| Za probuzení uprostřed nejkrásnějších snů... |
| |
|
|
Za zvuků praskání střepů,
opatrně našlapuj a pomalu,
tvé nohy dotýkají se mých snů,
dupeš a náruč dnes rozevíráš pomálu.
Z okna zbyl pouhý rám,
jen pohled stačil vše rozbít,
pln nápadů a na parapetu sám,
usínal a chtěl se nechat snít.
Slunce přihnalo se zpod lesů,
krajin k podzimu barevným,
jak závoj lemován barvou tvých vlasů,
a střepy na klíně rozverným.
Za zvuků praskání střepů,
vzbudil mě můj sen,
že prý je pozdě na lichocení polibkům,
odcházíš a necháváš stíny jen.
Na duších…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
