obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (2)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Přítel je ten, kdo o vás ví všechno a má vás pořád stejně rád."
Elbert Hubbard
obr
obr počet přístupů: 2915197 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39219 příspěvků, 5717 autorů a 388894 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Pojď k mamince! ::

Příspěvek je součásti workshopu: Detektivka
 autor mylencz publikováno: 01.02.2013, 3:56  
 

"Božíčku, to jsem ráda, že jsem tady kápla zrovinka na vás! Vy jste ten pěknej, však se vod vidění známe, vy budete mít pochopení. Ale musíte honem, pane policajte. Utekl Rodžrs!"
Podpraporčík Martin Šimáček, jehož měl snad příjemný vzhled zavazovat k empatii, si jen povzdechl. Ta dýchavičná dáma s nažloutle pudlím účesem se blížila věku asi tak jeho babičky. Občas ji vídal v hloučku jejích vrstevnic před Jednotou. S plnými pojízdnými taškami pravidelně řešily drahotu a jiné křivdy světa. Pro takovou on je pěknej?
Navlečená do dlouhého, neforemného pršipláště a vysokých gumových holínek působila uprostřed slunného července na služebně místního oddělení v Hrádku jako zbloudilý účastník protichemického poplachu. Kompliment od ní mohl podpraporčík vzít i jako urážku.
Ale Martinovo ego bylo dost pohodové. K laskavosti se většinou nepotřeboval nutit.
"Váš občanský průkaz bych prosil," usmál se povzbudivě.
"Vobčanku?" užasla návštěvnice. "To jsem si teda nevzala, páč jde vo život a vy mi tu máte pomáhat a chránit. Když už to musíte vědět, já jsem nějaká Picmausová, Picmausová Julie. Důchodkyně. Dělala jsem uklízečku, já už jsem tak zvyklá se pořád vo někoho starat. Teď třeba o souseda Jurčíka. Jakej von vám měl doma binec, to jste neviděl. Třeba rok nemytý vokna. Sám chlap, co byste chtěli. A ty koberce zašlapaný. Tak já mu doma teď uklízím pravidelně, taky uvařím, ale nic za to nechci, nemyslete, já jsem slušná ženská, vdova po myslivci..."

Martin jí přikyvoval spíš roztržitě, než chápavě. Upřímně řečeno, vdova po myslivci mu mohla být právě ukradená. Pošle ji pro občanku a basta. Při troše štěstí už ta dobrá žena nestihne přisupět do konce jejich služby, amen.
Poněkud nervózně očekával spíš zvonění telefonu. Možná udělal blbost, když do terénu poslal zrovna mladýho Myšáka, a to skoro už před půl hodinou. V Bronzový devět hlásila sousedka podezření na vloupání, vytřískaný okno, dveře dokořán. Nájemník samozřejmě v tahu. Zkušenější kolega Zdenda by se z místa dávno hlásil. Jenže s ním zas byla větší sranda na služebně, no.
"Paní Picmausová, říkala jste, že jde o život?" zapochyboval taky Zdeněk, jinak tedy nadstrážmistr Jíra, o tvrzení slušné uklízečky. Ověřit si totožnost svědkyně v databázi sice nebyl problém, ale naděje, že by se užvaněné baby zbavili, lákala i jeho.
"No, to si pište, že de vo život! Povídám, utekl Rodžrs! Nevyjdu na ulici, dokavaď toho hajzla nechytíte! Určitě už tam číhá, koho by zavraždil. Pánové, jestli někoho uškrtí nebo nějak tento, máte na svědomí zločin! Já se ho vždycky hrozně bála, i když byl pan Jurčík doma. Však byl od něj nerozum pustit si ho do bytu. Ale Rodžrs s ním prostě žije. Pánové policejní, bejt s ním v jedný ložnici je přímo utrpení! Leží tam a furt mě tak hladově sleduje, ani nemrkne. To byste museli vidět ten jeho bezbožnej pohled!" štkala důchodkyně jak zjednaná.

Pěknej Martin, majitel slabších nervů, vidinu poklidného zbytku služby s dalším povzdechem prostě vzdal.
"Dobrá," řekl sladce, konejšivě. "Hlavně se teď uklidněte, paní..."
Nacionále Picmausové Julie mu zatím Zdenda vylovil na monitor počítače.
Sakra! Zbývala ještě maličká naděje, že jde jen o blbou shodu okolností.
"Paní Picmausová, vy bydlíte...?"
"Samozřejmě, že bydlím," urazila se svědkyně. "Já jako ten... bezdomovec... teď jenom vypadám, páč jsem byla zrovinka uklízet a to vy snad taky nechodíte v božohódovym. Jestli to takhle půjde dál a zůstanu sama, tak už to zatracený bydlení snad ani neuplatím, ale normálně nosím moc pěknou sukni, béžovou, a taky..."

"Klid," vyděsil se Martin Šimáček představy, že mu dáma popíše celý svůj šatník. "Já vám věřím, že bydlíte! Neptal jsem se zda-li, ale kde... na vaši adresu," přinutil se usmát. Díky podobným svědkům snil občas o práci horníka v uranových dolech.
"Aha. Tak to by prosím bylo v Bronzový devět," potvrdila usmířená dáma pravdivost policejní databáze. Sedmdesát let staré datum narození souhlasí. Bohužel to znamenalo, že babu musí brát vážně. Zvlášť když se Myšák z bytu nájemníka... ano, z bytu toho Jurčíka, pořád nehlásí.

"Paní Picmausová, vy nám teď budete vyprávět všechno pěkně v klidu a srozumitelně, viďte?" snížil se k žoviální podlézavosti Martin, který zoufale nerad protokoloval kraviny vhodné k předčítání po silvestrovské půlnoci.
"Ovšem," důstojně souhlasila důchodkyně. "Prostě jak vám řikám. K sousedovi chodím uklízet už skoro rok, dal mi klíče. Občas přinesu třeba buchtu, nebo trochu gulášku, když zbyde. Žiju sama, no a moje Míša toho taky moc nesní..."
"Vnučka?" tipnul si podlézavě Zdenda od počítače.
"Kdepák. Kočička. Pěkná, mouratá. Věřili byste, že když takhle natáhnu ruce, a povím: pojď k mamince, že vona si na mě krásně vyskočí? Já se prostě musím pořád vo někoho starat..."
"Rozumím, paní Julie. Když se takhle pěkně staráte i o souseda, víte, kde bychom ho teď našli? Mobil na něj - máte?" zadoufal Martin. Konec konců tu bylo podezření na krádež vloupáním. Vymlácené okno i dveře dokořán by nájemníka mohly zajímat.
"Kdepáák. Toho neseženete. Pan Jurčík odjel do lázní, víte? Už minulej tejden. A já jsem jenom chudá důchodkyně, nemám sbírku starejch mincí jako von. Já mu teď přece nemůžu do Rakouska volat na mobil... vždyť i ten můj je dočista celej vybitej..." rozlítostnilo svědkyni až k dalšímu záchvatu srdceryvných vzlyků.
Podpraporčík Šimáček si byl jist, že jeho oddělení na tom není o mnoho lépe, než chudá důchodkyně, a přesto ho telefonát do ciziny nemine. Zatím to musel odložit. Číslo mobilu ani lázeňskou adresu uplakaná dáma nevěděla z hlavy.

"Paní Pic...paní Julie, zkuste se teď pěkně uklidnit a povíte nám něco o tom cizinci, ano? Co je zač, ten... Rupert?"
"Rodžrs, pane policejní!" ožila uklízečka vášní hněvu. "Takovej hnus..."
"Radši vám budu klást otázky," rozhodl se vyslýchající, jehož sen o uranových dolech růžověl. "Znáte ho příjmením? Rodžrs - a jak dál?" napovídal v touze po rozumné informaci."
"To teda neznám. To znělo moc exoticky. Von je z Brazílie, z Mexika nebo z toho... Singapúra? Takoví se k nám stejně nedostanou legálně, mezi slušný lidi, to mi nepovídejte..."
"Dobrá, dobrá. Jakpak jste se s tím člověkem seznámila?" začalo Martina opravdu zajímat.
"...s tím člověkem? Jsem se seznámila, když jdu takhle jednou po chodbě. Stál zrovna ve dveřích, vypadal úplně vyplašeně, a to jsem si hned všimla tý černý děravý ponožky. Na takový věci já mám čuch. Tak jsem si hned řekla..."
"Paní Julie, viděla jste mu do obličeje?" upřesňoval si naléhavě podpraporčík Šimáček, jehož ta detektivka ze Soho poněkud rvala za vlasy. Kolega Jíra se lehce potil.
"To jsem mu teda moc neviděla, na chodbě byla tma. Ale hned jsem si řekla, že se vo něj jasně nemá kdo starat. Přece slušná hospodyně by ho takhle nenechala chodit, že jo. A tak mu povídám: Pane Jurčíku, kdybyste se neurazil..."
"Moment - vy jste ho poznala?"
V těch uranových dolech Martin klidně vezme i šestnáctky!
"No samozřejmě. Přece pana Jurčíka znám vod vidění. Hned, jak se nastěhoval. To vám bylo takhle vloni na jaře..."

Zoufalý pohled obou policistů konečně oživil zvuk telefonu. Ten zatracenej Myšák z místa činu.
"No?!" vyhrkl podpraporčík do sluchátka zcela neslužebně. Pár dlouhých vteřin mlčel. Nakonec namáhavě polkl.
"O.K. Zůstaň na místě, ať dovnitř necouraj další lidi. Bronzová devět. Zavolám výjezdovku."

Takže zřejmě vloupačka. Nepoškozený zámek, ale dveře dokořán. Vysypaný okno v jediným pokoji pana Jurčíka, všude střepy, jakési piliny a spoušť. Stopy po zápasu: převržený proutěný stolek i váza s květinami. A co hůř: na koberci skvrnka krve, kus dál pohozená kulovnice. Sousedka, která událost telefonicky hlásila, dodatečně přiznává, že kolem poledne slyšela výstřel. V bytě Miloslava Jurčíka není ani noha, elektronika se zdá neodcizena, na komodě leží pár stokorun, ale bůh ví.

"Paní Picmausová, vy nám teď musíte pomoct. Svezeme vás domů a vy nám dáte kontakty na souseda, ano? Nechci vás vyplašit, ale ono se u něj dnes střílelo. Doprovodíme vás tam, jen klid. Rovnou se přesvědčíte, jestli něco nechybí..."
Svědkyně se teď kupodivu zdála naprosto klidná.
"To teda chybí. Přece ta starožitná mince. Já se koukala hned ráno," pokývala naondulovanou hlavou, načež skromně pípla: "To jsem střílela já."
Podpraporčík Šimáček, který se už čile sbíral k odchodu, strnul.
"Pročpak?" zasténal. Kulovnice v rukou důchodkyně byl snad zlý sen.
"No přece na Rodžrse! Povídám vám, že jsem se ho vždycky bála. Když jdu teď Mílovi... panu Jurčíkovi uklízet, jsem s tím hajzlem v celým bytě dočista sama. Hrůza! Zvlášť, když se svlíká. Fujtajbl. A ten jeho bezbožnej pohled..."
"Ten Rodžrs vás nějak ohrožoval? Zranila jste ho?" snažil se Zdeněk Jíra pěkně k věci.
"No, jestli myslíte... že by se po mně plazil nebo nějak tento, tak to bych vůbec nepřežila. Kdepak. Ale je nebezpečnej, věřte mi. Von to tak má v povaze. Už se po mně chtěl sápat, ale já vystřelila včas. Bohužel jsem ho netrefila, utekl. Teď už určitě škrtí lidi v ulicích, ale za to můžete vy. Pořád nějaký hloupý otázky - a zločinec prchá!"

Podpraporčík Šimáček usoudil, že chvíli bude ještě užitečnější poblíž služební linky. Zničeně opět klesl do křesla.
"Rodžsovu národnost si nepamatujete, příjmení taky ne. Zkuste nám ho aspoň popsat, paní Picmausová. Jakým jazykem se domlouváte? Jeho věk, míry, barvu vlasů... zkuste to," věřil Martin, že z paní Picmausové ho picne, ale co se dalo dělat.
"Ale s ním se vůbec nedomluvíte!" triumfovala pohoršená uklízečka. "Věk já nevodhadnu. Dvacet? Třicet? A ten jeho jazyk mi snad ani nepřipomínejte. Prostě hnus. Jak bych vám ho popsala... takovej velkej, klidně metr sedmdesát. Má tmavou kůži, skoro černou, a na ní nějaký vobrázky..."
"Tetování?" chytil se Zdenda Jíra nadějné stopy.
"Kdepak. Vod přírody. A vlasy nemá žádný. Viděl jste snad někdy vlasatýho hada?" dala svědkyně jasně najevo, co si myslí o hloupých otázkách.
Ach ano! Ty uranové doly. Balzám na nervy a ještě prý se tam víc vydělá.

"Tak jo. Tak se tu po hodině šťastně dozvídáme, že Rodžrs je had..." byl podpraporčík Šimáček šťastnej, že nemá po ruce kulovnici.
"Krajta královská," přisvědčila ta dobrá žena takřka hrdě.
"Zdeňku, proboha, povolej tam hasiče a někoho ze zoo... A vy nám, paní Julie, pěkně od začátku vyprávějte, co se dneska v tom bytě stalo!"

"Hasiče? Já ho přece nechci uhasit, já ho chci chytit! Božínku, vždyť vám povídám, jak z něj mám pořád hrůzu. Koukal po mě furt tak nenažraně, hnus jeden. Já na to nemám nervy. A tak jsem koupila tu krmnou myš."
"Myš je taky dost hnusná. Ten její vocas.." přispěl do debaty Zdenda, sotva zavěsil sluchátko.
"Myš má hnusnej jenom ten vocas. Had je vocas celej," setřela ho svědkyně.
"Paní Picmausová, nenechte se ve vyprávění rušit, ano?" přál si Martin, jehož trpělivost mlela z posledního.

"Jistě. Neměla bych klid, dokud se Rodžrs nenažere. Myš jsem včera strčila do sklenice od okurek a schovala ji pod stůl, aby se, ubožačka, nemusela na toho hnusa dívat. Dneska jsem od rána tušila, že se to krmení nějak zvrtne. Však jsem se taky vybavila. Pláštěnku, holinky, ba i rukavice jsem si vzala, takový ty gumový. A kulovnici po manželovi. Ona to není přímo kulovnice, ale loveckej troják. Koule doma nebožtík neměl, jen broky. Já se náhodou vyznám. Nabila jsem a vyrazila uklízet i krmit. Napřed jsem teda všechno vycídila, i uvnitř skříní, a to jsem si všimla, že chybí jedna z Mílových starožitných mincí. To mu, prosím vás, vyřiďte, až mu budete volat. Já jsem slušná ženská a nekradu, jenom se panicky bojím hada. Natož ho krmit. To vám ve mně byla malá dušička! Sklenici s myší postavím na malej proutěnej stolek, s vodporem tu bílou potvoru vytáhnu za vocas... a v tom vám po ní skočí naše Míša! Kočička, víte? Ona je hodná. Ani jsem nevěděla, že šla se mnou k Jurčíkům. Když takhle natáhnu ruce a povím: pojď k mamince, ona vám ke mně hned vyskočí... Neříkala jsem vám to už? Teď ovšem skočila po tý myši. Šup na stůl. Lekla jsem se a trošičku zazmatkovala, myš mi utekla, Míša za ní. Povalila stolek i s vázou. Ani nevím, jak to dopadlo. Já měla hrůzu jenom z Rodžrse. Víte, co udělal? Zvednul hlavu! Celej ožil, jak ten brajgl viděl, a snažil se dostat ven. Já byla připravená. Vezmu troják a pálím. Jenže ty broky, bohužel, roztříštily terárium i vokno za ním. Rodžrse ne. Ten byl teď svobodnej a hnal se ke mně tak rychle, že jsem ztratila nervy a prostě prchla. Myslím jsem dokonce zapomněla zavřít dveře, takže ten hnus je teď už určitě v ulicích a škrtí lidi, ale já vám pořád říkám, že za to můžete vy! Cože? Zpátky do toho bytu?! Ani za Boha!"

Skvrnka krve na koberci byla jasně shledána jako myší. V jednom rohu pokoje se na gauči choulila uplakaná důchodkyně a v opačném, pod obývací stěnou, ubohá krajta královská. Jednu se snažil odchytit pracovník zoo. K druhé chlácholivě promlouval podpraporčík Martin Šimáček.
"Teď jsem telefonicky mluvil s panem Jurčíkem. Už je na cestě domů. A vůbec se na vás nezlobí, nebojte se! Víte, kde je ta mince? Váš soused ji v Rakousku prodal. Chtěl vás totiž po návratu požádat o ruku..."

"Jéžišmarjá..." hlesla Julie Picmausová. "Míla si mě chce vzít?!"
"Tak už neplakejte. Máte kapesník?" snažil se podpraporčík, když už ho svědkyně shledávala pěkným, být i galantní.
"Máme. To víte, že máme. Támhle ve skříni. Helejte, člověče," osopila se náhle na zoologa, "co vy do toho chudáčka tak žďucháte? Rodžrsi, pojď k mamince!"

Ona se prostě pořád musela o někoho starat...


 celkové hodnocení autora: 99.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 29 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 76 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Alexka 26.04.2013, 20:21:41 Odpovědět 
   Perfektní! Skvělá zápletka, dialogy, bylo to napínavý, vtipný … k tomu ten romantický závěr jako třešnička na konec. Fakt jsem se pobavila :)
 ze dne 27.04.2013, 11:04:19  
   mylencz: Děkuji Ti velmi krásně :-).
 Cyrano 20.02.2013, 18:13:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 19.02.2013, 18:42:46

   Snad ne o seznam všech mých hříchů? ;o)))
Či snad mých tajných přání?;o)))
Své nejvěrnější milenky v pevné vazbě či jen tak brožované bych asi už sotva vyjmenoval...;o)
Třeba "Zvířata a lidé v džungli" /Will Comfort a Zamin Ki Dost/ patří k těm, k nimž se rád vracím. Nebo právě Richard Halliburton, který za svůj krátký věk /39 let/ ledacos stihl a psal o tom kouzelné cestopisy /Létající koberec, Nádherné dobrodružství, Královská cesta za dobrodružstvím - tu mám doma, je jeho první!/...
 Cyrano 19.02.2013, 18:42:46 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 18.02.2013, 17:53:47

   Budu a i Ty se tak měj!Půvabná a oprsklá rusovláska, jaká to nebezpečná kombinace!;o)
Jo hele, když jsem psal o té pasti, připomíná mi to knihu Past na muže /v originálu tuším Mantrap/. Byla hezká, s nádechem romantiky z prostředí kanadské přírody. Určitě by se Ti líbila..
Jo, ani jsem při tom všem klábosení nevzpomněk na to nejdůležitější: Gratuluji k vítězství! ;o)
 ze dne 19.02.2013, 19:33:34  
   mylencz: Tak ještě jednou moc děkuji :-)), před příští cestou do knihovny Tě budu muset požádat o seznam! ;-)
 Cyrano 18.02.2013, 17:53:47 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Cyrano ze dne 18.02.2013, 16:10:38

   Takže past na čtenáře, jo? Keats je skvělý, je to taková malá knížečka A6, aspoň to mé kapesní vydání ještě z dob Komančů. Dneska jako by už nikdo nepočítal s tím, že si poezii budeš číst v přírodě...Stejně tak mám třeba ještě malého kolibříka od Radka Pilaře, Trnité keře, tuším, samá milostná poezie, některé věci stojí fakt za to! A četl jsem od něj i jiné věci...
Dík za pozvání, přijdu rád! Opravdu jsem se dobře bavil! Začínáš se mi, Lenčo, nějak podezřele zamlouvat...;o)
Stejně je legrace, kolik lidí si nejprve musí najít mne, ať už tady či na fóru, jinak bych o nich ani nevěděl...To je vlastně i případ Apolenky a Tebe! Hele, nebyla's náhodou na literu coby Poetická Ilona? Ta totiž taky psala: Měj se půvabně!;o)))
 ze dne 19.02.2013, 16:33:18  
   mylencz: Spíš špetka autorsky neukázněné oprsklosti, než past :-). Když se tady podíváš mezi mými Legendami na Speciál - policejní protokol, to Ti je přímo studnice saspidrzosti... a smekám před čukem, že ji přešel s velkorysostí králů :-)).
Nebyla jsem na Literu, ani jako Ilona. Pozdrav Měj se půvabně jsem převzala spíš z nějaké knihy a použila ho teď prvně v životě.
Tak se měj tedy půvabně i podruhé... ;-)
 Cyrano 18.02.2013, 16:10:38 Odpovědět 
   Jsi perfektní vypravěčka,Lenko, a sám baron z Prášil by se od Tebe mohl učit!
*Jen taková drobná připomínka k tomu odstavečku, kde jsou všichni už na místě činu. Trochu bych to upravil, protože takhle to alespoň mně vyznívá tak, že pracovník zoo se snažil odchytit onu důchodkyni Picmausovou a praporčík Šimáček chlácholil onu ubohou krajtu tím, že brzy bude nevěstou pana Míly!;o))) Schválně si to pomalu přečti!
Připomíná mi to sbírku básní od Johna Keatse, Obrys krásy se to jmenuje, a tam je i báseň o hadu, který se zamiloval do korintského mladíka a uprosil nymfu, které předtím prokázal jistou službu, aby mu dala krásné ženské tělo. Stala se z něj půvabná Lamia, jenže to pokazil starý filozof, který ten klam prohlédl a zradil...
 ze dne 18.02.2013, 16:37:33  
   mylencz: Díky, Tuláku :-))... já o té nuanci vím a připadala mi neškodně vtipná, neb čtenář nepochybně pochopí, kdo chlácholí koho.
Na Johna Keatse ráda mrknu, díky za tip.
Měj se půvabně a přijď zas ;-).
 Ellien 06.02.2013, 11:14:45 Odpovědět 
   Ahoj,
Tvá povídka je skvělá. Moc mě pobavila.
Hezký den a hodně takových nápadů.
 ze dne 06.02.2013, 12:10:18  
   mylencz: Ahoj, to jsi mi taky udělala radost, díky moc. Též se Tě chystám navštívit ;-).
 Jarda 05.02.2013, 19:49:25 Odpovědět 
   Ahoj mylenz!
Pěkně jsi z klasické detektivky vklouzla do komedie. Zajímavý nápad.
 ze dne 06.02.2013, 12:06:09  
   mylencz: Ahoj Jardo,
při takových indiciích mi to jinak nedalo. Děkuji ti :-)).
 Šaňo 02.02.2013, 19:47:29 Odpovědět 
   Pani Pic ma bavila celým príbehom. Tak ako liezla na nervi (nech mi to nemá za zlé) trochu "opozdenému" policajnému príslušníkovi, tak svojou prostučkou bezúhonnosťou prináša čitateľovi úsmev - nad životom, ktorý sa nevie pretvarovať, až nám je z toho príjemne na duši.
PS: Dajbože nech je takých situácií v našom živote čo najviac.
 ze dne 02.02.2013, 22:58:55  
   mylencz: Jo, kéž by dramatičtějších detektivek v životě nebylo! Máš pravdu... a těší mě Tvé pochvaly. Děkuji, Šano.
 Ramones 02.02.2013, 10:52:31 Odpovědět 
   for mylencz: bavil sem se wod prvního řádku. perfektně pojatej příběh. a já du zase bez klobouku bos...měj se
 ze dne 02.02.2013, 11:43:55  
   mylencz: Prima, s radostí díky :-))).
Jestli v tom mrazu nastydneš, jistě se o Tebe má kdo starat... ;-).
 obaleč 01.02.2013, 22:50:50 Odpovědět 
   Moc pěkné, zábavné a napínavé, nevím co bych ještě mohla dodat...
Zdravím.
 ze dne 01.02.2013, 23:10:18  
   mylencz: Vždyť to k autorské radosti naprosto stačí, Aničko! Děkuji moc! :-)).
 Šíma 01.02.2013, 21:55:22 Odpovědět 
   Zdravím.

Asi už nenapíšu nic nového... Pobavilo, dialogy jako ze života (i s myšlenkovými pochody hrdinů), pěkné a podrobné popisy. Vše dávkováno po částech (po ždibíčcích) a co je podstatné: happyend, přestože nejspíš v povídce přeci jen někdo přišel o život (nemýlím-li se). Hlavní hrdinové jako vyšití, žánr malinko stříknutý komedií (či parodií), ale četlo se dobře. Stačí to? Já vím, samá pozitiva, že jo (na negativa jsem nekoukal, také se štítím hadů a myší) a na práci šotků sice věří, ale moc často nekoukám...
 ze dne 01.02.2013, 23:09:08  
   mylencz: Však jsem vás varovala, že znesvětím žánr úplnou koninou :-))), jasně, že mi ta chvála stačí. Díky moc ;-).

P.S.-No jo, Rodžrs...já to vím, ale Picmausová ne! :-D
Ostatně, jednoho hada jsem znala osobně a jmenoval se PŘESNĚ takhle... hadi asi můžou ;-).
 ze dne 01.02.2013, 21:58:03  
   Šíma: P.S. Rodžrs... ;-))))
 čuk 01.02.2013, 13:07:21 Odpovědět 
   Velmi vtipně napsáno. Umíš barvit nejen rekvizity, ale i charaktery postav (až na tu změnu vztahu k Rodzršovi v poslední části. Umné vyprávění pobavilo. Spíš je to parodie než čistokrevná detektivka, ale i to se stává detektivum. Byl jsem napnut, ale měl jsem jiného favorita (ten nastrkovaný před oči bezdomovec to nebyl.Příslib manželství však mnohé strachy překonává). Jurčík a Picmausová, to bude dvojice. A k zničení mause- tedy k vraždě -skutečně došlo).
 ze dne 02.02.2013, 12:49:01  
   čuk: Při čtení jsem přehlédl "uškrcení", takže do půlky to byl pes. Dávat hadovi jméno, to mi připadalo trochu familierní.
 ze dne 01.02.2013, 23:03:32  
   mylencz: Nějak mi připadalo, že si ty indicie o parodii přímo koledují, ale chtěla jsem jednoduchoučký a uvěřitelný příběh z českých poměrů. "Maus" byla picnuta, paragraf porušen, neb jsme všichni zcela pominuli nepovolené ozbrojování, v tomto případě řešitelné nejspíš pokutou, kterou beztak zaplatí chudák novomanžel :-).
Koho jsi favorizoval místo hada?

Díky moc za hodnocení :-))).
 Apolenka 01.02.2013, 13:00:39 Odpovědět 
   Takže detektivní komedie... no opravdu jsem se srdečně zasmála. Nebylo těžké předvídat, že nejde o lidskou bytost (zřejmě to byl záměr), ale ty skvělé dialogy mě dostaly. Dát tomu ještě trochu času, mohl by z toho být scénář pro televizní sitkom. Jediné, co mi v texu vadilo, je trochu krkolomná věta na začátku druhého odstavce: "Podpraporčík Martin Šimáček, jehož měl snad příjemný vzhled zavazovat k empatii, si jen povzdechl." Přinejmenším bych trochu upravila slovosled. Nicméně jednička je jasná.
 ze dne 01.02.2013, 22:51:42  
   mylencz: Ráda Tě tu vidím, Apolenko :-).
Záměr: ano, věřila jsem, že soudný čtenář pochopí dřív, než policajti, jinak by si dialogy vychutnal jen napůl. To jen čukovi nesmírně "věřím", že mi v prostotě duše toho cizáckýho bezdomovce "zbaštil" :-D.
Díky za milé hodnocení :-)).
 Maruška 01.02.2013, 9:13:59 Odpovědět 
   Tak mylen,klobouk dolů. Výbornej nápad, skvěle a vtipně napsáno. Perfecto. Maruška
 ze dne 01.02.2013, 22:37:18  
   mylencz: Díky moc, Maruško :-)))
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Bob bobb
(12.6.2019, 12:18)
Jakub Žák
(11.6.2019, 15:22)
Tatyana
(6.6.2019, 22:39)
Tvořitelka
(4.6.2019, 10:28)
obr
obr obr obr
obr
Městem
Marek Bouchal
Vševesmír -6- P...
The Mous
Piková Dáma (5....
Jackie Decker
obr
obr obr obr
obr

Proud extáze
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr