|
| |
|
|
Obrazy vzpomínek schované do prázdných
prostor světa
proč vás už nevidím tak jako dřív
kdy třešně rozkvétaly u chodníků
a noční hvězdy se paličatě vinuly
oblohou - voněly z nich snílkovské indicie
a do srdce se vrážela mladická vášeň
co nezná starosti dospělých
protože je pohřbívá pod manžetové knoflíčky bezčasí…
okleštěné a prázdné když krajinou zašumí
krev poraněné silnice
a ciferník nastávajícího rána ohlásí
že je čas jít dál…
Jste tu? mé obrazy…
nebo jste vážně zmizely
i když stále věřím že se krčíte
ve stopách sjetých pneumatik
vy… malá ztrhaná zátiší
co jste upadla do světélkujících pavučin
noční lampy
nesmírně smutná…
Když se měníte jako my lidé – to tělem prorůstá rez
a v orgiích zpitých můr
se ztrácí chuť požehnat měsíci
- i modlitba vypění (jako každé slovo…)
až chroptící hlas elektřiny
naposled vydechne blikavý tón života
a v hnisajících rankách srdce zašumí peroxid
- ale tak vznikají básně…
Bezbřehé projevy smutku
které si neseme sebou
do chvíle než se prostor promění
v černou paletu
- na níž už netančí klubíčka pomatených lišajů
ale jen ticho a zánik
dva iracionální principy života
ve které jsme poblouzněni svou maličkostí začali
dokonce věřit…
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
