obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915695 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39810 příspěvků, 5810 autorů a 392494 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Nejtěžší je vydržet.. ::

 autor Ashlley publikováno: 20.02.2013, 15:11  
Je to úryvek z mé knížky co jsem nedávno napsala, je o klukovi co ztratil paměť při zemětřesení v Kanadě, ale na tomto textu se to nějak neodráží...
 

Zamyšleně jsem seděl ve svém pokoji na posteli zírajíc
přes horní okraj židle, na které se nedlouho válelo oblečení.
Na okně mi plápolala svíčka, na jejímž plamenu jsem mohl zaznamenat jak okno netěsní. Rádio v koutě pokoje tiše hrálo, ale nepřekřičelo televizi z obýváku. Na mém klíně jsem pod paží svíral kytaru, kterou jsem si vypůjčil už před nějakým časem od Oliho s poznámkou, že má dvě.
Seděl jsem takhle bez hnutí další půlhodinku, tiše, bez hnutí a beze slova. Zdálo se mi, že vůbec na nic nemyslím.
Že jen tak sedím, civím skrze věci jako socha.
Pak následoval mini infarkt, který mi způsobila máma, když tiše (nevím jestli nahlas nebo potichu, neslyšel jsem nic)
vlezla do mého pokoje a zesílila mi právě hrající song od jakési neznámé kapely, ale díky basovému sólu jsem jí brzy poznal.
„Jak dlouho tady budeš dřepět?“ zaječela máti a vytrhla mi kytaru z ruky a hodila jí za mě (asi v tu chvíli nevlastnila onu cennou věc, které se říká mozek).
Vytáhla mě z pokoje za límec od košile, která mi vyčnívala zpod pletené vesty a táhla mě k pultu do kuchyně.
Na barové židli se tam kymácela Madison a v pravé ruce svírala obří lízátko. Zatočila se na židli, aby byla čelem ke mně a od hlavy k patě si mě prohlížela. Pak seskočila, zvedla obě ruce, škodolibě se zasmála a prohlásila: „Nenechte se rušit…!“ Oddusala nahoru do pokoje po schodišti.
Cítil jsem, jak mě s rukama v bok propaluje pohledem máti. Okamžitě jsem zasedl na místo Mad a tupě se na ní zadíval.
„Už tak nikdy nepudeš!“ zaječela ještě hlasitěji než před tím a už mi málem vlepila facku, ale já uhnul (bohužel tak nešikovně, že jsem z té barovky sletěl a praštil se do hlavy).
„Zabij se, ne!?“ prskala na mě, když jsem se zvedal jí přímo k obličeji. Vlepila mi takovou facku, že to bylo slyšet i přes hučící televizi, u které seděl otec.
„Co je? Snad nepodpálil školu, ne?“ ušklíbl se otec, ale máti to moc vtipné nepřipadalo.
„No kéž by!“ syčela a nehodlala ubrat na hlase.
„Ztiš se! Vždyť si na nás ještě budou stěžovat.“ říkal otec jakoby to neříkal, spíš se zaměřoval na ten fotbal v televizi. Což mě pobouřilo, ale hlavu jsem měl skloněnou pro případ, že by přiletěla další facka.
Vlasy se mi lepily na rty a cítil jsem, jak mi otéká oko.
Triko na mě viselo jako bych dva měsíce nejedl. Nemohl jsem nezaznamenat, jak je máti vytočená. Předpokládal jsem, že kdyby jí to právo dovolovalo, majzla by mě po hlavě prkýnkem, nebo čímkoli. Úplně z ní sálalo zlo, jak tak proti mně stála a z pusy jí lítaly nadávky a všelijaké menší připomínky.
Zrovna se rozjela a nepřestávala řvát, když jsem se jí vyprostil ze zajetí a bez zájmu se propletl kolem dveří a zamkl se v koupelně. Cítil jsem, jak se mi zvýšil tlak. Zhluboka jsem to rozdýchával, ale přišlo mi, že si tím jen škodím. Barvy splývaly do sebe, chlad ze zahrady pronikal do mých kostí, mozek se mi zatemnil, někde z dálky jsem slyšel bouchání na dveře, ječení, nadávky, nevnímal jsem to, jen horkost se mi rozlila po celém těle, až řev ustal, ale vše se se mnou začalo točit, naskakovala mi husí kůže z pomyšlení, že bych ještě musel vyjít ven na chodbu. Z okna jsem neviděl, bylo moc malé a vysoko. Asi byla tma. Tma, která postupně rostla a pak už jsem neviděl nic. Bylo ticho. Ticho a tma jako v hrobě, jako v šachtě. Jen tiché šeptání, které se měnilo do srozumitelné řeči. A obraz se vracel do normálu až jsem si uvědomil, že všechno byl jen sen. Ocitl jsem se zase v normálním světě, ale do jisté míry…


 celkové hodnocení autora: 80.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 6 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 18 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Hogvana 22.07.2014, 11:07:48 Odpovědět 
   Úryvek je čtivý, z popisu sálá atmosféra. Akorát by text chtěl trochu učesat, dát mu formu, lépe pracovat s odstavci.
 Betwithell 21.02.2013, 23:21:39 Odpovědět 
   "Na okně mi plápolala svíčka, na jejímž plamenu jsem mohl zaznamenat jak okno netěsní. Rádio v koutě pokoje tiše hrálo, ale nepřekřičelo televizi z obýváku. Na mém klíně jsem pod paží svíral kytaru, kterou jsem si vypůjčil" X "Zrovna se rozjela a nepřestávala řvát" - vypravěči se nějak motá vyjadřování. Tím chci říct, že ta vzletnost z prvních vět se tam moc nehodí.
...ale oceňuju nenásilné použití obratu "mini infarkt" ;)
 Ashlley 21.02.2013, 8:16:28 Odpovědět 
   :) Díky za výtky, k tomu poslednímu.. (příště jistě zvolím vhodnější text, ale ráda bych to vysvětlila) Ten kluk nebyl šikanován, jen si o něj máma dělala přehnanou starost (bylo mu 18). Ten sen byl jakoby pohled do budoucna, co by se mohlo stát, kdyby šel (v reálu) tam, kam ho pozvala jeho kámoška. Jeden kluk do něj pak nasype drogy a on málem umře, tak proto na něj máma v tom snu ječela :D
Ale jinak díky fakt, normální hodnocení jsem potřebovala ;)
 ze dne 21.02.2013, 11:52:40  
   Šíma: Zdarec.

Když chceš reagovat na komentáře čtenářů, klikni na tu malou knížeču s perem úplně v pravo (v modrém pruhu s nikem, datum a časem - viz hlavička čtenářova komentáře) a odpovíš právě jen na jeho reakci! ;-))) Neboj, rozkoukáš se. Hezký den přeji.

P.S. A díííky za upřesnění, text je opravdu jen takovou ochutnávkou a čtenář z ní nemusí být docela v obraze.
 Šíma 20.02.2013, 15:10:33 Odpovědět 
   Zdravím a vítám na SASPI.

Ukázka z knihy... Ano, textík je to čtivý, ale jde pouze o fragment, nedá se z něj nic "vyčíst" (ve smyslu hodnocení). Čtenáře rázně "vhodíš do děje a pak je zase "propustíš" na konci tohoto úryvku." Mohu jen hádat o čem to bude (Perex sice může napovědět, ale také málo.) Sázel bych na procházení mezi dvěma světy (mezi realitou a světem "na druhé straně", který je plný bůh ví čeho, třeba jako v Říši za zrcadlem, kdo ví?), konec totiž něco málo napovídá. Ale klidně můžu být "vedle jak ta jedle", protože neznám (a nečetl jsem) text před a za tímto úryvkem. Stejně tak nejde hodnotit Tvé dílko (celkově), tedy jak je dobré, přestože dobrý a sečtělý čtenář (i kritik) by měl usoudit, jak na tom autorka je! Takže... není to špatné čtení, škoda jen, že jde o útržek z většího celku, který se těžko hodnotí.

Po technické stránce jsem si všiml dvou maličkostí. Obsahově není toto povídání "v ničem nové" (alespoň co se této ukázky týče). Máme tu hrdinu, který je šikanován rodiči a (zdá se, že se) uchyluje do svého vnitřního světa, do kterého nemá každý přístup. Pokud chceš slyšet můj názor, docela mne tato ukázka navnadila, hlavně konec (vyznívá tajemně a třeba i svým čtenářům něco nabízí, alespoň tak se mi to zdá).

Co mi padlo do oka:
=============

-- Zamyšleně jsem seděl ve svém pokoji na posteli zírajíc
přes horní okraj židle, na které se nedlouho válelo oblečení. -- (čárka, přechodník) -- Zamyšleně jsem seděl ve svém pokoji na posteli, zíraje přes horní okraj židle, na které se nedlouho válelo oblečení.

-- „Už tak nikdy nepudeš!“ zaječela ještě hlasitěji než před tím ... -- (Stylistika? Popřípadě jsem neporozuměl této výtce v rámci kontextu, kam neměl jít? V jakém smyslu? Nějak oblečen? A podobně.)

Tož tak... Hezký den a hlavně múzám zdar, ať se daří!!! ;-)
 ze dne 21.02.2013, 8:19:24  
   Ashlley: ↑ ↑ ↑ ↑ ( Zatím se neorienruji :D ) :)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
PSÍ DNY 2
hornet64
Úvod
BioHazard
Flirt
svitava
obr
obr obr obr
obr

TILDA a její příběh, část druh...
Tilda
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr