obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."
George Sandová
obr
obr počet přístupů: 2915732 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39652 příspěvků, 5807 autorů a 392674 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Dům na okraji dějin ::

Příspěvek je součásti workshopu: Detektivka
 autor Karel Čížek publikováno: 01.02.2013, 3:56  
Nikdy bych nečekal, že budoucnost bude vypadat zrovna takhle. Ani ve snu by mě
nenapadlo, že se čas zrychlí a ztratí všechnu barvu, že se historie zhroutí
sama do sebe.
 

Nikdy bych nečekal, že budoucnost bude vypadat zrovna takhle. Ani ve snu by mě
nenapadlo, že se čas zrychlí a ztratí všechnu barvu, že historie se zhroutí
sama do sebe.

Seděl jsem ve staromódním baru Future-Noir - dřevěné stoličky, vyřezávané
skříně a police a světla pověšená tak nízko, že jsem se o ně mohl bouchnout do
hlavy, když jsem vstával. Tenhle bar byl jedním z mála, které zůstaly po tom,
co světem přehnal požár digitálního kokainu. Na vedlejší stoličce seděl
Neviditelný Muž a někde vzadu Bratři. Barman v bílé košili, černé vestě a
kravatě se opíral o bar. Jednou rukou držel knihu a druhou si
kroutil knírem.

Svět byl šedivý a pršelo. Už třetím rokem. Bez přestání.

Dvojitá whisky s ledem. Tenhle večer už druhá. Usrkl jsem.

Proč tohle vlastně dělám?

Nedovedl jsem si představit jinou cestu od té doby, co jsem se nakazil
Šanghajskou krvácivou horečkou, jednou z nejděsivějších syntetických Chorob,
kterou vytvořili v SGC, jenom aby na ní o čtyři roky později slavnostně
objevili Lék,
a v křečích téhle strašlivé choroby ztratil zrak. Infekce Horečky se rozšíří
do zrakového nervu a očí a všem postiženým zničí sítnici. Pokud přežijí. A
většina čtyři roky umírala. Já byl první, koho ty svině z SGC vyléčily. Jako
všichni jsem dostal implantát do sítnice. Dali mi na výběr: buď vidět
barevně, ale rozmazaně nebo vidět svět ostře jako v černobílém filmu. Zvolil
jsem druhou možnost.

Někdy v té době začalo pršet a policie na všechno začala srát a ti blázni z CC
vytvořili digitální kokain a objevil se Neviditelný Muž a z historie se stal
pomíjivý hurikán. Nemohl jsem jinak. Musel jsem začít pracovat jako nezávislý
vyšetřovatel. A ta podivná vloupačka v tom starodávném domě ve mě nechala
divnou pachuť.

Uviděl jsem letku policejních Drone - autonomních létajících robotů - příliš
velkou na to, aby jenom prováděli rutinní sledování. Vezli všechno náčiní k
ohledání místa činu. Zjistil jsem jejich směr, naskočil do auta a vyrazil šedým
deštivým odpolednem.

Ale nebyl jsem první. Na blátivé cestě už stálo dobře známé temně šedé auto, na kapotě
nasprejovaná černá silueta Richarda Nixona a pod ní nápis nápisem: "I'm not a crook."
Byli to Bratři. Stáli kousek u auta a v provazcích deště zářily dvě
prometheovské cigarety, které vydržely hořet hodiny a nikdy nezhasly. Vystoupil
jsem. Bahno mi čvachtalo pod nohama, voda bubnovala do kabátu.

Bratři se na mě otočili skoro současně. Oba dva vysocí, oblečeni do exoskeletů
z inteligentního materiálu s hrubým povrchem, přesně takových jaké používá
armáda. Bratři patřili mezi naprostou špičku investigativní novinařiny.
Konkurence prakticky neexistovala, ale přesto byli ti nejlepší z nejlepších.
Vybudovali si jméno, když psali o Nemoci a podařilo se jim vystopovat její
původ až k SGC. To byl zlom. Jak v jejich kariéře, tak i ve směřování
společnosti. Od té doby psali o rozkladu a korupci státu a policejních
složek a mimo jiné založili organizaci Global Watchdog, které mě z části
platila.

Tak co jenom dělali právě tady? Jestli ten případ byl tak důležitý, pak to
nebylo místo pro mě.

Jeden z bratrů vyfoukl kouř a řekl, že čekali policii. Konečně.

Připravovali článek o úpadku policie, ze které se stávala jenom automatizovaná
skořápka. Říkali, že tohle byl už šestý případ zachycený tento týden, ke
kterému přiletěly jenom Drony. Nepřišel tam žádný strážník, policista,
vyšetřovatel nebo detektiv. Nikdo. Jenom přiletěly Drony, naložené fotoaparáty,
kamerami, senzory a scannery, prořezaly se dovnitř přes nepoškozený zámek,
všechno vyfotily, zaznamenaly, zarchivovaly a odletěly pryč. Lidskost zcela
potlačena. Bratři měli ještě pár lidí, kteří na tom pracovali a snažili se zjistit, co
se děje z druhé strany barikády, zatímco Bratři se brodili blátivými cestami v šedivém
dešti. Měli podezření, že policie a vyšetřování už v podstatě neexistuje, že
Drony jenom data vyklopí do databáze, proženou to smečkou algoritmů a programů, které se
snaží něco zjistit a rozluštit případ, ale většinou neuspějí a případ uzavřou.
Celý proces už může být automatizovaný od prvního telefonátu až po podklady pro
prokurátora a soudce.

Drony odletěly už dávno. Bratři se letmo rozloučili a odjeli pryč se svém
pancéřovaném autě a přede mnou v šeru tyčila silueta toho historického domu,
jen o málo tmavší než okolní přítmí.

Když stroje případ zahodí jako nevyřešitelný, prohnalo se mi hlavou, je to
problém, ale co když někoho skutečně obviní a odsoudí? Zcela automatizovaná
spravedlnost. Chladný systém strojů a programů, který bdí nad našimi životy a
rozhoduje o našich osudech. Když někdo pozmění Stroj, pozmění i Pravdu?
Budeme mít vůli a odvahu Stroji nevěřit a pokládat otázky a zkoumat jeho
úsudek?

Ale to už jsem stál před vchodem do domu, který dýchal vlhkostí a stářím. Mohl
být postavený před více jak čtyřiceti lety, v době před dějinami.

Čtyři dekády a už z něj byla starožitnost, relikvie, artefakt hodný studia. V
době instantní reality čas ubíhal stále rychleji a akceleroval k hranicím
samotného reakčního času. Informace tady a teď. Nové věci
se stávají zastaralými čím dál rychleji, novinky blednou jako hořící papír a my
dál ubíráme mikrosekundy. Tempo dějin bylo strhující, jako vichřice, jako
tropická bouře, jako vystřelený projektil a co se stalo včera bylo staré,
týden staré věci si už nikdo nepamatoval, a co se stalo před rokem byly už dějiny,
historie po které lidé zase toužili a snažili se ji zase poznat a vstřebat.

Bratři říkali, že v domě chyběla jenom jedna velice cenná starožitnost, ale to
mohlo být cokoli, co leželo na jednom místě dost dlouho, aby se na tom mohl usadit prach. Možná
přijde čas, kdy se současnost a dějiny budou odehrávat jednom a v tom samém okamžiku.

Procházel jsem šedými místnostmi. Peníze ani elektronika neodcizeny, na zemi
ležela stará kulovnice, další věc z doby před historií, v jednom pokoji jakoby
stopy po zápasu, prádlo poházené po zemi, ale bůh ví jestli to neudělaly až
policejní Drony. Ale hlavně žádní obyvatelé domu. Kam se jenom poděli?

Celé vloupání ve mě zanechalo špatný pocit. Zamířil jsem do baru Future-Noir,
kde jsem potkal Bratry nad syntetickou kávou jak se k sobě nakláněli a polohlasem
živě debatovali.

Sedl jsem si na stoličku a teprve pak jsem si všiml, že vedle sedí
Neviditelný Muž. On byl naprostou záhadou, nikdo nevěděl co se s ním dělo, jak a proč,
ale postupně začal ztrácet barvu a bylo vidět skrz něj. Stával se neviditelným.
Toho dne ztratil už tolik barvy, že jsem musel sedět na vedlejší stoličce, abych si ho
vůbec všiml.

Dopil jsem svojí druhou whisky a začal jsem mu vyprávět o případu a podivných
okolnostech za kterých policie vyšetřuje.

Poslouchal mě a pak řekl: "Co když žádný zločin neexistoval? Co když
neexistovalo vyšetřování? Co když to byla jedna věc?"

---

http://k47.cz/povidky/dum-na-okraji-dejin


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 10 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 34 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Betwithell 07.02.2013, 15:01:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Betwithell ze dne 03.02.2013, 14:02:16

   Tohle je v podobném textu docela přijatelné vysvětlení (méně try hard než to, že by hrdina měl policejní minulost, což by možná leckdo tipoval), jenže právě v tom textu chybí ;)
 ze dne 08.02.2013, 8:17:58  
   Karel Čížek: Chabí to tam a jelikož se tady nedají měnit příspěvky, tak to tam bude chybět na věky věků. Opravím to aspoň u sebe (odkaz úplně dole).
 čuk 07.02.2013, 9:33:03 Odpovědět 
   Text z rodu post katastrofických. Popsané přičiny i deformace či změny do absurdní reality jsou zajímavě popsány. Prostředí i figury jsou sugestivní, přímo se nabízí do dalšího rozvedení. Trochu mi chybí kontrast dvojího vidění, tohle mohlo být více rozehráno, aby takto dvojmo byla víc realita zgroteskňována. Ta šedá barva je asi příliš kompromisní. Z hlediska detektivky jde spíš jen o náčrt, kde rekvizity předem dané nejsou nijak vázány, jsou nahraditelné a vcelku nefungují. Proto je nejzajímavější filozofický pohled a absurdita toho světa.
 Jarda 04.02.2013, 21:48:46 Odpovědět 
   Ahoj!
Je to první dílo od tebe, co jsem četl, a jak budu mít volné chvíle rád si přečtu další. Je to zajímavý a nápaditý text. Hezky se to četlo.
... je to těžký výběr pro nominování. :))
 Betwithell 03.02.2013, 14:02:16 Odpovědět 
   Noir s kyberpunkem je sexy kombinace, o tom žádná. Tenhle text má žádoucí atmosféru, dobré nápady typu toho bordelu s dějinami, neviditelného muže nebo černobílého vidění; nepostradatelná whisky (nasprejovaná Nixonova silueta naznačuje americké prostředí, takže tam vlastně má být spíš tvar whiskey, ale to je fuk) a kecy o úpadku lidskosti k tomu patří (a odůvodňují se tak nějak samy od sebe) a všechno je dostatečně působivé, ale zážitku ze čtení stojí v cestě jeden ošklivý logický nedostatek, který to bohužel táhne dolů na úroveň žánrového obrázku -

"Nemohl jsem jinak. Musel jsem začít pracovat jako nezávislý vyšetřovatel."

Cože? To jako proč? Hrdina může mít svá tajemství, ale když máš takhle neodůvodněné žánrové klišé, působí to spíš úsměvně.

Jinak mě to celkem bavilo.
 ze dne 04.02.2013, 16:46:50  
   Karel Čížek: To byl tak trochu záměr, splnit všechny žánrová klišé a podmínky WSka v minimální míře a pak se věnovat Vlastním Věcem (akcelerace dějin, automatizace státu a občanská společnost v duchu anarchismu).

Nenapsal jsem to nijak extrovně, ale myslel jsem to tak, že hrdina musel začít pracovat jako vyšetřovatel, *právě* proto, že najednou všechno viděl jako v černo bílém Noir filmu. Jeho svět *se stal* detektivkou, tak prostě musel začít hrát svojí roli detektiva.
 Ramones 03.02.2013, 13:27:33 Odpovědět 
   for karel čížek: tohle zrovna není moje miska s pudinkem /vím, říká se šálek kafe/ ale je to zajímavý počin, kterej si jistě svý fandy najde. ...měj se
 J.U. Ray 03.02.2013, 12:18:23 Odpovědět 
   Je to noir, a zároveň mi to připomíná (hlavně v pasážích s nemocí) mého oblíbence Paola Bacigalupiho. Zkrátka a dobře, je to text, který je moje krevní skupina, a mám pocit, že je i velice chytře napsaný, včetně (žánrově povinné?) paranoidní vsuvky na konci. Dokážu si představit, že po určitém rozvedení by to mohla být úvodní kapitola nějakého zajímavého románu.
Jako pouhý čtenář dávám za jedna, a přeju hezký den!
 Šíma 01.02.2013, 21:25:38 Odpovědět 
   Zdravím.

Detektivka s nádechem scifi a... Noir (to je ten "černovílý" či "temně vyhlížející" styl užívaný hlavně ve filmech a počítačových hrách, ale jde jej použít i v literatuře). Tajemno, nevysvětlené otázky. Povídka má své kouzlo. Škoda, že není delší (co do rozsahu), bylo by to zajímavé. I pointa zaujala, do jaké míry je realita v tomto příběhu realitou (co je smyšlenkou, nebo realitou falešnou, zástěrkou, ae pro co?) Existuje "dokonalý zločin"? Není nejdokonalejším zločinem ten, který se nestal? ;-)
 ze dne 04.02.2013, 16:49:32  
   Karel Čížek: Věřím, že všechno, co jsem napsal, se stane: automatizace státního aparátu, čistě robotické vyšetřování (zaváděné ve snaze ušetřit) a zrychlování dějin. A stane se to mnohem dříve než by se nám líbilo.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Wayne
(1.12.2020, 18:26)
jessyjason0321
(1.12.2020, 07:37)
ab0nd
(28.11.2020, 20:04)
p8aefwimsg
(28.11.2020, 18:36)
obr
obr obr obr
obr
Lucreziino srdc...
Petra Vávrová
Posel smrti VI:...
Lukaskon
Nemám název
brmbos
obr
obr obr obr
obr

Láska není pro všechny
feelMorefreedom
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr