obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915287 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39387 příspěvků, 5727 autorů a 389805 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Okamih ::

 autor VanillaSky publikováno: 02.01.2013, 13:34  
...
 

„Vravel som ti, že sa ti tu bude páčiť. A ty si sem nechcela ísť.“

„Nechcela, ale máš pravdu, teraz som rada, že si ma sem vytiahol.“

„Poď za mnou, tam vzadu som videl jednu fotografiu, ktorú ti musím ukázať.“

Prešli k zadnej časti miestnosti, kde ako úplne posledná bola na stene zavesená fotografia dievčatka. Ako jediná bola bez rámu a čiernobiela. Ako keby si nezaslúžila toľko pozornosti a snahy vybrať k nej pekný rám ktorý mali všetky ostatné rozvešané po stenách.

„Máš pravdu, je pekná. Aj keď niečím iná ako tie ostatné. A nie je to len tým, že je čiernobiela a že nemá rám. Ako keby z nej niečo vyžarovalo. Pokoj a akési zmierenie sa s...“

Práve vo chvíli keď chcela dokončiť vetu pocítila za sebou niekoho stáť. Otočila sa a uvidela muža v stredných rokoch ako tiež hľadí na fotku.

„Páči sa vám?“ opýtal sa s úsmevom na tvári.

„Ano,“ povedala a očami zablúdila smerom k Tomášovi, ktorý medzi tým išiel pozdraviť akýchsi priateľov.

„Aj mne, je to jedna z mojich obľúbených.“

„Poznáte fotografa čo to fotil?“

„Poznám,“ povedal muž a znova sa usmial. No tento raz akosi smutne. Aj v očiach mal niečo, čo naznačovalo skôr smútok, ako radosť.

„Viete niečo aj o tej fotke? Trebárs kto je to dievčatko a kde je fotka spravená?“

„Bola noc a len pouličné lampy vrhali svoje svetlo na chodník. Na každom kúsku, jeden malý fliačik nádeje, akýsi ostrovček obklopený tmou. Nablízku nebolo ani živej duše a pokusy čokoľvek odfotografovať sa minuli s posledným lúčom zapadajúceho slnka. Zrazu sa ako keby odnikiaľ zjavilo pod svetlom lampy dievčatko. Ešte moc malé na to, aby bolo o takejto hodine vonku a už vôbec nie samo... Kde máš rodičov a čo tu robíš o takomto čase?,“

„Nemám rodičov a bývam tu,“ odvetila.

„Bývaš tu? Kde tu?“

„No tu, na ulici. Tu všade,“ povedala a rukou urobila oblúk okolo seba. „Nemáte nejaké drobné? Som hladná a už nemám peniaze aby som si niečo kúpila.“

Muž sa na ňu zahľadel a povedal: „Dám ti peniaze, ale pod podmienkou, že mi dovolíš vyfotografovať si ťa.“

Dievčatko pokrčilo ramenami a postavilo sa do pozy ktorá naznačovala, ako keby nad niečím premýšľala. Muž vzal fotoaparát a akosi automaticky prehodil na ňom okienko na čiernobiele fotenie. Inokedy by možno urobil zopár záberov za sebou, ale teraz spravil len jeden. Hneď na to dal dievčatku všetky drobné ktoré našiel vo vreckách a to zmizlo v tme, ako keby tu ani nikdy nebolo. Iba čiernobiela fotka bola svedkom toho, že sa s ňou naozaj stretol. A až keď dal fotky do počítača a prezeral si ich, pri pohľade na túto si všimol čosi za chrbtom dievčatka. Bola to časť chodníka, ktorá v spojení s celkom obrazu vyzerala ako krídla. Ako krídla anjela...

Muž dorozprával a zmlkol.

„Ako to všetko tak dobre viete?“ opýtala sa ohromene Iveta.

„Bol som pri tom. Ja som ten čo to fotil,“ povedal muž a bez ďalšieho vysvetľovania odišiel.


 celkové hodnocení autora: 99.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 13 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 24 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Jarda 20.01.2013, 20:05:05 Odpovědět 
   Krásně vystižená momentka. Hezky se čte. Jedním dechem.
 Sahil 03.01.2013, 13:34:17 Odpovědět 
   ...ahoj. Povídka se mi líbí, jistě, dá se ještě malinko
zdokonalit, ale i tak splnila svůj účel, že zaujala. Zvláštní
věc, určitou podobu nacházím v mé připravované básní
Skleněnka, to jsem ještě tvou povídku nečetl. Měj se fajn...
 ze dne 03.01.2013, 15:10:50  
   VanillaSky: Ďakujem za zastavenie. Ono je to taký malý pokus vymyslený ako príbeh k jednej fotke. Rada si potom prečítam tvoju báseň.
Maj sa pekne.
 40 02.01.2013, 21:51:07 Odpovědět 
   Technické věci dobře popsal Šíma, většinou je neodpouštím, ale u Tebe ano, nebo spíš u tohoto příběhu, zbog čistoty a hloubky. Často je víc obdarován ten, kdo dává.
 ze dne 03.01.2013, 15:15:11  
   VanillaSky: Díky za zastavenie aj za komentár.
 Šaňo 02.01.2013, 16:52:47 Odpovědět 
   Tiež som v závere premýšľal nad prelíňaním sa dvoch dejových liniek. Ak som to správne pochopil, tak by som to navrhoval upraviť doplňujúcimi vetami, Napríklad: Muž, ktorý ju pozoroval sa jej opýtal: kde máš rodičov a čo tu robíš o takomto čase?“ Stačili by jednoduché úvodzovky.
Vetu:Muž dorozprával a zmlkol, by som vynechal. Tak mi potom pripadá logickejšia Ivetina otázka : „Ako to všetko tak dobre viete?“
PS: Možno som Ti poradil, možno to vyznie ako miešanie sa do autorových zámerov. Teším sa na ďalšie Tvoje zaujímavé momentky.Pozdravuje Šaňo
 ze dne 02.01.2013, 17:42:32  
   VanillaSky: Ďakujem za zastavenie aj za komentár. Každá rada je dobrá :).
 Adam Javorka 02.01.2013, 15:51:23 Odpovědět 
   Vivien, pekná a príjemná momentka! A ňou si ma potešila a....
prezradím ti to, ale len do uška.
 ze dne 03.01.2013, 15:18:41  
   VanillaSky: A teraz nebudem vedieť čo si mi chcel ešte prezradiť :)... ale ďakujem za zastavenie.
 maja52 02.01.2013, 14:02:42 Odpovědět 
   Mně se povídka moc líbí. Zajímavé téma jsi dobře zpracovala. Zdravím tě.
 ze dne 03.01.2013, 15:19:13  
   VanillaSky: Ďakujem...
 Šíma 02.01.2013, 13:34:07 Odpovědět 
   Zdravím.

Pěkná a docela jímavá momentka. Čím to je, že když cokoliv odmítáme a pak to přijmeme (a je jedno, zdali máme někam jít, někoho potkat a podobně), takřka vždy je to přínosem? Když si říkáme: K čemu mi to bude, půjde jen o ztracený čas...

Při pročítání mne napadlo, že půjde o výstavu, ten muž za zády naší hrdinky... Tak nějak to vyznělo, ještě dřív než promluvil, že půjde o muže, který je autorem snímku (ale třeba jsem jen "vnímavější" čtenář). Dobrý fotograf prý dokáže zachytit více, než jen daný okamžik, jeho fotografie pak mají "duši". Kdo ví, jaké měl náš fotograf motivy, třeba byl jako postava Tvého příběhu také vnímavější a díval se, jak na lidi působí jeho fotografie? Ale zpět k textu...

Obsahově je dílko k zamyšlení, o tom, co je pro nás lidi přínosem (jak žijeme, jak bychom měli žít a čeho bychom si měli vážit, vždyť ono děvčátko nemělo nic, žádný domov, žádné blízké, chvilku jsem myslel na to, co když bylo opravdu "andělem" a toho muže zkoušelo?). Mé druhé já musí probrat všechny možnosti...

Po stylistické stránce bych sázel na vcelku povedeně zpracovaný "okamžik" bez přílišné dávky patosu (vše je zachyceno průběžně tak, jak se to událo). Vyprávění má své kouzlo (právě v popisu toho okamžiku). Náhody prý existují, já si říkám, že nejspíš ne a že vše v našem životě má svůj smysl a váhu.

Po stránce technické. Všiml jsem si chybějících čárek, chce to nespěchat, spočítat si slovesa, kouknout se na stavbu souvětí (viz spojky, před kterými se píše čárka). Také bych více oddělil ono "vzpomínání" (čili flashback) od reálného děje... Buďto:

a) jako vyprávění dané osoby vcelku tak, že bych "přímou řeč" v přímé řeči uvodil jednoduchými uvozovkami, nebo jiným znakem - pomlčkou a podobně, a celý text vedl víceméně v jednom odstavci, nebo více odstavci na sebe navazujícími,

b) nebo celou vzpomínkovou část vložil do textu jako pasáž oddělenou od hlavní dějové linky (aby čtenáři věděli, že jde o ohlédnutí do minulosti jednou z postav příběhu). Například tuto výseč oddělil "nad i pod" hvězdičkami či jinými znaky uprostřed řádku, nebo celý daný text vložit do kurzívy (ovšem bylo by dobré zapracovat na "přechodu" a "spojení" části současné a vzpomínkové...

Prostě si s textíkem ještě pohrát a dopilovat jej! Hezký den přeji a hodně zdaru! ;-)

P.S. Napadlo mne použít ve vyprávění toho fotografa, který vzpomíná, jak tu fotku "udělal", namísto přímé řeči v přímé řeči (viz dialog toho muže s dotyčnou holčičkou) použít řeč NEPŘÍMOU a celé to okecat, např.: A ta holčička mi řekla, že nemá rodiče a že nemá kde bydlet. (otázkou je, zdali by to pak vyznělo tak, jak to vyznělo) ;-)

SNAD JSEM TĚ SVÝM KOMENTEM DOKONALE NEZMÁTL! :-(
 ze dne 02.01.2013, 17:46:22  
   VanillaSky: Ďakujem za komentár aj za rady. Mohlo by to byť aj s tou nepriamou rečou. Možno by to vyznelo lepšie. A nezmiatol si ma :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
TERMINÁLY
Danny Jé
Kapitola 1. Sár...
aery
Neocortext23
kilgoretraut
obr
obr obr obr
obr

S kohoutem na víně (i bez něj)...
Irrecoverable
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr