obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je svátost, kterou je potřeba přijímat na kolenou."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915699 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39816 příspěvků, 5810 autorů a 392517 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Medůzy ::

 autor Křídlatka publikováno: 04.02.2013, 18:25  
Další z mých stručných surrealistických vizí - přepis snu, který se mi zdál na podzim minulého roku. Bylo to v době, kdy si těžba černého uhlí opět vyžádala nemalý počet obětí. Touto cestou bych chtěla alespoň na moment vzpomenout na horníky, kteří zahynuli při důlní činnosti, a také na padlá města a jejich obyvatele, jenž přišli o své domovy.
 

Bydlím ve městě silně poznamenaném těžbou černého uhlí. Jeho prostředí mě neustále ovlivňuje, poslední dobou se dokonce stávám svědkem i účastníkem nekonečných bojů s lidskou neurvalostí, nevděčností a jinými podobně zhoubnými vlastnostmi. Lidé se bouří, zatímco jim na hlavy hází bohatí vandalové kusy omítky starých domů. Všechna tato šedivá sněť věcí a činů mi vplouvá do hlavy, mísí se s fantazií a vzniká tak pestrobarevný produkt, který se stává předmětem vyprávění.

Ocitám se kdo ví kdy v budoucnosti. Žádní lidé, jen osamělé místo s tajemným příběhem. Kdysi dávno zde stálo úplně jiné město než dnes. Bylo živé, barevné, plné chodců, psů i domovů.
Jednoho dne však přitáhly podivné stroje zpodobňující všeničící krvelačná monstra. Obklopily celý ten malý svět a nechtěly odejít. Staly se svěřenci mohutných zlověstných věží, které zde postupně vyklíčily a vyrostly jako houby po dešti. Krajina zeslábla, zešedivěla, zestárla, odešli lidé, zmizel život. Země se marně bránila, třásla a klesala. Místo města zbyl jen kráter – obrovská mrtvá díra plná dřív domovů, dnes opuštěných budov.
Vzali si všechno, co jim nepatřilo, krajina zchudla, uhlí bylo rázem pryč. Nástroje zkázy neměly čím zasytit své kovové žaludky, sebraly se, odtáhly jinam. Zradily a opustily věže, které tak osiřely. Přišly silné deště, voda zaplavila ulice, zatopila byty, pohltila město.
Stojím na staré haldě, hledím na vodní útvar a zatímco mé podvědomí přehrává celý příběh, na hladině se tu a tam mihne zářivě oranžová skvrna elegantní medúzy. Připluly sem z velkých dálek a vytvořily tajemné podvodní království plné vzpomínek.


 celkové hodnocení autora: 93.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 7 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Šíma 04.02.2013, 18:24:04 Odpovědět 
   Zdravím.

Medúza? Už vím... ;-) Vcelku tíživé povídání (vzhledem k obrazům vypovídajícím o zkáze a ničení - jen pro zisk a obohacení) vyúsťuje v určitý "happyend" (do zničené oblasti se přeci jen vrátil život v podobě oněch medúz). Vyprávění je velmi krátké - je to taková "mikropovídka", která má svůj úvod, jež má převést čtenáře do dané problematiky. Pak následuje vlastní obsah. Spíš než o sen se mi zdá, že jde o sílící obavy a strach z budoucnosti. Přeci jen, s kapitalismem přišla nekonečná touha po bohatství (i jednotlivců) bez ohledu na všechny zúčastněné (třeba to v předchozí době - režimu - nebylo jiné a jeden si nevybere). Autorka ví své. Ovšem tolik to nebilo do očí... Třeba se nám paní Příroda jednou všem pomstí za to, že jako lidé plundrujeme a ničíme její zdroje (dostaneme na frak a život si znovu najde cestu). Takže vidím konec i trochu optimisticky laděný (naděje umírá jako poslední). Omlouvám se za rozpovídání (na krátkost textu je můj komentík krapet delší).

-- Ocitám se kdo ví kdy v budoucnosti. -- Ocitám se, kdo ví kdy, v budoucnosti.

Hezký den a múzám zdar!
 ze dne 04.02.2013, 20:58:04  
   Křídlatka: *přirovnání
 ze dne 04.02.2013, 20:50:24  
   Křídlatka: Taky zrdavím, všechny příběhy budou krátké (upozorňuji předem). Ony ty pocity strachu se mi svým způsobem promítají i ve snu, ale pokaždé se to tak zajímavě smíchá se vším možným a jak se to snažím popsat, dávám tam asi víc přirovníní, než by bylo vhodné.
Třeba nám to příroda vrátí, ale já bych byla mnohem radši, kdyby lidé konečně přišli k rozumu.
 ze dne 04.02.2013, 18:26:58  
   Šíma: P.S. Netvrdím, že i toto vyprávění nemá své kouzlo a přestože je tento text více "varující", předchozí textík ("Slůně") se mi líbil více... Ale pšt.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Neboj sa a ži!
Viollet
Stará žena
Govrid
Posel smrti IV:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

JARNÍ 2007
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr