dole nachází.
Mark pomohl oběma vylézt nahoru a už během toho se ptal: „Tak co? Našli jste něco zajímavého?“
„Ano,“ řekl Samuel, „ale nemohu o tom mluvit. Musíte pochopit, že tahle záležitost se týká především nás.“
„Vážně?“ řekl Pietro, „mám takový pocit, že v ohrožení jsme tu všichni!“
„To je pravda,“ přidal se Mark, „pomohli jsme vám ten vchod objevit a tak si snad zasloužíme vědět víc.“
„Nalezli jsme pracovnu Mordreda Gordona, ostatně můžete se na ni jít podívat. Jsou tam i cely, kde věznil své oběti a vcelku zachovalá a plně vybavená mučírna. Očekávali jsme, že tam najdeme informace o netvorech a snad i návody, jak je všechny zničit, ale bohužel,“ řekl Samuel.
„Čím to, že ti vůbec nevěřím?“ řekl Pietro.
„Věřte si čemu chcete,“ odvětil Samuel, „mě to absolutně nezajímá.“
Samuel byl rozhodnut odsud odejít, ale Pietro se mu postavil do cesty. „Už mě to vážně přestává bavit. Tahle hra už se mi zkrátka zajídá. Myslíš, že nevidím, co máš pod vestou?“
„Samueli,“ řekla Kasumi, načež jí Samuel předal Mordredovy zápisy a Adrianův deník. „U mě budou ve větším bezpečí, a jestli má někdo chuť mi to sebrat, ať raději počítá s tím, že mu také můžu něco sebrat a myslím, že to je podstatně cennější.“
„Poslyš, Kasumi,“ řekl Pietro, „oba moc dobře víme, co se mezi námi přihodilo. Mám zájem o to, aby se celý ten problém s netvory vyřešil a to co nejdříve, ale došlo mi, že ani tobě se nedá ve všem věřit a proto chci vědět, jak se na náš problém díval Mordred. Týká se to nás všech, tak mi ukaž, co stojí v těch papírech, protože já chci znát pravdu nebo snad mám všem tady říct, co vím?“
„Dal jsi mi slib, že to zůstane mezi námi,“ řekla s klidnou tváři Kasumi.
„To ano, ale… i slib se dá porušit a domnívám se, že nezajdeš až k násilí, když to udělám, nemám pravdu?“
„O čem tu to mluvíte?“ ptal se Mark.
„Tady slečna Kasumi není taková bezchybná superhrdinka, na kterou si to před ostatními hraje.“ Kasumi neměla v úmyslu nějak zasáhnout dříve, než Pietro zradí, ale bylo jí jasné, že pak už bude pozdě. Nedalo se ale nic dělat, její vlastní pravidla jí nedovolovala mu ublížit, protože stále držel své slovo a ona se mohla pouze domnívat, zda ho poruší nebo ne. Samuel ale ničím takovým vázán nebyl. Rozběhl se a strhnul Pietra k zemi, načež mu dal několik ran pěstí, přímo do obličeje. Pietrovy brýle praskly a sklo pořezalo jak Samuelovu ruku tak i tvář Pietra. Jediný Mark zareagoval a Samuela odtáhnul stranou. Pietro se s Edwardovou pomocí pomalu zvedal a držel se za nos, ze kterého tekla krev.
„Zabiju tě, Pietro! Jestli to uděláš, tak tě zabiju!“ řval Samuel.
„Uklidněte se!“ řekl Mark.
„Vidíte toho zbabělce?!“ řekl Pietro a ukázal na Samuela, „nedokáže ani přiznat svoji vinu. To kvůli němu skončil Adrian Gordon, tak jak skončil.“
„Pane Samueli?“ řekl udivený Edward, „to vy jste…“
„Ne on ne. Takový ubožák nemá na to, aby Adrianovi ublížil, ale kdyby od začátku spolupracoval, tak Adrian vůbec zemřít nemusel,“ řekl Pietro.
„Paní Rachel ale říkala, že jste to byl vy, kdo chtěl panu Adrianovi ublížit. Spolupracoval jste s jeho vrahy. Takže také nejste bez viny,“ řekl Edward.
„Možná spolupracoval, ale nezabil jsem ho,“ řekl Pietro a pohlédl na Kasumi. Viděl, jak si pohrává s vrhací hvězdicí a znejistěl. Ublíží mu, když to prozradí nebo ne? Kdyby ho za to jen zbila, tak by to ještě nebylo tak hrozné, ale když skončí s hvězdicí v oku, co pak? Napadlo ho, že bude lepší počkat až Kasumi zmizí, pokud možno nadobro a poté klidně může vynést na světlo to, co se v bunkru stalo.
„Jdeme odsud, Kasumi,“ řekl Samuel. „Edwarde, zajděte na faru pro Rachel. Sejdeme se před branou hřbitova.
„Ano, pane,“ řekl Edward a šel splnit svůj úkol. Samuel s Kasumi odešli z prostor kostela. Nikdo je neměl v plánu zastavit, ale Markovi bylo už v tuhle chvíli jasné, že se věci mají jinak, než to vypadá.

„Zabila bys ho?“ ptal se Samuel, když už stál s Kasumi před hřbitovem.
„Ne, možná bych mu dala pěstí, ale nic vážného, protože jeho zrada mě na životě neohrozí.“
„Takže ty bys, kvůli jeho porušení slibu, klidně skončila ve vězení a přesto bys na něj neměla zlost?“
„Měla, ale obvykle ji umím potlačit. Kromě toho jeho slova ještě nejsou zárukou toho, že skončím v cele a to obzvlášť ne v takovéto díře. Něco mi říká, že policie by musela pozavírat snad všechny, kdyby se tu někdo opravdu staral o zákony.“
„Život na Black Mirror má své výhody...“
Rachel s Edwardem zanedlouho přišli. Bylo vidět, že Edward věří spíše Samuelovi a Kasumi než Pietrovi, ostatně Pietro mu ještě život nezachránil.
„Už tu není bezpečno, Rachel,“ řekl Samuel, „Pietro nás chce poštvat proti sobě.“
„Mě se nelíbil už od začátku. Často za mnou chodil a vyptával se na Adriana a Valentinu a taky na to, co měli mezi sebou. Dokonce se mě ptal, jestli Adrian Valentinu opravdu znásilnil, jakoby to měla být pravda. Není to dobrý člověk.“
„Kam teď vyrazíme?“ ptal se Edward.
„Samuel je zraněný a navíc se blíží noc a tak navrhuji navštívit bunkr. Je tam jednoduchá lékárnička, tak si alespoň může vydesinfikovat a ovázat rány. Nejlepší bude se tam i prospat,“ řekla Kasumi. Nikdo nic nenamítal a tak se všichni čtyři vydali k bunkru. Blížila se noc a všude byla skoro taková tma jako v posledních pár dnech.

Když dorazili do bunkru, Rachel s Edwardem se rozhodli zůstat raději v sále, kde se scházeli členové Řádu. Samuel se také zdráhal jít dál, když tu všude bylo spoustu Adrianovy krve, ale nakonec se rozhodl Kasumi následovat. Prohrabala se Cyovými věcmi a nalezla lékárničku.
„Možná by nebylo od věci si ji vzít s sebou,“ navrhl Samuel, když mu Kasumi ošetřovala ránu na ruce.
„Jestli se s tím chceš tahat, tak klidně, ale já chci mít ruce volné.“
„Taky mohlo Cye napadnout vzít si nějaký batoh, místo toho kufru. Co v něm vůbec má?“
„Jen nějaké listiny s poznámkami a knihy. Cy se s přípravou nikdy moc nezaobíral a většinou cestoval pokud možno nalehko, takže nic opravdu užitečného tam není. Záznamy o tvé rodině, pocházející až z Vatikánských archivů by tě ale mohly zajímat.“
„Z Vatikánských archivů?!“
„Ano. Patrně jste je zajímali opravdu hodně, když si psali kdejakou maličkost. Zdá se ale, že je s tím teď konec, takže vliv církve na tvoji rodinu je ztracen. Docela úleva nebo ne?“
„Hmm, po smrti Adriana by teď měl být vybrán nový Strážce, který bude chránit portály a Černé zrcadlo.“
Kasumi ovázala Samuelovi ruku. „Vypadá to, že jsi neoficiálním Strážcem ty, nebo že bys raději Rachel? Tomu říkám výběr,“ poznamenala ironicky.
„Myslím, že Strážce nemusí nutně pocházet z naší rodiny. Teoreticky takovou úlohu můžeš zastávat i ty, jen je potíž v tom, že Strážce má představovat hned několik ctností.“
„Vážně? Tak to mě zajímá.“
„Nejsem si všemi zcela jistý, ale myslím, že Strážce musí prokázat milosrdenství, musí být ochotný nezištně pomáhat druhým, musí být důvěřivý, nesmí ztrácet naději a především musí věřit v sebe a v Boha.“
„Hmm, zní to hezky, ale ten, kdo splňuje všechny podmínky, je dle mého názoru idiot. Co takhle kdybych si vytyčila nějaké vlastní. Víru v sebe mám, naději tu většinou také, ale co něco praktického, třeba znalost panství a jeho tajemství nebo odvaha, či sebeovládání. Neuškodila by ani schopnost bránit portály vlastním tělem než jen slovy. Nějak si neumím představit situaci, kdy Strážce stojí před portálem a říká kupříkladu mě: „Je mi líto, ale dál nesmíte“ a myslí si, že mě to zastaví.“
Samuel chápal, že dnešní svět není místo pro člověka, který splňuje všechny podmínky Strážce. Těžko říct, jestli tomu kdy bylo jinak. Ideály a realita jsou od sebe vzdálené širokou propastí a kdyby Strážci neměli takovou moc a podporu, a kdyby žili mezi lidmi a ne v ústraní na Black Mirror, snadno by je mohl každý využít pro svůj vlastní prospěch a o portálech by se brzy dozvěděl celý svět. Jak poznat člověka, který si zaslouží pomoc a bude si jí vážit? Jak zjistit, komu je možné důvěřovat? A samotná víra v Boha, k čemu ta je, když se zdá, že Bůh je jen pojem, jen prázdné slovo? Možná, že Samael měl pravdu – lidé si sami sobě lžou a snaží se lži změnit v pravdu. Mnozí s tím nezačínají na sobě ale rovnou na druhých, vždyť je tak snadné omámit ty, co potřebují vůdce a sami nevědí, co si počít. Vidina vzrůstající moci ale změní každého, zdá se, a tak si lidé navzájem šplhají po zádech a shazují druhé, aby právě oni vynikli, přičemž nehledí na to, co stálo na samém počátku – touha změnit věci k lepšímu. Samuel nad tím raději už dál nepřemýšlel a tak se s Kasumi vrátil k ostatním, kteří odpočívali v lavicích.

„Našli jste v mučírně něco?“ ptala se Rachel.
„Ano. Víme už co dělat dál a protože mám za to, že my čtyři bychom měli držet pohromadě, myslím, že byste to měli vědět také,“ řekla Kasumi.
„Souhlasím,“ řekl Samuel, „ale musí to zůstat mezi námi. Je to tajemství Gordonů, které by se už jen kvůli naší bezpečnosti nemělo dostat na povrch.“
„No, jsem přece Gordonová, takže se mnou nebudou problémy,“ řekla Rachel.
„Já také budu mlčet, ostatně sloužím celému rodu Gordonů a ne jen panu Adrianovi,“ dodal Edward.
„V tom případě přejděme k věci.“ Kasumi si usedla do lavice mezi ostatní a začala s vyprávěním. „Na celém tomto paství je šestice portálů, které vedou do místa, jež se jmenuje Brána pekel. Na Bráně kdysi vládl démon Samael a Mordred Gordon se dostal do jeho přízně. Samael mu sdělil mnoho věcí o sobě a Bráně jako takové, aniž by tušil Mordredovu zradu. Protože Mordred k němu měl v podstatě volný přístup, nemusel se obtěžovat s porážením nějakých hlídačů portálu, jako to teď děláme my a mohl rovnou přejít k tomu důležitému. Samael nepředpovídal zradu, takže se Mordredovi snadno povedlo ho zranit natolik, že se Samael nemohl dál bránit a jeho moc ochabla. Samaelova podstata skončila za Bránou a Mordred ji pomocí magické formule a krve Gordonů uzavřel. Samael se nemohl vrátit, jedině, že by byl opět vyvolán a to právě udělali moji lidé.“ Rachel i Edward byli z toho všeho poněkud zmatení.
„Tedy… kdyby mi tohle vyprávěl někdo cizí, tak… asi bych ho poslala do blázince,“ řekla Rachel.
„Proč je ale v tom procesu důležitá krev Gordonů?“ zeptal se Edward.
„Samael chtěl Mordredovi a Marcusovi dát moc nato, aby mohli Bránu rovněž používat,“ zalhal Samuel.
„Hmm, no dobře, takže co musíme udělat?“ ptala se Rachel.
„Zabijeme zbylé netvory, aby tu byl opět klid. No a poté se utkáme se Samaelem. Má to ovšem jeden háček,“ řekl Samuel, „potřebujeme krev Gordonů.“
Rachel se podivila. „To je problém? Vždyť jsme oba Gordonové.“
„To, že se vdáš za Gordona neznamená, že ti v žilách bude proudit jeho krev a navíc… musí jít o krev mužskou.“
„Stále nevidím problém.“
„Protože jsem byl mrtvý, tak moje krev ztratila účinek.“
Rachel až teď pochopila, co se jí to Samuel snaží říct. „Takže, takže ty… mi chceš tvrdit, že…“
„Jediný, kdo nás může zachránit je tvoje dítě, Rachel,“ řekl Samuel, „jiná možnost neexistuje.“
Rachel zůstala sedět s otevřenými ústy jako opařená. „Já to dítě ale nechci!" vyhrkla ze sebe. "Bez Adriana už to… to nejde a jen mi ho bude připomínat. Jdu na potrat, jakmile se to tady vyřeší.“ Kasumi vstala a přešla k oltáři. Opřela se o něj rukama a bylo na ní vidět, že je značně rozhozená.
„Je ti málo, co pro tebe dělám?“ řekl Samuel, „nebýt mě a Kasumi, tak jsi dávno mrtvá. Co takhle projevit nějaký vděk?“
„Od tebe to zní opravdu divně. Jak ses odvděčil Adrianovi, když tě přivedl do světa živých? Pošlapal jsi jeho cestu za štěstím. Takhle odměňuje Samuel Gordon svého zachránce?“
„A co ctěná Rachel Blakeová? Co štětka z Aberdeenského zaplivaného bordelu?! Co dělá ona? Lže, intrikuje a podvádí kde jen to jde, aby dosáhla svého. Myslíš, že mě dokážeš zahnat do kouta? Jen to řekni, vyklop to, co máš v plánu! Nejprve budeš hrát strašně nešťastnou a poté učiníš nabídku za své dítě. Co chceš za to, abys ho porodila? Peníze, zámek nebo si vystačíš jen s vilou? Anebo ti jde o něco jiného? Jakmile zase jednou budete s Kasumi sami, tak jí navrhneš, aby mě zlikvidovala? Nevěřím ti ani nos mezi očima!“
„Tohle poslouchat nebudu!“ řekla Rachel a pospíchala ke dveřím.
Samuel ji chytil za ruku. „Nikam nejdeš! Už mám plné zuby toho, jak se všemi jen manipuluješ, jak jim lžeš!“ Samuel ji přirazil ke stěně a vytrhl jí z ruky nůž, kterým se chtěla bránit. „To dítě porodíš, ať se ti to líbí nebo ne. Jediné, co tě může zachránit je skutečnost, že to bude holčička, potom si s ní dělej klidně, co uznáš za vhodné. Můj syn si nezasloužil takovou kurvu a už vůbec ne, aby mu dala dítě.“
„Kasumi!“ řekla Rachel s neskrývaným zoufalstvím, „udělej něco, copak nevidíš, co se to s ním stalo? Je to zvíře!“ Kasumi sice přistoupila blíž, ale jen aby pokynem ruky zastavila Edwarda, který se chystal zasáhnout
„Zamyslete se nad tím, Edwarde, jestli si ten, komu sloužíte, zaslouží vaše služby. My opravdu nemáme jinou možnost, než to dítě. Teoreticky by mohl Samuel někoho oplodnit, ale když jeho krev už teď neúčinkuje, tak je to obrovský risk.“
„Nemůžeš mě přinutit to dítě porodit. Můžu si sama ublížit a co pak, co? Budeš v koncích, Samueli.“
„Přísahám ti tady před všemi, co tu stojí, že pokud se to dítě nenarodí živé, tak tě předhodím tomu démonovi a to bude horší než smrt, mnohem horší než smrt. Viděla jsi, jak dopadl Adrian? To nebylo nic proti tomu, co tě čeká. A ani po smrti nebudeš mít klid, protože tvoje duše skončí v pekle a jelikož jsi Gordonová, určitě tě nečeká nic příjemného.“ Samuel Rachel pustil a ta se sesunula k zemi. Byla bledá jako stěna a plakala.
„Už teď tě proklínám, Samueli Gordone. Kéž skončíš tak jako Adrian. Věz, že jsem tě nikdy nechtěla zabít, ale teď už jsem změnila názor.“
„Vážně? Zase jen lžeš. Kasumi mi prozradila, jak ses zajímala o to, jestli by byla ochotná ubližovat druhým, když to budeš požadovat.“
„To… to ano, ale já jsem ji nechtěla poslat na tebe. Bála jsem se, že to ty máš v plánu ji přesvědčit, aby mě zabila a tak jsem chtěla zjistit, jestli by to byla ochotná udělat a pro jistotu jsem ji chtěla získat pro sebe. Jen na ochranu.“ Samuel odešel do bunkru se s tím o samotě vyrovnat.
„Odhadla jsem tě špatně, Rachel. Jsi ještě proradnější, než jsem si myslela a to neber jako urážku. Každopádně já nejsem ničí majetek a nikdy bych někomu nesloužila. Máme teď ale vážný problém.“
„Paní Rachel, pokud je to dítě opravdu jediná možnost, tak by se to snad mělo zkusit, nemyslíte?“ zeptal se opatrně Edward.
„Přišla jsem sem na panství hledat štěstí a lásku a…“
„A hlavně peníze!“ zařval z vedlejší místnosti Samuel.
„Jak jen je možné, že to takhle končí? Sebrali mi manžela a teď přicházím i o svobodu. Vždyť já vlastně ani nemám kam jít. Zámek mi nepatří a Samuel mě nenávidí.“
Samuel se vrátil do sálu. „No jo, ty jsi přeci ten chudáček! Od Adriana dostaneš tolik prachů, že se můžeš do konce života válet a ono je to pořád málo.“
„Mě se ale líbí tady na Black Mirror. Nechci odsud pryč.“
„Trochu pozdě, nezdá se ti?“
„Tak… co když to dítě opravdu porodím. Necháš mě tady na zámku?“
„Co seš to za člověka?! Postavil jsem tě před hotovou věc a ty se i přesto snažíš získat nějaké výhody? Čeho se dočkám, když tě nechám na Black Mirror?! Bodneš mi kudlu do zad, hned jakmile se naskytne příležitost, aby ti do klína spadlo celé panství?“
„Ne, to vůbec ne. Mohla jsem tě dát zabít, když jsme se tady potkali s Collierem. Nechala jsem tě být. Měl bys mi být vděčný.“
„Vděčný?! Vděčný, za co?! Za to, žes mě poslala na smrt a přitáhla všechny vesničany, aby se mě zbavili? Za tohle čekáš vděk?! Myslel jsem, že ses změnila, když Adrian zemřel, ale vidím, že to bylo jen dočasné. Byla jsi mimo z jeho smrti a bála ses, takže ses chtěla zavděčit a získat ochranu, ale teď když se to dává do normálu, už plánuješ, jak z toho vytěžit, co nejvíc. Tvoji nabídku ale beru, protože mi jde především o to dítě a pokud tě vidina života na zámku přesvědčí nám pomoci, tak to bude jen dobře, ale nečekej nějaké dědictví. Veškerý můj majetek, půjde po mé smrti tomu nejbližšímu člověku, jakého mám. Sídlo Gordonů by sice mělo patřit rodu Gordonů, tak jako doposud, ale ne za každou cenu. Kdyby se mi něco stalo, odkážu všechno Kasumi.“ Něco takového překvapilo i samotnou Kasumi. Předpokládala, že za to co Samuel pronesl, může jeho současné rozpoložení, protože neviděla jiný důvod, proč by někdo měl dát veškerý majetek člověku, který zabil jeho syna. Nebo že by ji snad měl opravdu rád? Pro Kasumi to byl opravdu zvláštní pocit a přemýšlela nad tím ještě dlouho poté, co všichni ostatní usnuli.

Další den se Kasumi rozhodla vypravit hledat hlídače dalšího portálu. Hned, jakmile se vzbudila, vyšla ven, aby zjistila, jaké je počasí. Když viděla, že skrze zataženou oblohu čas od času prosvítá slunce, dodalo jí to pocit ohromné úlevy. Dokonce i déšť téměř ustal a už jen slabě mrholilo. Bouře byla pryč a vítr se uklidňoval. Věci se začaly dávat opět do normálu. Vrátila se do bunkru, aby si s ostatními promluvila a vyřídila jim, co má v plánu.
„Chtěla bych jít do bažin, hledat tam tu bestii s bičem. Předpokládám, že ji tam najdu nebo snad ne?“
„Akademie je zasypaná, takže ano,“ řekl Samuel, „je to zřejmě poslední netvor, který nás může ohrozit.“
„Nechci vystavovat nebezpečí nikoho z vás dvou, takže půjdu sama.“
„A co já, paní Kasumi? Mohl bych jít s vámi? Potřebujete přece někoho, kdo panství zná.“ nabídl se Edward.
„Máte pravdu. Mám představu o tom, kde jsou bažiny, ale bylo by lepší mít s sebou někoho místního. Dobře, pojďte taky, ale nečekejte, že to bude bezpečné.“
„Edwarde, vemte si můj nůž,“ řekl Samuel. Během pár minut už Kasumi a Edward mířili nejkratší cestou k Deepmirským močálům.

Cesta to byla dlouhá, ostatně močály byly až u východních hranic panství.
„Myslím, že po téhle události se odsud spoustu obyvatel Willow Creek odstěhuje,“ řekl Edward.
„To není to, co mě vadí nejvíce.“
„Smím vědět, co to je?“
„Teď se místní starají hlavně o to, aby přežili, jenže jakmile hrozba pomine, začnou hledat viníka jejich neštěstí a myslím, že vám je jasné, na koho ukážou prstem.“
Edward už nic dalšího neříkal, ale dobře věděl, co má Kasumi na mysli.
Oba došli až na cestu vedoucí k Sharp Edge a vydali se po lesní pěšině k močálům. Stezka se povážlivě snižovala a vedla do údolí.
„Pokud nás napadne, snažte se držet mezi stromy a v žádném případě nevycházejte na otevřené prostranství, bude-li to možné,“ upozornila Kasumi Edwarda. Po nějaké době dorazili až do údolí, jež bylo velice silně podmáčené.
„To není dobré,“ řekl Edward, „obvykle se tudy dá bez problémů projít, ale ten déšť… nevím, jestli se dostaneme až do samého středu močálů.“ Rozhodli se vylézt po svahu až nahoru, odkud mohli celé bažiny sledovat z výšky. Výstup po zmáčeném a příkrém svahu však nebyl vůbec snadný a nebýt několika málo stromů, které zde rostly a kterých se mohli přidržovat, zřejmě by nahoru ani nevylezli. Když oba stanuli nahoře, pokračovali podél bažin, ve snaze nalézt něco, kde by mohl být netvor.
„Dávejte pozor,“ varovala Kasumi Edwarda, když se pohybovali přímo nad močálem. Vycházel z něj nepříjemný zápach a vedle skrze něj nestabilní dřevěná lávka, která ovšem byla téměř pod vodou. Stromy značně prořídly a i výška trávy se snižovala. Nakonec procházeli téměř holou krajinou s minimem zeleně. Po levici měli pozvolna se zvyšující kopec, na jehož vrcholu stálo Black Mirror. Neviděli z něj však ani věžičku, neboť bylo stále ještě dost daleko a navíc ho zakrývaly stromy.
„Kdysi tu prý tekla řeka, která poháněla mlýn, jež stojí támhle,“ řekl Edward a ukázal dolů na zdevastované dřevěné stavení utápějící se v hlubokých močálech, „za sucha se k němu dá dostat po lávkách, co tu vedou, ale lidé se toho místa bojí a tak nevím, co tam vlastně je.“
„K tomu mlýnu se nedostaneme. Je úplně obklopený bažinou.“
„To ani nebude třeba,“ ozvalo se oběma za zády. V rychlosti se otočili, přičemž Kasumi už ukrývala v dlani vrhací hvězdici a sledovali světlovlasou mladou ženu se stočeným bičem v levé ruce. Vypadala by jako člověk, nebýt odporným způsobem znetvořeného obličeje. Zatímco Edward přemýšlel, jak má netvor uspořádané orgány a jak vlastně může takto existovat, Kasumi hledala způsob, jak to zabít a vyčítala si, že si netvora nevšimla dříve. S Edwardem stála téměř na okraji srázu, a když si vzpomněla na studnu, ve které skončila, aniž by tomu dokázala zabránit, uvědomila si, že situace je velice vážná. Pochopila, že nemá smysl vyčkávat a vrhla hvězdici přímo na krk netvora. Objevil se mu krvavý šrám a viditelně ho to zmátlo, takže Kasumi okamžitě vrhla další hvězdici a to už v běhu k němu. Druhá hvězdice přesně zasáhla oko a netvor zasténal bolestí. Krátce poté ho Kasumi srazila k zemi a pokoušela se mu vytrhnout z ruky bič. Šlo to nebývale snadno a tak, než se netvor vůbec stihl zvednout, Kasumi využila i zbylých hvězdic, kterými zasáhla netvorův obličej. Zranění nebyla smrtelná a netvor se opět zvedl, ovšem nezaútočil. Kasumi nechápala, proč se o něco nesnaží.
„Vyslechni mne dříve, než se mě rozhodneš opět zabít,“ řekla žena. Kasumi opravdu chtěla znát důvod toho všeho a jelikož nehrozilo bezprostřední nebezpečí ani pro Edwarda, který už stál dobrých osm metrů od srázu, rozhodla se nechat netvora mluvit. „Samael mi přikázal učinit ti výhodnou nabídku. Chce, aby ses sama stala hlídačem portálů, dokonce takového, jakého si sama vybereš, a na oplátku ti věnuje věčný život. Budeš navždy mladá a nikdy nezestárneš ani nezeslábneš.“ Tohle byl přesně Kasumin sen a věděla, že se nikdy nemůže naplnit, ale zdálo se, že se pletla. Přistihla se, jak nad tím zcela vážně uvažuje. Edward, který poznal, že netvorova slova na Kasumi zapůsobila, se rozhodl zasáhnout. Dobře viděl, že netvor stojí sotva pár metrů od srázu a tak se rozběhl proti němu a srazil ho dolů. Netvor nevydal ani hlásku a zmizel pohlcen bažinou. Edward se poté s obavami obrátil na Kasumi a očekával, že její reakce ho bude stát život. Stále ale sloužil Gordonům a nemohl tak dopustit, aby Kasumi přešla na stranu nepřítele.
„Díky,“ řekla k Edwardově údivu Kasumi. Poté přešla k okraji a shlížela dolů, do místa, kam netvor spadl.
„Paní Kasumi… nezlobíte se, že…“
„Ne vůbec ne. Udělala bych totéž co vy, ale ta nabídka mě překvapila a zmátla. Vím moc dobře, že by to mělo nějaké ale, a to by se mi nemuselo vůbec líbit. Kromě toho chci Samaela porazit a ne mu posluhovat.“
„Takže budete napořád věrná panu Samuelovi?“
„Ne za každých okolností, Edwarde, ale mám pocit, že jsme si navzájem hodně blízcí a dokážeme najít společnou řeč. Pomůžu mu zbavit se Samaela a teď rozhodně nebudu řešit, co dál.“
Edward se podíval dolů do bažin. „Myslíte, že je mrtvá?“
„Počkáme tu, jestli se někde nevynoří.“

Samuel v bunkru mezitím trávil čas pročítáním Adrianova deníku. Nebylo to nikterak příjemné, ale doufal, že se tím zbaví pocitu viny, který měl. Místo toho si jen si uvědomil, že svého syna vůbec neznal.
„Měli bychom se ho zbavit,“ řekla Rachel, „pohřbít ho společně s Adrianem.“ Samuel zlostně pohlédl na Rachel a poté se zvednul a přešel do sálu s dírou. Rachel šla za ním.
„Říkáš pohřbít s Adrianem? Možná to tak bude přeci jen nejlepší,“ řekl Samuel, načež deník hodil do šachty. Rachel nechápala, co tím Samuel myslí. „Adrianovo tělo je tam dole, přesněji v žaludku toho chapadlovitého bastarda, který je ovšem už rozmetaný, takže….“
„Héj, pomoc!“ ozvalo se z šachty. Samuel i Rachel zpozorněli. „Je tam někdo?!“ ozvalo se znovu.
„To musí být Earl,“ řekla Rachel, „je naživu! Musíme mu pomoci.“
Samuel se rozběhl pro provazy, které byly v místnosti s nádržemi. Pevně je svázal k sobě a poté jeden konec uvázal za vrata bunkru. Druhý konec spustil až dolů. „Můžete vylézt, Earle?! Je to dost dlouhé?“
„Ech… nic tu není.“
„Jak je to vlastně hluboké?“ ptala se Rachel. Samuel neodpověděl a místo toho provaz zase vytáhnul a rozhodl se k němu uvázat všechna lana, co v bunkru nalezl. Výsledek byl dlouhý přes dvacet metrů.
„Earle! Už něco vidíte? Zkuste po tom vylézt.“
„T-to… nemůžu. Nedokážu se… ani… hnout a taky… nemám ruku.“
„Panebože. Jediná šance je slézt pro něj,“ řekla Rachel.
„Máš mě za idiota? Pošleš mě za ním, jakmile se naskytne příležitost.“
„Za co mě máš?! Slibuju ti, že nic nepodniknu.“
„Být na tvém místě Kasumi, tak jí věřím, ale tobě… nedělej ze mě hlupáka, Rachel.“
„Nemůžeme ho tam přeci nechat!“
„Lézt do takové tmavé a hluboké díry bez jištění a navíc po starých provazech, které dost možná ani nevydrží moji váhu, je sebevražda.“
„To… to chceš říct, že tam Earla necháš?“
„Zvláštní, že tobě se tam dolů také nechce. Proč pro něj nesešplháš ty?“
„To… nemůžu.“
„Pochopitelně,... ale fakt je, že bych tě tam ani nepustil.“
„Takže co? Necháme ho tam umřít?“
„Lézt tam je prostě příliš nebezpečné.“
„Jsi jen srab! To Kasumi by taková nebyla. Zvláštní, že se chlap jako ty nechá zahanbit ženou.“ Samuel měl chuť dát Rachel facku, ale ovládl se. Věděl, že Kasumi by se dost možná ani neobtěžovala s myšlenkou něco podnikat a už vůbec by se nepokoušela dolů lézt. Skutečnost, že dole umírá člověk a on mu nepomáhá, přestože by mohl, ho však vůbec neuklidňovala. Sehnat pomoc ve vesnici ale nemohl kvůli sobě a jít na faru také nešlo, protože se obával, že Pietro řekne pravdu o smrti Adriana. Sice ho potěšilo, když se ukázalo, že Pietro neví, kdo Adrianovi zasadil smrtelnou ránu, ale nechtěl ohrozit Kasumi, která pro něj už nepředstavovala jen užitek, ale také něco víc.
„Žije na Warmhill někdo, kdo by nám mohl pomoci?“ zeptal se.
„Zak je ve vesnici, tak jedině Nancy, ale ta nám nepomůže.“
„To se ještě uvidí. Jdeme pro ni.“
„Mohla bych zajít do vesnice a někoho přivést...“
„Nebuď směšná. Já nejsem tak naivní jako Adrian. Samotnou už tě nikam nepustím a obzvláště ne do vesnice.“ Samuel a Rachel vyrazili z bunkru zpět na Warmhill.

Nebylo to vůbec daleko a tak během dvaceti minut stanuli před Nancyiným domem. Samuel zaťukal na zbytky dveří a během chvíle z nich vystoupila Nancy. Ani dříve nebyla nijak příjemná, ale od té doby, co jí Adrian nechal zlikvidovat všechny kočky, se ještě více uzavřela do sebe.
„Nancy, poslyšte, máme problém. Earl spadl do šachty v bunkru a nutně potřebujeme sehnat pomoc. Zajděte prosím na faru a vyhledejte tam Marka, ano? Řekněte mu, ať sebou vezme lana, řetězy nebo zkrátka něco hodně dlouhého a pevného.“
„Earl je v bunkru?“ zeptala se svým pištivým hlasem Nancy.
„Vždyť vám to říkám. Pochopte, zašel bych na faru sám, ale nemůžu Rachel nechat samotnou a…“ Nancy se vrátila zpátky do svého domu.
„Říkala jsem, že nám nepomůže,“ připomněla Samuelovi Rachel. Oba se otočili a chystali se odejít, když se Nancy opět objevila ve dveřích.
„Půjdu se tam podívat,“ řekla a vyrazila pomalým krokem nikoli k faře, ale k bunkru.
Samuel nevěděl, co si o tom myslet. „Počkejte, kam to jdete?“ ptal se jí.
„Je to blázen, Samueli,“ řekla tiše Rachel. Nancy však na nic nereagovala a došla až k šachtě v bunkru.
„Tady nám nic platná nebudete! Slyšíte, co povídám?!“ řval na celý sál Samuel. K Samuelovu i Rachelinině zděšení vytáhla Nancy zpod kabátu nálož dynamitu. V očích jí zablesklo jakési šílenství a se slovy: „To je za mé kočičky,“ se vrhla do hlubin. Po několika sekundách se ozvala ohlušující rána a pak nastalo ticho.

„Myslíte, že je po všem?“ ptal se Edward, když se vraceli na cestu.
„Strávili jsme skoro dvě hodiny čekáním, jestli ta mrcha odněkud nevyleze a nestalo se,“ odvětila Kasumi, „nevím, jestli je skutečně po ní, ale je to pravděpodobné.“
„Co teď, paní? Vracíme se do bunkru?“
„Ráda bych se zašla podívat na Akademii. Dovedete mě tam?“
„Jistě.“
Edward a Kasumi došli zpátky na lesní cestu a poté po ní pokračovali na jihovýchod, k útesům Sharp Edge. Přišli k majáku, který Kasumi zaujal, ale ruina na Deepmirských vrších v dálce ji zajímala ještě více. Vystoupali až k Akademii.
Oba opatrně prošli až na nádvoří a první, co je zajímalo, byla cesta do podzemí, jež byla stále zasypaná tunami kamenů.
„Tady by měl žít další netvor?“ zeptal se Edward.
„Přesně tak a také tu je jeden z portálů,“ odpověděla Kasumi a přistoupila co nejblíže k hromadě kamenů. Zkoušela, jestli neuslyší nějaký zvuk, který by signalizoval přítomnost hlídače portálu. Měla už chuť toho nechat a odejít, když tu zaslechla tlumené skřeky. Uvnitř skutečně něco žilo.
„Je tam, ale zdá se, že nemůže ven.“
„To je ale dobře nebo ne?“
„Abych řekla pravdu, nejsem si tak docela jistá. Tady už ale nic víc nezmůžeme.“

Společně se vrátili až do bunkru, což bylo opravdu daleko, takřka přes celé panství.
Když tam dorazili, nalezli Samuela s Rachel, jak sklesle sedí v lavicích.
„Stalo se něco?“ zeptala se Kasumi, kterou podivilo, že nikoho ani nezajímá, jak dopadli.
„Zjistili jsme, že Earl je dole v šachtě a tak jsme došli pro Nancy a požádali ji o pomoc. Ona sem přišla a… vytáhla dynamit a skočila dolů,“ řekl Samuel
„Jenže to ještě není to nejhorší,“ přidala se do vysvětlování Rachel, „potom jsme zašli do jejího domu a nalezli tam přesně osmnáct kusů nestabilního dynamitu. Tak jsme přemýšleli, proč někdo potřebuje tolik dynamitu. Mysleli jsme, že měla s Earlem nějaké neshody patrně ohledně koček, ale kdyby ho chtěla zabít, tak nepotřebuje tolik náloží. No a pak nám došlo, že Earl asi nebyl jediný, na koho měla zlost a že tolik dynamitu by stačilo na zničení Black Mirror.“
„Chcete říct, že měla v úmyslu vyhodit do vzduchu zámek?!“ zeptal se Edward.
„Co přesně měla v plánu, se už nikdo nikdy nedozví, ale je to pravděpodobné. Kromě toho jsme u ní doma nalezli také starý bubínkový revolver a krabičku nábojů. Těžko říct co s ním měla v plánu a raději na to ani nechci pomýšlet,“ řekl Samuel a vstal. Přistoupil ke Kasumi a pokusil se usmát. Moc mu to nešlo. „Ehm, promiň, vím, že ode mne očekáváš něco jiného, ale ta událost mě dost vzala. Ale už dost toho. Povězte mi, jak to šlo.“
„Vcelku dobře. Hlídač portálu v bažinách je s velkou pravděpodobností vyřízený a tady máš jako suvenýr bič. Já ho držím v ruce prvně, takže bych si s ním akorát tak ublížila. Také jsme zašli na Akademii a vchod je zasypán kameny. Uvnitř je bezpochyby další netvor.“
„Ale znamená to, že je po všem. Ven se nedostane, takže je vše jak má být,“ řekl Samuel a Kasumi objal. Nebránila se tomu, ačkoli jí to přišlo zvláštní. „Nebýt tebe tak…“ Pohlédli si do očí a Samuel si uvědomil hroznou věc - nebýt jí, tak k ničemu vůbec nedošlo. Adrian by byl živý a Samael by nikdy nepovstal. „No… pomohla jsi nám a to opravdu hodně. Jsem za to rád.“
„Počítám, že ještě pomůžu. Nejvyšší čas naplánovat další kroky.“
Rachel se podivila nad tím, co chce Kasumi plánovat. „Přece jdeme domů a ty jdeš s námi.“
„Tak jednoduché to nebude,“ řekl Samuel, který si také uvědomoval hrozbu od vesničanů a také přítomnost Pietra, který může každou chvíli vše zhatit. „Je nejvyšší čas se uchýlit do ústraní.“
„Proboha proč?“ ptala se Rachel.
„Nejsem hlupák a moc dobře vím, co si budou všichni myslet, až se rozšíří, že jsem naživu. Řeknou, že netvoři tu jsou kvůli mně.“
„Ale pane, nemůžeme tu nechat zámek jen tak. Kdo se o něj postará?“
„Spoléhám na vás. Máme horkou půdu pod nohama a musíme zmizet, jak jen to půjde, takže bych byl rád, abyste zařídil vše, tak jak si budu přát.“
„Poslouchám, pane.“
„Předpokládám, že máte nějaké finance na správu zámku.“
„Mám a to ne zrovna malý obnos a kromě toho podstatnou část peněz převedl pan Adrian do banky a dovolil mi, samozřejmě podle jeho pokynů, s nimi manipulovat.“
„To je dobře, takže se postaráte o to, aby byl zámek jako dříve. Nesmíme zapomenout ani na Ralpha, jehož tělo necháte vytáhnout ze studny a dáte mu vystrojit řádný pohřeb. Přál bych si, aby byl uložen do naší hrobky a to samé Adrian, ačkoli nemáme jeho tělo. Dále mým jménem vyřídíte Collierovi, aby se snažil držet vesničany zpátky a aby dával na zámek pozor. Kdyby měl námitky, připomeňte mu, co jsme tady vykonali.“
„To bude asi problém,“ řekla Rachel, „Colliere je prý vážně zraněný a neví se, jestli vůbec přežije.“
„Hmm, no zkuste oslovit jiného důležitého člověka, který má mezi ostatními slovo a je pokud možno na naší straně. Například Harry by nám mohl být prospěšný a lidé ho mají rádi. Dále chci, abyste dával pozor na Akademii. Kdyby se s ní cokoli dělo, tak mě o tom okamžitě upozorníte. Jakmile najdete Marka, tak ho vyšlete za námi. To samé Terry. Potřebujeme doktora, který se vyzná, kdyby se něco zkomplikovalo, a protože místo, kam jedeme je dost odlehlé, bude ideální mít někoho přímo tam. Nabídněte Terrymu takovou sumu, kterou neodmítne, ale samozřejmě s mírou. Taky chci abyste mě průběžně informoval o tom, jak to tu vypadá. Tohle panství mi patří a musím vědět, co se tu děje. No… to by bylo asi tak vše. Spoléhám na vás, Edwarde.“
„Nezklamu vás, pane. Nechápejte mě špatně, ale rod Gordonů se pro mě stává skoro vlastní rodinou a věřte mi, že můj plat není to jediné, kvůli čemu vám sloužím.“
„Mám pocit, že jsi zapomněl zmínit jednu důležitou věc, Samueli,“ řekla s úsměvem Rachel. „Kde chceš teď jako bydlet? Nejlepší by bylo zůstat zde, ale to ne, protože Samuel Gordon se bojí. To Adrian byl jiný. On by zůstal doma, na zámku, a nenechal by se vylekat hrstkou vesničanů.“
Edward by si to sice nikdy nedovolil říci nahlas, ale už teď byl rád, že nebude muset být s Rachel. Samuela a Kasumi však začínal opravdu litovat.
„Hezký pokus, Rachel,“ řekl Samuel, „ale mě tím nenaštveš. Kromě toho dobře víš, kam mám v plánu se uchýlit. Pojedeme do Walesu, do naší vily.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 5 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 24.12.2012, 15:42:06 Odpovědět 
   Zdravím.

Také mám ten pocit, že až pomine všechno to nebezpečí, rozhádají se nejen všichni na panství, ale také nejbližší lidé v okolí rodiny Gordonů (zde naši hrdinové). Ráchel je nejspíš právě taková "mrcha", o jaké se zde mluví (možná si vše zasloužila a fiktivní příběhový Osud vedený Tvou rukou ji dal do vínku právě tyto nesnáze a trápení). Peníze nejsou vše, ale pomohou a mohou se stát i pomyslným mostem a překlenout nejednu propast nedorozumění či jiných problémů. Proč mám pocit, že to ještě neskončilo (že když se něco až příliš daří, musí se - zákonitě - jiná věc pokazit)? Minimálně jeden netvor zůstal v podzemí - jeden v Akademii, další nejspíš u portálu vedoucího do samotného Pekla. Co se ještě může stát? ;-) Když jsme u těch příšer, ta s bičem se "vzdala" až překvapivě rychle, nebo vše byla lest a prokoukl ji jen Edward, který tu stvůru shodil do bažin (dokonce i Kasumi se cítila být zaskočená). Také jsem se trochu mračil a myslel na to, co tím dotyčný Strážce myslel, ale konce se nejspíš již nedozvím, protože monstrum zmizelo v hlubině bažiny pod srázem. Těším se na další díl a neodvažuji se hádat, co bude dál. Brány pekel byly otevřeny a těžko je někdo "jen tak" uzavře, nehledě na rozkol všech zůčastněných. Vždyť i pravda dokáže zabít stejně rychle a spolehlivě jako kterákoliv jiná smrtící zbraň... Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka:

-- „Hmm, zní to hezky, ale ten, kdo splňuje všechny podmínky, je dle mého názoru idiot. Co takhle kdybych si vytyčila nějaké vlastní. Víru v sebe mám, naději tu většinou také, ale co něco praktického, třeba znalost panství a jeho tajemství nebo odvaha, či sebeovládání. Neuškodila by ani schopnost bránit portály vlastním tělem než jen slovy. Nějak si neumím představit situaci, kdy Strážce stojí před portálem a říká kupříkladu mě: „Je mi líto, ale dál nesmíte“ a myslí si, že mě to zastaví.“ -- (uvozovky v již uvozeném textu, ono to může vyplývat ze samotného textu a jeho formy, ale čtenář může být maten, chce to užít buďto uvozovky jednoduché, nebo kurzivu)

-- Předpokládám, že ji tam najdu nebo snad ne? -- (vrazil bych čárku před "nebo", přeci jen jde o jistou neslučitelnost, buďto jej tam najde, nebo ne, ale kdo ví?)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Peter Lacey
(22.1.2019, 19:24)
ERROR
(4.1.2019, 21:27)
abeekr
(2.1.2019, 17:57)
Elvíra
(30.12.2018, 14:05)
obr
obr obr obr
obr
Polibek múzy II...
leane
Dva životy . Ka...
Trenz
Jablko
Betwithell
obr
obr obr obr
obr

Obskurníci aneb z Nových pověs...
čuk
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr