obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Všechno, co vidíme nebo v co věříme, je jen pouhým snem ve snu."
E. A. Poe
obr
obr počet přístupů: 2915658 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39756 příspěvků, 5802 autorů a 392267 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Život a smrt ::

 autor mm publikováno: 18.01.2013, 12:25  
Kapitola 3, Předehra ke Zkoušce
 

A pak spatřím miliardy hvězd. Jsou všude kolem a jejich energie se do mě opírá, jako by vítr foukal ze všech stran. Ale není to násilné. Nechávám ji tedy kolem sebe plynout a po chvíli dokážu rozeznat i jednotlivé proudy, které každý zvlášť tvoří jeden celek.
Mohu si vybrat z nekonečné škály směrů a vydat se kam budu chtít. Ano, teď to cítím, věčnost je mi nakloněna. Přesto ještě zůstávám na místě, rozhlížím se a náhle ji spatřím. Vím, že je to Šupinka, přestože její jméno teď nevypovídá nic o jejím vzhledu. Řekl bych spíš zářící chobotnice, mám-li to vysvětlit smrtelníkovi, který nic podobného nikdy neviděl. Je tvořená čistou energií, přesto chobotnice a já vím, kdo to je… zasmál bych se, kdybych měl čím. V tu chvíli mě napadlo, jak asi vypadám já? Rozhlížím se, ale sám sebe nevidím. Napadá mě, jestli náhodou nejsem jenom oko a smích mě v tu ránu přešel.
Šupinka vyrazila mým směrem a v mžiku byla u mě. „Jak se cítíš?“ Uslyšel jsem jemný melodický hlas, který mi toho jednou větou řekl více než dřív.
„Prostě skvěle,“ pomyslel jsem si a okamžitě zaznamenal co se stalo. Nejenom moje slova ale i představy kolem toho pocitu se přelili do Šupinky. Vypadaly jako jemné pavučinky, které unáší proud vzduchu.
„Jak vypadám?“ zeptám se s úzkostí Šupinky a to tak nešikovně, že mi utekla i představa oka plujícího vesmírem. Ano, něco jako smích nadále existuje, jak jsem zjistil v zápětí. Jako by se energie Šupinky vzedmula a když v záchvatu vyprskla, srazila mě její síla z proudu, kterého jsem se do té doby přidržoval. Motám se mezi vlákny energie, než opět získám orientaci, ale jsem klidný. Sice nevím přesně co to je, ale chobotnice rozhodně ne. A pak jsem se rozesmál já. Proudy kolem mě zavířily ve zběsilém tanci. Doma jsem byl za slabocha, ale ve škole jsem nezahálel, takže vím přesně, co máme dělat. Milionem svých vláken uchopím ten nejsilnější proud, energii vycházející z Počátku.
Povšiml jsem si, že Šupinka naskočila do proudu za mnou. „Kam to míříme?“ ptá se zvědavě a já cítím její žízeň po znalostech i nespoutanou radost, když neuvěřitelnou rychlostí míjíme hvězdy a pak i galaxie.
„Musíme do středu, tam to všechno začíná,“ říkám a do odpovědi vložím i další představy. Budeme tam dřív než ostatní. Jejich energii cítím v prostoru kdesi daleko za sebou, zřejmě se ještě seznamují s novým prostředím. Tady jim síla jejich paží bude k ničemu, protože teď naše těla drží po hromadě vůle a intelekt je katalyzátor, skrz který pohlížíme na prostor kolem nás. Takový Had se stěží naučil číst…
„Nesměj se,“ kárá mě Šupinka, „Hází to tady se mnou jako doma při zápasech.“ Pokusila se mi poslat představu, jak zmučeně úpí pod drápy silnějšího Démona, který jejím tělem likviduje omítku ze stěn Velké arény. Ale mě neoblafne, jestli se jí něco takového někdy stalo, tak ona rozhodně nebyla tím, kdo odešel z rozmlácenými kostmi a rozedřenou kůží.
Cítím však jak mi ubývá síla. Vím, že jsme tvořeni energií a zase jen ta nás dokáže nabít. Odkláníme se od plánované trasy a po menším proudu se přiblížíme až k jedné z hvězd. Podobných, ne-li skoro stejných jsme po cestě minuli snad tisíce. Její energie však nemá takový efekt, jaký bychom si přáli. Vracíme se do proudu směřující k Počátku a přemýšlíme co dál. A jako by se na nás samo usmálo štěstí, spatříme ho. Jeho energie je nestálá a jako by zešílel tancuje kolem nás. Uchopit ho je záležitostí okamžiku.
„Umírající hvězda,“ zajásá Šupinka. A vskutku. Ještě nejsme ani u ní a už vidíme, jak její energie narůstá. To je to správné místo.
Když supernova vzplála, ucítil jsem příval energie. Už vím, že jsem do této doby ne žil, ale jen přežíval na minimu potřebnému k myšlení a cestování prostorem. Byl to snad instinkt, když se mé tělo roztáhlo až do nejzazších dálek. Konci svých vláken jsem se pevně přidržel proudů, na které jsem jen dosáhl a pak se celé mé tělo, jako obrovská pavučina roztažená prostorem, prohnulo pod náporem životodárné síly.

Energie nás dobila a když opadla, nechtělo se mi dělat vůbec nic, jen si chvíli užít to, čeho se nám dostalo.
„Cítíš to?“ vyrušila mě Šupinka ze snění.
A má pravdu. Nejsme tu sami.


 celkové hodnocení autora: 83.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 11 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 mm 19.01.2013, 12:13:02 Odpovědět 
   Ahoj, děkuji za komentář. Jsem tu opravdu po hodně dlouhé době, věřím ale, že tu nyní budu častěji. Příběh mám rozepsaný v několika dalších kapitolách, které tu budu postupně zvěřejňovat a pokusím se vyvarovat zbytečných chyb a překlepů. Ať se Ti daří.
 Šíma 18.01.2013, 12:24:47 Odpovědět 
   Zdravím a vítám po dlouhé odmlce! ;-)

Díval jsem se, kdo měl v péči Tvůj textík, když jsem pročítal předešlé části... Gandalf. Schází mi tu, ale což...

Vraťme se k Tvé práci. Jednotlivé části jsou poměrně krátké, zajímalo by mne, zdali píšeš své kapitolky po částech a pak je sem vkládáš, nebo máš příběh celý. Nejspíš to druhé...

Dnešní díl byl zajímavý, co když opravdu existují bytosti, které se přesouvají prostřednictvím jakýchsi energetických proudů ve Vesmíru? Létají si kam se jim zachce a pak v tom či onom světě nabudou svou pravou podobu (jako třeba ten muž na začátku příběhu - přiletěl na blesku, já vím, dohromady nic nového, ale i tak - to jsou věci).

Náš hrdina se spolu s kamarádkou seznamuje nejen se svým "tělem", ale učí se jej i používat (nejen v boji, ale i v přesunu). Co bude příště? Konec hezky navnadil... Ono to nejspíš nebude jen tak, nehledě na to, že je Vesmír velkým místem, a všech těch bytostí může být nepočítaně (nehledě na tom, na čí straně stojí)... Ale nebudu fabulovat. Jsem zvědavý, kdo se s nimi nachází na daném místě. Občas totiž problémy nalézají nás samotné, nemusíme se hnát za nimi...

Vypsal jsem několik maličkostí, které mne trkly při čtení:

-- ... pomyslel jsem si a okamžitě zaznamenal co se stalo. -- (chybí čárka v souvětí před "co" - spočítej si slovesa a přečti si něco o spojkách)

-- Ano, něco jako smích nadále existuje, jak jsem zjistil v zápětí. -- vzápětí (nejspíš dohromady)

-- Nejenom moje slova ale i představy kolem toho pocitu se přelili do Šupinky. -- přelily (TY představy)

-- Sice nevím přesně co to je, ale chobotnice rozhodně ne. -- (i zde bych před "co" vrazil čárku)

-- Už vím, že jsem do této doby ne žil, ale jen přežíval na minimu potřebnému k myšlení a cestování prostorem. -- nežil ??? (pěkná práce šotků Překlepníčků)

Hezký den a psaní zdar! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
APV
(18.9.2020, 13:40)
xcvx
(9.9.2020, 11:54)
Alexandr Heartless
(7.9.2020, 14:47)
houseofcandy
(7.9.2020, 12:01)
obr
obr obr obr
obr
Svíčky
dream.less
Cena odvahy - 2...
Anne Leyyd
Na sever - 3. č...
Ellien
obr
obr obr obr
obr

únava
sasanka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr