» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je pouze jeden originál lásky, ale na tisíc způsobů."

W. Shakespeare

počet přístupů: 2141762

obr

:: Na SASPI.cz je právě 29010 příspěvků, 4550 autorů a 303546 komentářů :: on-line: 7 ::

:: Mé drahé: ::

Příspěvek je součásti workshopu: Má vlast!

Das	publikováno: 26.11.2006, 0:15

Dopis pro vlast


	Ahoj. Odpusť, že si dovoluji Ti tykat, ale známe se celý čas mého života a už jen za jeho sotva postřehnutelného trvání se tolik změnilo. Dnes už se hluboká úcta vyjádřená vykáním neslučuje s formálním projevováním vřelého vztahu. Jsem jistý, že to chápeš, posílen v názoru rozvážnou velebností Tvé existence v čase. Vím, že zemětřesná křivka vývoje a pokroku je z výše Tvého nadhledu jen mírným vlněním plynoucího Labe, že rozčilené štěbetání milionů hlasů je Ti sotva pokojným šuměním lesa. Nikdy jsem Ti nepsal a nikdy toho také nebylo zapotřebí. Dokonce ani nyní nevede mou ruku přeceňovaná moc racionálního důvodu. Píši to, čím bych dýchal i neznaje abecedu, vše, co vnímáš, aniž bych na to kdy musel byť jen pomyslet, natož to napsat. Žene mě prostá pýcha. Pýcha ve svých základech snad natolik dobrá a možná sdostatek oprávněná, aby v sobě nenesla potřebu omluvy. Pýcha, jež je broží samotné lásky. Píši o zastávkách v polích, kdy se rozpouštím v podvečerním tichu, abych objal prostor plný míru a průzračných vůní. O letních deštích, kdy se stávám kapkou a rozstříknut chladným dopadem na javorový list vpíjím se do tmavohnědých hrud tvého těla. O vlahých jarních větrech, jež vysouší pozůstatky sněhů a jež jsou naděje sama. Hovořím k Tobě spolu se svobodným hlasem káňat, extrovertním skřehotáním žab i nevrlým chrochtáním divočáků. S hovniválem družně opření o kuličku, myslíváme na Tebe tváří v měnivou tvář majestátní nádhery kolosálních mračen, oba maličcí, ale s nezměrnou hrdostí na příslušnost k zázraku. Plujíc vlnami zlatozelených trav, vláčeje nohy nadýchanou dekou barevného listí, se rty přimknutými k sladkým pramenům, s očima upřenýma do zrcadel rybníků, jsem svobodný a Ty provázena něžným hlazením nekonečně procházíš mou duší. Ty víš, že nechci kostnatou Itálii, nechci šustivé Řecko. Neláká mě chorobami provlhlá Amazonie, megalomanská Amerika ani syčící a bublající Island. Nechci ježaté velehory, bezohledné veletoky, mocné oceány, bezútěšné pouště, necitelné ledovce ani kýčovité palmy. Chci Tebe. Mám rád Tvé mírné stráně, poklidné lesy držící ochranné větvě nad věčně optimistickými mechy. Mám rád vlažné přátelské rybníky, chladivé potůčky, šťavnaté remízky v zlátnoucím ječmeni. Mám rád Tvou nepompéznost, Tvou pohostinnou přívětivost, Tvou skromnost a velkorysost. Mám rád Tvou nepřekonatelnou schopnost být mi hřejivým a útulným domovem. Dostal jsem svou příležitost žít a nabírat Tě do duše všemi svými smysly v celé Tvé nepopsatelnosti. A ty mnou proplouváš, neboť jsme jedno. Jsi na chvíli kouskem moje a já jsem navždy celý Tvůj. Tvůj Das


celkové hodnocení autora: 97.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 6		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 12		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Snílek	06.01.2007, 23:08:33

Moc se mi to líbí. Četlo se mi to sice kostrbatě, ale naprosto to neubralo na výsledném dojmu. Já bych svůj domov i přes to, že jsem z některý jiným míst unešena neměnila. Jsem tady i tady ráda.

tomuz	29.11.2006, 6:16:35

jazykove vytribene. k obsahu dve poznamky - 1. jedina zastavka v poli lehce je charakteristicky prvek pro cr, a ja je mam tez v oblibe, zvlaste po trikilometrovem pochodu z caje. jinak by to byla spis oda na Zemi. no a to prichazi poznamka c. 2.neglobalizuj. v pohode,potrebovals kontrast, ale i tak bez ty casti "ty vis...chci tebe" by to bylo lepsi. plus palma, takova pekna kytka a najednou se dozvim, ze je to kyc. a to jenom kvuli kontrastu.

m8m	26.11.2006, 21:24:23

Odpověď na příspěvek od uživatele: m8m* ze dne 26.11.2006, 3:20:27* Asi si úplně nerozumíme. Nemám vůbec problém s námětem (vlast)- právě ten mi přijde odvážně zvolený. Prostě jsem nezkous tu nasládlost (kýčovitost) zpracování. I když je třeba vědomá.

čuk	26.11.2006, 16:03:10

Je to vskutku plné citu, pro dnešní šeď trochu patetického. Avšak je nutno přistoupit na styl autorova pohledu a nechat se unášet textem a nehledat mouchy klišé. Připadá mi ta vlast jako ze starých knížek, bohužel jako něco mizejícího Protože¨tolikrát byla vlast znásilňována a je stále ubíjena, a to se děje stále víc a více a nikdo tomu zcizování nezabrání. Ale pravdou je, že vlast je jedním ze stavebních kamínků duše, který je tvou básňprózou polaskán, byť ve mně budí spíš smutnou nostalgii

Snáporaz	26.11.2006, 13:30:56

V téhle zemi jsem se nenarodil! Pocházím z toho největšího státu na světě. I přesto, že je tam patrně ta nejsilnější tradice a umělecká kultura, tak jsem si k té zemi nedokázal vypěstovat žádné vlastenectví - a nebo jsem ho v sobě zadusil, tedy v případě, že s ním přicházíme na svět automaticky. A vlastenectví k této zemi, kde žiju bezmála 12 let? Vůbec žádné! V Nietzschem jsem narazil na stejný odkaz!

duddits	26.11.2006, 12:02:46

Ať to zní jak chce, já v tom kýč nevidím. Spíš velide dobrý popis. To, co jsi napsal je prostě fakt (navíc znamenitě podaný fakt:)) a je škoda, že ho spousta lidí nevidí a nevnímá stejně jako ty...


ze dne 26.11.2006, 12:26:45
Das: Děkuji. Je to zvláštní jak dnes (a tím vůbec neříkám, že to kdy bylo jinak) se z pultů ztrácejí tuny zamilovaných románů, ale mít něco (nebo někoho) rád je přitom do jisté míry považováno za slabost. Možná by stálo za to, zkusit napsat totéž maličko jinak, byť by obsah zůstal stejný, vměstnat do toho trochu avantgardy, aby to přišlo čitelné i postmodernímu člověku. Ale to jsem se zakecal a málem by zaniklo, že děkuji za sdílený názor, dudditsi :-)

Maura	26.11.2006, 11:29:33

Máš pravdu, Das: Doba komunismu z nás udělala prázdné nádoby, do kterých bylo možné nalít cokoliv, co se každému, z hlediska ovládání myšlení, zamanulo. Dnes je to podobné ,ale ječas na to rozeznávat, co je pravé váno a co je pančované, umělé. Díky za tvé dílo.

Maura	26.11.2006, 9:56:56

Výborně. Je velká škoda, že si můj předchozí kritik myslí, že se dnes nenosím, opěvovat vlast. Spíš se na to zapomíná. A přesto je nám všem drahá, protože je to náš domov, v kterém jsme se zrodili, v kterém má každý své kořeny a i když se čas od času zachová jako macecha, nebo jako tyran, přesto je to náš domov. Kolik lidských životů to stálo, abychom mohli tady bydlet, chodit do školy, prožít své mládí. Jednou jsem stála v libyjském přístavu a dívala se, jak se blíží syrská obchodní loď. Vedle mne přihlíželo i mnoho lidí, protože je to pěkný zážitek. Nasla syrskou vlajku. Když byla blíž, aby byla k rozeznání, několik syřanů, kteří tam také stáli, vlajku s úctou pozdravili. Ale u našich českých lidí jsem tuto projevenou úctu k našim symbolům nikdy neviděla. Za celou dobu pobytu. Úcta k vlasti je stejně potřební jako úcta k lidem a úcta ke kultuře i k hodnotám. I když je tu někdy těžko. I když nadáváme. Ale pokud my sami nebudeme mít úctu k naší zemi, kterou budeme projevovat, pak nebudou mít k ním úctu ani lidé, kteří k nám přijíždí a budeme vždycky jen ti, kteří tu jenom bydlí. A proto je nutno být doma, srdcem, duší i tělem. 1


ze dne 26.11.2006, 11:06:38
Das: Děkuji za podporu. Myslím, že doba komunismu jasně ukázala, že odcizení hodnot, které může člověk chápat jako svoje, přináší stagnaci, protože jen pro to, co je naše a co máme rádi, jsme ochotni pracovat (když za to nejsou peníze).

m8m	26.11.2006, 3:20:27

To sis teda na sebe vzal pěkně těžkej úkol. Tohle se dneska moc nenosí: opěvovat vlast. Pokud bys žil za Národního obrození nebo v 50- tých letech 20. století určitě by ti lidé zatleskali. Pustit se do toho dneska- to chce pořádnej kus odvahy. A to je taky to jediný, co na tomhle příspěvku můžu ocenit. Odvahu. Protože jinak se mi zdá, že ses až příliš nabumbal "sladkých pramenů" ze studánky kýče. Mimochodem "extrovertní žaby" ty maj v Itálii taky, ale hospoda u Kohoutů, ta je na světě jenom jedna. V Plzni.


ze dne 26.11.2006, 11:00:35
Das: Ale ano, doba se skutečně změnila a ten patos je do značné míry záměrný, ale já jsem skutečně neviděl jiné místo, kde bych mohl žít, aniž by mi Česká země chyběla, ať už proto, že tam nejsou žáby, nebo hospoda U Kohoutů. Kýč? Asi ano. Kýč je to napsané, kýč je to namalované v přehnaně sytých barvách, kýč je to natištěné na skleničce, ale naše země není ve skutečnosti kýčovitá a tohle není nic než popis prosté skutečnosti. To, že psát o tom je kýč, je prostá neúcta doby (což jsem tam mimochodem snad jasně napsal) a postmoderního pojetí krásy. Nikomu, kdo sedí v betonové "krychli" 4x4x2 vidícímu z okna krychli 20x20x20 nehodlám zazlívat, že je mu realita ležící mimo dosah metra a mimo nákupní centra kýčem. Stejnětak rozumím všem kosmopolitům, jejichž chápání domova se od pojmu barák liší jen nepatrně. Nevidím však pražádnou odvahu v popisu "sladkého pramene" protože bez ohledu na teoreticky - chemické "bez chuti a zápachu" sladké jsou. Až se k nějakému namaneš, zkus to.