obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915546 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5772 autorů a 391781 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: O marlene ::

 autor oveckovna publikováno: 24.12.2012, 12:36  
 

„Snad je to tím, že mi bylo dáno prohlédnout celou tu frašku kolem tragičnosti lidského utrpení ve vší její obludné směšnosti už jako malému chlapci. V životě jsem už nikdy neviděl nic ubožejšího než tehdy v cirkuse. Po šapitó pobíhali, jezdili na těch svých jednokolech a pitvořili se klauni. Dokázal bych jim odpustit jejich vlastní ubohost, kdyby jí neznásilňovali medvědy. Obdivoval jsem ta ušlechtilá majestátní zvířata a nenáviděl celou tu kočovnou spolčnost. Pro vlasní mrzký prospěch je zlomili. Trpěl jsem pohledem na trosky jejich divoké přirozenosti. Říkal jsem si, že přece nebyli stvořeni, aby se pitvořili s bandou těch bláznů. Modlil jsem se, aby se jim postavily na odpor. A bylo to právě tehdy, kdy jsem si také uvědomil, že mé myšlenky mohou měnit směr, jímž se události ubírají. Došlo k tomu totiž přesně ve stejnou chvíli, kdy má nenávist dostoupila vrcholu. Jí uvolněná energie musela být natolik silná a divoká, že jedno ze zvířat roztrhalo své okovy a seklo po klaunovi, který kolem něj projížděl. A jedním mocným máchnutím tlapy urazilo tomu výsměchu levou nohu. Nelitoval jsem ho, přestože jsem nikdy neviděl nic smutnějšího. Od té doby jsem ani lítosti nebyl schopen. Dokonce i pohled na umírající matku, kterak zvrací krev, ve mně už nevzbuzoval ani náznak lítosti. S pocitem zadostiučinění jsem si vychutnával každou vteřinu jeho poslední jízdy; jízdy za poznáním, že jeho nadřazenost byla jen iluzí. Chtělo se mi začít tleskat a výskat nadšením, když naposled šlápnul a jeho jediná noha zůstala bezmocně stát na pedálu v dolní poloze. Kolo se otáčelo stále pomaleji, ale výraz jeho nalíčené bílé tváře zůstával neměnný. Měl stále stejný červený nos a úsměv od ucha k uchu. Čím pomaleji jel, tím pomaleji plynul čas. Bože! Až v okamžiku, kdy se jeho kolo naposled líně převalilo přes písek a piliny, se čas zastavil úplně. A v tomto momentu absolutní blaženosti jsem prožil bezpočet životů, až do konce času, až se nakonec vesmír zhroutil sám do sebe, aby v zápětí – ale také možná miliardy let po tom – opět stvořil ve svém nekonečném koloběhu hmotu a energii a já se opět náchazel v okamžiku před jeho pádem. Už jsem ovšem nebyl pouhým já; byl jsem svědkem zhroucení struktur svou velikostí nekonečně přesahujících veškerou představivost lidstva. Spatřil jsem, jak z bodu menšího než nic, vzniklo vše –“ a na chvíli se odmlčel, aby nechal vyznít svůj monolog ve vší jeho dramatičnosti. Ovšem ne dost dlouho na to, aby se nad ním mohl někdo zamyslet. Zapálil si cigaretu a pokračoval: „Když jsem ho pak uviděl na zemi s tváří pokrytou pinami, které také částečně překryly ránu po chybějící končetině, necítil jsem už nic. Byl jsem oproštěný od všech vývojově zastaralých mechanismů lidského těla i duše. Mé oči prohlédly skrze oslepující záři stvoření. Byl jsem svědkem jednoho z nekonečna konců vesmíru a toužil jej zažít znovu. Stále toužím. Touha znamená vůli a má vůle je nekonečná a věčná jako vesmír.“ Tehdy jsem to považoval jenom za jednu z jeho mnoha dekadentních manýr. Diletantsky ublábolený pelmel namíchaný z populárně naučných článků, kterým tak rád opíjel své nohsledy. Jak děsivě a tragicky jsem se mýlil!


 celkové hodnocení autora: 94.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 2.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 17 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 24.12.2012, 12:35:03 Odpovědět 
   Text je portrétem muže plného nenávisti, vyprávěný tímto mužem, sadistou bez slitování, posedlého svou jedinečností a snad i schopností být centrem světa. Portrét je komentovaný autorem v posledních třech větách. Poslední věta naznačuje zlo (byla proměněna urputná nenávistná síla myšlenek v tragický projev náhodou?) Zlo se v budoucnosti rozšíří mimo cirkusovou manéž i do společnských rozměru. Zprvu trochu kavkovské, pozdějí příměs Nietzeho, Text působící dost odporně, ale vyzněním je varováním, do individuálního portrétu si můžeme dosadit i politické psychopaty. Proto je text takto pojatý určen k zamyšlení ( a obsahuje skrytou hrůzu, která se může zhmotnit ze zážitku v dětství).
 ze dne 25.12.2012, 14:48:48  
   oveckovna: Diky. Diky za to dokonale pochopeni textu.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Bílý, hebký...
Majrenka
KNIHA MÉHO SVĚT...
Elly
[b]Volgurn[/b]
Marks Clarkson
obr
obr obr obr
obr

Co skýtá
Jiří Ondra JL"
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr