|
| |
|
|
Přes záclony prorůstá vylhané světlo
co v obsahu každé chvíle teče po neosobních hrotech žaluzií
prý touží uniknout ze zrcadel stinného panoptika
- až do srdce…
které jsem zahrabal pod kontury cigaretového dýmu
biji v něm ještě já? neumně preparován v dunách divadelní přetvářky
a nebo…
je to tma? kdo vrůstá do postelové scény bez grimas
kam patří už jenom hostie a dvouhlavé karty
jedny hlavy mluví o rozkoši a ty druhé o mystice
jako by ještě záleželo na tom kdo vlastní bank
a kdo odejde s prázdnou…
chomáče vlasů nám korodují v plačícím oku loutky
a strohá lítost pozvolna vsakuje desinfekci
vidíš ji?
je totiž chemická s příkrasou z havranů
jimž jsem předávkoval zlámané peruti
- někdy emulsí a někdy roztokem
a jen vzácně idylkou dokonalé souhry
(protože existovat ve zkumavce nestačí)
jsou sjetý celý dopoledne…
jsou sjetý když smrtka tupí kosu o torso autobusu
- asi už dávno vytušila že umírat se stalo nemoderním!
ale to ví i malé děti… pod okny skleníku kde šeptají červi
svou schizofrenní poemu o stvoření hrobaříka
- kdysi byl obrazem Nejvyšího – nakonec zhřešil pro požitek
utekl ze strachu a zavrtal se
do lián lineárních struktur
kam proniká klam a záblesk aluminiové lžičky
to mozek už vážně nesaje reálné obrazy zorného pole?
asi osvícenství myslím si
na prknech jeviště
na kterých nehraji - ale dohrávám!
nejnudnější monolog ze života hmyzu…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 18 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
