obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když osud otvírá jednu bránu, druhou zároveň zavírá."
Victor Hugo
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391119 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Záhadný případ ::

Příspěvek je součásti workshopu: Detektivka
 autor Maruška publikováno: 01.02.2013, 3:56  
Spíš hokus, než pokus o detektivku :-)
 

Inženýr Karel Koblížek za sebou prudce zabouchl dveře hostince U dvou šneků a položil lepenkovou krabici na nejbližší stůl. Byl nejvyšší čas, protože promáčené dno hrozilo každou chvíli protrhnutím. Svlékl kabát a sedl si. S úlevou vytáhl bosou nohu z polobotky a přejel bříškem ukazováčku po patě. Sedřená kůže pálila jak čert. Znovu cítil, jak mu stoupá tlak.

Pomalu vydechl, otevřel krabici a přinutil se přemýšlet. Snad stačil pobrat všechno, dumal. Prohrábl se obsahem. Svícínky jsou tu – řecké stříbrné i ten z Jeruzaléma, turecká petrolejka taky, snad nezapomněl vzít i… ne, je tu. Láskyplně uchopil malou mosaznou lampičku nálevkovitého tvaru. Když ji před rokem spatřil na bazaru v Maroku, neměl stání, dokud ji, i přes manželčiny protesty, neusmlouval.
„Taková veteš,“ odfrkla si tenkrát Věra Koblížková a obrátila oči v sloup.
„Ale miláčku…“ namítl nesměle.
Mávla rukou: „Ježíši, tak si to kup, ale to je poslední, to ti říkám!“
Jeho žena tehdy neměla ani to nejmenší tušení, že tahle záštiplná věta popožene jinak mírného Karla k podání žádosti o rozvod.

„Co to bude?“ ozval se nad ním ženský hlas. Boubelatá servírka se příjemně usmála.
„No… ehm… e…“ zakoktal. „Slivovici?“ Vzpomněl si na jediný alkohol, který měl doma. Pil velice zřídka – v podstatě jen, když ho škrábalo v krku.
„Jistě,“ našpulila rty. „K tomu něco k zakousnutí? Tyčinky, čipsy, domácí čabajku?“
Zavrtěl odmítavě hlavou.
„Prosím,“ pravila křepce, naučeným způsobem rozhoupala široké boky a elegantně odplula za barový pult.
Zabubnoval prsty o desku stolu v rychlém staccatu. Opravdu se potřeboval uklidnit. To, co zažil dnes večer ve vile, přesáhlo všechny únosné meze, a jeho trpělivost nebyla nekonečná.

Rozhlédl se po lokále. Kromě něj tu posedávalo pouze několik hostů. Slabé osvětlení dodávalo ten správný pocit anonymity. V rohu u stropu hrála malá televize. Jakýsi reportér osahával ohlodaný kmínek mladé jabloně a s příšerně vážným výrazem oznamoval národu, že se na Plzeňsku přemnožila vysoká. Za jeho zády postával hlouček rozesmátých růžovolících myslivců. Karlův hněv opět nekontrolovatelně gradoval.

Servírka před něj naštěstí v tu samou chvíli postavila pití a uhladila záhyby na ubrusu, způsobené neforemnou krabicí. Zhluboka si přihnul. Do očí mu vyhrkly slzy a okamžitě cítil, jak žár destilátu zaplavuje jeho útroby. Oklepal se jako ratlík.
„Ještě jednu?“ znalecky přimhouřila oči.
„Dvě,“ zasípal.

Druhá sklenka otupila Karlovy smysly, ale ani třetí nezmírnila jeho vztek. Opět uchopil marockou lampičku a opatrně z ní cípem rukávu setřel poslední zbytky vlhkosti a špíny. Musí ji pak doma pořádně vycídit a naimpregnovat. Hlavně tady, pod ouškem.
„Můžu?“ promluvil náhle čísi hlas.
„Co?“ Až nyní si Karel uvědomil, že vedle něj stojí jakýsi chlapík. Byl to pěkný mužský – vysoký, široká ramena, snědý. Takový ten typ z reklamy na vodu po holení.
„Ptám se, jestli si můžu přisednout,“ zopakoval a odhalil dokonale bílý chrup.
„Jak chcete,“ zabručel Karel a zamrkal ztěžklými víčky. Měl by jít spát. Už tak mu bude ráno hodně zle.
„Pěknej kousek,“ řekl příchozí a zaťukal ukazováčkem na marockou lampičku.
Karel podrážděně ucukl rukou.
„Pardon,“ cizí muž zvedl dlaň v omluvném gestu. Vzápětí však neomaleně sáhl do krabice a potěžkal řecké svícínky. „Ale tohle je opravdu veteš,“ ušklíbl se a hodil je zpět.
V Karlovi se opět začala vařit krev. Domníval se, že už mu dnes nikdo víc hnout žlučí nedokáže, ale opak byl očividně pravdou. „Co si to vůbec dovolujete?!“ zvolal vztekle.
Chlapík se ironicky uculil: „Nemusíte bejt hned tak popudlivej. Nejsem vaše tchýně.“
To už bylo na nebohého inženýra Koblížka opravdu příliš: „Tchýně?! Ta ať jde do prdele! A tchán s ní!“
---
Inspektor Rudolf Korec se bezradně podrbal na pleši. Čert mu byl tuhle tu záležitost dlužen! Půl roku před penzí a taková blamáž! Od rána se probírá spisem Karla Koblížka a nehnul se zas ani o píď.

Tak znovu: ten amatér tam zapomněl mobil a fusekli. Za druhé: s někým se tam rval. Za třetí: jeho DNA a otisky prstů jsou na místě zápasu. Potom ještě ta pitomá kulovnice… A hlavně, kam zašil ty dva starouše?! Z místa činu ho viděli odcházet samotnýho a barák i se zahradou chlapi z kriminálky rozebrali do mrtě. Celostátní pátrání trvá už tři tejdny a o jediný vzrůšo se tu zatím stará jenom ta hysterická Koblížkova exmanželka.

Inspektor sáhl po hrnku s kávou, ale do úst mu stekl jen studený potůček starého lógru. „Fujtajbl,“ zaklel a zvedl telefon. „Evo, chtěl bych, prosím tě, jedno kafe a toho Koblížka. Co? S jakou marmeládou… Co? Ne, koblihu, Karla Koblížka, toho… No, sláva. Tak zdarec!“
„Je tohle možný?“ povzdychl si a zalovil špičkou jazyka v mezizubních prostorách, aby vyšťoural maličké kávové zbytky.

Asi po deseti minutách usilovné snahy měl zuby jakž takž čisté, kouřící kávu před sebou a inženýra Karla Koblížka za stolem. Za těch několik dní ve vazbě značně pohubl a sešel. Nekonečné výslechy a neustálé otázky ho úspěšně přiváděly k šílenství. Cítil se jako křeček v kolotoči.
„Tak začneme zase hezky od začátku, pane Koblížku,“ pronesl inspektor Korec obligátní větu, kterou tak rád používal při výsleších.
„Už jsem vám přeci všechno řekl,“ namítl Karel způsobem, jenž byl podle inspektora zrovinka tak prima.
„Řekl – neřekl, to nechte laskavě na policii. Takže, desátého září v půl sedmé večer jste zazvonil u dveří manželů Tlustých. Co bylo dál?“
Karel unaveně odříkal: „Otevřel mi můj tchán, pan Ladislav Tlustý. Požádal jsem ho, aby mi vydal mou sbírku starožitných svítidel.“
Korec rozložil na psací stůl Karlovy lampičky a svícny. „Tyhle?“
Karel mlčky přikývl.
„Nahlas!“
„Ano, tyto.“
„Kde se v té chvíli nacházela vaše tchýně, Ludmila Tlustá?“ pokračoval Korec a usrkl horké kávy. Labužnicky mlaskl.
„Vyšla z kuchyně. Začala křičet, že jsem hlupák a nula a že Věra, tedy moje bývalá žena, udělala dobře, že se mně zbavila…“
„Včera, jste ale do spisu uvedl hovado a nula,“ přerušil ho inspektor pohotově. Počkej, holobrádku, já tě nachytám na švestkách, pomyslel si v duchu.
Karel otupěle pokrčil rameny: „Možná hovado.“
„Tak hovado a nula nebo hlupák a nula,“ naléhal Korec neodbytně.
„Hovado a nula.“
„Fajn a co se stalo potom?“
„Tchán mě nechtěl pustit dovnitř, ale odstrčil jsem ho a šel jsem do obývacího pokoje, otevřel jsem skříň a vzal si krabici se svou sbírkou. Pak do mě zezadu vrazila tchýně. Upadl jsem přes konferenční stolek na koberec. Křičela, že mi nic nepatří, ani ty boty ne, protože mi je koupila bývalá žena. Strhla mi jednu z nohy i s ponožkou…“
„Moment,“ zvedl výstražně prst Korec. „Byla to černá ponožka velikost čtyřicet s dírou na palci?“
„Ano,“ vzdychl Karel. Stále doufal, že to všechno je jen pitomý sen, z kterého se co nevidět probudí.
„A dál?“
„Kopl jsem ji do boku…“
„Při výslechu minulé pondělí jste uvedl, že do hýždí,“ skočil mu do řeči opět Korec. Podusí toho povedenýho inženýrka ve vlastní šťávě!
Karel vyčerpaně rozhodil rukama: „Kopnul jsem ji do zadku. Upadla. Než se stačila zvednout, obul jsem si botu a vyndal mobil. Řekl jsem jí, ať se uklidní, že zavolám Věře. Jenže mezitím přiběhl tchán a vyrazil mi puškou telefon z ruky.“
„Věděl jste, že je zbraň nabitá?“ Korec si dával záležet na každé slabice jako žáček recitující básničku. Kvůli téhle otázce stojí za to pracovat u policie. Je taková osudová…
„Ne,“ zavrčel Karel. Tenkrát večer opravdu dostal strach, že mu ten psychopat prostřelí hlavu. Vyšinutý myslivec v důchodu – co může být horší?
„A?“ Korec zvedl hrnek s kávou.
„Řval na mě, ať si vezmu ty svoje krámy a vypadnu. Ona řvala taky.“
„Kdo?“
„Co?“
„Kdo řval?“
„No tchýně, pane Bože!“
Inspektor Korec prudce postavil hrnek na stůl, až tekutina vyšplíchla ven. Otevřel pusu, aby toho chytráka srovnal, ale nakonec jen mrzutě uchopil potřísněnou marockou lampičku, vytáhl z kapsy pomačkaný kapesník a vytřel ji do sucha – otisky, neotisky.

Až pak si všiml, že vyslýchaný Karel Koblížek třeští oči kamsi za jeho záda. Otočil se a spatřil vysokého snědého chlapíka s širokými rameny. Byl to takový ten typ z reklamy na vodu po holení.
„Vaše přání pane inspektore?“ zatvářil se úslužně. „Chcete snad taky někoho poslat do prdele, jako tady pan inženýr Koblížek?“


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 6 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 15 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 21 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 čuk 07.02.2013, 9:53:04 Odpovědět 
   Detektivka s tajemstvím, zajímavě napsaná, hezké detaily, dá se nad textem dost koumat. Onen snědý ramenatý chlapík je dvojznačný. Koblížek vrahem není, plyne to z popisu jeho chování. Zajímavě psáno, s nečekanou pointou (na úkor logiky), a zdá se mi, že nedotaženo, a někde příliš do šířky, snad dané radostí z vypravování.
 ze dne 07.02.2013, 16:10:15  
   Maruška: Díky za komentík a vzásadě pozitivní kritiku. Proč pointa na úkor logiky? Ten chlapík byl gin a plnil jen přání. Poslal tchýni s tchánem do pr..., jak to Koblížek chtěl.
 Karel Čížek 06.02.2013, 5:27:50 Odpovědět 
   Celou dobu jsem tak nějak čekal, kdy přijde ta skutečně detektivní část, kde se bude vyšetřovat, pátrat, dedukovat a pak najednou přišla pointa. Ta pointa. Vtipná a rozhodně nečekaná.
 ze dne 06.02.2013, 19:25:44  
   Maruška: :-)
 Jarda 04.02.2013, 21:30:33 Odpovědět 
   Zdravím maruško:
Hezky podaný detektivní příběh. Krásně se čte, bohatá slovní zásoba a krásně výstižné obraty v dialogu při vyšetřování. Tak hezky po marušsku jsi vyháčkovala příběh bez drastických scén. To se mi moc líbí.
 ze dne 05.02.2013, 16:06:49  
   Maruška: Děkuju Jardo, to víš, já jsem spíš na tu lehkou ironii a satiru. Raději si zajdu na "Cimrmany", než na moderní detektivku. I když miluju Poirota i Holmese.
 Šaňo 02.02.2013, 19:17:20 Odpovědět 
   Ten čísi hlas občas potrebujeme, aby za nás niečo vyriešil, možno aj neskutočne vymysleným spůsobem, len nech sa zbavíme vlastnými silami neriešiteĺných záležitostí.
PS: Nie je to blbina. Je to len Tvojím spůsobe originálne využitý dedektívny žáner, včítane originálneho rozuzlenia. Ešte na záver.Všimol som si zaujímavú náhodu.
V troch zo zaslaných WS sa ako rekvizita objavuje ponožka, v Tvojom príbehu fusekla.
 ze dne 02.02.2013, 20:06:37  
   Maruška: Děkuju Šaňo za tvůj názor. Co se týče ponožky - vždyť víš, že já ráda používám hovorovou češtinu. Prostě fusekle se mi tam zrovna hodila víc. :-) krásnou neděli.
 Ramones 02.02.2013, 16:44:50 Odpovědět 
   for maruška: bezva čtení. ostatně od autorů, kteří se zúčastnili neočekávám nějaké bláboly. těšilo mně a hezkej víkend.
 ze dne 02.02.2013, 17:32:21  
   Maruška: Díky, tvoje básnička mě taky pobavila. Netušila jsem, že se dá na tohle téma psát poezie... :-)
 Šíma 01.02.2013, 21:19:14 Odpovědět 
   Zdravím.

Mi se povídka líbí... Má svou atmosféru, napětí a zajímavé popisy i dialogy. I konec je príma, přestože už není jisté, jak to s panem inženýrem dopadlo (nejspíš dobře, fandil jsem mu, protože když nešlo o život, tak o zdraví určitě). Tuším také nebyla použita "elektronika a penízeů (ale třea jsem to přešel a třeba se mýlím). Nevadí... Mě jen zajímá, kdo byl ten vysoký muž (jako z reklamy), který se mihl nejen "hospodou", ale také figuroval na konci (že by nějaký čert, který hledá další duše?)... ;-))) Není to špatný text.
 ze dne 02.02.2013, 12:53:51  
   Šíma: P.S. Tak se mé druhé já nemýlilo, jen mělo obavy, že bude za blázna, tudíž jsem mlčel! ;-))) Napadla mne kouzlená lampa, fakt, na mou duši, ale nechtěl jsem vypadat jako... tentononc. Mé druhé já děkuje a přeje hodně zdaru!
 ze dne 02.02.2013, 8:54:19  
   Maruška: Děkuju :-) Ten fešák byl gin z té lampičky.
 mylencz 01.02.2013, 10:45:08 Odpovědět 
   Jejda, Maruško, takovou lampičku bych NUTNĚ potřebovala...bez těch důsledků ovšem :-).
Jo jo, s Tebou je radost ocitnout se v témže workshopu! Prima práce ;-).
 ze dne 01.02.2013, 17:14:45  
   Maruška: Děkuju, je to jen taková blbina. Opravdickou detektivku se vším všudy bych asi neuměla napsat. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Noční tichá sam...
augusta blatouch
SKY WAYDERSOVÁ ...
Danny Jé
It was her
Charles
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr