|
| |
|
|
Do výloh z papírových krabic sněží racci
se zlámanými křídly
je totiž podzim… rozbité prsty mechu
prorůstají jako karcinom
hluboko do plic střech
a já básním… v láku znuděných Poděbrad
kam sychravé odpoledne vyhnalo přecitlivělé figuríny
jsou obludné při tanci skřípajících kolejí…
jsou smutné když z jejich hlav
dohořívá zapálené cigáro – mumie bez obvazu říkalas
v dobách kdy mi tlouklo srdce
teď mi netluče… nosím ho v podpaží
vypreparované jako laboratorní krysu.
Pro dobrý pocit iluze
pro slávu ve světě bez života – kde hýbat se
už dávno neznamená existovat
- ale jen reagovat… v řetězcích chemické vazby beze smyslu
kam jsem se tento den uvázal
do kapek zředěného vitriolu – jako nevěřící Tomáš co žebrá
na každém roku pětku – jen proto aby měl
na krabicové víno
než uvidí rány na rukou Mesiáše a pochopí
jak slabá je smrt – ale to se ještě nestalo…
možná sen říkám si
pod sychravou oblohou kam továrenská sépie
stříká svůj obraný inkoust – je dusivý…
ale vede k inspiraci
- protože zabíjí cvakáním lebečních čelistí
vždycky když se chci nadechnout a jít dál
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 2 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 17 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
