obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915321 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39437 příspěvků, 5735 autorů a 389996 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Posel smrti V: K. XVIII - Nečekaná návštěva ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Posel smrti V - Milenci a vrazi
 autor Lukaskon publikováno: 28.12.2012, 13:13  
Samuel a spol. přijíždějí do sídla Gordonů ve Walesu. Po mnoha peripetiích prožitých na Black Mirror se hrdinové konečně dočkají odpočinku, ale další problémy na sebe nenechají dlouho čekat.
 

Waleské panství Gordonů sice zdaleka nedosahovalo velikosti a důležitosti Black Mirror, ale na druhou stranu lidé z okolních měst a vesnic neměli s Gordony, co tu před lety žili, žádné neshody a problémy, což se o Black Mirror říci nedalo. Pod správou Matthiase se panství dokonce proslavilo široko daleko, ale nutno podotknout, že velkou zásluhu na tom měl Matthiasův věhlas, coby slavného klavírního virtuose. Zatímco se jedna z jeho dcer, Victorie, provdala za Williama Gordona a zůstala na Black Mirror, kde kdysi Matthias rovněž žil, Eleonor, jeho mladší dcera, s ním odjela sem na Waleské panství. Eleonořina úcta ke svému otci nebyla ovlivněna ani faktem, že Matthias byl despotickým člověkem, který takřka přinutil svoji dceru, aby následovala jeho kariéru a rovněž se prosadila na poli hudebním. Eleonor se i přes velkou snahu otcovu i svoji vlastní nedokázala probojovat až na vrchol, ale talent a um, který většina lidí postrádala, ji ani v nejmenším nechyběl. Matthiasova smrt se pro Eleonor stala jakýmsi symbolem osvobození se od pout, kterými jí svazoval a mohla díky tomu zjistit, jestli dovede spravovat celé panství. Brzy poté se provdala za Williamova mladšího bratra Richarda a úspěšně se starala o panství jako takové. Idylku silně narušilo zjištění, že Richard je neplodný a tak veškeré snažení o potomka přišlo vniveč. Richardova ješitnost tím značně utrpěla a pro něj to byl signál začít novou životní dráhu coby vědec. Představa, že nikdy nebude mít dědice, pro něj byla strašlivá, ale snažil se to nahradit tak, že bude užitečný pro svět a tím snad dopomůže i sám sobě najít vnitřní klid a dokázat si, jak důležitým člověkem může být i přes nezanedbatelnou vadu. Úspěchy se dostavily již brzy a to, když se věnoval především krví savců. Dokázal svými objevy naplnit přední stránky vědeckých časopisů, ovšem on mířil výš a tak se po čase začal zajímat o elektrochemii, ve které tehdy neměl žádnou velkou konkurenci mezi ostatními Britskými vědci. Tentokrát však neuspěl a místo toho se mu jen povedlo vytvořit mezi ním a Eleonor propast, která je od sebe dělila. Poté, co se doslechl o Samuelovi a jeho vraždách, vrátil se opět ke svému původnímu oboru, protože pocítil příležitost, jak se na stará kolena předvést coby objevitel specifické krve – krve Gordonů, která podle něj měla v sobě jakési zvláštní látky, jež negativně ovlivňovaly chování lidí. Jeho výzkum nepřinesl mnoho ovoce, a když se po roztržce s Eleonor odhodlal k nebezpečnému pokusu, který vyústil v mohutnou explozi, jež ho usmrtila, zničil tím i celou laboratoř a svoje dosavadní výsledky. Eleonor se se smrtí muže, ke kterému sice už dlouho necítila lásku, nedokázala vyrovnat a tak opustila panství a přijala Victoriinu nabídku, zůstat bydlet na Black Mirror. To se jí stalo osudným, když její zahradník Louis, zahořklý a zklamaný člověk, zámek zapálil a to na pokyn Angeliny. Waleské panství už od Eleonořina odjezdu začalo chátrat a bažina, jež se rozprostírala především v zadní zahradě u rodinné hrobky, se začala rozpínat. Až Adrian Gordon podniknul kroky k tomu, aby se vila a okolí vrátili do původního stavu. Budovu vily nechal opravit a snažil se interiéry uvést alespoň do takového stavu, ve kterém byly před Eleonořiným odjezdem. Likvidace bažiny se neobešla bez značných potíží a přítomnosti těžké techniky. Vysoušení bažiny byl obtížný proces, ale Adrian byl ochoten poskytnout nemalý finanční obnos, aby vše proběhlo co možná nejrychleji a tak se mu podařilo bažinu v přední části zahrady téměř zlikvidovat.

První, co Samuel udělal, když sem s Rachel a Kasumi přijel, bylo to, že poslal všechny dělníky, co tu pracovali pryč a to natrvalo. Obyvatelné to tu již bylo a to včetně solidního zázemí v podobě rekonstruované vily. Rozhodně nechtěl, aby se po pozemcích proháněli cizí lidé a rušili je tu. Soukromí bylo to, co teď potřebovali všichni tři. Zabydleli se tu, přičemž využili pokojů v patře vily a společně prošli celou budovu. Samuel podrobně vysvětlil především Kasumi, kterou tohle místo zaujalo, vše co chtěla vědět. K večeru přijel na panství Mark a od Samuela okamžitě dostal všechny potřebné instrukce. Měl tady v podstatě nahradit Edwarda, který zůstal na Black Mirror a dohlížel na zámek.
„Ráda bych viděla, co tu všechno máte,“ řekla po večeři Kasumi. „Dá se jít k tomu domku na zahradě?“
„Snad ano,“ řekl Samuel, „ale dlouho sem tu nebyl a opravdu se to tu změnilo. Tady vepředu se to ani nezdá, ale když jsem viděl zadní zahradu… je to dost hrozné. Vzpomínám si na doby, kdy to tu všechno kvetlo, ovocné stromy se prohýbaly pod šťavnatými plody, zdi domů a plotů pevně držely na svých místech, posekaná tráva voněla všude okolo a fontánka před vilou byla plná křišťálově čisté vody bez řas a nánosů bahna. Když jsem tu byl naposledy, vypadalo to tu podstatně lépe než na Black Mirror, ale dnes… dnes je to spíše opačně. Jestli chceš teď jít na zadní zahradu, měli bychom vyrazit hned, dokud je ještě světlo.“
„Tak tedy pojďme.“
„Ech, já zůstanu tady,“ řekla Rachel, „smradlavá bažina není to, co bych chtěla vidět, ale zdá se, že Kasumi je něco takového opravdu blízké. Možná, že to kdysi byl její domov.“ Kasumi na ní jen zlostně pohlédla a poté odešla před vilu.

„Pobyt v její přítomnosti nebude nic příjemného,“ řekl Samuel, když doprováděl Kasumi k zadní zahradě.
„Nevynechá jedinou příležitost, aby se mě nebo tobě mohla pošklebovat a vysmívat. Je to hnusná mrcha.“
„Vždyť víš, jak důležitá pro nás je a ona to ví také a vsaď se, že toho bude využívat. Jen tě prosím, abys ses ovládala. Musíš ty její řeči přetrpět a nenechat se vyvézt z míry natolik, abys jí ublížila nebo nedej bože zabila. Taky nezapomeň na naše tajemství. Bylo by to ještě mnohem horší, kdybys jí řekla pravdu.“
„Neboj se. Ona mě nedokáže vyprovokovat. Naposledy se to podařilo Ivanovi. Zmlátil mě a já tak poznala, že na něj dost možná nestačím, což ve mně vyvolalo nejistotu a obavy. Nikdy bych se mu nepostavila znovu, jedině v případě, že by mě chtěl zabít, což se stalo. Z téhle chyby jsem se už poučila, takže se neboj, že by mi povolily nervy. Vím, že bych toho později litovala a nenechám tohle vědomí zastínit emocemi.
Došli až k okraji zarostlého příkopu, nad kterým se tyčila poničená stavba z kamene. Samuela to dost překvapilo. Sice to bylo více než dvanáct let, co tu byl naposledy, ale stále to měl dobře v paměti. Dokonce se přistihl, jak uvažuje nad tím, jestli výbuch nezapříčinila látka, kterou tehdy Richardovi „sehnal“. Tehdy také došlo k explozi, ale naštěstí podstatně menší a odneslo to jen pár přístrojů. Tento výbuch si ale vzal mnohem víc… Prošli mezi dvěma kamennými sloupy, jež kdysi držely bránu, a ocitli se před dveřmi domu. Neměli v plánu jít dovnitř, ostatně stavba rozhodně nebyla stabilní a stále hrozilo, že spadne nějaký kus kamene a usmrtí je, takže se od domu drželi dál. V cestě k hrobce, jež stála až u vysoké zdi, přímo proti nim, stál padlý strom. Snadno ho přelezli a stanuli na otevřeném prostranství před hrobkou.
„Co je támhle na kopci?“ ptala se Kasumi a ukazovala na pahorek obklopený bažinou, na kterém stály zbytky jakési stavby.
„To býval kostel. Dnes je již zničený a jít blíže je o život, kvůli té zpropadené bažině. Do té hrobky také raději nejdu a tobě bych radil totéž.“
„Nebudu riskovat život, obzvláště když je její strop celý popraskaný a sama stavba se utápí v bažině. Nakonec, nic vyloženě zajímavého tam asi ani není, nebo ano?“
„Právě že ano. Adrian tvrdil, že je tam tunel, který vede přímo do laboratoře, kterou Richard zřídil v tomhle domě. Kromě toho je pod hrobkou podzemí, kde leží hrob Derghama Gordona. Nalezl jsem tam klíč duší, který odemyká Bránu pekel. Tehdy jsem měl za to, že je musím všechny získat a zjistit, k čemu přesně slouží. Myslel jsem, že tím vykonám něco dobrého, ale… nebylo to nic platné.“
„Ty klíče… co to je?“
„Já ani přesně nevím. Každopádně, pokud Samaela porazíme, tak je musíme z Brány odnést. Bez nich se nedá s Bránou manipulovat.“
„Budu na to pamatovat. Teď ale pojď raději do vily. Tady kolem se to začíná hemžit komáry.“
Společně se vrátili do vily, kde odpočívala Rachel. Nechala si do haly přinést lehátko, které Mark nalezl na půdě.
„Á vidím, že večerní romantická procházka bažinou ve společnosti hmyzu je u konce,“ řekla posměšně Rachel.
„Komáři jsou daleko lepší společníci než ty, Rachel, a… nejsou ani tak otravní,“ odvětila Kasumi a odešla do patra. Na konci chodbičky v pravém křídle vily byla koupelna, kam velice ráda zamířila.
Samuel mezitím zůstal dole s Rachel. „Nevím, co čekáš, že se stane, ale doporučuju ti zamyslet se nad sebou. Můžeš se snažit, jak chceš, ale nic nezískáš.“
Rachel se usmála. „Vážně? To se ještě uvidí, Samueli.“ Poté vstala a sedla si ke klavíru, na který kdysi hrávala Eleonor.
„Nevěděl jsem, že umíš hrát,“ řekl Samuel.
„Také neumím,“ odvětila Rachel a začala bezhlavě mačkat všelijaké klávesy. Výsledek takřka trhal uši a Samuel neměl sílu to poslouchat. Urychleně vystoupal po schodech, ale nebylo to nic platné, protože nervy drásající zvuk doléhal i sem. V podstatě bezmyšlenkovitě vešel do koupelny, aniž by si uvědomil, že tu není sám.

„Sakra, promiň,“ řekl, když zahlédl Kasumi v horké vodě ve vaně, „už jdu.“
„Ne, počkej,“ zastavila ho, „mě to nevadí, ale hlavně zavři ty dveře, protože to je strašné.“ Samuel tak učinil a usadil se na stoličku, která v koupelně byla.
„Ten klavír rozmlátím hned, jak se naskytne příležitost,“ řekl Samuel.
„Najde si jiný způsob, jak nám ze života dělat peklo.“
Samuel si povzdechl a chvíli mlčky seděl a sledoval Kasumi, jak si viditelně užívá koupele. Přišlo mu divné tu být s ní, ale nezdálo se, že by jí to jakkoli vadilo.
„Docela úleva mít konečně klid po tom všem, ne?“ zeptal se jí.
„To rozhodně. Všechen ten stres, nejistota, obavy, špína, zápach,… je to konečně pryč, takže… je to vážně skvělý pocit, který jsem už dlouho neměla.“
„Co máš v plánu teď? Myslím, jak zužitkuješ čas, který nám Rachelinino těhotenství dává?“
„Rozhodně si nejprve pár dní odpočinu, ale poté se pustím do příprav. Bude to asi dost drsné, protože chci tréninku věnovat opravdu spoustu času. Mordred Samaela napadl ze zálohy, ale my takové štěstí mít nebudeme a tak udělám maximum pro to, abych Samaela porazila.“
„Opravdu věříš, že to dokážeš?“
„Ani sama nevím...“
„No… myslím, že už je dole ticho, tak snad abych pomalu šel.“
„Nemusíš nikam pospíchat. Víš, obvykle bývám dost zamlklá, a když už si s někým povídám, tak většinou ne o sobě, ale s tebou to je jiné. Ráda bych věděla, co to bylo za nápad, když jsi řekl, že mě odkážeš zámek. To měl být jen vtip nebo jsi chtěl rozčílit Rachel?“
Samuel se zadíval na Kasumi a prohlížel si její tvář. Ještě nikdy ji neviděl s rozpuštěnými vlasy. Byl to hezký pohled... „Bylo to myšleno zcela vážně. Podívej, ať už to zní jakkoli absurdně, tak jsi jediný člověk, kterému nejsem zcela ukradený a který se mnou cítí, protože si prožil něco podobného jako já. Oba máme za sebou spoustu životních proher a ta událost s netvory nás patrně sblížila více, než by kdo čekal. Je to paradox, vzhledem k tomu, co se stalo mezi… no ale zkrátka jsem si uvědomil, že jsem Adriana sice miloval, ale jako syna a ne jako člověka. Byli jsme každý jiný a ani přes velké snažení jsme mnohdy ani nenalezli společnou řeč. Nejsem hlupák a moc dobře vím, že jakmile by pominula taková ta euforie z toho, že jsme se shledali, tak bychom se od sebe zase odloučili a to i kdyby do našich životů nevpadla Rachel. K tobě ale cítím něco… něco, co nejde dost dobře popsat, ale ty city ani nemohu dát zcela najevo, protože se nedokážu oprostit od vzpomínek. Já… ty jsi… ty jsi prostě člověk, kterého nevím, jestli mám mít rád nebo nenávidět. Strašně rád bych si vybral to první a vidím, že k tomu směřuji, ale chce to ještě čas.“
„Času máme dost, ale moje rada zní hodit to, co se stalo za hlavu a nenechat se tím ovlivnit. Sama jsem to udělala v případě mých dětí a ty to víš. Minulost nemůžeme změnit a neměli bychom na ní zapomínat, ale nesmíme dopustit, aby nás proti naší vůli dokázala omezovat a ovlivňovat. Tak a teď se na mě konečně přestaň dívat jako na zjevení. Vadilo by ti umýt mi záda?“ Samuel chvíli váhal, protože naposledy tohle dělal Catherin a vybavily se mu na ni vzpomínky. Nakonec se ale odhodlal, ostatně to byla maličkost.
„Hmm, to tetování… má to nějaký význam?“
„To ani ne ale mě se to líbí, ostatně draci jsou zajímavá stvoření. Jen škoda, že v reálném světě neexistují.“
„A já už myslel, že to má něco společného s tvojí minulostí. Víš, třeba nějaký symbolický význam.“
Kasumi se natáhla pro ručník, který byl složený na skříňce nad vanou, a bez nějakých ostychů vstala z vany. Osušila se a začala se oblékat. Než to stihla dokončit, do koupelny vtrhla Rachel. Její výraz plný překvapení rozhodně nebyl hraný.
„Já ti to vysvětlím,“ řekl Samuel, kterému tahle situace připadala jak ze špatného filmu.
„Není třeba, já to chápu moc dobře. Zatímco tady bydlíš s jednou z nejkrásnějších žen možná v celé Británii, tak slintáš nad nahou Asiatkou, o kterou by nejevil zájem ani mentálně postižený blb, protože i ten by měl na víc. Je zvláštní, kam až můžeš klesnout, protože podle obrázků, co mi Adrian ukazoval, nebyla Catherin zase tak ošklivá, ačkoli proti mně to byla tuctovka. Ale tohle… vždyť ty, Kasumi jsi urážka ženství. Zřejmě jsi nepochopila, jako co ses narodila. Žena má být něžná, krásná, svůdná, šarmantní, roztomilá a ty nejsi ani jedno z toho.“
„Neposlouchej ji,“ řekl Samuel, “ona jen závidí.“
„Cha, cha, a co mám jako závidět? Já nemám úchylnou potřebu ze sebe dělat zabijáka, před kterým se jiní třesou. Nepotřebuji mít velkou sílu ani rychlost a už vůbec se nepotřebuji učit prát, když vím, že po boku mohu mít muže, který mě ochrání. To Kasumi nikdy nikoho takového mít nebude a není se čemu divit.“
„A kdepak je teď ten tvůj neporazitelný ochránce?“ zeptala se Kasumi.
„Moc dobře vím, že kdyby Adrian žil, tak bych jen ukázala na tebe a on by tě spráskal jak malého čokla. Vlastně ještě ani nevím, jestli vůbec dokážeš někoho přeprat. Z toho boje, ve kterém jsi údajně zabila Adrianovy vrahy, jsi vyšla zbitá, takže kdoví, jak to vlastně bylo. O žádném Mattovi nevím a od své dvojnice na zámku jsi dostala nakládačku.“ Kasumi vykročila ke dveřím koupelny ve snaze odejít. Očekávala, že se jí Rachel uhne, ale nestalo se. Stáli proti sobě a hleděli si do očí. Samuel nevěděl, co má čekat a obával se, že dojde k násilí.
„Překážíš mi v cestě!“ řekla Kasumi.
„Ty mi zase překážíš v životě. Víš Kasumi, trochu jsem přemýšlela a když vím, jak jsem pro vás hrozně moc důležitá a vy mi nemůžete ublížit, protože by to teoreticky mohlo ohrozit mé dítě, co se asi stane, když ti dám pěstí?“
Samuel se zhrozil, když to zaslechl a Kasumi to neuniklo. „Jen klid,“ řekla.
„Vážně sis myslela, že mi na tobě záleží, že si tě vážím?“ ptala se Rachel, ale Kasumi neodpověděla. „Vlastně od první chvíle jsem s tebou chtěla zatočit, protože jsi mě proti mé vůli zastiňovala. Já jsem byla ta uřvaná a ubrečená chudinka, na kterou pan Samuel a především velectěná Kasumi musejí dávat pozor, aby se jí něco nestalo. Já ale nejsem zvyklá na pozici někde vzadu a to především ne, když přede mnou má vést nějaká žena. Už v Démantu, kde jsem pracovala, jsem byla špička a jsem ji stále. Potíž je v tom, že v tvojí přítomnosti to tak nevypadá.“
„Nejvyšší čas si zvyknout. Ne každý je v situacích, ve kterých jde o život zvědavý, na to kolik make-upu jsi na sebe naplácala nebo jak moc při chůzi pohupuješ zadkem.“
„Potíž je v tom, že teď už v takové situaci nejsme a Samuel přesto tráví čas tím, že se dívá, jak se koupeš. Ale o něj tady teď vůbec nejde. Tohle se týká jen nás dvou a já jsem lepší!“ Rachel neskrývala hrdost a rozepnula si blůzu, aby vynikly její vnady. „Tohle je něco, co přinutí muže se ohlédnout, když mě potká na ulici. V tvém případě se muž ohlédne taky, ale ne proto, že tě obdivuje, ale spíše proto, aby se přesvědčil, že existují i hnusnější ženy, než je kupříkladu jeho manželka. Možná bych ti mohla doporučit jednoho plastického chirurga a třeba, by z tebe dokázal udělat alespoň něco pohledného, ačkoli nevím, jestli by na to vůbec stačil. “
„Pomáhají ti tyhle řeči zvyšovat ego? Doufám, že ano, protože mě to stále ne a ne rozhodit. Mimochodem ty asi nemůžeš moc rychle běhat, aby sis nevyrazila poprsím zuby, co?“ Rachel zrudla zlostí, načež do ní Kasumi strčila a odešla do svého pokoje. Samuel dal Rachel facku a mlčky odešel také. Měl toho plné zuby. Jsou tu první den a Rachel už ztropila scénu, za kterou by jí jiná žena snad vyškrábala oči. Ještě, že Kasumi se dokáže ovládat.

Zašel ke Kasumi do pokoje, aby zjistil, jak moc ji to sebralo. Právě seděla na posteli a chystala se ulehnout ke spánku.
„Mrzí mě, co se stalo. Vím, že jsem měl nějak zasáhnout, že by to ode mne bylo slušné, ale… vážně promiň.“
„Vůbec se nemáš za co omlouvat. Spíše si začni zvykat a řekni mi popravdě – vážně jsem pro muže tak odpudivá?“
„To vůbec ne, Kasumi. Nebudu ti lhát a řeknu na rovinu, že jsem viděl i hezčí ženy, ale zase tak moc jich nebylo. Viděl jsem podstatně více žen ošklivějších, takže se zdá, že jsi takový lepší průměr. Třeba ten tvůj pronikavý pohled je zvláštní a svým způsobem jedinečný. Kromě toho nemáš žádnou vadu na kráse. Tvůj vzhled ale rozhodně není to, co se mi na tobě líbí nejvíc. Teď mě ale omluv, rád bych se šel konečně pořádně a v klidu vyspat.“

Po třech dnech se na panství objevil Terry. Mark se Samuelem ho přišli uvítat.
„Dobrý den, doktore,“ řekl Samuel, když Terrymu otvíral bránu.
„Zdravím. Tedy… bydlím na Black Mirror jen pár měsíců, ale za tu dobu jsem tam zažil tolik věcí, že přemýšlím raději o odchodu. Vy jste ten mrtvý chlápek, že ano? Jste Samuel Gordon.“
„Ano to jsem, ale mrtvý rozhodně nejsem a jak už možná víte, mám pro vás slušnou práci.“
„Především slušně placenou práci, jak mi váš sluha řekl. Na tyhle věci obvykle slyším a tak jsem tu a nebudu dělat problémy, jestli jde o tohle. Už přibližně vím, co se ode mne očekává a pokud to chápu dobře, tak dost možná nebudu muset hnout ani brvou a přesto mi budete platit.“
„Ano. Do nejbližší nemocnice je to míle daleko a situace, která tu panuje je tak napjatá, že se klidně může každou chvíli něco přihodit. Mimo to tu máme těhotnou ženu a…“
„Vím, ale bylo by fajn si ujasnit, že nejsem žádný gynekolog. Dělal jsem před lety na chirurgii v Canterbury.“
„Pořád víte o doktořině víc než my všichni dohromady.“
„To nepopírám. Takže… kam se mám vrtnout? Je to tady veliký.“
„Já vám ukážu, kde budete bydlet a provedu vás tu,“ řekl Mark, „pojďte se mnou.“
Mark s Terrym odešli a Samuel se chystal udělat totéž, jakmile zamkne bránu. Než to stihl udělat, zahlédl jakousi ženu, jak kráčí sem. Už z dálky viděl, že má na zádech připevněné pouzdro s mečem. Raději rychle otočil klíčem, ale zůstal zde, aby zjistil kdo to je. Neznal ji, ale udivilo ho už jen její vzezření. Levou polovinu tváře měla pokrytou nevzhlednými puchýři a seschlou kůží. Levé oko měla přivřené a bylo patrné, že zranění se nevyhnulo ani jemu. Jinak však vypadala vcelku pohledně a mladě. Měla černé oči a dlouhé vlasy, spletené do copu, který ji sahal až do poloviny zad. Na sobě měla černý oděv a plášť.
„Dobrý den. Vy jste pan Gordon?“ řekla a Samuel poznal, že je to cizinka. Její angličtina sice byla dobrá, ale rozhodně nebyla Angličanka.
„Ano, jsem Samuel Gordon. My se známe?“
„Ne, to asi ne. Já vlastně ani nejdu za vámi.“
„Tak za kým tedy?“
„Chtěla bych navštívit paní Kasumi Sato. Vím, že tu je. Zavedete mě k ní?“
„Záleží na tom kdo jste a co jí chcete,“ řekl Samuel.
„Jsem Akira Watanabe a mám s Kasumi jednu nevyřešenou záležitost.“


 celkové hodnocení autora: 99.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 3 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 28.12.2012, 13:12:20 Odpovědět 
   Zdravím.

Ani sídlo ve Walesu nepostrádá své kouzlo (opravená vila, zbořený dům s tajnou laboratoří a rozbořený kostel kdesi nad močálem. Záchvěvy minulosti v podobě dialogu hrdinů (Gordona a Kasumi). Jen Ráchel se chová jako náctiletý spratek (je jasně vidět, jak to bylo s její láskou k Adrianovi). Nebezpečí lidi nejen ztmeluje, ale i ukazuje jejich pravé charaktery. A aby toho nebylo málo, objevuje se na samém konci tohoto dílu další asiatka, která má s Kasumi nevyřízené účty. Uvidíme v dalším díle. Pobyt ve Walesu je nejspíš určitým "mezidobím" před rozhodující bitvou... Ale kdo ví? Našel jsem i několik maličkostí, které jsem si dovolil vypsat níže (šotci nikdy nespí). Hezký den a psaní zdar.

Co mi padlo do oka:
=============

-- Ráda bych věděla, co to bylo za nápad, když jsi řekl, že mě odkážeš zámek. -- mně (mi) -- (komu čemu)

-- To měl být jen vtip nebo jsi chtěl rozčílit Rachel?“ -- (vrazil bych čárku před "nebo" - zde nejde o výčet nebo slučovací vztah, zdá se mi)

-- Času máme dost, ale moje rada zní hodit to, co se stalo za hlavu a nenechat se tím ovlivnit. -- (radu bych vložil za dvojtečku) -- Času máme dost, ale moje rada zní: hodit to, co se stalo, za hlavu a nenechat se tím ovlivnit.

-- Minulost nemůžeme změnit a neměli bychom na ní zapomínat, ... -- ni (na TU minulost - krátce)

Tož tak...
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
Wiktoria
(7.10.2019, 15:00)
obr
obr obr obr
obr
Zakázaná láska ...
Petra Vávrová
Lidský defekt
NiDiosNiAmo
Oči
Envel
obr
obr obr obr
obr

Další dubnové dopoledne
Lord Mordvig
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr